. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Krakov - 2. část

Úterý v 6:35 |  Putování po Evropě
Pokračování předchozí části


Den druhý - 1. díl

Vstávali jsme poměrně časně.
Jednak jsme šli včera dost brzy spát a druhak se nám, i přes zatažené závěsy, dralo do pokoje ranní slunce. Na obloze už oproti včerejšímu bezmračnému azuru bylo několik mráčků. Navíc podle předpovědi mělo během dne začít pršet.

Pohled z hotelového okna, obloha už není bezmračná

Na chodbách a schodištích hotelu panoval čilý ruch. Cestou na snídani jsme potkali několik lidí s kufry a taškami.
Hotelovou restauraci jsme našli bez problémů, i když byla v sousední budově. Byli jsme tu první. Nikdo po nás nechtěl žádný doklad o zaplacených snídaních, i když jsme si ho sebou preventivně vzali. Co kdyby? Na talířky jsme si nandali jídlo podle chuti, já kousek šunky, salám a sýr a manžel dal přednost sladkému pečivu. Já si vzala čaj, muž si dal kávu.
Z okna jsme pozorovali skupinu lidí se zavazadly, z nichž část jsme už potkali. Zavazadla si odnášeli někam za roh, kde stál asi jejich autobus a pak stáli před hotelem a na něco čekali. To, nač čekali, byl pravděpodobně pokyn k nástupu do restaurace. Když jsme viděli pak ty davy, které se přetlačovaly u stolků s potravinami a později stály frontu na kávu nebo na čaj, muž ucedil: "Ještě, že jsme si přivstali."

Po snídani jsme se vrátili do pokoje, do batohu si dali pití a zbylé toasty, které jsem udělala včera ráno před odjezdem a které jsme nesnědli. Fot'ák, náhradní baterky a kapesního průvodce Krakovem, kterého jsme si v pátek zakoupili. Ještě jsem do batohu přidala deštníky, pro případ, že by předpověd' počasí vyšla. Pohledem na hodinky jsme zjistili, že když vyjdeme hned a nebudeme se courat, stihneme tramvaj z horní, tedy bližší, zastávky.

Do kopce jsme od hotelu stoupali rychlým tempem a když jsme na světlech přecházeli, viděli jsme přijíždějící tramvaj. Jela přesně podle jízdního řádu. Označili jsme si lístky a sedli si vedle sebe. Moderní část Krakova za chvilku vystřídala starší zástavba a já vytáhla plánek MHD, který jsem si doma vytiskla a na displeji v tramvaji jsem sledovala názvy zastávek. Ocenila jsem, že displejů je víc, že na ně může každý vidět a velikost písmen byla i pro mě, která si doma zapoměla brýle, naprosto dostačující. Na displeji byly zobrazovány tři zastávky - následující a dvě další za ní. Rozhodli jsme se, že vystoupíme na zastávce Stary Kleparz, odkud to nebudeme mít daleko do historického centra.

Krátce před vystoupením z tramvaje jsem si všimla obrovského pomníku. Jeho fotografii jsem objevila už doma, když jsem listovala v zakoupeném průvodci. Pomník byl v oddílu "Východní Krakov" a já zalitovala, že jedeme na tak krátkou dobu.
Měli jsme naplánováno, že bychom měli zvládnout projít část Starého Města a když to dobře dopadne, dojít k Wawelu.
Pomník bitvy u Grunvaldu jsem podle průvodce očekávala někde dál. To, že stojí opravdu nedaleko historického centra, pro mě bylo překvapením.


A proč bitva u Grunwaldu? Krom toho, že mám ráda historii, jsem o ní četla v románu Henryka Sienkiewicze Křižáci, a navíc se moji potomci osobně účastnili rekonstrukce této bitvy.

Bitva se odehrála 15. července 1410 mezi řádem německých rytířů a polsko-litevskou koalicí pod velením polského krále Vladislava II. Jagellonského a litevského velkoknížete Vytautase. Koalice byla výrazně podporována českým vojevůdcem Janem Sokolem z Lamberka a Janem Žižkou z Trocnova, který tu údajně přišel o oko. Řád německých rytířů pod velením Ulricha von Jungingena byl poražen a ztratil svůj bývalý vliv.

Takto bitvu ztvárnil nejslavnější polský malíř Jan Matejko (1838 - 1893), autor monumentálních obrazů, který měl české předky:

Jan Matejko - Bitva pod Grunwaldem (1875 - 1878) Národní muzeu Varšava
Zdroj: INTERNET - Muzeum Narodowe w Warszawie

a takto Alfons Mucha. Obraz je součástí Slovanské epopeje:

Alfons Mucha - Po bitvě u Grunwaldu (1924) Galerie hl.m.Prahy do 31.12.2016
Zdroj: INTERNET - NG Praha

Naše první cesta tedy nevedla do Starého Města, ale vydali jsme se k pomníku bitvy u Grunwaldu. Obloha se začínala mračit, sluníčko se schovalo a já litovala toho, že fotky budou zase méně barevné. Pomník stojí na náměstí Jana Matejka, na kterém se také nachází budovy výtvarné akademie o jejíž výstavbu se zasloužil již zmíněný malíř. Po jejím vybudování tady i učil.

Akademie výtvarných umění Jana Matejka,
stojící na stejnojmenném náměstí

Od pomníku jsme stoupali nahoru náměstím a došli ke kostelu sv. Floriana. Obloha se mračila ještě víc. V kostele byla mše a proto jsme do něj pouze nahlédli a pak ho obešli. I tady jsme, stejně jako předchozí den, narazili na stopu Jana Pavla II. Byl to první kostel v Krakově, kde coby vikář Karol Wojtyla, kázal a celebroval mše.









Místo, kde stojí kostel, prý bylo vybráno volským spřežením, které vezlo ostatky svatého Floriana z Říma. Když zvířata odmítala pokračovat v cestě, lidé si jejich počínání vyložili jako znamení, že je toto místo posvátné a v letech 1185 - 1216 tu byl postaven původně románský kostel. Při nájezdech Tatarů v letech 1241 a 1259 byl poničen a znovu opraven. V roce 1306 byl kostel opět poničen při útoku pozdějšího krále Vladislava Lokýtka, kdy se snažil dobít Krakov, který byl v té době v držení Přemyslovců. Kostel byl pak znovu obnoven a přestavěn v gotickém slohu. Roku 1582 odolal ničivému požáru, který zachvátil celé město. Od té doby je svatý Florian patronem Krakova a hasičů. Neodolal však útoku Švédů v letech 1655 a 1656. V letech 1657 - 1684 došlo k další jeho přestavbě do současné barokní podoby.

Od tohoto kostela vede Královská cesta, která prochází Florianskou bránou na Hlavní rynek a Grodskou ulicí pokračuje na Královský hrad Wawel.

Plánek Královské cesty

Zvláštní shoda náhod. Když jsme sedíc nad mapou vybírali trasu městem, kterou bychom chtěli projít a kterou bychom hlavně měli zvládnout, netušili jsme, po jak slavné cestě půjdeme. Navíc kostel sv. Floriana vůbec nebyl v našich původních plánech.
Průvodce, kterého jsme si zakoupili, měl také naplánované trasy, ale počítal se čtyřmi dny pobytu. Tak třeba někdy příště.

Naproti kostelu je ulice se zajímavým názvem, který mě pobavil.
Ale upřímně, bydlet na takové adrese bych nechtěla, dost na tom, že mně občas někdo nazve slepicí :-D

Od kostela jsme se vraceli zpět znovu k pomníku a já doufala, že se snad počasí trochu umoudří a já si udělám hezčí fotky. Sice se občas mezi mraky ukázal kousíček modři, ale to šedo převládalo.

Tady se mi podařilo na jedné fotografii zachytit i naše další cíle:
Barbakan, Florianskou bránu a věž Mariánského kostela.
Všudepřítomné vlajky byly připraveny na Světové dny mládeže,
kterých se zúčastnil i papež František



Detaily pomníku bitvy u Grunwaldu

Barbakan z náměstí Jana Matejka

Přešli jsme ulici Basztowu, kudy jezdí nejen tramvaje, ale i autobusy a došli před Barbakan. Byl ještě zavřený, takže jsem si udělala jen několik fotek.




Krakovský Barbakan je gotická stavba kruhového tvaru. Jeho vnitřní průměr je 24,4 metru a tloušt'ka zdí je více než 3 metry. Byl obehnán příkopem 24 metrů širokým, 3,5 metru hlubokým a býval propojen s Florianskou bránou a městským opevněním. Byl vybudován mezi roky 1498 a 1499 a sloužil k obraně města. Dnes je součástí Historického muzea Krakov a je využíván k výstavám nebo k vystoupení skupin historického šermu.

Od Barbakanu jsme pokračovali dál a Florianskou bránou vešli do Starého Města.

Florianská brána od Barbakanu

A tady zblízka

Florianská brána je jednou z nejvýzamnějších gotických věží v Polsku a je také jedinou dochovanou bránou původního středověkého opevnění Krakova. Bran bývalo původně osm. Je vysoká 34,5 metru a byla postavena v roce 1307. Fasádu zdobí barokní plastika sv. Floriana a z vnější strany tesaný piastovský orel podle projektu Jana Matejka.

Vcházíme do Starého Města

Ohlédnutí za Barbakanem

Pohled do Florianské ulice, na jejímž konci je vidět Mariánský kostel

Fotila jsem si bránu zevnitř městských hradeb, když mi na objektiv spadla první dešt'ová kapka. Předpovědi se naplnily. Fotografie každodenní výstavy obrazů v ulici Pijarska je také ozdobena dešt'ovou kapkou.

Florianská brána z města

Každodenní výstava obrazů

Pokračovali jsme Florianskou ulicí směrem k Rynku Glownemu. Do nedalekého Muzea Czartoryskich, v jehož sbírkách je jeden z nejcennějších obrazů, které jsou v Polsku k vidění, a tím je obraz Leonarda Da Vinci Dáma s hranostajem, jsme nešli, protože obraz je v současné době umístěn v galerii na Wawelu, nebot' v muzeu probíhá rekonstrukce.
Tuto informaci jsme si našli před odjezdem do Krakova a současně jsme se také dočetli, že vstupenky na Wawel se musí objednávat s dostatečným předstihem. Tak snad někdy příště.

Na maketě jsme se mohli podívat na vzdálenosti míst, která chceme vidět

Nedaleko Florianské brány je po levé straně Dům Jana Matejka, ve kterém se narodil, pracoval i zemřel.
Dnes je v něm muzeum věnované tomuto malíři

Chvilku pod deštníkem, chvilku bez něj, jsme pokračovali po trase, která je na pláncích města vyznačena jako Královská. Počasí bylo hodně proměnlivé. Uprostřed Florianské nás zastavil mladý muž a obdaroval nás letákem s nabídkou výletů nejen Krakovem, ale i do blízkého či vzdálenějšího okolí. Pobavilo mě, že součástí nabídky byl i výlet do čtvrti, ve které jsme se ubytovali. Poděkovali jsme a bylo nám jasné, že nabídku nevyužijeme. Vždyt' jsme si koupili jen 500 zlotých na výdaje. I přesto jsme se občas podívali na nabídky směnáren, kterých tu bylo nepočítaně a zjistili, že jsme mohli zloté koupit tady v podstatně výhodnějším kurzu.

Průhledem na konec Florianské už byla vidět krakovská bazilika - Mariánský kostel.

Ale o tom až příště.



 

Další články


Kam dál

Reklama