. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Leden 2010

Třetí cesta z Itálie

31. ledna 2010 v 16:14 Putování po Evropě
Nádherné Gargano, kde čas utíká. A nám nezbývá, než se vrátit domů. Baia Falcone leží v jednom z největších garganských zálivů a dají se odsud podnikat jak výlety autem do vzdálenějšího okolí, tak i pěšky po útesech nebo silnici do Vieste. Navíc tady každou chvilku jezdí z Vieste malý autobus, který je něco jako městská linka a zajišt'uje spojení mezi jednotlivými rezidencemi a městem. Majitelé tohoto villaggia mají ještě nedaleké rezidence Stingi a Falco a hotely ( www.gtfalcone.it ).

Výhodné polohy jsme využili pro mnohé výlety, at´už to byla kouzelná městečka či Forresta Umbra. Navštívili jsme i hlavní město této oblasti Foggia.

Je sobota 8. července 2006 a my po třech týdnech opouštíme Baia Falcone.

Vyjíždíme za průtrže mračen, která vydrží až k Peschici. Mraky se honí a střídá se déšt' s občasným sluncem. To nás provází během jízdy po celém Garganu. U pumpy kousek na Cagnanem tankujeme a po chvíli se loučíme s Garganem.







Najíždíme na dálnici opět v Poggio Imperiale a míříme na sever.

Počasí se začíná vylepšovat, i když občas ještě zaprší. Na dálnici je docela velký provoz, je to způsobeno tím, že mnoho Italů míří do Berlína na finále ve fotbale.
Po známé trase po A14 bez problémů dojíždíme do Bologni, kterou projíždíme bez jakéhokoliv zdržení. Pokračujeme po A1 na A22 a jsme rozhodnuti navštívit Veronu.
Opouštíme dálnici na sjezdu
Verona Sud a míříme do města. Auto necháváme na parkovišti
před hradbami
a pokračujeme do centra
města. V informační kanceláři dostáváme mapu a pak procházíme po místech, o kterých jsme četli v průvodci. Verona je kouzelná a z města "dýchá historie". Přeje nám i počasí, sice jsou na obloze mráčky, ale je poměrně hezky. Krátce po šesté hodině se vracíme zpět k autu a na nájezdu Verona Nord se vracíme zpět na dálnici.
Původní plán byl opět zajet na Lago di Garda, postavit stan a přenocovat. Na spánek je ještě brzy, tak padá rozhodnutí, že přenocujeme někde dál po cestě.
Dojíždíme k Roveretu a opět je tu další průtrž mračen. Stavět stan někde v dešti se nám moc nechce.
Takže se rozhodujeme, že pojedeme opět až do Aldrans, kde zase přenocujeme. Každou chvíli prší a to nás utvrzuje v tom, že to bude nejlepší řešení.
Plány jsou však od toho, aby se měnily. V Aldrans jsou všechny penziony beznadějně obsazené.
Pravděpodobně to budou italští fanoušci mířící do Berlína.
Vracíme se tedy na dálnici a rozhodujeme se, že pojedeme dál a někde u pumpy si na chvíli odpočineme. Kousek od Vompu je vybudované nové odpočívadlo, na němž zastavujeme. Jsou tu i sprchy, restaurace a veliké parkoviště, takže dle mého názoru je to ideální místo na odpočinek. Můj manžel byl ovšem jiného názoru, nebot' se mu nelíbil "jeden Turek" a nenechal si vysvětlit, že to je italský fotbalový fanoušek. Takže jedeme dál.
V půlnoci projíždíme za příšerné průtrže mračen Mnichovem, zastavují nás policajti a baterkama nás odklánějí - na silnici je hodně špatně vypadající bouračka. Únava stoupá. Dopujeme se energetickými nápoji, energitem a hodně doplňujeme tekutiny. Zastavujeme téměř na každém odpočivadle, které je po cestě. Na odpočívadle Pentling kousek před Regensburgem zůstávám v autě, můj manžel odchází na WC se slovy, že už dál nejedeme, že tu budeme spát v autě. Podívala jsem se z auta. Před autem bylo asi 10 mužů a dívali se jedním směrem, podívala jsem se také a tam na motlitebním koberečku prováděl muslim svůj náboženský rituál. Po návratu manžela odmítám zůstat se slovy - tak tobě se nelíbil jeden turek a tady jich je celý hejno. Pokračujeme tedy dál a cesta je nekonečná. Po několika zastávkách dojíždíme na Rozvadov. Parkoviště na německé straně je beznadějně zaplněné kamiony, při projíždění hranic se ptáme pohraniční policie, zda tu není někde možnost noclehu. S pohledem na hodinky nám říkají - v tuhle hodinu?? leda tak někde v bordelu.
Jedeme dál nocí, ta cesta snad nikdy neskončí. Nejhorší úsek je od Berouna - tedy posledních pár kilometrů.
Domů dojíždíme krátce po 5 hodině ranní.
Tak tohle už nikdy!!!

Třetí cesta do Itálie

31. ledna 2010 v 16:08 Putování po Evropě
Letošní rozhodování bylo o něco snadnější, protože už loni jsme si řekli, že opět pojedeme na Gargano, které jsme v minulém roce neprocestovali úplně celé a některá místa pro nás zůstala tzv. utajena.
Přes agenturu Polycastrum Viaggi si zajišt'ujeme pobyt v Baia Falcone u Vieste.
Vyjíždíme v pátek 16. června 2006 po již známé trase Praha, Plzeň, Rozvadov, Regensburg, Mnichov a Innsbruck, kde zajíždíme na naší oblíbenou pumpu na Bergieselu, natankujeme plnou, zaplatíme 8E poplatek za Brenner a po jeho projetí pokračujeme po "staré známé" A22 a A1 směrem na jih.
O kolonách před Bologní je snad zbytečné mluvit. Asi byly, jsou a budou a pomalu se s touto skutečností začínáme smiřovat, stejně tak jako s kolonami kolem Bologně. Za sjezdem San Lazaro se pomalu kolona rozjíždí a my pokračujeme po A14 k jaderskému pobřeží. Po peripetiích z loňského roku, kdy jsme marně hledali kemp, jsme rozhodnuti dojet až na pobřeží, kde lze předpokládat, že kempy jsou.
Z dálnice sjíždíme v Riccione a řídíme se podle šipek, které avizují kempy. U prvního, který se jmenuje Camping Riccione, zastavujeme a v recepci si domlouváme pobyt na jednu noc. Jsme upozorněni na to, že kancelář s pokladnou otevírá až v 9.00 ráno, takže můžeme spát, jak dlouho chceme. A máme si vybrat místo, kde si postavíme stan.
Kemp je rozdělen na jednotlivé sekce uličkami, v každé je přípojka na el.proud a je lhostejno, postavíte-li si tam šapitó, karavan či malý stan jako my. Procházíme kempem a vybíráme si místo na kraji, za námi je jen ulička, za níž jsou složené lodě, pak plot a násep. V řadě kde jsme, není žádný jiný stan.
Postavili jsme stan a v tom to přišlo .... zjistili jsme, že po náspu jezdí vlak. Zvažujeme, zda stan nezbouráme a nepostavíme ho raději jinde. Zvítězila lenost a také jsme si říkali, že jel jeden vlak asi za půl hodiny, než jsme postavili stan. Zůstali jsme... I když jsme mohli spát jak dlouho chceme, dost dobře to nešlo, protože s tmou se intenzita provozu na trati zvýšila, projížděly rychlíky, nákladní vlaky a ještě takové malé vláčky, které v této oblasti nahrazují tramvaj a propojují pobřeží od Cattolici po Rimini. Při průjezdu rychlíku se stan divně nafukoval.
Noc jsme přežili. Ráno nám bylo naprosto jasné, proč jsme v této řadě sami: protože jen pitomec si postaví stan na nádraží.
Udělali jsme si snídani a v poklidu jsme balili. Na vedlejší sekci přijeli Italové s velkým obytným vozem, třemi dětmi a psem. Zaparkovali, zajistili vůz klíny, vytáhli plachtu, prostřeli pod ní koberec a potom vynesli zahradní nábytek. Když se usadili a spokojeně se rozhlédli, projel jeden vlak na sever a po druhé koleji souběžně druhý na jih. A v krátkých intervalech jel jeden vlak za druhým. Od té doby mám pocit, že Ferrovie mají v tomto kempu kameru a když nějaký pitomec tu staví stan, či něco jiného, zadrží vlaky v obou směrech. A když už se zabydlíte, tak je zase pustí.

Sobota 17. června 2006 - odjíždíme z Riccione po pobřežní SS16 do Cattolici. Tady děláme zastávku a jdeme se podívat do Mořského akvária, na které jsme již minulý rok viděli upoutávku. (více na: www.acquariodicattolica.it ). Návštěva určitě stojí za to.
Po prohlídce akvária a pobřeží Cattolici najíždíme na dálnici A14 a po stejné trase jedeme na dálniční sjezd Poggio Imperiale.
Vjíždíme na Gargano a jedeme po SP37 na Cagnano Varano a pod Vico del Gargano sjíždíme na SP528, která se hodně kroutí a svažuje dolů k moři. Chvíli jedeme po pobřeží směrem na Peschici a odtud po SP52 jedeme směrem na Vieste. Cestou děláme malou zastávku u rezidence Mira, která je po cestě, abychom pozdravili sestru a švagra, kteří zde trávili dovolenou a chystají se k návratu domů.

Pokračujeme dále na Vieste a přijíždíme k rezidenci Baia Falcone, kde se budeme nejen rekreovat, ale budeme odtud podnikat další výlety za poznáním Gargana.


Druhá cesta zpět

28. ledna 2010 v 18:09 Putování po Evropě
Tři týdny utekly jako voda a my se chystáme k návratu domů. Ne vše tady bylo ideální. Po našem příjezdu v bungalovu nefungovalo téměř nic, byli jsme pro tuto sezonu prvními návštěvníky po zimě a podle toho to také vypadalo. Dá se říci, že jsme během prvních tří dnů poznali osobně všechny údržbáře villaggia, kteří nás po zbytek pobytu zdravili a modlili se, aby zase něco nepřestalo fungovat. Dalším problémem byli všudypřítomní komáři. Díky poloze villaggia na ostrově mezi mořem a Varanským jezerem se jim tu daří, stejně jako se líbí moře medůzám.
Poloha bungalovu byla na kraji hned vedle sousedního villaggia, takže od 16 hodin do 1 v noci jsme slyšeli hudbu z obou stran a připadali jsme si jako na pouti. Spát v tom hluku vůbec nešlo.

Jinak Gargano je kouzelné místo. Navštívili jsme Tremitské ostrovy, prošli městečka Rodi Garganico, Peschici, Vieste, Ischitella, Cagnano, Mattinata, Manfredonie a další. Byli jsme se podívat na známém poutním místě Giovanni di Rotonda a obdivovali nádheru Monte San Angelo. Zavítali jsme také do Lucery a Troi. Lodí z Rodi Garganico jsme jeli na výlet k mořským jeskyním. Bylo tady tolik krásných míst, která jsme nestihli navštívit, proto jsme se rozhodli, že se na Gargano ještě někdy vrátíme - ale do 5stelle už raději ne.

Je sobota 9. července 2005 a my odjíždíme zpět směrem na Marina di Lesina, Poggio Imperiale a dálnicí A14 míříme k severu. Cestou máme naplánovanou návštěvu Loreta.
Po obloze se honí černé mraky a když sjíždíme na Loreto začíná průtrž mračen. Z uliček jsou potoky a z ochozů vodopády. Když trochu déšt' zeslábne vyrážíme na prohlídku Loreta.
Potom si dáváme si pizzu a konstatujeme, že na jí Garganu dělají podstatně lepší.
Vyjíždíme z Loreta a v Numaně najíždíme zpět na dálnici A14.
Počasí je střídavé, chvíli svítí palčivé slunce a chvílemi jsou takové průtrže mračen, že se dálnice zastavuje a vládne tzv. bílá tma. Takové střídavé počasí je po celý den a k večeru začíná převažovat déšt'.
My stále pokračujeme po A14 na Bolognu a odtud po A1 a A22 po již známé trase a cestou děláme občasné zastávky na dálničních odpočívadlech. Počasí je čím dál tím horší a my přemýšlíme o místě, kde budeme přenocovat. Nakonec padá rozhodnutí, že by nemělo moc smyslu v dešti stavět na břehu Lago di Garda stan a pak ho mokrý balit.

Pokračujeme proto přes Brenner zpět do Rakouska. Za Innsbruckem jedeme do obce Aldrans, kde jsme již byli ubytováni letos na jaře. Penzion je bohužel obsazen, ale paní domácí nás posílá k sousednímu penzionu.
Tam se ubytováváme. Připadáme si jako v ráji a to proto, že je tu konečně ticho.
Ráno se probouzíme odpočatí a svěží a musíme si přiznat, že je to po hotelu ve Forli cestou tam, druhá noc naší dovolené, kdy jsme se opravdu vyspali.
Po snídani opouštíme penzion, najíždíme na dálnici a po již známé trase přes Mnichov, Regensburg, Rozvadov, Plzeň se vracíme zpět do Prahy.
Letos jsme tedy stan vezli naprosto zbytečně :-)))



Druhá cesta do Itálie

28. ledna 2010 v 18:06 Putování po Evropě
Protože se nám v minulém roce v Itálii moc líbilo, bylo rozhodování o další dovolené snadné.
Rozhodli jsme podívat se na druhý břeh Itálie - to znamená na pobřeží Jaderského moře. S dost velkým předstihem jsme si vybrali ubytování na Garganu a to v oblasti Isola di Varano.
Zhruba měsíc po uhrazení faktury za pobyt, nám zavolala paní z CK, u které jsme pobyt zaplatili, že v katalogu mají chybu a že budeme muset platit ještě plážový servis, bez ohledu na to, zda ho budeme využívat, či nikoliv. Chvilku jsme váhali, cítili jsme to jako malý podraz, ale vzhledem k tomu, že už byl duben, jsme nakonec svolili. Měli jsme obavu, abychom ještě v tuto dobu sehnali nějaké adekvátní ubytování v této oblasti a to na 3 týdny.
Z Prahy vyjíždíme v pátek 17. června 2005 po již známé trase přes Plzeň, Rozvadov, Mnichov.
Ačkoliv jsme již v tomto roce byli dvakrát v zimě v Innsbrucku a cestu jsme měli tzv. najetou, podařilo se nám "neodbočit" a vlítli jsme do Mnichova. Hned na první křižovatce se ale vracíme zpět. Pokračujeme na Innsbruck, Brenner a po dálnici A22 a A1 jedeme na Bolognu. Stejně jako minulý rok je před Bolognou zácpa. I kolem Bologně se posouváme v kolonách šnečím tempem. Na sjezdu San Lazaro na dálnici A14 se konečně rozjíždíme, ale naše radost netrvá dlouho. Zase stojíme! Je zhruba půl 6 večer, tak padá rozhodnutí, že bychom se měli podívat po nějakém noclehu. Sjíždíme proto na Imolu. Usuzujeme, že když se tu jezdí závody F1, mohl by tu být nějaký kemp, kde bychom mohli přenocovat. Projíždíme Imolu sem tam a zase zpátky, pátráme po kempu. Je tu spousta hotelů, které jsou však z větší části zavřené, zavřená je i benzínová pumpa, která funguje jen jako automat. Město je jakoby bez lidí. Asi to tu ožívá jen při závodech F1.
Pokračujeme po SS9, která je nazývána Via Emilia a je souběžná s A14 na Faenzu, kde by podle našeho autoatlasu měl být kemp. Dosahujeme stejného výsledku jako v Imole. Na konci Faenzy se ptáme v restauraci na kemp a pak vybaveni namalovanou mapkou se vracíme zpět do města. To, co bylo na mapce sice nalézáme, ale do kempu to má hodně daleko. Téměř v centru Faenzy na břehu řeky Lamone je velké parkoviště, na kterém stojí obytná auta. Proto, abychom si tu postavili stan, tu není prostor. Pod parkovištěm je sice louka svažující se k řece, ale nikde není žádné zázemí. Silně pochybujeme o tom, že by obyvatelé obytných aut byli natolik vstřícní, že by nás pustili na WC a umýt se. Představa, jak se myjeme v řece a z druhého břehu nás pozorují místní obyvatelé, není příliš lákavá. Vracíme se tedy zpět na SS9 a jedeme dál do Forli.
Hledáním kempu a kolonami na dálnici jsme ztratili poměrně dost času a začíná se šeřit. Vzdáváme ubytování v kempu a rozhodujeme se pro hotel. Ubytováváme se ve Forli.

Sobota 18. června 2005 - po snídani jedeme z Forli směrem na Cesenu a přemýšlíme co dál. Na Garganu máme být až v 16 hodin, času máme poměrně dost. Rozhodujeme se, že se podíváme do Republiky San Marino, která je téměř po cestě.
Prohlídku San Marina, které je velice kouzelné a stojí za návštěvu, jsme stihli asi za 4 hodiny a zjistili jsme několik zajímavých detailů. Na rozdíl od Itálie je tu podstatně levnější zlato, alkohol, pohonné hmoty a další. Využíváme toho a tankujeme plnou nádrž.
Pokračujeme směrem na Rimini a jedeme na dálnici A14, po které pokračujeme na jih. Je nádherné počasí, po pravé straně míjíme městečka, po levé straně máme moře, občas projedeme tunelem. Na mnoha místech jaderského pobřeží je spousta míst k rekreaci, ale do cíle naší cesty nám stále kus chybí.
Dojíždíme na sjezd Poggio Imperiale, kde sjíždíme z dálnice a jedeme na Gargano. Přes Marina di Lesina pokračujeme na Isola di Varano, kde ve Villaggiu 5stelle je náš cíl a odkud budeme podnikat výlety do okolí.


První cesta zpět

26. ledna 2010 v 22:38 Putování po Evropě

Opouštíme Santa Maria del Cedro po třech týdnech kouzelné dovolené, kdy jsme se rekreovali u nádherného moře. Jen písek měl pro nás nezvyklou barvu, byl šedý a tak trochu připomínal popel. Kromě lenošení na pláži jsme také procestovali veliký kus pobřeží, vnitrozemí a dojeli jsme až k Jónskému moři a na Sicílii.

Je sobota 10. července 2004 a my se loučíme s Cirem a Santa Maria del Cedro.
Po stejné trase, po níž jsme přijeli najíždíme u Lagonegro Nord na dálnici A3 a pokračujeme směrem k Neapoli. Po A 1 pokračujeme k severu.

Vzhledem k času, který máme, se rozhodujeme, že se pojedeme podívat do Florencie. Díky naprosté neznalosti parkujeme u břehů řeky Arno dost daleko od historického centra. Centrum si procházíme tzv. "letem světem" a slibujeme si, že se sem určitě někdy vrátíme.
Po návratu k autu se nevracíme na stejný dálniční sjezd, ale
Florencií projíždíme k letišti a najíždíme zpět na dálnici na severním nájezdu. Pokračujeme směr Bologna po A1.
Po najetí na A22 zvažujeme, kde by bylo nejvhodnější místo na přenocování. Prohlídkou atlasu padá rozhodnutí, že pojedeme na Lago di Garda a pak se uvidí.
Ubytováváme se v kempu Spiaggia D'Oro na břehu Lago di Garda v Torri del Benaco.
Největší chybou cestovatelů je, nepodívat se na zázemí kempu. Po postavení stanu mě zaujal západ slunce, takže honem k jezeru a fotit, než mi něco uteče. Po návratu jsme se usadili v hospůdce u recepce a ke stanu jsme se vrátili za naprosté tmy. Manžel šel na umývárnu a po návratu mi sdělil: projdi mezi těma karavanama a je to tam nahoře. A bylo...
Když jsem opouštěla WC, tak na mě přítomní muži hleděli dost divně, ale usmívali se. Pak jsem hledala umývárnu, leč marně. Až jsem posléze našla zvenčí budovy umyvadlo, tam jsem tedy spláchla ze sebe prach a spokojeně ulehla.
Ráno jsem zjistila:
a) byla jsem na pánech,
b) myla jsem se ve dřezu na mytí nádobí.
Od té doby vždy zjišt'uju, kde je zázemí, abych, jak říká můj muž, nedělala v cizině ostudu.
Po opuštění kempu pokračujeme podél pobřeží Lago di Garda do Torbole, potom najíždíme nahoru a věnujeme poslední pohled jezeru z Nago.

Podjíždíme dálnici a po souběžné komunikaci jedeme dále a na dálnici najíždíme v Trentu.
Potom už cesta pokračuje po stejné trase až před Mnichov, kde míjíme odbočku na A99 a jedeme na Mnichov. Tam se nám podařilo "parádně zakufrovat". Když se konečně dostaneme z Mnichova zpět na dálnici A9, obloha vypadá, jako když má být konec světa. Během chvilky je teplota 10o C a bouřka, ve které se provoz na dálnici téměř zastavuje. Po nádherném slunečném jihu je to "parádní přivítání".

Po chvíli se počasí umoudří a my pokračujeme směrem na Regensburg, Rozvadov a Plzeň domů do Prahy.

První cesta do Itálie

26. ledna 2010 v 18:39 Putování po Evropě
Na naší první cestu do Itálie vyrážíme v pátek 18. června 2004.
Z internetu máme stažený plánovač trasy, takže zhruba víme, kudy pojedeme.
Vyrážíme z Prahy na dálnici D5 směrem na Plzeň a dále na Rozvadov, kde natankujeme naposledy za české peníze a pokračujeme do Německa. Zhruba po 40 km najíždíme na dálnici A93 a pokračujeme kolem Regensburgu a dále po A9 na Mnichov. V Mnichově najíždíme na A99, následně na A8 a pokračujeme směrem na Rosenheim a potom po A93 na Innsbruck.

V Innsbrucku jedeme na Bergiesel, kde u pumpy natankujeme a potom už směřujeme po dálnici A13 na Brennerský průsmyk a dále do Itálie.


První zastávku na italském území děláme u pumpy kousek před Bolzanem. Pokračujeme po A22, potom se napojujeme na A1. První zácpa je před Bologní, posouváme se a postáváme tu asi hodinu. Je pátek odpoledne, sluníčko do nás pálí a dálnice nejede. Potom se vše rozjede, nikde není žádná bouračka a tak nechápeme důvod, proč to nejelo.
Druhý problém je u Florencie, kdy se situace v podstatě opakuje a vše trvá 2 hodiny, tady se celkem dá důvod pochopit, protože z jednotlivých nájezdů se na dálnici připojují auta a způsobuje to zácpy (taky mě před tím v práci šéf varoval). Protože se přibližuje večer a bylo by vhodné podívat se po nějakém noclehu, sjíždíme za Florencií na sjezdu Incisa. V autoatlase, který máme, jsou v těchto místech značené kempy. Po sjezdu z dálnice se orientujeme podle šipek a dojíždíme ke kempu Villa Norceni u Figline Valdarno.
Po jazykových peripetiích, kdy recepční usoudila, že umím italsky (já se snažila, ale naučila jsem se málo) jsme se pak domluvily spolu rusky. Chvilku jsme počkali na mladého itala na motorce, který nás i s autem zavedl na místo, kde jsme si postavili stan.
Vedle nás byli strašně milí holand'ané, kteří nám půjčili kladivo, protože naše gumová palička odmítala do udusané země vpravit stanové kolíky. První noc naší cesty.
Sobota 19. června 2004 - ráno po probuzení si děláme snídani, zbouráme stan a procházíme kemp, který z větší části ještě spí. Auto už máme zaparkované před recepcí a čekáme, až se otevře, abychom uhradili účet a mohli pokračovat v cestě. Po odjezdu pokračujeme paralelně podél dálnice, na kterou najíždíme zpátky ve Figline Valdarno.
Cestou děláme zastávky na krátký odpočinek. U Říma opět zácpa, kolony aut postávají a popojíždí a slunce pálí. Potom se vše zase rozjede a my pokračujeme směrem na jih.
A pak jsme udělali chybu, protože jsme byli zapovídaní a namísto na dálnici A30 jsme pokračovali po A1 na nájezd na Neapol. Ted' už nebylo návratu. Posouvali jsme se, nebo stáli přes Neapol. Před jednou restaurací stála skupina mužů v černých oblecích a brýlích, zaparkované samé mercedesy, že by to byli mafiáni?
Na mýtě v Neapoli prodejci všeho možného, kteří byli dost otravní a současně žebráci.
Tak jsme viděli Neapol.
Po A3 pokračujeme na Salerno po tzv. Autostrada Sole.
Od Salerna je tato dálnice bez poplatků, za prvé se stále opravuje (jak jsme posléze zjistili, když jsme v některých úsecích opět postávali a popojížděli) a dalším důvodem prý je to, že Kalábrie je nejchudší zemí a toto je jakýsi bonus od italské vlády, že se za ní neplatí. Z dálnice A3
sjíždíme na Lagonegro Nord a pokračujeme po SS585 na Praia e Mare, dále po pobřežní SS18, která nás dovede až k našemu cíli v Santa Maria del Cedro.




Sybaris

23. ledna 2010 v 18:28 Putování po Evropě
Za pohořím Pollino se hornatá krajina mění v širokou planinu Piana di Sibari, která je největší kalabrijskou přímořskou rovinou a táhne se až k pohoří Sila. Tuto planinu zavlažují řeky tekoucí z hor, které v dřívějších dobách tento kraj měnily v bahnitý močál, kde se dařilo komárům přenášejícím malárii. V současnosti po rekultivaci krajiny patří tato oblast mezi nejúrodnější oblasti Kalábrie. Díky vodě se zde pěstuje mimo jiné rýže.
V těchto místech se nachází jedno z největších archeologických nalezišt' na světě s rozlohou tisíc hektarů (jen pro srovnání kupř. Pompeje mají plochu 50 hektarů), ale zatím je odkryto pouze 10 hektarů, což je jedno procento. Byly odkryty tři jednotlivé vrstvy města, které se nacházely jedna na druhé a archeologické práce zde stále pokračují.
Po antickém městě Sybaris pátraly celé generace vědců a jen díky leteckým a radarovým snímkům, bylo objeveno koncem 60. let 20. století město z doby říše římské Thurium, které původně bylo největším řeckým osídlením na území Itálie - tedy městem Sybaris.
Město v době své největší slávy mělo sto tisíc obyvatel a pod jeho nadvládou se nacházelo více než půl milionu lidí. Sybaris prosperovalo nejen díky svému bohatství, ale také díky úrodnosti krajiny a poloze na křižovatce obchodních cest. Obyvatelé města žili rozmařilým životem, k čemuž jim napomáhalo bohatství. Také se jim připisuje vynález těstovin a nočníku.
Sybaris bylo zničeno roku 510 př.Kr. svým obchodním soupeřem městem Krotón. Tehdy Krotóňané pod vedením slavného olympijského atleta Mílóna město přepadli, vyplenili a zničili.
Na završení svého triumfálního vítězství přes město odklonili tok řeky.
Při prohlídce současného archeologického areálu jsou k vidění památky římského města, kupř. patricijského domu, lázní, či fragmentů dlažby. Procházka vede i širokou ulicí Dekumanus maximus. Řecké nálezy jsou zejména keramické úlomky. Další památky z této oblasti jsou k vidění v Museo della Sibarite, které je asi 1 km od vykopávek.

Archeologické naleziště se nachází zhruba 4 km jižně od města Sibari při silnici SS106 po pravé straně. Parkování před nalezištěm.

Foto v galerii

Grumentum

23. ledna 2010 v 0:39 Putování po Evropě
Basilicata, jejíž původní název je Lukánie, není turisty tolik vyhledávána jako sousední Kalábrie, či Kampánie. Přitom nabízí spoustu zajímavých míst.
Při našem putování Kalábrií jsme navštívíli spoustu známých i méně známých míst. Jednou jsme se rozhodli, že přejedeme Apeniny a z pobřeží Tyrhénského moře pojedeme k moři Jónskému. Při hledání vhodné trasy, jsme na mapě narazili na značku, která upozorňuje na archeologické vykopávky. 
Jsou  to pozůstatky antického města Grumentum, ležící v blízkosti jezera na řece Agri. Toto město patřilo k nejvýznamějším střediskům v římské Lukánii a to díky své strategické pozici. V těchto místech svedli Římané dvě vítězné bitvy s Kartáginci, v jedné z nich v roce 207 př.Kr. ztratil Hannibal osm tisích svých mužů a čtyři slony.
V letech 872 až 975 n.l. bylo město zničeno Saracény a opuštěno. Na blízkém návrší vzniklo město, které nese název Grumento Novo.
V současné době zde stále probíhají archeologické výzkumy. Při procházení areálu je možno vidět pozůstatky chrámu, divadla, lázní, amfiteátru a dalších památek. Nedaleko od vykopávek je moderní muzeum Museo archeologico nazionale, které ve dvou podlažích nabízí archeologické nálezy z této oblasti. Nejvýznamější památkou je mramorová busta Livie, manželky císaře Augusta.
Za parného letního dne jsme došli k  areálu a byli jsme jedinými návštěvníky. Kromě nás zde byli pouze archeologové, pán v pokladně u vchodu a smečka psů, ležících ve stínu. Při naší procházce se k nám připojili dva psi, kteří se oddělili od smečky a dělali nám doprovod. Byl to zvláštní pocit, psi byli neurčité rasy, byli vyhublí a po celou dobu vyháněli z cesty, kterou jsme šli, ještěrky a další havět'. Psi vypadali jako kdyby byli z doby Říše římské a zůstali na tomto místě, aby ho hlídali od dob největší slávy města až po dnešek.
Příjezd do Grumenta z dálnice A3 - sjet na sjezdu Atena Lucana, pokračovat po SS 598, která je také nazývána Superstrada dell' Agri, odbočit na SS 103 na Grumento Novo - vše je přehledně značeno, doporučuji nejprve návštěvu muzea, do archeologického areálu platí vstupenka z muzea.

Plánek areálu a další foto v galerii.
Scan vstupenky s mapou

Maratea

22. ledna 2010 v 18:56 Putování po Evropě
Basilicata je z větší části zemí vnitrozemskou. Jen její velice malou část omývají mořské břehy.
Na pobřeží Tyrhénského moře v Basilicatě se nachází městečko Maratea, které je nazýváno městem 44 kostelů. Nevím, zda-li je jich tam opravdu tolik, ale městečko je malebné, klidné a působí tak trochu ospalým dojmem.
Nad městečkem na vrcholu Monte San Biagio (624 m) se tyčí do výšky socha Ježíše Spasitele. Je vysoká 22 metrů a je zhotovena z mramoru. Jedná se o druhou největší sochou Ježíše na světě (první místo zaujímá socha v Rio de Janeiru). Místními obyvateli je tato socha nazývána Redentore. Socha je obrácena zády k moři a upírá svůj pohled k horám ve vnitrozemí. Naproti soše je kostel San Biagio, který je vybudován na místě pohanského chrámu, který byl zasvěcen bohyni Minervě.
Z vrcholku Monte San Biagio je nádherný pohled na záliv Golfo di Policastro, či na přístav.

Příjezd je autem po silničních serpentinách, které vůbec nebudí důvěru - viz fotogalerie.

Pertosa

21. ledna 2010 v 22:13 Putování po Evropě

Nedaleko od autostrády ze Salerna do Reggio di Calabria u dálničního sjezdu Polla leží město Pertosa. Jižně od města je unikátní jeskynní komplex Grotte dell' Angelo.
Jeskynním systémem protéká řeka Tanagro, která se v této oblasti stává řekou podzemní, aby potom opět vytekla na povrch. Její tok potom pokračuje Národním parkem Cilento a vtéká do řeky Sele.
Vstupní branou do jeskynního systému je řeka, prohlídka začíná na lodičkách, dále pak pokračuje pěšky. I v nejteplejším počasí je vhodné si vzít svetr a pevnější boty.
Před vstupem do jeskyní je parkoviště a možnost zakoupení suvenýrů.

Foto z jeskyní je v galerii

oficiální stránky: www.grottedipertosa.it


Proč Itálie ?

21. ledna 2010 v 15:10 Postřehy, úvahy, zamyšlení

Několik let po sobě jsme pravidelně jezdili do Chorvatska. Naším cílem byl ostrov Hvar a to jeho jižní strana. Postupem času jsme si s našimi domácími vybudovali přátelský vztah. Ostrov Hvar je kouzelný, nabízí mnoho míst k návštěvám, krásnou přírodu a nádherné moře. Byl to pro nás ráj na zemi a mysleli jsme si, že není krásnějšího místa.
Začali jsme sem jezdit krátce po válce, tehdy ještě kolem cest ve vnitrozemí byly natažené dráty s upozorněním na miny, celá oblast tzv. Srbské Krajiny (která byla jednou z mála cest do Dalmácie) byla rozbitá, domy rozstřílené, opuštěné, nikde ani človíčka. Poslední benzínová pumpa byla v Karlovaci a další pak až v Gračacu. Pohled to byl smutný a nemohli jsme pochopit, jak někdo může totálně zničit tak nádhernou zemi. Tato vždy smutná cesta byla vyvážena tou nádherou Hvaru, který byl bezpečný. Jen někdy proletělo vojenské letadlo.
Chorvati s k nám Čechům v té době chovali fanatasticky. Byli jsme pro ně opravdu hosté. Asi proto, že jsme spolu se Slováky byli hosty jedinými.
Postupem času se v Chorvatsku situace konsolidovala, začala se stavět dálnice na jih, země se rekonstruovala, do vybydlených míst se začali vracet lidi. V té době začali tuto zemi navštěvovat Němci, Rakušané, Italové a další a Chorvati na nás Čechy a Slováky začali pohlížet jako na druhořadé turisty.
Dávali nám to dost zřetelně najevo při nákupech, v restauracích i na dalších místech. V té době jsme začali uvažovat o změně. Hvar jsme měli procestovaný celý, městečka prochozená, 100x fotografovaná, prochozené kopce. Měli jsme pocit, že už nemůžeme objevit nic nového.
Zkusili jsme malou změnu a v následujícím roce jsme zavítali na ostrov Brač. Vinou špatného ubytování a také tím, že jsme větší část dovolené koukali na hořící Hvar, jsme přemýšleli, kam příští rok. Vyvrcholením všeho bylo, když začal hořet i Brač, takže z dovolené se stala stresující záležitost. Po návratu domů jsme vyprávěli své zážitky, ukazovali fotky a byli jsme pokládáni tak trochu za dobrodruhy.
Ale co dál? Při návštěvě sestry (která již několik let pravidelně navštěvovala Itálii) jsme si nechali vylíčit, jak je krásná Itálie. Nastalo velké váhání, zda ano, či ne.
Hlavním důvodem váhání byla neznalost italštiny a tak trochu i obavy z cesty do neznáma.
Po návštěvě veletrhu cestovního ruchu, kdy jsme si přinesli domů štos katalogů a dalších propagačních předmětů, jsme měli hlavu ještě zamotanější. Několik dní jsme procházeli katalogy, vybírali ta či ona místa a potom padlo konečné rozhodnutí - ano pojedeme do Itálie.
Prvním našim cílem bylo pobřeží Tyrhénského moře v Kalábrii v městečku Santa Maria del Cedro.
Před cestou jsme se vybavili mapami, slovníkem, stanem na přespání během cesty.
*Prvním pozitivním poznatkem v Itálii byla perfektně vybavená odpočívadla na dálnici (v porovnání s Chorvatskem naprosto nesrovnatelné i co se týče hygieny).
*Druhé příjemné poznání bylo v campu u Florencie, kdy jsem se sice italsky zeptala na nocleh a recepční, která se domnívala, že toho umím víc, na mě spustila a já byla v koncích. Poté co jsme zkusily angličtinu (ve škole jsem studovala francouzštinu) a já se moc nechytala, zjistila jsem, že má na vizitce uvedený i ruský jazyk. Kdyby mi někdo někdy řekl, že se v Itálii domluvím rusky, asi bych se mu vysmála, ale pak rozhovor plynul v pohodě.
*Třetí a asi nejpříjemnější poznání bylo v recepci při ubytování, kdy na naše "buon giorno", nám líbeznou češtinou odpověděl recepční, že už na nás čekají. Ne nebyl to Čech, ale Ital, který se po celou dobu našeho pobytu stal "druhým sluníčkem" naší dovolené. Grazie Ciro.

Takže zatím zůstáváme Itálii věrní. Za celé roky, co tam jezdíme, jsme se nesetkali s nějakou negativní reakcí. Jsme stejní návštěvníci, jako kupř. Němci a další.

Tak proto ta Itálie

Kam ráda chodím

21. ledna 2010 v 12:32 Odkazy
Oblíbené blogy:
www.sceneryphoto.blog.cz - nádherné fotografie
www.tichaposta.blog.cz - Jarka z Tábora, moje vrstevnice
www.nrecepty.blog.cz - Natty a její báječné recepty, rady a soutěže
www.helenasychrova.blog.cz - zábava a poučení od blogerky žijící v Německu
www.worlddandie.blog.cz - Vendy, moje spřízěná duše a první člověk na blogu, se kterým jsem navázala kontakt
www.dauma.blog.cz - Dáša u které mám pocit, že máme něco společného
www.eumenidas.blog.cz - Vendy u níž nacházím všehochut' a s níž mě spojuje láska k literatuře






Místa, která se mi líbí:
www.cilentoediano.it/index_video.html - NP Cilento e Vallo di Diano v Kampánii. Jeho součástí je kupř. Paestum, Velia a Jeskyně Pertosa a mnoho dalších krásných míst.


Velia

20. ledna 2010 v 19:09 Putování po Evropě
Při sjíždění na pobřežní silnici, lemující členité kampánské pobřeží nás zaujaly věže na kopci. A pak, když byla chvíle volna, podívali jsme se do průvodce, kterého jsme měli sebou a zjistili jsme, že se jedná o pozůstatky původního antického města Elea.

Dnešní Velia se nachází v Národním parku Cilento při pobřežní silnici SP 161. Věže jsou opravdovou dominantou tohoto místa a nelze je přehlédnout.
Město bylo založeno v roce 545 př.Kr. řeckými osadníky Fóky, kteří sem připluli z Korsiky a neslo původní název Elea. Ve své době bylo význačným přístavem, kulturním centrem a v letech 540 - 460 př.Kr. proslulo známou filosofickou eleatskou školou. Mezi jeho rodáky patřili Zénón z Eleae a Parmenidés. Stejně jako další řecká města z období Magna Grecia bylo později osídleno Římany a stalo se jejichoblíbeným letoviskem. Pobýval zde i Horácius. Přibližně v 9. století n.l. začalo město upadat, výskyt malárie učinil velkou část města neobyvatelnou. Představitelé vyšší společenské třídy však žili v horní části města až do 15. století.
Většina budov v tomto městě se nezachovala. V dolní části města jsou k vidění pozůstatky přístavní čtvrti a přístavní brána Porta Marina. Jsou tu také zachovány antické hroby. Směrem do kopce jsou k vidění římské lázně a zbytek akvaduktu, který do nich přiváděl vodu. Ještě o kus výš jsou k vidění pozůstatky Aeskulabova chrámu. Jednou z nejvýznamějších památek je Porta Rosa, která byla vybudována Řeky ve čtvrtém století př.Kr. Sloužila nejen jako brána do města, ale byla součástí viaduktu pro vozovou cestu.
V horní části města, na akropoli, je mohutná normanská věž, pozůstatky amfiteátru a zrekonstruovaný chrám. Při odkrývání památek byly objeveny základy chrámu z 5. století př.Kr.

V současné době zde stále probíhají archeologické výzkumy, od roku 1998 město patří do světového kulturního dědictví.
Při vstupu do archeologického areálu je malá expozice, která mapuje objevy této oblasti.

Parkování je před areálem.

Foto v galerii

Malé obrázky Zénóna a Parmedidése použity z italské verze Wikipedie

Ubytování v Itálii - výhody a nevýhody

18. ledna 2010 v 22:53 Postřehy, úvahy, zamyšlení

Zde jsou poznatky z ubytovacích kapacit v Itálii, pro někoho to, co označuji znaménkem minus, může být třeba kladem.

Bude průběžně doplňováno.





Baia Falcone - Vieste - Gargano

+ příjemná cena, kromě všech spotřeb i plážový servis
+ středisko leží hned u pláže
+ menší market, restaurace a pizzerie v areálu
+ nedaleko od střediska velký supermarket
- bez italštiny se těžko domluvíte
- u ubytování MONO chybí veranda, stolek a židle jsou na společném dvorku, tzn. minimum
   soukromí




Girasole - Follonica - Toskánsko

+ luxusní ubytování vyšší kategorie vč. klimatizace
+ veškeré vybavení střediska, vč. restaurace a marketu
+ i bez znalosti italštiny se domluvíte (ti kteří měli ve škole ruštinu)
- vysoká cena ubytování
- když začne moře bouřit, zmizí pláž a zbývají jen umělé kamenné předěly
- moře ve větší vzdálenosti (cca 15 minut)





Riviera dei Cedri - S.Maria del Cedro - Kalábrie


+ italský recepční Ciro, který je milý a mluví česky
+ ubytování v tzv. apartmánovém domě, je však zaručeno soukromí
+ středisko nabízí obrovskou škálu fakultativních výletů
+ vedle střediska supermarket, v samotném středisku pizzerie, cukrárna a malé obchůdky
- u apartmánů situovaných k moři větší hluk ze silnice
- na veřejné pláži nepořádek





Vigna del Mare - Palinuro - Kampánie

+ velice příjemné ubytování, apartmány ve svahu s vyhlídkou na moře v zeleni
+ i když v přírodě, je to kousek od města, které je kouzelné
+ sympatický personál, který se snaží domluvit i bez znalosti italštiny
- parkoviště mimo areál (pod silnicí), kde není zaručeno že parkujete vždy na stejném místě
- pláž pod areálem příjemná, v moři jsou však ploché skalní výčnělky, takže je problematické se
   při plavání nezranit
- další pláž, která je písečná je vzdálená asi 40 minut chůze (bohužel po silnici) nebo autem





Apartmány NO NAME - Marina di Massa - Toskánsko

+ luxusní ubytování, apt. perfektně zařízeny a vybaveny
+ každý apt. má balkon či terasu a přízemní zahrádku
+ kousek do města, kde je vše k dispozici
+ vzhledem ke vzdálenosti do místa pobytu se cesta zvládne za jeden den
- větší vzdálenost od moře
- vyšší cena
- nemožnost si vybrat předem, kde budete ubytováni





Faro Punta Stilo - Guardavalle Marina - Kalábrie
  
+ příjemná cena za ubytování
+ nejkrásnější a nejčistší moře, které jsme viděli (moře voní)
+ v areálu market a restaurace
+ asistence v českém jazyce
+ široká nabídka fakultativních výletů
- KOMÁŘI !!!!!!
- vstup do krásného moře příkrý a z hrubých oblázků
- vybavenost apt. je ubohá, chybí základní vybavení kuchyně a další věci. Při reklamování 
   nedostatků je doporučeno, vzít si chybějící věci ze zatím neobydlených apt. Osobně jsme si 
   dokupovali nádobí.
- neexistuje zde noční klid - tudíž nevhodné pro malé děti a ty, kteří chtějí v noci spát
- hned vedle areálu jezdí vlak





5 Stelle - Isola di Varano - Gargano

+ asistence v českém jazyce
+ market a restaurace v areálu
+ blízkost pláže - písečná pláž s mírným vstupem do moře
+ široká nabídka fakultativních výletů
- KOMÁŘI !!!!!!
- denně odpoledne v moři veliké medůzy (cca od 16 hodin)
- povinný plážový servis (50E/týden), ačkoliv pláž je dlouhá cca 5 km a ne každý má zájem o
  opalování se v kolektivu
- u apt. ležících poblíž sousedícího střediska (od recepce k jezeru) vysoká hlučnost z animací
  obou středisek (tříštící se zvuk), vyvolávající pocit, že jste na pouti. Pro toho, kdo si chce  
  odpočinout  a v noci spát, nedoporučuji
- bez auta jste odkázáni na pobyt na místě - nejbližší městečko Foce Varano je 5 km



Baia di Zambrone - Marina di Zambrone - Kalábrie

+ příjemná cena za ubytování
+ středisko leží hned u moře
+ vzrostlá a bujná vegetace, která poskytuje stín
+ ubytování prostorné, velká zasklená veranda, která tvořila místnost "navíc"
+ ve vedlejším středisku restaurace a pizzerie s ochotnou slovenskou servírkou, která nám (na 
   rozdíl od delegátky) byla ochotna pomoci
- neochotní a nesympatičtí majitelé
- nedovybavenost apartmánů, chyběly základní věci jako skleničky, hrnky a další nádobí
- plesnivé polštáře
- žádné lůžkoviny
- areál se připravoval za provozu, dle nás to mělo být hotovo před otevřením a zahájením   
   sezóny, ucpaná kanalizace, netekoucí voda, nedodělané parkoviště
- prodej základních potravin až po více než dvou týdnech od zahájení provozu villaggia
- městečko "mrtvé", 1 obchod s potravinami, zelenina, rybárna, domácí potřeby, trafika, 2 
  pizzerie. Prodej zmrzliny pouze na nádraží - to vše ve vzdálenosti cca 25 - 30 minut chůze.
  Bez auta jste zde ztraceni.
Baia di Zambrone

Paestum

18. ledna 2010 v 18:57 Putování po Evropě
V Kampánii na planině Piana del Sele se nachází antické město Paestum.
Toto město založili v 6. století př. Kristem Řekové, kteří sem přišli ze Sybaris a pojmenovali ho Poseidonia. V roce 273 př.Kr. se město ocitlo v rukou Římanů, kteří původní název polatinštili na Paestum. V 5. století n.l. bylo Paestum převráceno na křest'anskou víru. V 9. století n.l. bylo město postiženo záplavami a následně malárií. Vše završili v roce 871 Saracéni, kteří při svých nájezdech město pustošili. Město zůstalo opuštěné a postupně zarůstalo lesem. Bylo objeveno znovu v 18. století při stavbě silnice. Je obehnáno hradbami, které jsou poměrně zachovalé.
V dnešní době městu vévodí tři dórské chrámy. Největší a nejzachovalejší chrám je Apollonův (někdy bývá nazýván Poseidonův nebo Neptunův). Byl vybudován přibližně v roce 450 př. Kristem. Nedaleko od něj je chrám bohyně Héry (někdy nazýván bazilika). Je asi o 100 let starší než Apollonův chrám. Třetím je chrám Athény (někdy také Ceres). Byl postaven kolem roku 500 př.Kr. Tento byl po určitou dobu využíván jako křest'anský kostel. Všechny dórské chrámy jsou nepřístupné, ale i pohled zvenčí je nezapomenutelným zážitkem.
Římané v Paestu vybudovali fórum, amfiteátr, divadlo a další budovy pro chod města. Na rozdíl od chrámů se z nich dochovaly mnohdy jen základy.
Nedílnou součástí archeologického areálu je Museo Paestum, které leží přes silnici. V něm lze vidět unikátní malované desky z travertinu, které byly nalezeny v hrobkách, z nich nejslavnější je malba z Hrobu potápěče, která vznikla v letech 480 - 470 př.Kr. a znázorňuje přechod mezi životem a smrtí. K vidění jsou hliněné nádoby, sochy a další vykopávky z této oblasti. (Je zde bohužel zakázáno fotografování, ale něco málo se povedlo).


Parkování je kolem celého archelogického areálu. Za procházku stojí projít se po Piana del Sele, na které se volně pasou buvoli, z jejichž mléka se vyrábí pravá kampánská mozzarella.

Fotografie v galerii.

Tremitské ostrovy

17. ledna 2010 v 15:21 Putování po Evropě
Mýtické a bájemi opředené Tremitské souostroví se nachází v Jaderském moři. Od roku 1989 je vyhlášeno přírodní mořskou rezervací. Je také součástí Národního parku Gargano. Celé souostroví se skládá z ostrovů San Domino, San Nicola, Capraia, Cretaccio a vzdálenějšího ostrova Pianosa. Toto souostroví bývá také nazýváno "perlou Jadranu". Průzračně čisté moře a bohatý podvodní svět sem láká mnoho turistů a milovníků potápění.

V antickém období bylo známo jako "Insulae Diomedeae". Podle řeckých bájí je zde pohřben král Diomedes a bohyně Venuše proměnila jeho druhy v ptáky, aby mohli střežit poslední místo odpočinku svého krále. Za letních nocí je slyšet zvláštní zvuk, který vytváří voda narážející na sklanaté pobřeží. Tyto zvuky byly považovány za nářek bojovníků oplakávajících svého hrdinu.
V období říše římské byla čísařem Augustem na ostrov San Nicola deportována jeho neteř Julie.

Správním sídlem tohoto souostroví je ostrov San Nicola, jemuž vévodí opatství Santa Maria a Mare, které bylo vybudováno benediktíny z Monte Cassina v polovině 11.století. Největším ostrovem je San Domino, má velice členité pobřeží, na jehož březích je několik jeskyní a podivuhodné pobřežní útvary. Tento ostrov také nabízí jedinou písečnou pláž v celém souostroví.
Ostrovy Capraia, Cretaccio a Pianosa jsou neobydlené.
K souostroví je celoroční spojení lodí z přístavů Pescara a Termoli. V turistické sezoně k tomuto souostroví připlouvají lodě téměř ze všech přístavů na pobřeží Gargana.

Foto v galerii

Papasidero a NP Pollino

16. ledna 2010 v 23:15 Putování po Evropě
Asi 15 km od pobřeží Tyrhénského moře leží městečko Papasidero. Zhruba 2 km od tohoto městečka leží Grotta del Romito. Je to jeskyně, která byla osídlena již v době paleolitu. Pro současníky byla objevena až v roce 1961. Jeskyně by sama o sobě nebyla moc atraktivní, ale hlavním lákadlem je rytina zubra, která je stará více než 11.000 let. Tato rytina je ohromujícím příkladem pravěkého umění. Při odkrývání jeskyně byly objeveny i hroby původních obyvatel. Na parkovišti nad jeskyní je i malé muzeum, které mapuje jak pravěké osídlení, tak i současnost. Tato jedinečná archeologická expozice se nachází v Národním parku Pollino. Je to největší NP v Itálii, rozprostírá se na více než 190 ha, částí v Kalábrii a Basilicatě na horském masivu Pollino. Nejvyšší hora je Serra Dolcedorme s 2271 m. Žije zde mnoho vzácných a chráněných živočichů, mimo jiné orel skalní a vlk apeninský.

Foto včetně mapy je v galerii

Pompeje

12. ledna 2010 v 22:01 Putování po Evropě
Při našem putování jsme navštívili Pompeje, město ležící v Kampánii nedaleko Neapole.
Toto město bylo zničeno výbuchem Vesuvu 24. srpna 79 n.l. Sirné výpary otrávily většinu tamních obyvatel a Vesuv chrlící popel a pemzu toto místo zasypal až do výšky 6 m. V 16. století při úpravách koryta řeky Sarno byly objeveny dnešní vykopávky. S intenzivními pracemi bylo započato až v 18. století, kdy byly postupně odkrývány jednotlivé stavby. V současné době zde stále probíhají archeologické výzkumy.
Město bylo v roce 1997 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.
Vstup do vykopávek je nedaleko železniční stanice, s parkováním je to složitější.
Náštěvníkům lze doporučit si před návštěvou koupit za asi 8 Euro publikaci o tomto místě, prodává se ve stáncích před vstupem do areálu a je k dispozici v českém jazyce. Na vstupence je sice mapa, ale pro orientaci po areálu není dostačující.

Fotografie z Pompejí jsou ve fotogalerii.
oficiální stránky: www.pompeiisites.org/


Kamzíci

11. ledna 2010 v 23:10 Putování po Čechách

Člověk může dojít k poznání i v hodně dospělém věku, a i mě se to přihodilo.
Coby dítko školou povinné jsem se z hodin přírodopisu a snad i zeměpisu dozvídala o naší krásné zemi. Tehdy to bylo ještě Československo a jako takové naše zem měla i velehory. A v těch velehorách žily specifické druhy zvířat, které se jinde nevyskytovaly jako medvěd, svišt' a kamzík. Od dětství jsem proto měla zafixováno, že kamzík žije pouze ve vysokých horách.
Bylo proto pro mně obrovským překvapením, když jsem se dozvěděla, že tato nádherná zvířata žijí jen kousek od mého rodiště. Ano, je tomu tak. V Lužických horách v oblasti Studence až po Jitravské sedlo žijí kamzíci. I když to vyoadá hodně nepravděpodobně, jsou tam. Vyskytují se však i na dalších místech severu Čech.


Občas se objeví i u Klíče, byli však viděni až u Ještědu. Koncem 19. století byli kamzíci chováni hrabětem Kinským v oboře. Ta se však postupem času rozpadla a kamzíci se dostali do volné přírody, kde plně aklimatizováni žijí již více než 100 let.

Kromě Lužických hor žijí ještě v Jeseníkách, kam je v roce 1913 nechal vysadit František Josef I. - v současné době hrozí jejich vyhubení, prý podle ochránců přírody ničí Jeseníky a nejsou původní druh. Držme palce, aby k tomu nedošlo - snad zvítězí zdravý rozum.

V letních měsících se kamzíci zdržují ve vyšších partiích hor, ale v zimě přicházejí k níže položeným krmelcům. Člověk pak zůstane v tichém údivu stát, bojí se i hlasitě dýchat, aby ta nádherná zvířata nevyplašil.

Podívejte se spolu se mnou na tu nádheru...















Národní park České Švýcarsko

9. ledna 2010 v 18:37 Putování po Čechách
Pocházím ze severu Čech, ale odešla jsem po škole do Prahy a už jsem tu zůstala. Na rodný sever se však stále vracím a zjišt'uji, že je tam stále co objevovat.
Jako dítě jsem s rodiči mnohokrát navštívila NP České Švýcarsko, ale jako mnozí další turisté jsme chodili po známých trasách, jako jsou soutěsky řeky Kamenice, Pravčická brána (na níž se tehdy ještě mohlo), Jetřichovice a další. Naše výlety se odehrávaly vždy od jara do podzimu.
Takže jako mnoha jiným mě zůstaly "utajeny" zimní nádhery tohoto kraje. Patří mezi ně zejména tzv. Ledopády. Je to nádhera, kterou vytváří tekoucí a znovu mrznoucí voda. Jeden z největších a nejnádhernějších ledopádů je na Brtnickém potoce, ale najdou se i jinde. Jsou obarveny podložím, po kterém voda teče, takže mají barvu od hnědé, přes žlutou až do modra.
Další zajímavostí je kupř. Jeskyně víl. Přístup k ní je v zimě trošku těžší, ale stojí to za podívání. Led zde vytváří krápníky jako v krasových jeskyních, ale zde je vše křišt'álově čisté.
Samotná procházka po zasněžených údolích mezi skalami je nezapomenutelný zážitek.

Foto je v galerii.