. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Červen 2010

Posedlost ?

16. června 2010 v 23:36 Postřehy, úvahy, zamyšlení
No asi jo - jsem asi posedlá.
Bude to možná vypadat směšně, zvlášt' když si uvědomím svůj věk, ale stala jsem se závislá na blogu. A ta závislost už nemá daleko k posedlosti.
Když tak pročítám další blogy, uvědomuji si, že jsem oproti jiným dost stará. Pro mnohé blogery bych klidně mohla být babičkou. Co mohla, vždyt' už jsem. :-)))
Důkazem mé posedlosti blogem je to, že bych ted' měla balit věci na třítýdenní pobyt v Itálii a na dvoudenní cestu, která má téměř 2000 km a já místo toho sedím u počítače.
Doufám, že na Vatikánském mysu, kam máme letos namířeno, bude WiFi. To by pak byla možnost sepisovat své poznatky z cest hned na místě.
V opačném případě budu muset svou posedlost zkrotit. Mám už pro jistotu připraveno několik knih, které si beru sebou.
Ne, nepřestávám psát, stále mě to baví .... jen na čas odjíždím. 

Smrt

15. června 2010 v 21:54 Téma týdne
Smrt - čtyři písmena, která podvědomě vyvolávají strach.
Téma, o kterém se strašně špatně píše a těžko mluví.
Čeká nás každého, někoho dříve, někoho později. Každý se s ní už setkal...
Smrt znamená konec.

Jako malému dítěti mi zemřel děda, byla jsem malá holka a tehdy jsem to brala tak, že děda byl a už není. Babička byla hluboce věřící a dědovu smrt brala úplně jinak, než zbytek rodiny. S dědou byla díky své víře v kontaktu a věřila v setkání, tam ... někde ...
Když mi zemřel spolužák, tak jsem si uvědomila celou tu hrůzu. To zoufalství jeho rodičů bylo strašné, ta obrovská beznaděj.
V mých 25 letech mi zemřel tatínek. Měla jsem v té době malé dítě, které vyžadovalo celodenní péči a zaměstnávalo mě natolik, že jsem se s tátovou smrtí byla nucena časem smířit. A z pohledu mých tehdejších 25 let jsem si říkala, vždyt' mu bylo 55 let a byl trojnásobný dědeček. Parádně zkreslený úhel pohledu - ale bylo mi těch 25. Dnes už vím, že táta umřel strašně brzy a mladý.
Roky utíkají a lidé kolem mě umírají. Vím, že smrt je součástí života, stejně jako je narození.
Po začátku musí zákonitě přijít konec.

Není to tak dávno, kdy jsme s manželem konstatovali, že jsme dříve navštěvovali svatby a ted' už jen chodíme na pohřby.

O chystání a malérech...

11. června 2010 v 21:41 Postřehy, úvahy, zamyšlení
Čas opravdu neúprosně letí.

Už je to rok, kdy jsme vyjížděli na naší cestu do Kalábrie.
V lednu jsme využili předsezoních slev spolu s věrnostní slevou a vybrali si místo k letošnímu pobytu opět v Kalábrii, pro změnu však na pobřeží Tyrhénského moře na Vatikánském mysu.

Zpětně si říkám, že kdybych jen v náznacích tušila, co všechno nás od tohoto momentu potká, nejsem si jistá, že bych do toho šla.

Po zaplacení dovolené nastala série "nehod" spojená s většími či menšími finančními výdaji.
V lednu odešla lednice. Naštěstí v ty dny mrzlo, tak jsme měli dva dny potraviny v igelitkách za okny.
Následoval kotel na topení a zhruba za tři týdny se s námi rozloučil boiler.
Říkali jsme si, že je to do třetice.
Auto jsme dali do servisu na pravidelnou prohlídku. Ukázalo se, že je nutné měnit více věcí, takže opět výdaje, se kterými se nepočítalo. Po 14 dnech na autě odešla lambda sonda - takže další výdaje. Přestalo nám hrát rádio - opět servis. To už bylo zase do třetice.
Potom jsem pro změnu onemocněla a dovolila si ten luxus být 3 dny zdarma doma a následující dny za nějaké procento z platu. Následoval krach firmy, ve které pracoval manžel. A před necelým týdnem nás opět začalo zlobit auto. Po třech dnech, kdy bylo v servisu a technici zjišt'ovali, čím by to mohlo být a sdělovali nám různé zprávy a kolik by co stálo, jsme auto dovezli se závadou domů. Jeho oprava by stála asi už víc, než je cena auta. Za ty peníze, které jsme letos "investovali" do oprav auta a třídenního zjišt'ování závady, by už byla slušná ojetina. A přitom to auto není až tak staré, máme ho 8 let.
Tak nevím, je to už zase do třetice?
Je to ale už potřetí..... A mě už to vyčerpává a to nejen finančně.

Propadla jsem hluboké skepsi, dokonce jsem uvažovala, že na letošní dovolenou raději snad ani nepojedeme. Místo, abych začala pomalu dávat dohromady věci na třítýdenní pobyt, chystala trasu, po které pojedeme a začínala se trošku těšit, jsem byla v totálním stresu. V noci jsem nespala a hlavou se mi honily ty nejčernější myšlenky. Už jsem viděla jak místo putování po Kalábrii opečovávám zahradu, jezdím na krátké výlety a při špatném počasí si píšu Blog.cz a edituju Wikipedii.
Potom se objevilo světýlko na konci tunelu.... půjčení auta.
Jedno auto máme slíbené od dcery, druhé mám slíbené, že mi půjčí můj zaměstnavatel.  Pomalu začínám věřit tomu, že se už snad nestane nějaký další malér a my odcestujeme.
A já budu mít zase spousty nových témat z návštěv kalabrijských měst a městeček. Starších témat, které bych mohla zpracovat je však ještě mnoho.

Beatles - fenomén doby

10. června 2010 v 10:08 Téma týdne
Měla jsem to obrovské štěstí, že jsem zažila tu dobu.

Ty krásné roky, kdy Beatles začínali a kdy hráli všichni spolu. Hity jako Hey Jude, Help a spousta dalších ovlivnily moje vnímání hudby. Beatles byli však první a prvními zůstanou.
Po večerech jsem, jako mnoho dalších, ladila Rádio Luxembourg, abych slyšela to, co naše rádio nikdy v té době nevysílalo.
Bomba pak byla, když se do našich kin dostal první film s Beatles Perný den. Byl sice černobílý, ale bylo to něco převratného. Pak přišel druhý film Help!, který už byl barevný a i když děj byl tak nějak o ničem, vše vyvažovala hudba. Oba filmy jsem viděla minimálně desetkrát.
Na cívkových magnetofonech jsme si nahrávali jejich hudbu a nad každým "novým úlovkem" jsme se radovali. Získat nějakou desku v té době, se rovnalo téměř zázraku. Do dnešních dnů opatruji jako oko v hlavě jedno z jejich posledních alb Abbey Road.
Beatles ovlivnili nejen hudbu, ale přinesli i nový styl. Kolik kluků se jim v té době chtělo alespoň trošku podobat? Nechávali si narůst delší vlasy i když v té době riskovali nemalé problémy.

Dnes mám na CD všechny jejich alba. A stále se mi jejich hudba líbí, při jejím poslechu se vrácím do doby svého mládí, do krásných 60. let.