. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Depresivní týden

22. ledna 2011 v 22:11 |  Postřehy, úvahy, zamyšlení

Argentinské přísloví praví: "Chybu lékařovu skryje zem".
Proč jsem si na něj vzpomněla?
Zdravotní problémy mé dcery se dosud nevyřešily.
Absolvovala mnoho lékařských vyšetření, která nic nezjistila, naopak všechna vyloučila další diagnózu. Podle všech lékařských zpráv by měla být v pořádku. Ale není.

Takže stále špatně spím. Pravidelně usínám u zpráv a pak, když bych spát měla, ležím v posteli a nespím. Je to už skoro patologické, to moje "nespaní".
Nespím taky kvůli své mamince, která je druhý týden v LDN. Denně s ní telefonuji, abych zjistila, jak se cítí a překonávám těch 150 km, které mezi námi jsou. Je to jako na houpačce, jednou nahoře, jednou dole.

Kamarádovi zemřela maminka.
Znala jsem jí vice než třicet let a pokládala jsem za svou povinnost, se s ní rozloučit. A přitom pohřby bytostně nesnáším. Šli jsme s manželem oba a on se na mně s překvapeným výrazem díval, když já naprostý bezvěrec, odříkávala nad hrobem společně s farářem Otčenáš. I to svědčí o mém momentálním duševním stavu. Věřící to mají v těchto situacích jednodušší, věří v další setkání. Pro mě je to konec.

Včera jsem mamince telefonovala, abych jí řekla, že za ní přijedeme. Ozvala se mi "záhrobním hlasem", oznámila mi, že odchází a abychom nejezdili, že je to zbytečné a že už v sobotu nebude. Rozbrečela jsem se v práci a svým kolegům jsem byla schopná vysvětlit o co se jedná až po hodině.
Po telefonátu s maminkou mě rozbolela hlava a bylo mi zle od žaludku. Měla jsem migrénu jako prase. Večer jsem zavolala sestře, která to má za maminkou kousek, abych se s ní domluvila, co a jak. Zopakovala jsem jí dopolední telefonát a ona mi říkala, že odpoledne byla dobrá. Jen prý nechce chodit. Když jsme domluvily, zjistila jsem, že mám minimální kredit na telefonu.
Hlava mě stále bolela.
Přihlásila jsem se na Interbanking, abych si dobila telefon. První pokus, druhý, třetí a konec. Zablokovala jsem si přístup. Až následně jsem zjistila, že jsem měla zapnutý Caps Lock a tudíž jsem zadávala blbé heslo. V hlavě mi bouchalo kladivo a já začala hledat, kam jsem si uložila bezpečnostní kódy. Už se mi to jednou "povedlo", kódy jsem nenašla a musela jsem navštívit banku, abych požádala o nové. Tehdy jsem si připadala jako trotl.
Prohledávala jsem šanony, kam ukládám všechny důležité papíry, prohledala jsem trezor, abych
při té příležitosti objevila dávno ztracené původní kódy, které jsem kdysi nenašla. Je zajímavé, že desetimístné číslo z těch původních si pamatuji do dneška. Do pátrání se zapojil i manžel a já už se viděla, jak půjdu opět pokorně do banky požádat o nový přístup k mému účtu. Hlava mě bolela tolik, že se mi zvedal i žaludek. Migréna měla navrch. A pak mi došlo, kam jsem "ten zatracenej papír" schovala.
No hurá, myslela jsem si, že mám vyhráno. Neměla jsem, mám totiž nový telefon s dotykovým displejem a když po mě operátor opakovaně žádal číslo a křížek, tak ten pitomec zhasnul. Kredit jsem touhle akcí totálně zlikvidovala. Tímto se musím omluvit svému zaměstnavateli, že jsem
k odblokování účtu použila služební telefon.
V noci na dnešek jsem opět spala minimálně, na bolavou hlavu jsem spolkla několik prášků a na chvíli usnula. Ležela jsem nějak podivně a zablokovala jsem si krk, hlavně že ta hlava už tolik nebolela.
Odjeli jsme za maminkou, cestou jí nakoupili nějaké ovoce, pití a kompoty. Do LDN jsem vstupovala s hrůzostrašnými pocity a děsila se toho, co mě čeká. Maminka ležela a usmívala se:
"Tak vy jste přece jen přijeli, takovou dálku". Po včerejším rozhovoru jsem se bála, jak bude vypadat. Bolesti, kvůli kterým tam je, už nemá, ale nechce chodit. Přesvědčovala jsem jí, aby to zkoušela, třeba po krůčcích. Slíbila, že zítra začne. Paradoxem je, že do LDN chtěla dobrovolně. Ted' by ráda byla zpátky doma, sama přiznala, že kdyby věděla do čeho jde, nikdy by na to nepřistoupila. Vůbec se jí nedivím. Prostředí je depresivní.  Na pokoji jsou čtyři babičky, jedna stále spí, druhá nemluví a třetí je na tom asi dost špatně. Její manžel, který za ní byl, plakal na chodbě. Maminka by si ráda s někým popovídala, ale tady není s kým. Snad jí to bude motivovat
k tomu, aby začala chodit. Proti věku není léku - maminka se narodila v roce 1924. Mám ještě věřit na zázraky?

Abych se trochu odreagovala od samých depresivních zážitků a totálně se nezbláznila, občas na svůj blog umístím nějakou "ptákovinu".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. ledna 2011 v 22:23 | Reagovat

Na zázraky se má věřit.

2 gejlord-jebal gejlord-jebal | Web | 22. ledna 2011 v 22:24 | Reagovat

Cokoliv, co bych tu napsal by ti nepomohlo. Bolest. Připrav se na spoustu bolesti. Je mi tě líto jak to ted' máš, čas to zlepší, Měj se ..

3 dark-dragon dark-dragon | Web | 22. ledna 2011 v 22:25 | Reagovat

Nemá boleriaozu?Já ji měla a doktoři ji oběvily až po několika letech.Prý se sem byla zdravá..ona je totiž bolerioza těžko odhalitelná.bylo by to na douhé vysvětlovaní-zkus to.

4 Moře lásky Moře lásky | Web | 22. ledna 2011 v 23:04 | Reagovat

U nas řikaji: Tak to dopadne když jde všechno naopak.
Ve Řimově jsem rád pil řezano pivo

5 Alena Ludvíková Alena Ludvíková | E-mail | 23. ledna 2011 v 13:22 | Reagovat

Sdělená bolest je prý bolestí poloviční. Piš dále, pomáhá to. Zaměř se na své nejbližší, na přátele, na práci a na sebe. Uvědom si, že nikdy nejsi sama.

6 Janinka Janinka | Web | 23. ledna 2011 v 20:34 | Reagovat

Jsem moc ráda, že ti můj článek pomohl alespoň na malinkou chvíli zapomenout. Přeji ti hodně sil, ostatní slova jsou asi zbytečná...

7 edithhola edithhola | E-mail | Web | 23. ledna 2011 v 22:10 | Reagovat

Taky doufám, že se Ti vypsáním ulevilo. Mně se to aspoň děje. Třeba ne hned ... ale za den. Takové pocity znám. Mohla bych pomoci jen nějakými radami kolem nespaní. Jakožto matka, která dlouho kojila obě děti jsme si musela vypomáhat přírodně. A pokud máš opravdu tak těžké období, tak bych se nevyhýbala ani chemii. Pokud se nevyspíš, je vše ještě černější.

8 signoraa signoraa | E-mail | Web | 24. ledna 2011 v 8:32 | Reagovat

Všem Vám moc a moc děkuji za podporu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama