. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Když odchází noc

3. února 2011 v 11:10 |  Téma týdne

Kouzlem opředený, jako je pohled na noční oblohu s Měsícem a spoustou hvězd, je i pohled na východ nebo západ Slunce. Je to nádherná podívaná, když se tma postupně začíná zbarvovat a pak vyjde Slunce, okamžik, kterým začíná den. A stejně tak i večery, kdy Slunce pomalu sestupuje za obzor, aby pak zbytek oblohy na chvíli zalily červánky, než je přikryje tma. Neopakovatelné představení, které je stejné a pokaždé jiné.

V roce 2009 jsme byli na dovolené u Jónského moře na samém jihu Itálie. Celou dobu jsem se chystala k tomu, že si vyfotím východ Slunce. Nikdy jsem ho ještě nefotila, protože jsme do té doby vždy byli na místech, kde Slunce zapadalo. Počasí toho června nebylo nijak příznivé a mnoho dní pršelo. Pobyt se chýlil ke konci a mě pořád lákalo si tu událost zdokumentovat.

A tak jsem jednou za naprosté tmy, krátce po čtvrté hodině ranní tiše vstala, abych nevzbudila spícího manžela a jen tak v noční košili jsem odešla s fot'ákem k moři. Měla jsem zvláštní pocit, byla to směsice strachu a zvědavosti. Opatrně jsem našlapovala pískem a raději si nepředstavovala, po čem můžu šlapat. Vzpomněla jsem si na nějaký přírodopisný dokument, ve kterém v noci z písku vylézala všelijaká havět'. Našla jsem to, co jsem hledala a usadila se na pláži na "naše lehátko" a čekala. Byla naprostá tma a potom se začala obloha nad mořem zbarvovat do tmavočervené barvy. A já v ten moment zjistila, že na té pláži už nejsem sama. "No nazdar, jsem tu v noční košili". Na návrat do bungalovu a převlečení bylo pozdě, protože bych mohla "prošvihnout" to, kvůli čemu jsem v tak brzkou hodinu vstávala. Obloha nad mořem byla červená, červeň pak přecházela do několika odstínů modré. Bylo vidět už i moře. Současně bylo už také víc lidí na pláži. Doufala jsem, že si nikdo nevšimne, co mám na sobě. Ale všichni se fascinovaně dívali na to nádherné přírodní divadlo. Červená, oranžová, žlutá, zelená a modrá se nabízely ve spektru barev. Pak se rozjasnilo a pomaloučku se "z moře" vynořilo Slunce. Čekání se opravdu vyplatilo a ten pohled byl úchvatný. A já fotila a fotila a přestala jsem vnímat, jak jsem oblečená. Nedaleko ode mně stál pán v pyžamu. který také fotil. Podívali jsme se na sebe s chápavým a trochu možná i spikleneckým pohledem. Noc odešla, začínal den a ještě nebylo ani pět hodin.
S úlovkem ve fot'áku jsem se vrátila do bungalovu a tiše si znovu lehla vedle manžela.
Když jsme se později probudili, nevěřil mi, že jsem ráno na té pláži byla.

Tady je důkaz mého brzkého vstávání, které jsem nazvala "Když odchází noc":
1. Ještě je noc
2. Začíná svítat
3. Svítá
4. Obloha už je ozářená vycházejícím Sluncem
5. Slunce vychází Na Téma týdne už jsem jeden článek, ve které jsem se vyznala, jaký mám vztah ke hvězdné obloze, napsala a doplnila ho i fotografiemi z mého archívu. Při prohlížení fotografií jsem našla mnoho dalších, o kterých se domnívám, že také stojí za zveřejnění.
Máte také rádi východy  a západy Slunce?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 3. února 2011 v 11:31 | Reagovat

Moc pěkný! Já teda východ vidím málokdy, protože tak ve tři usínám, ale rád ho mám taky. U moře je asi ještě mnohem hezčí, než kdekoli jinde.

2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 3. února 2011 v 11:38 | Reagovat

Hned bych jela zase k Jadranskému moři. U něj mi bylo nejlíp. Cvičila jsem už v šest hodin ráno na molu s ostatními jogu. Nádhera. Ale je to už asi deset let zpět :-(

3 K. Lovegood K. Lovegood | Web | 3. února 2011 v 12:00 | Reagovat

Hezky napsaný. Nejrači bych teĎ taky jela k moři, někam do tepla hezky ))

4 pavel pavel | Web | 3. února 2011 v 12:47 | Reagovat

Jedním slovem NÁDHERA :)
Jestli byla ta noční košile průsvitná, měli ti lidé aspoň dvojnásobné "neopakovatelné přírodní představení." :)

5 signoraa signoraa | E-mail | Web | 3. února 2011 v 13:13 | Reagovat

[4]: Naštěstí nebyla, ale bylo na první pohled patrné, že se jedná o "noční roucho". A já nebyla středem zájmu (naštěstí), bylo to Slunce.

6 Victoria* Victoria* | E-mail | Web | 3. února 2011 v 17:54 | Reagovat

Dokonalý, uklidňující fotky:)

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. února 2011 v 18:46 | Reagovat

Nádherná série.
Ne nadarmo se říká: "Ranní ptáče .."

8 Janinka Janinka | Web | 3. února 2011 v 20:35 | Reagovat

V Liberci, kde jsem strávila 24 let, jsme bydleli v domě, kde okna na jedné straně bytu byla na východ a na té druhé na západ. Byla nádhera pozorovat východ slunce v kuchyni při snídani a z balkonu se zase dívat, jak zapadá za vrcholky hor a Ještěd...

9 Fredy Kruger Fredy Kruger | 4. února 2011 v 0:17 | Reagovat

" Je toho na mne moc !
Vidím, že odchází noc.....
cože ?  už svítá ?  jistěže !

... pytel mám plný krádeže,
musím proto včas zmizeti
jak špatný příklad pro děti,
ve mně, ve starém zloději !
.... ( do školy tudy choději )

.... Roberth  Pliff kouká, by z domu
byl venku.....
" Někdo mi ukradl peněženku !
... muselo to být před krádeží !
Roberth Pliff zděšen s pytlem běží
" ano ! bylo to v kině !
lidi jsou dneska swině " !

10 Johanka Johanka | Web | 4. února 2011 v 11:53 | Reagovat

Také jsem si podobně otiskla vzpomínky z posledního rozednívání v Itálii. Možná jsou tamní svítání tak krásná právě proto, abychom se nebáli vybíhat v pyžamech a nočních košilích...kamkoliv :-)

11 Krasivija Krasivija | Web | 4. února 2011 v 14:06 | Reagovat

Jo, jiné už to nebude. Bohužel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama