.
.
... Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Tak nevím...

10. února 2011 v 18:53 |  Postřehy, úvahy, zamyšlení
Dnešek byl takový zvláštní.

Je znát, že v polovině Prahy probíhají jarní prázdniny a mnozí je tráví někde mimo město. Projevuje se to i v hromadné dopravě, ubyly tlačenice a světe div se, člověk si i sedne.
Úbytek lidí se projevuje i u nás v práci, chodí stále méně a méně lidí a čas se příšerně vleče. Musím se přiznat, že mě to nebaví. Sedět, koukat a nic nedělat? To není to "pravé ořechové".
Pokud si můžu vybrat, tak mám raději víc práce, než jen sedět a hledět. Asi jsem divná. Totéž si asi pomysleli i mí kolegové, když jsem se chopila činnosti, která není mojí prací a pustila se do ní. Jen abych "zabila čas". Vydrželo mi to asi hodinu a potom zase nastala "přehlídka ztraceného času".

A pak jsem konečně seděla v tramvaji a jela domů. Koupila jsem si novou knihu od Haliny Pawlowské a chutí se pustila do čtení. A pak se ozvalo: "Dobrý den". Odpověděla jsem také pozdravem a úsměvem, a marně jsem přemýšlela, kdo mě v tramvaji může pozdravit. Mladé, hezké a sympatické děvče. Asi někdo ze školy. Vždyt' za těch několik let, kdy jsem ve škole působila, prošla kolem mne spousta tehdy dětí, dnes dospělých. A mnozí se ke mně hlásí, zdraví mě a na můj mnohdy nechápavý výraz mi sdělují: " Já jsem .... " a já už se pak "chytnu" a dokážu si vybavit nejen toho dotyčného, ale i třeba jeho spolužáky. Čekala jsem tedy obligátní větu: "Já jsem...", ale zaznělo: "Je prosím vedle vás volno?" S úsměvem jsem odpověděla: "Samozřejmě" a děvče si sedlo. Seděla jsem nad rozevřenou knihou, předstírala jsem četbu a nechápala jsem tu otázku. V tramvaji??? Kdybych byla třeba na koncertě, nebo někde v hospodě, tak by ta otázka mohla být na místě. Ale v tramvaji??? Ještě, že jsem držela v ruce knihu Pawlowské, u které se předpokládá, že je psána s nadhledem a humorem. Nevím, kdybych držela v ruce například encyklopedii a usmívala se nad ní, vypadala bych přinejmenším jako blázen.

Stalo se Vám někdy něco podobného?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shariony Shariony | Web | 10. února 2011 v 18:59 | Reagovat

Slušná dívka :-) V tramvaji často vídám lidi, kteří sedí u uličky, ale místo u okna je volné. A když je ulička přeplněná, lidé se tam mačkají, tak toho volného místa je docela škoda. V tomhle případě, když jedu dál, se zeptám, jestli si tam můžu sednout, ani by jinak nešlo se tam protáhnout :-)

2 david-r92 david-r92 | Web | 10. února 2011 v 19:23 | Reagovat

Já jezdím hlavně vlakem a je slušností se zeptat, zda je tady volno. Já se ptám, dělají to i ostatní. To, že někdo přitom slušně pozdraví, je hezké :-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. února 2011 v 20:28 | Reagovat

Dobrý den ...

Mohu vám zde zanechat komentář?

4 Hauvínek Hauvínek | Web | 10. února 2011 v 20:54 | Reagovat

Zajímavé :)
Přijde mi, že takto zdvořilejší a milejší jsou spíše dojíždějící, kteří jsou zvyklí ptát se na místa v dopravních prostředcích, takže jim pak ani nepřijde, když se ptají například v tramvaji :)
I mně se občas stane, že se v MHD ptám, zda je u dotyčné/ho volno, načež na mě ostatní koukají, neboť mou otázku nechápou :)
Je to ale velmi milé, když se někdo laskavě zeptá :)

5 Atyiya Atyiya | Web | 10. února 2011 v 21:49 | Reagovat

Mě na tom naopak nepřijde nic divného, dojíždím do školy autobusem...
Jsem radši, když se dotyčný zeptá, jestli mám místo a může si sednout, než když prostě bez upozornění zakotví své sedací partie na vedlejší sedačce... mnohdy bez upozornění, v tom horším případě mi ještě přisedne tašku...
Nevidí se to tolik, ale není to tak divné ;)

6 signoraa signoraa | E-mail | Web | 10. února 2011 v 21:55 | Reagovat

Musím se přiznat, že já jsem takovouto slušnost a dotaz na místo opravdu nečekala, zvlášt' v tramvaji. Setkala jsem se s tím poprvé. Většinou se nikdo nikoho na nic neptá, lidi do sebe strkají a mračí se na sebe. Zvláštní den :-)

7 Victoria* Victoria* | E-mail | Web | 11. února 2011 v 7:46 | Reagovat

:D tak to je zajímavý příběh:) Já jsem z menšího města, konkrétně z Českých Budějovic, a tady sice nejezdí tramvaj (:D:D), ale když vemu třeba autobus, tak musím přiznat, že tohle se mi nikdy nestalo. Daleko častěji se ale vstává, že k vám příjde nějaká důchodkyně a začne pořvávat, jestli budete od té laskavosti a pustíte jí sednout. Není to ovšem žádná milá žádost, mám z toho trochu pocit, jako by toho práva sednout si využívali až moc:)

8 Janinka Janinka | Web | 11. února 2011 v 9:01 | Reagovat

Mě k tomuhle vedla moje maminka a tak to na mně zanechalo následky :-). Pokaždé, když si chci sednout, zeptám se, zda mohu a zda je místo volné. Myslím, že slušnosti je ve světě málo a tak se snažím o osvětu... :-D

9 pavel pavel | Web | 11. února 2011 v 11:21 | Reagovat

V našem obchodě jsou mladé dívky jakožto zákaznice mnohem zdvořilejší a milejší něž kdokoli jiný, vztahuji to ovšem na svůj šarm. :D

10 Jarka Jarka | Web | 11. února 2011 v 11:35 | Reagovat

Hlavně se mi v práci stávalo, že jsem nesnášela nicnedělání, to mě vždycky ničilo víc než frmol. Minuty se pak vlečou jak šnek a jeden je z toho zmožený víc, než když se může chopit něčeho smysluplného. :-))
U nás tramvaje nejezdí, na to jsme malé město a v autobuse jsem takle vychového člověka ještě nepotkala. Je příjemné vědět, že se lze s takovým člověkem setkat.

11 jezura jezura | Web | 11. února 2011 v 12:31 | Reagovat

Tedy k té první části. Nejsi vůbec divná. Myslím, že by to mělo být samozřejmostí, ale jak víme, bohužel. Také by mne taková práce nebavila, naštěstí jsem jí mívala vždy dost. A k té zdvořilé slečně musím jen dodat, jen houšť a větší kapky! U nás se někdy také někdo zeptá, ale většinou asi na moje roky vypadám ještě dobře, tak školáci sedí a sedí, já se ale nikdy nikam necpu. Kdybych třeba upadla, tak na zemi mě najdou. A přidat hezký úsměv? To mám moc ráda a také se sama o to snažím.

12 Marta Woitek Marta Woitek | Web | 11. února 2011 v 15:41 | Reagovat

No u nás tramvaje nemáme,takže jezdím občas vlakem a denně autobusem... V životě by mě nenapadlo si beze slova k někomu "lapnout" a sedět... Nemám ráda lidi,kteří si vedle mě beze slova sednou....většina z nich se navíc dost roztahuje...
Ve vlaku se taky ptám lidí,jestli mají volno....i když je na nich vidět,že se ani těch pět lidí v kupéčku nezná..,ale zeptat se je slušnost.

13 Iva Iva | Web | 11. února 2011 v 17:50 | Reagovat

Bylo to od dívenky slušné a milé. Ale dceři mé kamarádky se stalo, že chtěla pustit starého pána sednout a ten ji ještě vynadal, že to nepotřebuje, že není žádný dědek, ale byl, cha cha...

14 edithhola edithhola | E-mail | Web | 11. února 2011 v 19:23 | Reagovat

V pražském MHD se mi to tedy nestalo a ani já jsem se snad nikdy nezeptala. Ve vlaku a dálkovém autobusu se ptám pokaždé.

15 Slunďa Slunďa | Web | 11. února 2011 v 21:58 | Reagovat

Je to krásné - jako z jiného světa. Lidé bohužel "klackovatí" a slušné chování je často výjimečné. V MHD to musí být hezké... I když, moje sestra jezdí s tramvají a jak zjišťuje, lidé jsou různí. Jeden ji "ztepe" jak malou holku za nic a jiný ji zas donese koláček, že na něj počkala. Doufám, že takových lidí jako ta dívčina bude více a více...

16 vik vik | Web | 14. února 2011 v 18:45 | Reagovat

To je hezké :-) Teda musím říct, že tohle se mi nestalo už hrozně dlouho. Nu, možná je to tím, že u nás nemáme tramvaje. A ve vlaku je to takové docela běžné. Ovšem spíš bych to čekal od středně mladého až staršího člověka, než mladé holky. Jak psal(a) Slunďa, "klackovatíme."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama