. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Jde to i nejde

9. října 2011 v 0:06 |  Téma týdne
Dá se žít bez elektřiny?
Myslím si, že to jde i nejde.

Bez elektřiny jsme se ocitali dobrovolně.
Byla bez ní chata našeho kamaráda na nádherném místě v Lukách pod Medníkem. Stála na břehu Sázavy a pobyt tam byl kouzelný. Jezdívali jsme sem vlakem z Bráníka, na zádech batoh a v něm vše potřebné na zdejší pobyt. Svítilo se petrolejkou, nebo svíčkou, vařilo se na ohni venku, nebo na liháčku. V zimních měsících se topilo v kamnech a vařilo se na nich. Ticho, klid a hlavně romantika.
Jen šumění Sázavy. Když se večer měsíc odrážel na její hladině a zněly kytary, nikomu z nás elektřina nescházela.





Bez elektřiny se občas ocitneme nedobrovolně a to tehdy, když vypadne proud. Dnes už to tak časté není, v naší čtvrti je proud veden v zemi, ale občas se to stává. Pamatuji si, jak ve vedlejší ulici stávala trafostanice. Stačila sebemenší bouřka, trafačka vypadla a my byli bez proudu.



Mám stále doma dvě petrolejky a zásobu svíček.










V srpnu 2002 zasáhly naší zemi povodně. Pracuji v Holešovicích, kousek od Vltavy. Bylo to pondělí 19. srpna, kdy jsem se vrátila do práce po dovolené. Vzpomínám, jak jsem šla vybavená holínkami a gumovými rukavicemi a před očima jsem si promítala záběry z televizích zpráv. Věděla jsem, že to nebude žádný hezký pohled, byla jsem připravená na nejhorší, ale i přesto jsem byla v prvních momentech v šoku. Bláto, špína, bez elektřiny.
Když se začaly vodní toky zvedat, byla jsem v Chorvatsku a relaxovala. O ničivých povodních jsem neměla sebemenší tušení. Seděli jsme s mužem na terase, popíjeli crno vino, když přiběhla naše domácí a prý máme jít okamžitě k nim. Na její vyděšený výraz dodnes vzpomínám. V pokoji před televizí seděl Stipe, držel si hlavu v dlaních a opakoval jen "hrůza, hrůza". Volali jsme dceru, která v té době bydlela v centru Prahy. Byla v pořádku a právě pomáhala kamarádce odstěhovat se z Karlína. Mluvila jsem s kolegou z práce. Řekl jen, že museli opustit pracoviště, ale že se snažili zachránit co se dá.
V neděli ráno jsme se po magistrále vraceli domů. Viděla jsem zbořené domy v Karlíně a všude přítomné bláto. Z domova jsem zavolala kolegovi, zda mám vůbec jít do práce. Ano, ráno mě vyzvedne.
Stále mám před očima špinavý pruh na zdech a oknech tam, kam dosáhla voda, zničený nábytek.
V celé čtvrti nešel proud. Nedobrovolně bez elektřiny. V holínkách a rukavicích jsme se celý den snažili zachránit a umýt co šlo. Jediné spojení se světem byly mobily. Bez elektřiny nefungovala ústředna, nebyla teplá voda, která by úklid usnadnila. Lidé, kteří měli u nás v opravě auta se chodili ptát, jak to s jejich vozy dopadlo. Většina aut byla odvezena, další byla na heverech. Bez elektřiny je však nebylo možné sundat dolů.
Dva dny jsme fungovali bez proudu. Až třetí den se podařilo sehnat agregát a začalo se postupně vše vracet do normálnějších kolejí.
Dodnes je na bílých cihlách, ze kterých je budova postavena, vidět tmavý pruh, kam dosáhla voda. A každé jaro přicházejí řemeslníci, aby otloukli odfouknutou omítku, napenetrovali podklad a znovu nahazovali zdi.
Předchozí vzpomínání je smutné.

Smutné bývají i konce vztahů, kdy ti, kteří se z lásky brali, pak končí a používají zbraně nejtěžšího kalibru. Náš kamarád se rozvedl. Nebyl první, nebyl ani poslední. Starší syn už stál na svých nohách, mladší mu byl svěřen do péče. Přišel mu doporučený dopis s doručenkou a on přemýšlel, co důležitého mu chce sdělit jeho ex. V obálce byl čistý list papíru. Za tři dny mu v bytě odpojili proud. S klukem, který chodil na základní školu si nejen neposvítili, ale ani si neuvařili. Půjčili jsme mu plynový vařič, baterky, nafasoval svíčky. Několik dní trvalo, než mu znovu proud zapojili, musel mít i revizní zprávu. To, že se jeho bývalá žena mstila jemu, by se snad dalo pochopit, ale v bytě zůstal i její syn. Dáma pak vytáhla kopii dopisu s podepsanou doručenkou, kde upozorňovala na to, aby její bývalý muž byl doma a nechal elektroměr přepsat na sebe. Až tehdy mu došlo, proč mu přišel čistý list papíru.

Elektřina je důležitá a potřebujeme jí.
Ano, dá se bez ní také nějakou chvíli žít. Dobrovolně.
A pak, když opustíme romantické chvíle na chátách bez elektřiny, nebo dny strávené pod stanem, vracíme se do svých domovů, kde si uvaříme v rychlovarné konvici kávu, posadíme se před klávesnici počítače a píšeme podobné nesmysly, jaké jsem tu ted' napsala já.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 9. října 2011 v 0:21 | Reagovat

Výpadků proudu jsem se tehdy o povodních bál i  já. Naštěstí bydlíme na kopci, takže voda se nás netýkala, ale elektřina nešla už dvě ulice pod námi. Byla to dost depresivní doba tady v Praze.

2 signoraa signoraa | Web | 9. října 2011 v 1:02 | Reagovat

[1]: Ve tvém případě to naprosto chápu, výpadek proudu by všechno ještě víc zkomplikoval. :-)

3 Malkiel Malkiel | Web | 9. října 2011 v 1:15 | Reagovat

[1]: Jo, o povodních to bylo napínavé. Já sice bydlím na kopci, ale tehdy jsem přebýval u přítelkyně v  Holešovicích ve Veletržní až úplně dole na úrovni nábřeží. Pořád někde houkaly sirény, nás však zatím nemuseli evakuovat. Sice jsme bydleli v šestém patře, tudíž by nás voda přímo nezasáhla. Ale byli bychom bez elektřiny, bez vody a zřejmě i bez plynu. A pochopitelně bychom nemohli ven. Tak jsme pro jistotu měli sbaleno kvůli případnému stěhování ke mně domů. A chodili jsme se koukat k Hlávkovu mostu jak to stoupá. Naštěstí se to ve středu zastavilo.

4 Jarka Jarka | Web | 9. října 2011 v 8:28 | Reagovat

Ani jsem netušila, že tu poslední ohromnou povedeň, schytal i váš dům. Musela to být hrůza a beznaděj, nevěděla bych kde začít s úklidem, co si počít. :-| Dobrovolné chvilky bez elektřiny jsou milé a romantické, nedobrovolné výpadky jdou na nervy. Pak si teprve člověk uvědomí, že bez toho proudu, fakt nefunguje vůbec nic. Jednou jsem s překvapením zjistila, že nehřeje ani ústřední topení. ??? Jeskynní lidé, to opravdu neměli jednoduché. 8-O  :-D

5 signoraa signoraa | Web | 9. října 2011 v 10:22 | Reagovat

[3]: Tu dobu, kdy voda stoupala, jsem osobně nazažila. Byla jsem v Chorvatsku, ale stačilo to, co ukazovali na tamější televizi. Odpoledne jsme sedávali v autě a poslouchali vysílání pro turisty. Dcera nás průběžně informovala SMS.
V naší rodině se to osobně dotklo bratrance na Mělníku, kterému se voda dostala až do prvního patra. Ale to už jsme hodně mimo zadané téma.

[4]: Našeho domu se to nedotklo, bydlíme na jednom z nejvyšších míst Prahy. Popisovala jsem situaci, která byla u nás v práci. S tím topením míš pravdu, máme kotelnu na plyn, ale její ovládání je elektrické. Takže když vypadne proud, uvědomujeme si, jak už je pro nás nepostradatelný. :-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. října 2011 v 10:38 | Reagovat

Černá hodinka je romantická. I večeře při svíčkách.
Ale dnešní doba je bez elektřiny už nemyslitelná.
Za chvíli všechny knihy budou na elektřinu. Kouzlou gramofonu natahovaného klikou definitivně zmizelo.

7 helena-b helena-b | Web | 9. října 2011 v 14:56 | Reagovat

Vzpomínka na povodně, mě trošku zamrazila. Zaplašila jsem ji jinou, bylo to před několika lety, když před Vánocemi hustě nasněžilo, byly závěje a sníh padal i na Štědrý den, všechno klapalo, ten den proběhl, jak má být. Horší byl ale další den, asi v 8 hodin ráno vypnuli proud a zapnuli ho až v 18 hodin. O nějaké sváteční vaření nešlo, protože v ten den barbarsky dojídáme zbytky kapra, kterého milujeme a bramborový salát. Horší to bylo s topením, které máme na plyn, ale i tam je potřeba el. proud. Nevím, jak jsem to řešili, asi jsme šupli do peřin... :-D :-)

8 jezura jezura | Web | 9. října 2011 v 18:21 | Reagovat

Krásně jsi to napsala, Alenko, i když je to smutné čtení, byla to realita. Bohužel i to, jak se k sobě někdy dokáží zachovat lidé, kteří si na začátku vztahu myslí, že by pro sebe udělali cokoliv. Bohužel, v opačném smyslu slova se to někdy stává. :-(

9 annapos annapos | E-mail | Web | 9. října 2011 v 19:45 | Reagovat

Nedávno jsem podobný článek o elektřině také komentovala, je rozdíl v tom, když něco přijde, jako rána, a nebo když to tak chceme mít a to se týká i životních situací, jsou lidé kteří si neumí život v extremních situacích představit,natož tak žít, potom to nezvládnou a jsou i tací co si takový život dobrovolně zvolí. Ale já jsem přesvědčena že jsme rozmazlení a krajních věcí bude přibývat a my bychom se na to měli připravit. Nedávno jsem objevila video, jak otec, své malé děti učí, jak přežít v přírodě a myslím že je to velice užitečné.

10 Vendy Vendy | Web | 9. října 2011 v 19:48 | Reagovat

Přesně jak píšeš... bez elektřiny se dá žít, ale jen chvilku. Taky si ráda posvítím normálním světlem, uvařím čaj v rychlovarné konvici a v troubě upeču kuře nebo buchtu... o praní ani nemluvě, automatickou pračku považuji za vynález století.
Ale je fakt, že žít bez elektřiny v našich krajích asi moc dobře n leze. Aspoň ne s životním stylem, jaký vedeme. Jo kdybys nemusela chodit do práce a byla celý den doma, tak si můžeš v klidu zatopit v kamnech, uvařit, vytopit dům, vyprat třeba na valše - když není kam spěchat, tak se práce prostě rozloží. Popovídala by sis se sousedkou nebo byste chodili na návštěvy a návštěvy k vám.
Jenže když máš ráno vstávat do práce a večer přijdeš z práce, jsi ráda že si můžeš zapnout mikrovlnku a ohřát večeři. Otočit kohoutem radiátoru a nastavit teplotu. Otočit pákou baterie a mít hned teplou vodu, bez toho, aniž bys předtím tu vodu pracně nosila do kotle a pak pod tím kotlem topila...
Ajaj, to jsem se zase rozpovídala...
(V Thajsku, například, bych se bez elektřiny zřejmě obešla, stejně jako bez zimní bundy, šály, rukavic a teplých bot... :-D )

11 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 9. října 2011 v 21:31 | Reagovat

Dny bez elektřiny třeba na chatě, to beru, ale jinak ne. Občas nerosvítíme a jsme při svíčkách a povídáme si. Hodně jsem takto sedávala s dětma a bylo to kouzelné, měly jsme k sobě blíž. :-)

12 signoraa signoraa | Web | 9. října 2011 v 22:33 | Reagovat

[6]: Přesně tak. Krátké chvilky bez elektřiny jsou romantické, ale žít bez ní už neumíme. :-D

[7]: Vzpomínám si na dětství, na krajinu zasypanou sněhem a černé hodinky. Někdy bývaly proto, že nešel proud, ale pak jsme je dělávali s rodiči v zimě dost často a dobrovolně. I když šel proud, prostě se zhaslo a povídalo se. Docela mi to chybí. :-D

[8]: Příběh našeho kamaráda jsem zveřejnila, protože dodnes nedokážu pochopit chování jeho exmanželky. To odpojení elektroměru byla jen malá část z toho, co všechno udělala. To, že zavrhla bývalého manžela se ještě dá pochopit, ale ona "nechala plavat" i své děti. Bylo by to na hodně dlouhý a smutný příběh. ???

[9]: Souhlasím. Jsme svým způsobem rozmazlení a zhýčkaní vším tím, co nás obklopuje. Náš táta nás vedl k lásce k přírodě a já se dodnes jeho radami řídím. Myslím, že bych se dokázala o sebe postarat. Moje děti k podobným zkušenostem přišly ve Skautu. Je zvláštní, že můj muž nikdy nespal pod širákem a dokonce neumí ani rozdělat oheň v přírodě. Jeho rodiče ho k tomu nikdy nevedli. :-)

[10]: Opravdu jsme si všichni zvykli na to, co nás obklopuje. Na každou další vymoženost, kterou nám přináší doba, reagujeme povětšinou kladně. Sice já jsem naší první televizi na dálkové ovládání zapínala asi dva roky klasicky knoflíkem, než jsem si zvykla na "dálku", ale dnes už bych se nezvedala z křesla, abych si jí přepnula, nebo vypnula. A tak je to se vším. Když jsi zmínila pračku, tak já pamatuju z dětství, jak táta brzy ráno vstával, roztopil pod kotlem v prádelně. Mamince jsme se sestrou pomáhaly. Prádlo se vyvařovalo v kotli a pak v pračce, kterou vyrobil děda se pralo. Pračka - to byla z pozinkovaného plechu hluboká vana a na boku byla vrtule, která se otáčela a to vše bylo zabudované do starého stolu. :-D Pak se prádlo ručně máchalo ve vybetonovaném bázenku. Byla to práce na půl dne. Jsem už opravdu pamětník. :-D

[11]: Už jsem se o tom zmínila, jak jsme si doma s rodiči dělávali černou hodinku. Se svými dětmi už černé hodinky nebývaly, ale vzpomínám, když jsme jezdívali na Šumavu, zalezli jsme si do svých pelíšků a dlouho do noci si povídali. Vzpomínám, že děti byly schopné potmě říct i věci, které by za světla nikdy neřekli. :-)

13 jezura jezura | Web | 10. října 2011 v 12:17 | Reagovat

Milá Alenko! Tak ses dostala aspoň s tou fotkou do TT týdne! Dala jsem ti hlásek, protože si myslím, že si ho zasloužíš! :-)

14 signoraa signoraa | Web | 10. října 2011 v 12:30 | Reagovat

[13]: Děkuju moc, posílala jsem fotku po hodně dlouhé době a navíc na poslední chvíli. :-)

15 Janinka Janinka | Web | 10. října 2011 v 14:07 | Reagovat

Pokaždé, když vidím v televizi nějakou povodeň u nás, nebo zemětřesení či tajfun v zahraničí, tak si říkám, že ten Jablonec, i když na něj nadávám, je docela fajn...

16 Mi-lada Mi-lada | Web | 10. října 2011 v 16:36 | Reagovat

Jsme závisláci. Bez proudu jsme jak bez ruky. Nevaříme si kafe, nezavoláme si neboť ústředna případně vysílač vysílač je taky na elektriku, neuklidíme, nevyžehlíme, nic. :-(

17 signoraa signoraa | Web | 10. října 2011 v 17:47 | Reagovat

[15]: Já jsem zase docela ráda, že bydlíme na kopci. I když náš dům leží v leteckém koridoru a dvakrát do roka si užíváme každou minutu až dvě letadlo, raději letadlo nad hlavou, než dům u vody. :-D
Jablonec se mi líbí, sice ho neznám tak dokonale jako ty, ale pobývala jsem v něm několikrát. Mám tam kamarádku (ve Mšeně) a když jsme jezdívali do Jizerek, vždycky jsme Jablonec navštěvovali. :-D

[16]: Jsme závisláci a jak psala Anička, jsme i tak trochu rozmazlení. Zvykli jsme si natolik, že už bez elektřiny neuděláme téměř nic. :-D

18 Hanka Hanka | Web | 10. října 2011 v 20:20 | Reagovat

Na chatě nebo na chalupě to bez elektřiny ještě jde, ale jinak je to opravdu nemyslitelné. Na elektřině je závislé téměř všechno, což si uvědomíme až v tu chvíli, kdy vypadne proud. :-?
Pamatuji se na dobu, kdy jsme na chatě svítili petrolejkou, neměli jsme ledničku, jídlo bylo ve studeném sklepě, ... to byla romantika! :-) Docela ráda na to vzpomínám. :-)

19 Mniška Mniška | Web | 12. října 2011 v 20:30 | Reagovat

No, vidiš, teď jsem taky zrovna psala o výpadu elektřiny, teda čistě hypoteticky (už jsem chtěla napsat "čistě elektricky"), na povodně se pamatuji...ale bohužel nebo v tomhle případě naštětsí přebýváme s rodinou v paneláku, takže nějaká větší katastrofa nás nepostihla...nu, ani nevím, proč jsem to napsala, protože tě tím vlastně nijak nepovzbudím. Hlavně, že už je to pryč

20 signoraa signoraa | Web | 12. října 2011 v 22:13 | Reagovat

[18]: Přesně tak. Já si vzpomínám, jak jsme na té chatě uchovávali máslo v kamenném hrnku zalité vodou, aby se nekazilo, sklep tam nebyl, chata byla v podstatě srub. Ale romantické to tam opravdu bylo. :-)

[19]: Nás osobně katastrofa v podobě povodně také nepostihla, bydlíme vysoko a navíc daleko od Vltavy. I když v nedaléké Ruzyni potůček taky pěkně zlobil. Doufám, že už se podobná katastrofa nevrátí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama