. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Nechut' k čemukoliv

17. listopadu 2011 v 0:07 |  Postřehy, úvahy, zamyšlení
"Koukej se uzdravit".
"Tak se brzo uzdrav".
Takové a podobné věty jsem slyšela mockrát. A slýchám je v podstatě už od poloviny září.
Uzdravit se. Je to i moje přání, ale v podstatě mi ještě nikdo neřekl, co mi vlastně je.
Mám slabou imunitu, mám nemocné plíce, čtrnáct let se léčím s astmatem. S prominutím chytím každý bacil, který kolem mě projde. Tedy letos. Když to vezmu zpětně, tak jsem s plícemi marodila před třemi, nebo čtyřmi roky. Ale proč letos?

Vidím svého lékaře, kterak sedí nad složkou, kterou u něj mám. Vnímám jeho bezradnost a věřím, že mi chce pomoci. Ocenila jsem to, že se mi tentokrát nesnažil "vrazit antibiotika". Nicméně po dvou dnech, kdy jsem ležela a snažila se kurýrovat, si mě pozval na kontrolu. Po dvou dnech se můj stav nemohl výrazně zlepšit, to by patřilo do kategorie zázraků. A na zázraky moc nevěřím.
Opět bezradný výraz a pak zasedl k psacímu stroji a poslal mě do Břevnova na plicní.
"Přijd'te se mi ukázat ve středu".
Na autobus jsem čekala v mlžném ránu asi 20 minut. Upřímně? Bylo mi dost blbě, cítila jsem, jak mi po zádech stéká čůrek potu a jaká je zima. Pochodovala jsem po zastávce autobusu a říkala si, že by mě bylo podstatně lépe v posteli.
Na plicním mě paní doktorka proklepala a poslechla si mé nemocné plíce.
"Máte nějak zvýšený tep, ale může to být i nemocí".
"Zajděte si ještě na krev".
Bylo téměř 10 hodin dopoledne a já se otázala, zda mám jít dnes, už jen vzhledem k tomu, že jsem snídala. Kromě papíru na krev jsem ještě "vyfasovala" zkumavku na vzorek z mých plic. Sebrala jsem neschopenku a vše jsem strčila do knihy, kterou sebou nosím, abych si zkrátila čas v čekárně.
"Přijd'te se mi ukázat v úterý po ránu".
Spočítala jsem dny, kdy budu moci ležet a kurýrovat se. Dny, kdy nebudu muset cestovat MHD za lékaři.
Tak mi nadělili čtyři dny. Každopádně je to více než ty dva předchozí.
"Jdete na lačno?" zazněla otázka od sestry v laboratoři. "Ne, nejdu. Netušila jsem, že se tady ocitnu".
Jak už jsem se zmínila, nesnáším odběry krve. Prostředí bylo však velice příjemné, sestřička milá a já po odběru dostala malou čokoládičku. Vzpomínala jsem, kdy jsem naposledy v této laboratoři byla. Je to už více než třicet let. Je to možné? Asi ano. Bylo to v době, kdy ještě v Řepích nebyla poliklinika.
Po odběru krve jsem šla k tramvaji a těšila se, jak zase "zalezu do pelíšku".


Odemkla jsem branku u zahrady a všimla si, jak krásně ještě kvetou růže a kolik mají poupat. Léto bylo zvláštní, podzim potom vypadal více letně, než obvykle a přírodu to zblblo. Položila jsem tašku na schod u domu, z kůlny vytáhla zahradní nůžky a květy a poupata růží jsem ostříhala. Podle předpovědi má už v noci mrznout a byla by škoda tu ty růžičky nechat. Naaranžovala jsem růže do vázy a už jsem se těšila, jak si zase lehnu.

Poslední letošní růže.

Z knihy, kterou jsem měla sebou kromě neschopenky vypadl ještě jeden papír a mě došlo, že mi paní doktorka na plicním psala nějaký recept. Nojo, to braní krve mě rozhodilo. Dívala jsem se na recept a přemýšlela o tom, že jsem asi musela být "poněkud mimo".
Místo zalézání do pelíšku jsem zapnula počítač a zjistila, že je to recept na antibiotika. A je rozhodnuto. Můj váhající praktický lékař přenesl rozhodnutí na specialistu.
Zavolala jsem manželovi a poprosila ho, aby odpoledne nezajížděl do garáže, že bych potřebovala, aby se stavil v lékárně.
Přišel domů kolem půl páté.
"Od koho jsi dostala ty kytky?"
"Jsou ze zahrady".
"A to jich tam bylo tolik?"
Vzal si ode mě recept a odjel. Když se vrátil, podával mi krabičku s léky a říkal, že se ho magistra v lékárně ptala, zda neužívám nějaké léky na cholesterol. Došlo mi, že stejnou otázku mi položila doktorka na plicním. To jsem asi fakt musela být dost mimo.

V noci ze čtvrtka na pátek mi stoupla horečka. Měla jsem horečnaté sny v krátkých okamžicích, kdy se mi přes kašel podařilo usnout. V pátek jsem nebyla schopná cokoliv dělat. Asi následky mého čtvrtečního výletu "po doktorech". S malými přestávkami jsem prospala celý den a děsila se následující noci. Co když nebudu spát?
Spala jsem. Nejen celou noc, ale i celou sobotu. Snažila jsem se číst, ale písmena splývala do zvláštních tvarů a věty, které byly rozečtené, v mé mysli pokračovaly jinými slovy. Horečka přetrvávala.

V neděli měl můj muž narozeniny. Jediným mým štěstím bylo to, že jsem dárek pro něj koupila ještě před tím, než mě skolila nemoc. Ráno jsem vylezla z postele, abych mu popřála.
Stavily se tu naše děti. Syn a těhotná snacha raději vůbec nešli do bytu, čemuž jsem byla ráda. Dovezli dort, protože jim bylo jasné, že já tentokrát žádný neudělám. Odpoledne přijela dcera s druhým dortem.
Oslava manželových narozenin se odkládá, jako naše "minulotýdenní" výročí.

Ležela jsem a pospávala. Horečka trochu poklesla. Odpoledne jsem už byla schopná číst a vnímat text, aby mi nesplýval do zvláštních a nesouvislých vět.

V pondělí už jsem se cítila o něco málo lépe. Nechut' nejen k jídlu přetrvávala. Zapnula jsem počítač, u kterého jsem seděla naposledy ve čtvrtek večer. Seděla jsem a tupě se dívala na monitor. "Co tady vlastně chci?" Zkontrolovala jsem jen poštu, smazala nabídky internetových obchodníků, kteří se předhánějí ve svých "výhodných" nabídkách, aniž bych je četla. Vypnula jsem poštu a jediná moje touha byla znovu ulehnout. Asi bych se měla podívat na blog. Měla bych se kouknout, co moji blogoví přátelé napsali. Nechut' a únava zvítězily. Vypnula jsem počítač a znovu ulehla.

V úterý ráno jsem jela na plicní. Před domem jsem se podívala na své růže. Jejich listy byly obaleny ledovými jehličkami a celá zahrada vypadala, jako by tu prošel Mrazík se svou berlou mrazilkou. Ještě, že jsem ostříhala poupata, které mi zdobí byt. Poslední růže. Na chodníku byla zmrzlá jinovatka a parádně to klouzalo.
Na plicním v čekárně byli tři lidé. Báječné, alespoň to tu nebude nadlouho. Čas pokročil a během chvilky byla plná čekárna. Těsně u dveří poposedávala paní, která byla evidentně nervózní. Všude kolem ní se ozýval kašel různé intenzity. Po třičtvrtě hodiny jsem zaslechla své jméno. No konečně. Než jsem zaklapla knížku, byla nervózní paní v ordinaci. Aha, tak takhle se to dělá. Z ordinace se ozýval trochu hlasitější dialog, ale paní nevyhodili, zůstala. Tak ted' snad půjdu. Omyl! Přišel starší pán, který začal vehementně tlouci do dveří, na nichž je nápis: "Neklepejte, sestra vychází". Pán si vymohl přednost.
Rezignovaně jsem znovu otevřela knihu a začetla se do příběhu benátské malířky.
Četla jsem o Casanovovi a napadla mě paralela s těmi mými růžemi. Nejsou to poslední růže od Casanovy, ale poslední ze zahrady.
Konečně jsem se dostala do ordinace. Paní doktorka opět poslouchala mé plíce.
Z kabelky mi začal zvonit mobil. Típla jsem ho a omluvila se. Během minuty zvonil znovu. "Ježíšmarjá, kterej blbec?"
Opět jsem se omlouvala a v duchu proklínala svůj telefon.
Mám ho už téměř rok a vzpomínám na svou starou dobrou Nokii. Tenhle "blbej dotykovej telefon" mě jednou opravdu přivede do hrobu. Neumím ho normálně vypnout a když se mi to podaří, musím ho po zapnutí "nakrmit kódem", protože jinak se mnou nemluví. Navíc ta malinká okénka s ještě měnšími číslíčky? A mám na to jen tři pokusy. Kód zadávám propiskou, nebo párátkem. Ale většinou tyto propriety sebou nenosím a telefon nevypínám.
Telefonujícím byl náš hlídač, který mi oznámil, že se v práci začalo topit. Paráda, na to že je "teprve 15. listopadu?!?"
"Zajdete si zase na krev, měla jste to zvýšené". Ale co? Sedimentaci? Pravděpodobně.
"Kdy jdete ke svému praktickému?"
"Zítra odpoledne".
"Fajn, tak se tady zastavte zítra před polednem, to už tady budu mít laboratoř".
Dostala jsem opět papír pro laboratoř a recept. Kapky na vykašlávání se smějí užívat jen týden a já už zahájila druhý.
Znovu laboratoř, znovu odběr krve, který nesnáším a zase malá čokoláda. Dám je holkám. Byla jsem celou dobu soustředěná na to, abych zase samou úlevou, že to mám za sebou, nevyběhla z polikliniky.
V lékárně jsem nafasovala prášky a radu, jak je užívat.
Vystoupala jsem po schodech na Bělohorskou a cítila, jak mi teče pot po zádech. Venku bylo pod nulou.
Chvilku jsem čekala na tramvaj a těšila se, jak si doma zase lehnu.
Zalezla do jsem do pelíšku s knížkou. Osudy Casanovy a Byrona mi byly úplně lhostejné, protože jsem okamžitě usnula. Probudila jsem se až odpoledne, krátce před tím, než se měl muž vrátit z práce. Vyběhla jsem z pelíšku a na velký talíř jsem nakrájela rajče. Použitý talíř jsem naaranžovala do dřezu, aby manžel neměl starost, že jsem zase neobědvala. Má nechut' k jídlu trvá.

Ráno jsem se probudila a dívala se na jinovatkou ozdobenou zahradu.
Mlha byla hustá jako mléko a nebylo vidět dále než deset metrů.
Ve čtvrt na dvanáct jsem jela do Břevnova a doufala, že tam nebudu dlouho. Pro jistotu jsem si však sebou vzala knihu, co kdyby. Při vstupu na plicní mě došlo, že jsem se těšila zbytečně. V čekárně přede mnou bylo osm lidí. Začetla jsem se a čas mi tak lépe utíkal. A najednou jsem byla na konci. Tak to už je šestá kniha, kterou jsem za dobu nemoci přečetla.
Seděla jsem nad otevřenou a již dočtenou knihou a poslouchala rozhovor dvou starých pánů. Musela jsem se hodně držet, abych se nerozesmála. Byli jako dva malí kluci, tahali z kapes léky a trumfovali se, který z nich je na tom hůř.
"A pane? Není to návykový?" Zvedla jsem oči, abych se podívala, na tu "návykovou drogu". Uvědomila jsem si, že tento lék jsem užívala před 14 lety. Kdybych měla fousy, určitě bych se pod nimi usmívala. Místo toho, jsem předstírala četbu. Pánové se neustále trumfovali, na řadu přišly další choroby. Fakt jako malí kluci.
Pak jsem zaslechla své jméno. Podívala jsem se na hodinky. V čekárně jsem byla více než hodinu.
"Máte pořád vysokou sedimentaci, ale CRP už se snížilo". Zeptala jsem se, co je to CRP a dostalo se mi odpovědi, že je to ukazatel bakteriální infekce.
Když jsem vycházela z ordinace, paní, která seděla u dveří říkala: "To začala dneska paní doktorka nějak dříve, že"?
"Ne, nezačala. Ona ještě neskončila". Už při čekání mi došlo, že doktorka by měla mít v této době polední pauzu před odpolední ordinací. Smog a špatné rozptylové podmínky naplnily čekárny doktorů.
Se zprávou z plicního a instrukcemi paní doktorky jsem dorazila domů po půl druhé. S potěšením jsem zjistila, že mám docela hlad. Dnes konečně nebudu muset předstírat, že jsem jedla.
Před půl třetí jsem šla na autobus do Řep. Posadila jsem se do čekárny a otevřela novou knihu, kterou jsem namátkou vytáhla z knihovny a strčila jí do obalu, aniž bych věděla, o jakou knihu jde. Děj knihy mě zaujal. Přebal s anotací zůstal doma, neměla jsem tušení, jakého je kniha žánru, snad dobrodružného?
Pan doktor se usmíval a říkal, že už vypadám lépe než ve čtvrtek. Dala jsem mu zprávu a řekla, že na plicním mi paní doktorka dala antibiotika, aby předešla komplikacím. Pročítal zprávu, zapisoval si něco do karty.
"Přijd'te se mi ukázat za týden, vycházky vám nenapíšu, ty máte zakázané".
Autobus mi jel za tři minuty a já byla před půl čtvrtou doma. Mám zákaz vycházení. Moje děti tomu říkaly - máme zaracha.
Vzala jsem si nahoře v bytě fot'ák a šla se na chvilku s ním projít po zahradě, která byla pocukrovaná mrazem. Dalších několik dní "nevystrčím nos" z domu.
Ještě, že jsem ty růže ve čtvrtek ostříhala. Tohle poupátko jsem však přehlédla. Škoda, mohlo se v teple rozvít, jako ty další.

Po dopoledním a odpoledním "výletu za zdravím" jsem se cítila jako pytlík od čaje. Vymáčená a neupotřebitelná. Zalezla jsem do pelíšku a okamžitě jsem usnula. Prospala jsem zbytek odpoledne a vstávala jen proto, abych si vzala antibiotika. Znovu jsem zalezla a začetla se do knihy. Děj mi začal připadat trochu zvláštní. Vzala jsem si přebal a z anotace jsem si přečetla, že je to horor. Ještě, že mi klesla horečka. Horor s horečkou by asi nebyla ta nejlepší kombinace, navíc, když jsem se dočetla, že Stephen King tento román přirovnal k jedinému dlouhému výkřiku hrůzy.

Odložila jsem knihu, zapnula jsem po delší době počítač a podívala se na blog. Anička má starost, že nepíšu. Tak snad tímto článkem trochu ospravedlňuji svou pauzu, kterou si vynutila nemoc a s ní spojená nechut' k čemukoliv.
Výjimkou byl spánek.
Závidím medvědům a nejen jim.
Závidím všem zvířatům, která se ukládají k zimnímu spánku. Jak ráda bych tenhle hnusný čas prospala.

Jsem zpátky, budu postupně navštěvovat své oblíbené blogy, číst si a prohlížet fotky.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 17. listopadu 2011 v 1:14 | Reagovat

Sákryš, to se ti teda vyplatilo, to sezení v promrzlé kanceláři. Raději ti nebudu přát brzké uzdravení, abych nevypadal jako blbec. Tak nějak předpokládám, že se prostě uzdravíš. ;-)

2 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 8:31 | Reagovat

Je mi tě líto, když musíš k doktorům jezdit MHD. To nemocnému člověku nepřidá. My máme obvodního asi 100 metrů od domu. Já na zázraky věřím! Dějou se pořád a nevím, proč by se nemohl stát jeden malej i tobě.
Taky jsem akorát dočetl Osvícení od Kinga. Je to úžasná knížka! Tak přeju, ať máš doma teplíčko, něco dobrýho ke čtení a ať jsou na tebe všichni hodní!

3 Ivet Ivet | Web | 17. listopadu 2011 v 8:40 | Reagovat

Nejen Anička má o tebe strach ale i já. Jen vím, že nedáváš každý den své články na blog., ale já tu každý den pravidelně nahlížím, když příjdu z práce. Vím, že když napíšu na tvůj blog co je s tebou a ty tu nejsi - asi to stejně nečteš.-:(
Jinak tvé story u Dr. mi není cizí a když vzpomenu, že maminka se léčila z jara 4 měsíce z kašle, mrazí mě dosud z obav o její zdraví.
Je mi moc líto, že nejsi stále v pořádku, ale vím, že Dr. nabízejí jen prášky, prášky a zase prášky, které naopak mohou svými nežádoucími účinky uškodit na zdraví jinak. Bohužel to znám!-:( Držím ti palce ať už je ti lépe a věřím, že to zvládneš spolu s manželem a rodinou.
Ať je ti lépe! -:)

4 Jarka Jarka | Web | 17. listopadu 2011 v 8:49 | Reagovat

Ufff, to bylo napínavé čtení, ani nepotřebuji Kinga. Jsem ráda, že už se tvůj stav pomalu zlepšuje. Stejně jako davidbachmann, věřím na zázraky a za jeden takový, se okamžitě pomodlím. :-)  ;-)

5 VendyW VendyW | 17. listopadu 2011 v 10:03 | Reagovat

Popravdě jsem se už chystala na mejlíka co je s tebou, jestli jste v pořádku, a jsem ráda že si o sobě dala vědět. nevím jestli ti mám přát nebo ne aby si byla zdravá, nicméně tedy aby to v rámci možností bylo lepší :-) .A trošku pro zvednutí nálady pěknej kůň....
.facebook.com/photo.php?fbid=1609019802738&set=a.1609008282450.48535.1753504473&t.

6 Janinka Janinka | Web | 17. listopadu 2011 v 11:03 | Reagovat

Budu se opakovat, ale šéf je debil, debil a ještě jednou tuplovaný debil. Ať je brzy lépe! ;-)

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. listopadu 2011 v 15:57 | Reagovat

Co to je za horor? To by mne zajímalo.
Medvědům též závidím.
Odpočívej.

8 Jezurka Jezurka | Web | 17. listopadu 2011 v 17:38 | Reagovat

Alenko, souhlasím také s těmi komentátory, že tohle bylo lepší než horror. Četla jsem tvůj článek jedním dechem a přiznám se, že jsem také denně jen nakukovala a včera jsem chtěla už též napsat email, co s tebou je, ale došlo mi, když nepíšeš, tak ani moc na PC nejsi. Opravdu asi bude nejlépe, když budeš teď nějaký čas medvědem! Pak bude určitě líp!

9 signoraa signoraa | Web | 17. listopadu 2011 v 17:50 | Reagovat

[1]: Každopádně se mi to nevyplatilo, ta pitomá zima v práci ještě oslabila mojí už tak chatrnou imunitu. Hrabu se z toho a děkuji za přání. :-)

[2]: Dojíždění MHD k doktorům je úděl nás, kteří bydlí v okrajových čtvrtích. Nedá se nic dělat. Ted' mám týden na kurýrování, čtení a hlavně spánek. :-)
Musím se přiznat, že horor nepatří k mým nejoblíbenějším knižím žánrům, ale když už se do knihy pustím, tak jí dočtu. Od Kinga jsem četla snad jen Řbitov zvířátek a Misery. :-) Děkuji moc za přání.

[3]: Ivet jsi hodná, že jsi o mě měla obavy. Já prospala několik dní a neměla absolutně zájem o nic. Pomalu se vracím, i když to ještě není ono. O doktorech bych mohla vyprávět. Než zjistili před 14 lety že mám astma, chodila jsem více než dva roky na různá vyšetření. Připadala jsem si jako simulant. Moje tehdejší praktická lékařka mě vždy poslechla a říkala, že nic neslyší. Pak mě tam jednou muž dovezl s astmatickým záchvatem a ona se mě ptala: "Jak to máte dlouho?" Byly to dva roky, kdy jsem se noc co noc dusila. Manžel této lékařky býval přednostou Anatomického ústavu a říkalo se, že jeho žena svou péčí mu chystá další exponáty do sbírky. ;-) Kdyby se tehdy můj muž nenamíchl a nenaložil mě do auta? Možná už jsem mohla být exponátem. :-D
Děkuji za přání k uzdravení. :-)

[4]: Jarko, moc děkuji. Třeba ta modlitba pomůže a zázrak se stane. Každopádně mi hodně pomáhá psychická podpora na dálku. Děkuji moc.

[5]: Vendy, ještě jednou moc děkuji za přání i za telefonát. Kůň je opravdu pěkný, pěkný je i jeho jezdec. Svatě opravdu nevypadají. :-D

[6]: Jani, moc děkuji a s názorem na šéfa stoprocentně souhlasím. :-D

[7]: Kniha se jmenuje Ruiny, napsal jí Scott Smith a vydal jí Knižní klub v roce 2007. Musím se přiznat, že jsem jí raději na noc odložila. :-D
Asi nás bude víc, kteří závidíme medvědům. Děkuji za přání. :-)

10 signoraa signoraa | Web | 17. listopadu 2011 v 17:53 | Reagovat

Ježurko, medvědem jsem byla dnes celé dopoledne. Po včerejším "výletování" po doktorech jsem prospala dnešní půlku dne. Děkuji, ža jsi měla o mě starost, snad už bude líp. :-)

11 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 17. listopadu 2011 v 19:17 | Reagovat

Ano přesně tak jako by jsi popisovala dny mé nechuti být u PC, jen spát či ležet v pelíšku. Nejhorší je lítat po těch vyšetřeních, to pak to těšení do lůžka a nic jen ležet a být v klidu a nic nemuset. Já ti přeji hodně brzké uzdravení, tak jako všichni a jen tak mimo... dobře, že jsi se ozvala :-)

12 Kerria Kerria | Web | 17. listopadu 2011 v 19:34 | Reagovat

Popravdě, přiznám, že jsem si ani nevšimla, že ses na chvíli odmlčela. Mám doma taky maroda, malej stůně, pořád se mu vrací horečky a přesně jak píšeš, nemá na nic chuť, je mrzutej a unavenej. A já ani nemám chuť blogovat.

Přeju ti brzké uzdravení, hlavně se to nesnaž uspěchat.

13 Amelie Amelie | Web | 17. listopadu 2011 v 20:07 | Reagovat

Jsem ráda, že už je Ti snad konečně líp, hurááá ....a snad to tak i zůstane. Nezávidím ti tvé peripetie se zdravím, ale spánek bych taky občas potřebovala. :D

14 Janah Janah | Web | 17. listopadu 2011 v 21:29 | Reagovat

Tak se hlavně uzdrav, všechno ostatní je vedlejší ;-)

Pobavilo mě, že nesmíš ven na vycházky, ale po doktorech cestuješ jak divá. Možná, že kdyby tě nechali delší dobu v posteli, tak už jsi byla zdravá ;-)  :-)

15 Vendy Vendy | Web | 17. listopadu 2011 v 21:51 | Reagovat

To bylo story! Při čtení tvého článku mě napadalo jediné - jak se má člověk léčit, když pořád musí hauzírovat po nějakých vyšetřeních? Každý den na několik hodin? Je to normální? Není.
Ale myslím že spánek je to nejlepší, co můžeš pro své zdraví udělat. Když pominu ostatní léčbu...
K tomu topení v práci jsem připsala mini komentář v minulém článku. A pořád si stojím za svým - tvůj šéf je blbec.
Ještě by mě zajímalo, který z Kingových hororů jsi zrovna četla?
P.S. Uzdrav se! ;-)  :-)

16 Hanka Hanka | Web | 17. listopadu 2011 v 23:09 | Reagovat

Alenko, to je hrůza, s takovou se hned tak asi neuzdravíš, doktoři tě nenechají ani v klidu vyležet. ???
Stejně jsi dobrá, že dokážeš při tom všem napsat takhle dlouhý článek. :-)
Moc se mi líbí fotky a docela ráda bych věděla, který Kingův román zmiňuješ, mám totiž skoro všechny jeho knížky, které u nás vyšly. :-)
Měj se co nejlíp, přeji ti, abys ses brzy uzdravila. :-)  Hanka
P.S. Můj syn je na tom se šéfem a topením v práci úplně stejně, ... už týden přechází angínu. :-?

17 signoraa signoraa | Web | 17. listopadu 2011 v 23:12 | Reagovat

[11]: Takže znáš a chápeš pocity maroda, kterému se nechce nic dělat, nemá na nic chut' a touží po své postýlce, zachumlat se a spát.
Děkuji moc za přání a jsem ráda, že ty už jsi také na tom líp. :-D

[12]: Mě už se to také vrátilo, bohužel. Marodila jsem od půlky září a pak jsem trávila tři týdny v práci, kde se netopilo. Uspěchávat opravdu nic nebudu, nemá to cenu.
Děkuji za přání a moc přeju, aby Honzíkovi bylo líp. :-)

[13]: Děkuji moc za přání. Vím, co to je spánkový deficit, když máš děti, je to téměř součástí života. :-)

[14]: Moc děkuju a máš stoprocentně pravdu. Vše ostatní je podružné a nedůležité.
Také jsem nebyla nadšená z toho putování v horečkách po Praze. Docela mě to štvalo a je možné, že kdybych mohla ležet týden a ne jen dva dny, možná bych na tom byla lépe. Nejhorší bylo putování mlhou. Vypadala jsem jako muslimská žena. Do očí stažený baret a přes nos vytažený rolák. Smog mým plicím určitě neprospěl. ;-)

[15]: Přesně tak. Po dvou dnech ležení autobusem do Řep a odtud autobusem a tramvají do Břevnova. Potila jsem se a venku byla zima. Můj muž se ptal, zda je to nová forma léčby. V úterý jen Břevnov a ve středu Břevnov a Řepy. Taky mi tento způsob léčby připadal poněkud nezvyklý. ;-)
O mém šéfovi se raději nebudu zmiňovat, mohlo by se mi přitížit. :-D Jen lituju toho, že jsem se nechala přesvědčit a neodešla v září (kdy to bylo výhodné) do předčasného důchodu. Ted' mi chybí rok do řádného.
K hororům - není to můj nejoblíbenější žánr. Od Kinga jsem četla Řbitov zvířátek a Misery. Kniha, kterou ted' čtu není od Kinga. Jen na přebalu je uvedeno, že jí King přirovnal k jedinému dlouhému výkřiku hrůzy. Jejím autorem je americký spisovatel Scott Smith a kniha se jmenuje Ruiny. Zkoušela jsem před usnutím chvilku číst, ale pak jsem jí raději odložila a "počítala ovečky". :-D

18 signoraa signoraa | Web | 17. listopadu 2011 v 23:28 | Reagovat

[15]: Děkuji moc za přání. Jsem sklerotik. :-D

[16]: Hani, asi to je nová forma léčby, která bude eliminovat simulanty. :-D Nějak mi přišel na mysl Švejk a klystýr :-D
Ale vážně, spíš byl problém v tom, že se mi to vrátilo a můj doktor si nebyl asi úplně jistý, jak pokračovat v léčbě. Možná, kdyby mě nehnal na kontrolu po dvou dnech, ale až po týdnu, mohlo se to zlepšit, ale také nemuselo. Těžko říct. Další problém je to, že každý z lékařů je v jiné čtvrti. V Řepích na poliklinice je sice už také plicní (asi 2 roky), ale já už se 14 let léčím v Břevnově a vím, že kombinace léků na astma mi umožňuje normálně fungovat a nechci měnit doktorku, která ví, jak na tom jsou moje plíce.
Potěšilo mě, že se ti líbí fotky, moc si tvé pochvaly vážím.
Hani, o knize už jsem psala v odpovědi pro Vendy. Jejím autorem není Stephen King, ale Scott Smith.
Šéfové asi budou opravdu kategorie sama pro sebe. Můj muž je taky parádně nachcípaný, dnes proležel a "pročajíčkoval" celý den, protože jediným zdrojem tepla, které má v práci jsou elektrická kamínka a ta velkou dílnu nevytopí. Synovi porad', aby angínu raději nepřecházel. Já v mládí také kde co přechodila a ted' sklízím to, co jsem zasela.
Děkuji moc za přání k uzdravení.

19 punerank punerank | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 23:44 | Reagovat

Jéje, Alčo, jako drama z lékatřské knížky... ale pěkně zpestřené dalšími detaily...
když si čtua usínám, taky mám kousky vět z knihy se snovým pokračováním, i bez horečky:))) totiž nečtu klasicky, to bych už neviděla na text - poslouchám načtené knihy v mp3!
a jakýpak to King se ti připletl pod prsty?
A vážně - koukej se uzdravit!
i když - pěkně se to čte!

20 punerank punerank | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 23:45 | Reagovat

[19]:
ach... kdybych napřed četla komenty, že? Kinga teda beru zpět:)

21 signoraa signoraa | Web | 17. listopadu 2011 v 23:54 | Reagovat

[19]: Děkuju moc za přání k uzdravení. Mě se to většinou nestává, že se mi četba prolíná se snem, až ted', kdy mě trápily horečky.
Omlouvám se, že jsem to s tím Kingem zamotala, kdybych ho nezmínila, byl by můj text srozumitelnější. :-D

22 adaluter adaluter | Web | 18. listopadu 2011 v 3:37 | Reagovat

Tak jsem moc ráda, že se blýská na lepší časy, jen tentokrát nic neuspěchat, dopřej si i rekonvalescenci.
Je zvláštní číst o místech, kam sama chodím, na plicním v Břevnově mají i mou kartu i když tam nejsem stálým hostem. A čokoládičky od upírek z laboratoře taky schovávám pro Juli. Jen tu hrůzu, kterou ty máš z odběrů krve,  si já šetřím pro zubaře. :-!
Že bys jen spala je úplně v pořádku, tělo si to prostě žádá a k uzdravení to nezbytně potřebuje, tak mu dopřávej spánku co hrdlo ráčí, však on svět počká.
A ty růže jsou opravdu nádherné, zachránilas je na poslední chvíli. :-)

23 bretislav bretislav | Web | 18. listopadu 2011 v 8:17 | Reagovat

Co k tomu dodat.. podstatné už tu napsáno bylo, tak se k přejícím aspoň připojuju!
Hrozně mě rozčiluje chování toho blbého šéfa v práci, ten by zasloužil dostat přes tlamu! A jak to vypadá ve zdravotnictví a kam to směřuje, to je taky poučné, znám trable příbuzných ze Severních Čech.

24 iva221 iva221 | Web | 18. listopadu 2011 v 16:17 | Reagovat

Nejdřív napíšu, že jsem moc ráda, že ses zase ozvala a že už snad bude líp. Tohle chození "po doktorech" je hrozné. všude se tak dlouho čeká, každý v čekárně prská jiné bacily a navíc, když není dobře, je to hotový horor. Hlavně se pořádně uzdrav a s návratem do práce nespěchej. Abych nezapomněla, fotečky jsou moc hezké. Růže ti ještě ve váze udělají radost, podařilo se je zachránit na poslední chvíli.

25 pavel pavel | Web | 18. listopadu 2011 v 18:00 | Reagovat

To je hrozné,jak člověk musí běhat po doktorech a najednou vidím, že Iva píše to samé. Mám jet do Prahy a tak mne snad nějaký bacil mine. Tady v Německu nejsem nikdy v zimě nemocný a nejspíš pokud přesto něco chytím, místo abych vysedával v čekárnách,  jak to vidím, raději se vyléčím sám jako vždycky.
Doufám, že je ti už lépe, hezký večer.

26 signoraa signoraa | Web | 18. listopadu 2011 v 22:16 | Reagovat

[22]: Lucko, jsem ráda, že jsi zpátky. :-) Zatím opravdu nic neuspěchávám, ono to jde nějak pomalu. Dnes jsem opět byla jako medvěd v zimním brlohu a prospala půl dne. To, že navštěvujeme stejnou polikliniku bude tím, že u nás dříve býval jsem praktický a dětský lékař a my museli dojíždět na tu Vaší. Ted' už sice máme svou, ale k některým specialistům stále jezdím do Břevnova. Mám tam navíc mnohem lepší a častější spojení.
Děkuji za pochvalu růží. Ještě jsou ve váze, ale už začínají opadávat. :-)

[23]: Děkuji za přání. S názorem na šéfa a to, že by měl dostat přes tlamu, souhlasím. Ono na každého jednou dojde, tak to říkávala moje babička. :-D Problém zdravotnictví je hlavně v jeho financování. Doktoři mají své limity, ke kterým je nutí pojišt'ovny. Vzpomínám si, jak mi doktorka nemohla napsat léky, protože je může předepisovat jen jednou za čtvrtletí, jak jí nařizovala VZP. Já z toho důvodu přešla k jiné zdravotní pojišt'ovně. Je v tom všem bordel, který odnášejí pacienti. Nejsou peníze na vyšetření, jsou limity na léky. A na druhé straně mají zdravotní pojišt'ovny paláce s přemírou úředníků. Někdy mám pocit, že žiju v divném světě.

[24]: Děkuji za přání k uzdravení. :-) Jde to pomalu a já určitě nebudu nikam spěchat. Vysedávání po čekárnách a cestování MHD mi určitě moc neprospělo, pokaždé jsem se těšila na to, až ulehnu. Děkuji také za pochvalu fotek, růže jsou ještě ve váze, ale začínají už opadávat. Určitě jsem však prodloužila kvetení, protože hned následující noc po jejich ostříhání u nás mrzlo. :-)

[25]: Běhání po doktorech nepatří mezi mé oblíbené činnosti, kdybych nemusela, tak tam nejdu. Já marodila s plícemi před 4 roky a bylo to na jaře. Takhle v zimě jsem marodila v roce 2000. Nevím, asi mám špatný rok. Už od moře jsem se vrátila nachcípaná, většinou mi moře pomáhá a letos to nějak nevyšlo. A pak se to začalo sypat v září a od té doby si připadám jako na horské dráze. :-D
Děkuji za přání a už je mi opravdu o něco lépe.
Krásný víkend. :-)

27 Lucerna Lucerna | Web | 19. listopadu 2011 v 0:56 | Reagovat

prespat by ho bolo skoda.. ver mi, nie je az taky skaredy :-D snad len trochu studeny :-D
hm, tak to mi robis starosti.. to nevypada dobre ked ta doktori beru na pravidelne parti :-| zdravie je dolezite, treba si nan davat pozor a ako tak citam hlavne ty, prajem co najrychlejsie zlepsenia :-)

28 Ramalia Ramalia | Web | 19. listopadu 2011 v 16:01 | Reagovat

No tedy, to nevypadá dobře... ani se ti nedivím, že pořád vyspáváš, to je ta nejzáslužnější činnost ;-)
Já si teď už přes dva týdny léčím močový měchýř, dostala jsem antibiotika, tak snad to bude dobré, teď momentálně čekám na výsledky moči...

29 Hanka Hanka | Web | 19. listopadu 2011 v 20:55 | Reagovat

Alenko, s Kingem jsem to nějak pomotala, asi to bylo poznámkou na konci tvého článku. :-?
Synovi jsem radila, ať nic nepřechází, jenže, znáš to, jeho kolegyně omarodila a práci by neměl kdo udělat. Roli v tom hraje i hrozba z ukončení pracovního poměru. Šéfové se s nikým nepářou. ??? Dělávala jsem to taky tak a stejně jako ty, nesu následky. U mě jsou to zase klouby a problémy se srdcem a krční páteří. :-?
Předevčírem jsem nastydla, i když jsem byla pořádně oblečená, bolí mě v krku, ucho a zuby, ... patří mi to! :-D

30 signoraa signoraa | Web | 19. listopadu 2011 v 23:16 | Reagovat

[27]: Lucerničko, opravdu bych tenhle čas nejraději prospala. Nemám ráda podzim a od té doby, co žiju v Praze, nemám ráda ani zimu. Mám ráda jaro a léto. Mám ráda i hezké září. Ale jakmile nastává říjen, toužím se stát medvědem. :-D
Děkuji moc za přání, snad se z toho dostanu. :-)

[28]: Tak ty taky marodíš? Ono nás bude víc, kteří "lehli". Můj muž taky kašle a smrká, dnes jsem mluvila s dcerou, tak je na tom obdobně, včetně mladší vnučky. Doufám, že výsledky tvého vyšetření budou v pořádku :-)
Za normálních okolností, pokud jsem v pořádku, spím maximálně 6 hodin, ale jakmile spím víc, je to už známka, že je něco špatně. Zatím ještě pospávám během dne, je to v dané situaci asi to nejlepší, co můžu dělat. :-D

[29]: Já přiznávám, že jsem to napsala trochu zmatečně. Tady je odkaz na knihu, kterou jsem dnes dočetla: www.bux.cz/knihy/42126-ruiny.html?show#main . Pokud máš ráda Kinga a podobný žánr, mohu jen doporučit.
Jinak se bez mučení přiznávám, že v mládí jsem se chovala stejně, také jsem všechno přecházela. Možná proto mám ted' špatnou imunitu. Asi jsme se tak chovali všichni, i když v době našeho mládí kvůli nemoci určitě nehrozil vyhazov.
Hani, kurýruj se, abys nedopadla jako já. Fotky ze čtvrtka jsou nádherné. :-)

31 Hanka Hanka | Web | 20. listopadu 2011 v 18:25 | Reagovat

[30]: Díky, Ali! ... kurýruju se ;-)

32 Vendy Vendy | Web | 20. listopadu 2011 v 19:55 | Reagovat

Ještě jsem ti zapomněla pochválit ty krásné fotky. Růžičky jsi zachránila na poslední chvíli!
A kniha Ruiny může být zajímavá. Já ráda horory, pokud jsou dost rafinované... nejlepší je King, ale ani on nemá všechny knihy dobré. Misery byla skvělá, ale označila bych to spíš jako thriller, než horor...Ale to je fuk. Prostě King píše skvěle.
Tobě by ale spíš sedl Fulghum, Herriot nebo Betty McDonaldová... 8-)

33 Lucie Lucie | Web | 20. listopadu 2011 v 20:08 | Reagovat

Tedy, Tebe to zdraví pěkně zlobí, co... A ještě ke všemu to lítání po doktorech, to je nejhorší, když člověku není dobře a má se vydat k doktorovi, který ho beztak pošle zase k dalšímu doktorovi a ten zas ještě k jinému... Hlavně, že jsi tohle lítání zvládla a že se Tvůj zdravotní stav pomalu lepší.. Snad už přijde úplně uzdravení!
Růžičky vypadá krásně, letos na zahradách vydržely opravdu dlouho :-) My máme růži popínavou, je rozkvetlá ještě teď, v listopadu! :-) S přibývajícími mrazíky už ale pomalu odchází, ale paráda nám tu dělala opravdu dlouho :-)
Užij si krásný zbytek večera! ;-)

34 Lucie Lucie | Web | 20. listopadu 2011 v 20:11 | Reagovat

[32]: Betty McDonaldová a její "bichle" Co život dal a vzal, také mohu jen doporučit! Četla jsem to ještě na střední škole, moc se mi to líbilo. Musím si knížku obstarat a přečíst si ji znovu, už si z ní pamatuji jen střípky :-) A "Vejce a já", to je taky paráda! :-) Dokonce jsem se k ní dostala už na základní škole, kde jsem četla "Paní Láry Fáry"... to je krásné dětské čtení :-) Ale kdepak dětské, já bych se k tomu vrátila klidně i teď! :-)

35 zuzuku zuzuku | Web | 21. listopadu 2011 v 0:32 | Reagovat

Ahoj mohla bych tě o něco poprosit tohle si prosím přečti

http://zuzuku.blog.cz/1111/vanocni-soutez-s-datartem-potrebuji-velkou-pomoc
Soutěžím totiž s Datártem o fotoaparát musim sehnat co nejvíce lidí kteří mi dají co nejvíce ozdob na můj vánoční stromeček více se dozvíš v tomto odkazu byla bych ti moc vděčná kdyby si mé přání podpořila kdyžtak taky nějak oplatím :-)

36 annapos annapos | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 5:01 | Reagovat

Tomu já říkám román z lékařského prostředí, vzpomínám si na čas po revoluci,jak se mluvilo o tom že si budeme moci zvolit takzvaného domácího lékaře, který přijde za námi domů a bude mít v péči naši celou rodinu, když je opravdu zle, tak bych to snad i ocenila, nehodlám se dožít dob, Chicago hope, a neosobního přístupu, doktor se stává mým nepřítelem, nerespektuje, že jsem nemocný člověk a mám být v posteli a ne lítat někde ve smogu a zimě venku. N E  CH Á P U !!! Naše zdravotnictví dospělo do fáze, výroby na běžícím pásu a cpaní člověka chemikáliemi, nedivím se oněm laškujícím pánům, já to také již beru se sarkastickým humorem a jako nutné zlo.

37 helena-b helena-b | Web | 21. listopadu 2011 v 18:39 | Reagovat

Ali, tak jsem ty tvoje patálie konečně přelouskala až do konce. Nejhorší na tom je to chození po doktorech, to máš asi místo těch vycházek. :-P Nejoptimističtější zpráva je, že se konečně v práci začalo topit! :-P  :-D Určitě tě to potěšilo.. Doufám, že už je ti lépe. :-)

38 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 0:35 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama