. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Perníková chaloupka

30. listopadu 2011 v 23:26 |  Může se hodit

Advent je období, které mnozí tráví přípravami na nejkrásnější svátky v roce, kterými jsou beze sporu Vánoce.

A k Vánocům patří neodmyslitelně pohádky.

Ne, nebudu vyprávět pohádku, která je notoricky známá.
Budu vyprávět o jiné perníkové chaloupce v čase adventním.
K vánočním přípravám patří kromě jiného, také pečení cukroví. Mnozí mohou namítnout, že už je to přežitek, že se cukroví dá koupit, že je to nezdravé. Možná mají pravdu. Na zkoušku jsem občas nějaké cukroví koupila, ale s tím domácím se to nedá srovnat. A proto peču. Moje dcera peče také a já jsem ráda, že postupně přebírá tuto symbolickou štafetu.
Perníky a perníčky jsou vždy první na řadě a v naší rodině se pekly pravidelně vždy koncem listopadu, aby do Vánoc změkly. Cukroví dávám na půdu, moje dcera na balkon a je záruka, že tam změkne každé.
Rok co rok v tomto období jsem tloukla v hmoždýři koření a pak na vále zpracovávala těsto, které se díky medu velice lepí. Příprava perníkového těsta mě nebavila, bývala jsem zalepená, až za ušima. Těsto jsem nechala chvíli odpočinout. S hotovým těstem se už pak pracovalo dobře. Z těsta jsem vykrajovala tvary, které jsem potírala rozšlehaným žloutkem a pekla. Zdobení perníčků bylo oblíbenou činností nejen mojí, ale i mých dětí. Možná i to je důvod, proč perníčky ted' už peče dcera a já si už po několikáté dávám pauzu.
Ale dříve jsem je pekla pravidelně.

Jeden rok jsem dostala nápad a vykrajovala různě velké hvězdičky, které jsem potom slepovala do stromečků a zdobila. Moje děti byly nadšené a perníkové stromečky bývaly i báječným dárečkem pro návštěvy. Zkoušela jsem hledat nějakou fotografii, ale bohužel jsem jí nenašla. Když jsem ještě neměla digitální fot'ák, snažila jsem se fotit jen podstatné věci. Byla jsem limitovaná 36 obrázky, které šly na kinofilm nafotit a focení perníčků, či cukroví jsem pokládala za zbytečné. Zatímco na digitál vyfotím ted' každou blbost.
Každý stromečky chválil a já zpychla.
Když už dokážu tohle, bude "brnkačka" udělat perníkovou chaloupku. Udělala jsem tedy novou várku těsta a poté, co šly moje děti spát, zasedla jsem ke stolu a vytvořila si šablony na chaloupku. Těsto jsem rozválela, vykrájela tvary podle šablon a dala péci. Vychladlé díly jsem částečně ozdobila, pak jsem chaloupku slepila bílkovou polevou a dozdobovala jí. Můj muž, který vstával brzy ráno do práce, na rozdíl ode mně, která jsem v té době byla doma, šel brzy spát. S perníkovou chaloupkou jsem si "hrála" do tří hodin do rána. Oči se mi klížily, ale nevzdávala jsem to. Těšila jsem se, jak budou mým dětem zářit na Mikuláše oči. Chaloupka byla hotová a já přemýšlela, kam s ní. Bylo by dobré, aby poleva uschla a já jí pak někam přemístím. Ve tři hodiny ráno není mozek moc připravený na to, aby myslel. Posadila jsem perníkovou chaloupku na kuchyňskou židli, zasunula jí pod stůl a trochu popotáhla ubrus, aby moje dílo nebylo vidět. Co kdyby děti vstaly dříve než já.
Padla jsem do postele a ani neslyšela manžela, který vstával do práce. Probudila jsem se a děti ještě spaly. Výborně, stihnu chaloupku uklidit, aby byly překvapené. Překvapená jsem ale byla já hned po příchodu do kuchyně. Nevěděla jsem, zda mám brečet, nebo se smát. Kouzlo nechtěného, nebo zákon schválnosti? Můj muž si ráno sedl na židli, na kterou si NIKDY nesedal. Neomylně si sedl tam, kde seděla perníková chaloupka. Židli samozřejmě zasunul, myslel si, že nepoznám, kde ráno seděl. Tekly mi slzy a dívala jsem se na to dílo zkázy. Pak jsem si představila, jak asi vypadalo jeho pozadí, když dosedl a začala se přes slzy smát. Do kuchyně přišel syn a nechápavě se na mě díval. Vysunula jsem z pod stolu židli. "Tak to byla Jiříčku perníková chaloupka".

Byl to můj zatím jediný pokus o perníkovou chaloupku. Kdykoli však peču perníčky, nebo jen pro dceru tluču směs koření do perníčků, vzpomenu si na to, kolik mi tehdy ta perníková chaloupka dala práce. Možná se jednou k nápadu vytvořit perníkovou chaloupku vrátím. Třeba by vnoučata mohly mít radost.
Pro ty, kdo by chtěl vyzkoušet chaloupku, perníkové stromečky, či jen perníčky, zde je recept:

18 dkg cukru
2 celá vejce
10 dkg medu
30 dkg hladké mouky
na špičku nože amonium (lze nahradit jedlou sodou)
skořice
hřebíček
badyán
anýz
nové koření
citronová kůra
žloutek na potření

Poleva:
15 dkg cukru moučky
1 bílek
št'áva z 1/2 citronu
Polevu třeme tak dlouho, až je hladká.

Tento recept už jsem jednou na svůj blog dávala ve článku s recepty na vánoční cukroví, ale jsou tam uvedeny dva perníkové recepty. Tento se hodí na chaloupku lépe.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. prosince 2011 v 0:25 | Reagovat

Zdravím, tak to bych se asi rozbrečela. Něco tak dlouho dělat a pak- copak neviděl, kam a na co si sedá?
Dovolila jsem si recept na ten perník hodit do komentáře k Prosincové kavárně, aby honem ještě mohl někdo perník upéci. Doufám, že ti to nevadí. ;-)

2 Lucerna Lucerna | Web | 1. prosince 2011 v 0:26 | Reagovat

ako si vedela, ze planujem piect pernicky a este neviem kde si vyhladam recept? :-D vyskusam hned ako budem mat cas, potom ti dam vedet ako to dopadlo :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. prosince 2011 v 0:29 | Reagovat

[2]:Já jsem ho už také opsala do Kavárny, bude se hodit více lidem určitě. :-)

4 signoraa signoraa | Web | 1. prosince 2011 v 7:47 | Reagovat

[1]: Já dodnes nepochopila, jak se to mohlo stát. Nikdy si na to místo nesedal, bylo to místo syna a my většinou "zasedací pořádek" v kuchyni dodržovali. Ale možná na té židli snídával, když mi ještě spali. Nevím, asi byla chyba tu chaloupku tam nechat. Dnes už to beru jako úsměvnou vzpomínku, ale tehdy jsem to obrečela.
To, že jsi recept umístila do Prosincové kavárny nevadí, naopak. Ty perníčky jsou opravdu moc dobré. Kdybych si recept chtěla nechat pro sebe, určitě bych ho nedávala na blog. :-)

[2]: Určitě vyzkoušej. Těsto je hodně lepivé, když se zpracovává, ale pak už se s ním pracuje dobře. V odkazu na loňské recepty je ještě jeden perníkový recept, který se z části dělá ve vodní lázni a není to taková "patlavá práce".
Přeji hodně zdaru. :-)

5 Jarka Jarka | Web | 1. prosince 2011 v 8:43 | Reagovat

Perníčky nepeču, ty u nás obstarává moje mamka s neteří. Jsou už sehraná dvojka. Mamka zadělává těsto, společně pečou a neteř potom zdobí. Perníkovou chaloupku dělá každoročně a při slepování dílů si pomáhá tím, že v nich má v rozích dírky, kterými provléká červenou stužku a svazuje je mašličkami. ;-)  :-P

6 helena-b helena-b | Web | 1. prosince 2011 v 10:57 | Reagovat

Ali, ještě teď trpím s tebou...... Tomu se opravdu říká zákon schválnosti. A kdo je na vině, přece ty! Protože sis vymyslela takový nemožný úkryt!! O_O Perníčky peču každý rok, mám svůj prastarý recept. Chaloupku jsem nikdy nezkoušela, protože na to opravdu nebyl čas, někdy se stalo, že perníčky zůstaly bez zdobení, protože nejvíce práce v zaměstnání bylo většinou před Vánocemi. Ale vlastní cukroví rodina měla vždycky. Tvůj článek připomněl sklerotikovi, že k přípravě těsta na perníčky je nejvyšší čas!! Tak hurá do práce!! :-P  :-D

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. prosince 2011 v 11:29 | Reagovat

Ani Ježibaba nepřežila tu demolici?

8 Jezurka Jezurka | Web | 1. prosince 2011 v 17:21 | Reagovat

Teď si říkám, že bych mohla být cikánkou. Tedy tou, co věští. Hned ze začátku jsem tušila, že do nedopadne. A jak jsi napsala, že manžel šel spát a ty jsi tvořila tak dlouho, bylo mi hned jasno. A že se manžel nepřiznal? No, ti chlapi, nedocení, co to dá práce, viď? Ale ježibabu jsi tam asi neměla ne? Jak píše TlusŤjoch. :-)

9 adaluter adaluter | Web | 1. prosince 2011 v 17:22 | Reagovat

Tak jsem si tak meditovala, při klikání na tvůj článek, jestli spíš píšeš k tématu týdne, nebo jestli uvidím vážně perníkovou chaloupku naživo, ale že to vezme tak tragikomický konec, to mě ani ve snu nenapadlo. :-D  :-D
Měl manžel štěstí, že už byl v práci a dal ti čas vychladnout. A to, že židli zasunul zpátky, jako by se nic nestalo, no, nevzala ty sis náhodou za manžela mužskýho? :D

10 Ivet Ivet | Web | 1. prosince 2011 v 19:49 | Reagovat

Alenko a nesplnil ten celý příběh svůj účel - smála jsi se tomu! A to je přeci to nejkrásnější v životě - smích! :-D
Jak tak koukám na ten obrázek - ty jsi autorka ??? Nevěděla jsem, že za chaloupkou bylo tolik zvířátek? Mě se nejvíc líbí ta velikánská sova! :-)
A ten šneček na houbičce taky nemá chybu! :-D  :-D

11 Kerria Kerria | Web | 1. prosince 2011 v 20:47 | Reagovat

Perníkové chaloupky byla škoda. Ale manžel měl asi taky pěkně protáhlý ksichtík.

12 Hanka Hanka | Web | 1. prosince 2011 v 21:21 | Reagovat

Ali, při čtení jsem se málem taky rozbrečela, dovedu si představit, jaký to pro tebe byl v první chvíli šok, ale zvládla jsi to dobře, přece nešlo o život, ne?! ;-)  :-)
Já jsem donedávna pekla cukroví ve velkém, teď už to tak nezvládám, ale peču pořád. Myslím si, že už jsi na mých "sladkých" stránkách byla, takže máš trochu představu.
Jednou jsem dělala perníkovou kolébku a málem mě u toho trefil šlak, ale nakonec se podařila. :-)
Zdravím tě a přeji hodně úspěchů při vánočním pečení. :-) Hanka

13 Janinka Janinka | Web | 2. prosince 2011 v 8:07 | Reagovat

Já bych asi brečela taky. Ale mně se tohle nikdy nepovede, perníčky u nás díky vlhkosti péct nemůžeme, okamžitě změknou a z chaloupky začne opadávat kdeco :D.

14 signoraa signoraa | Web | 2. prosince 2011 v 10:09 | Reagovat

[5]: To je báječný nápad s těmi mašličkami. Pokud někdy seberu odvahu k tomu, abych udělala chaloupku, určitě ho využiju. U nás u perníčky bude po třetí péct dcera. :-D

[6]: Tehdy mě to mrzelo kvůli dětem, ale pak jsem se tomu zasmála a dnes to dávám občas k lepšímu a pro pobavení. :-)

[7]: Ježibaba tam nebyla. Ale kdyby ano, dopadla by stejně jako chaloupka. :-D

[8]: Ono některé vypravování už od začátku už napoví, jak to dopadne. Manžel se přiznávat nemusel, tam bylo hned jasné, kdo to způsobil.
Ale on se všeobecně nerad přiznává. Kdysi mi rozbil takovou krásnou oválnou mísu, kterou jsem vyndalavala na Vánoce na bonbony. Nejen, že mě nechal vyrovnat ven půlku skříně, on dokonce předstíral, že tu mísu hledá se mnou. Až pak z něj "vylezlo", že tam nějakou misku rozbil, ale nerad. ;-)

[9]: Konec byl opravdu hořkosladký. Rozbitá chaloupka byla ještě tvrdá, perník se musí rozležet, aby změkl a tenhle neměl čas. Tehdy jsem uvařila čaj a děti si trosky chaloupky do něj máčely a část posnídaly.
To, že jsem si za manžela vzala mužskýho jsem už ozřejmila trochu v předchozím komentáři. Někdy mi připadá jako malý kluk. V létě zakopl na schodech a chytil se truhlíku na okně. Pokoušel se pak zasadit muškátovou drt' zpátky a jako na potvoru jsem se objevila. Neřekl tehdy: "Já to shodil" ale pronesl větu "Ono to spadlo". No, mužskej. :-D

[10]: Já se tomu ve finále smála přes slzy. Dnes je to oblíbená historka v naší rodině. :-D

15 signoraa signoraa | Web | 2. prosince 2011 v 10:20 | Reagovat

[10]: Autorkou obrázku nejsem. Likvidovala jsem časopisy a toto bylo vloženo v některém z nich. Bud' Praktická žena, či Vlasta a ani nevím ze kdy. Je to v podstatě vystřihovánka se kterou lze hrát divadlo. Tenhle obrázek je u návodu, jak stříhat, jak lepit. Tak jsem ho oskenovala a na počítači jsem vymazala návod.

[11]: Mě rozesmála představa, jak si nese ke stolu snídani a pak usedá. :-D
Chaloupka by se ve finále někdy snědla, ale mě mrzelo, že jsem jí věnovala spoustu práce a to, že děti neviděly dárek, který měl přinést Mikuláš.

[12]: O život opravdu nešlo, ale slzy mi tehdy tekly jak hrachy. :-)
Tvé sladké stránky patří mezi mé oblíbené a nechávám se občas jimi i inspirovat.
Peču stále ve velkém - pro nás a pro obě mladé rodiny. Začala jsem včera, po návratu od doktora, který mě od pondělka uschopnil.
Přeji také hodně úspěchů při vánočním pečení. :-D

[13]: Jani, tyhle perníčky změknou ve vlhčím prostředí až tak za tři týdny. Jinak jsou docela tvrdé a proto z nich ta chaloupka, či jiné tvary jdou. V článku je odkaz na moje recepty, které jsem tam dávala loni. Je tam ještě jeden perníkový recept, ty jsou hned měkké. :-)

16 Mi-lada Mi-lada | Web | 2. prosince 2011 v 10:58 | Reagovat

Letos jsem ještě s pečením nezačala. Začnu o víkendu. A začnu perníčkama. Mám vyzkoušené, že když se do krabice vloží rozkrojené jablíčko, jsou do dvou  dnů měkkoučké. V sobotu napeču, na mikuláše sníme. :-) Recept jsem si okopírovala, vyzkouším.

17 Mniška Mniška | E-mail | Web | 2. prosince 2011 v 12:51 | Reagovat

Ne, ne, ne! Hlavně ne přežitek! Domácí dukroví je lepší, než kupované a hlavně je to takové rodinné, občas si navzájem pomůžeme, ujídáme, je to tradice, bez níž bych si přípravy na Vánoce neuměla představit
Ale jéé, té chaloupky je mi moc líto, je to asi pořádná piplačka. Perníčky u nás bohužel moc neděláme, škoda.

18 Lydie Lydie | 2. prosince 2011 v 19:02 | Reagovat

Pečení cukroví je tradice.Teď už se těší vnoučata,že budou péct s mamkou doma a pak se mnou...Já se také těším. :-)

19 Ramalia Ramalia | Web | 2. prosince 2011 v 21:14 | Reagovat

U nás se pečou perníčky pravidelně každý rok. mamka v tom má praxi, najde se u nás všechno od typického cukroví, přes stromečky, chaloupky a loni udělala jako by les, kde za stromečky rozmístila čajové svíčky, to bylo kouzelné :)

20 Křesťan Křesťan | E-mail | Web | 2. prosince 2011 v 22:40 | Reagovat

Přesně tak. Digitální foťák má plno výhod, například nekonečné focení bez, jak píšeš, limitů. :-)

21 renátka Alatka renátka Alatka | Web | 3. prosince 2011 v 10:18 | Reagovat

To mě rozesmálo, zejména jak pěkně po sobě uklidil, to jako by to bylo u nás doma..taky peču perníčky a zdobím jako kočičky a tvrdím, že nejsou k jídlu, ale pro radost, ale všichni je stejně nakonec bezmilosti slupnou... :-)

22 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 4. prosince 2011 v 12:14 | Reagovat

:-D Alenko to není zlomyslný smích, ale od srdce se tu s manželem řežeme smíchy nad reakcí tvého muže : zasunul židličku zpět i s  chloupkou :-D  :-D . To skřítek já neé :-D Ty jsi byla určitě na mrtvici :-)

23 Vendy Vendy | Web | 4. prosince 2011 v 22:25 | Reagovat

Jejda.
Tady nevím jestli se mám smát nebo brečet.
Je to trochu černý humor, ale v podstatě je mi líto tvé práce, tolik času a pečlivosti...
Tady se jen znovu potvrdilo, že nic není věčné a něco ani chvilku. :-?  8-)

24 Amelie Amelie | Web | 6. prosince 2011 v 10:47 | Reagovat

Hrklo ve mně, i když jsem to čekala od začátku. Takové práce a přijde vniveč..to znám, bohužel..A zasunutí židle mě nepřekvapuje, to by udělal i můj muž. Dopije minerálku nebo džus, zašroubuje víko a nechá to stát na lince. Já pak jdu, chci nalít Jendovi džus a zjistím, že krabice je prázdná. Marně se 16 let ptám, PROČ to po sobě nevyhodí, když dopije...
Ale nakonec jsi se zasmála a teď máte historku k dobru, tudíž vše zlé je k něčemu dobré. Hezký den.

25 pavel pavel | Web | 8. prosince 2011 v 12:38 | Reagovat

Na první pohled tragické příhody po letech často působí jako krásná vzpomínka a v tom je i jejich půvab. :-D

26 Koruna Koruna | Web | 26. ledna 2012 v 20:31 | Reagovat

Hezký obrázek perníkové chaloupky
http://medialni.blog.cz/1201/co-lze-koupit-za-korunu

27 formal vintage dresses formal vintage dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 15:21 | Reagovat

What are you stating, man? I know everyones got their own view, but really? Listen, your web site is cool. I like the work you put into it, specially with the vids and the pics. But, come on. Theres gotta be a better way to say this, a way that doesnt make it seem like everybody here is stupid!
http://www.isdress.org

28 iwc copy iwc copy | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 2:49 | Reagovat

You certainly have some agreeable opinions and views. Your blog provides a fresh look at the subject.
http://www.begwatches.net/iwc.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama