. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Babylón

14. února 2012 v 22:45 |  Postřehy, úvahy, zamyšlení

Dnes přišel do naší firmy dopis.
Nebylo by na tom nic divného, dopisy k nám chodí běžně, ale tento byl v angličtině.
A nastala zajímavá situace.
Pan šéf držel v ruce dopis a zvýšeným hlasem volal: "Umí z vás někdo anglicky?" "Very little." "Cóóóóó?" "Velmi málo, kdysi jsem se anglicky učila." Stál proti mě a mračil se. "No, to mi moc nepomůžete." Stále se díval na dopis. Kolegyně, která zvládá výborně němčinu, pronesla, že z němčiny mu dopis přeloží a já se pak přiznala k tomu, že jsem si kdysi dávno chtěla udělat státnici z francouzštiny. Díval se na nás a z jeho pohledu bylo patrné, že by nás s chutí zabil. Obě jsme se shovívavě usmívaly. Zavolal dalšího kolegu a ten dlouze hleděl do dopisu. "Je to něco s fakturama", pronesl. "No, to je mi ho..o platné." Na dopisu bylo logo firmy, jejíž česká pobočka k nám pravidelně jezdí s vozy do servisu.
"A nebylo by lepší domluvit se přímo s firmou, co po nás chtějí?" Chvíli někam telefonoval a pak mě požádal, abych napsala průvodní dopis, zdůraznil česky, a poslala ho adresátovi dopisu v angličtině.

Po odchodu šéfa jsme se začali bavit na téma cizí jazyky. Je to bída. Jsme generace, do které byla vtloukána ruština. Kdo studoval nějaký další jazyk, byl tak trochu podezřelý. Jsme v Evropské unii a většinou známe jen svou mateřštinu. Ano, máme už svůj věk, mnozí z nás se učili i jiné jazyky, než byla povinná ruština, ale pokud cizí jazyk nepoužíváme, jeho znalosti se postupně vytrácí. Je však s podivem, že ani mladší zaměstnanci neumí žádný cizí jazyk. Jedinou výjimkou je kolegyně, která umí německy.

Přiznám se, že už neumím ani rusky.
V mé hlavě je Babylón, čili zmatení jazyků.
Svůj současný "dorozumívací jazyk" bych nazvala "evropštinou".

Můj táta, který plynně ovládal šest světových jazyků a znal i německé dialekty, často mluvil na maminku německy. To, abychom se sestrou nerozuměly. Díky těmto německým rozhovorům u mě vznikla averze vůči jazyku, kterým psali Goethe, Schiller a další. Vím, že tátovým přáním bylo, abychom se obě naučily německy. Opakovaně nám to zdůrazňoval zejména proto, že naše město leželo na hranicích s tehdejší NDR.
A tak jsem začala chodit dobrovolně po vyučování na angličtinu a učila jsem se jí čtyři roky.
U nás v domě bydlela paní, která se narodila ve Francii. Česky mluvila, ale z jejího přízvuku bylo patrné, že čeština není jejím mateřským jazykem. Její příbuzní z Francie přijeli na návštěvu o prázdninách v roce 1968. A já, ve své naivitě patnácti let, jsem se platonicky zamilovala do Edmonda. Byl sympatický, velice přátelský a na rozdíl od své sestry Odille, měl zájem naučit se česky. Nechtěně se tehdy zdrželi, protože nás přišli "osvobodit" Rusové. Edmond chodil denně za mým tátou, se kterým se bavil francouzsky a táta ho začal učit pár českých frází. A já seděla, koukala na něj jako na svatý obrázek a poslouchala krásnou a melodickou francouzštinu. Odjížděla jsem na internát a Francouzi domů. Vyměnili jsme si adresy.
Nastoupila jsem na ekonomku. Předpokládala jsem, že budu pokračovat ve studiu angličtiny. Hned první den jsem zjistila, že tu lze studovat francouzštinu. Jazyk, kterým mluví Edmond, jazyk, kterým byli napsáni mí oblíbení Tři mušketýři. Okamžitě jsem se na francouzštinu přihlásila. Zklamání to bylo zejména pro rodiče, nechápali, proč jsem najednou zaměnila angličtinu za francouzštinu. I pan profesor ze mě nebyl příliš nadšen, protože, jak říkal, nevyslovovala jsem "francaise", ale "frangle". Vliv angličtiny byl znát a trvalo mi půl roku, než jsem začala mluvit měkce francouzsky. S Edmondem a Odille jsme si psali. Zpočátku mi s překlady pomáhal táta, ale jak čas plynul a moje jazykové znalosti se prohlubovaly, psala jsem sama. A pak mi Edmond poslal svatební oznámení a po čase následovala svatební fotografie. Když jsem viděla tu jeho Henriette, říkala jsem si, kam dal oči. :-)
Po maturitě jsem odešla do Prahy a abych trochu tátovi udělala radost, podala jsem si přihlášku ke státnicím z francouzštiny. Byl mi doporučen intenzivní přípravný kurz, kam jsem začala chodit. A pak? Přestala jsem tam chodit a na státnice jsem nešla. Byla to chyba, ale já si tehdy říkala, k čemu mi bude "fránina", v životě jí nepoužiju a nikdy se tam nepodívám. Tátova věta "Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem", zůstala ležet někde na dně šuplíku.
Do Francie jsem se podívala až o osmnáct roků později. Něco málo v hlavě zůstalo, byla jsem schopná se zeptat na cestu, objednat si v restauraci a nakoupit. Více jsem rozuměla, než jsem mluvila.
Při návštěvě Anglie jsem zjistila, že také celkem rozumím, ale mluvit se už stydím.
Tátovy německé hovory na mě také zanechaly určitý následek. Naučila jsem se poslouchat a i když ten jazyk nemám ráda, v německy mluvících zemích se slušně domluvím.
Už několik roků se učím italsky. Jde to těžko, můj hardisk už je hodně obsazen, kapacita paměti je malá a bohužel nejde zvětšit, tak jako u počítače. Ale snažím se.
Z těchto čtyř jazyků vznikla ta moje evropština, nebo-li Babylon v mé hlavě.

Mnozí kolegové jsou na tom podobně, jak vyplynulo z hovoru.
Začali jsem dávat, tak zvaně k lepšímu, příběhy z našich domlouvání se v cizině.
Báječně jsme se u toho pobavili a já pro obveselení také něco malého popíšu.

Na rozdíl od své sestry jsem stydlivější a raději si své věty nejprve v hlavě sesumíruju, než je řeknu. Moje sestra je střelec. Nemíří, rovnou střílí od boku. Byly jsme spolu před pár lety v Žitavě a došly jsme k pekařskému krámku.
"Hele, ségra, nevíš jak se německy řekne koláč?"
"Kuchen."
"Tak pojd'", řekla sestra a vtáhla mě do pekařství. Když na ní přišla řada pronesla: "Bitte, kuchen, tenhle und zwei tyhle, und tenhle."
Stála jsem otočená zády, ramena mi cukala smíchem a slzy mi tekly z očí. Sestra ukončila suveréně svůj nákup. Přiznám se, že já bych takovou odvahu neměla. Vyšly jsme ven a došly před řeznictví.
"Hele, nevíš jak se řekne koleno?"
Nevěděla jsem a chtěla jsem raději zůstat venku.
"Pojd' se mnou", pronesla moje sestra. U pultu řekla "Bitte", zvedla nohu, poklepala si na koleno a dodala: "Zwei."
Zaplatila dvě vepřová kolena a venku pronesla. "Nesmíš bejt takovej srab, musíš hlavně mluvit."

I další jazyková vzpomínka je z Německa.
Byli jsme s mužem, sestrou a neteří v Německu. Můj muž měl hlad. Vstoupili jsme do první restaurace a zjistili jsme, že je samoobslužná. My s neteří jsme si daly pouze kávu a usadily se u stolečku. Manžel s mou sestrou stáli u pultu.
"Ich bin broiler", pronesl můj muž. Vyprskla jsem smíchy a v tom jsem zaslechla sestru: "Ich auch."
"Was?" ozvalo se zpoza pultu.
"Ich bin broiler." "Ich auch."
Tekly mi slzy smíchu a neteř se na mě podívala, co se mi stalo.
"Tvůj strýc právě řekl, že je kuře a tvoje matka, že ona taky." Neteř vyprskla smíchy a schovala se za věšák s kabáty.
Když ke stolu dorazil můj muž se sestrou, byly jsme ubrečené smíchy. Dívali se na nás nechápavě.
"Čemu se tady tak řehtáte?"
"Víš ty, co jsi u toho pultu opakoval? Že jsi kuře a ségra že je taky."
Smáli jsme se nejen my, ale i Němci u vedlejších stolků. Udělali jsme jim tam parádní estrádu.

O další estrádu jsem se postarala před dvěma lety v italské restauraci, když jsem se zeptala, zda je tato židle volná.
Místo výrazu "sedia", což znamená židle, jsem vyslovila "sedere", což velice slušně značí zadnici.

Ne, už to opravdu nedoženu. Talent na jazyky, který jak tvrdil můj táta, jsem po něm zdědila, jsem promarnila. Vím, že měl tehdy pravdu, měla jsem se učit německy, měla jsem dotáhnout tu francouzštinu, měla jsem ....

Zůstávám u své "evropštiny".


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 $tranger ^^ Girl $tranger ^^ Girl | Web | 14. února 2012 v 23:06 | Reagovat

Teď jsem se opravdu pobavila :D Připomnělo mi to u nás v rodině s oblibou vyprávěný příběh, když teta kdysi jela do Německa a chtěla slepičí polévku, jenže si vzpomněla jen na slovíčko polévka, takže číšníkovi řekla: "Suppe kykyryký" :D

A jinak k těm jazykům. Na to, že je mi skoro dvacet let a od základky do mě cpali horem dolem jak angličtinu tak němčinu, dorozumím se leda tak nohami a rukami. Jazykový typ opravdu nejsem.

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. února 2012 v 23:13 | Reagovat

Nebyl v tom chlapec, jen jsem se nechala ukecat také na francoužštinu, ačkoliv teta uměla perfektně němčinu a dělala totéž se strýcem, když nechtěla, abych rozuměla co si říkají.  Dodnes umím francouzské písničky, tedy jen některé. Rusky se domluvím obstojně, protože od školy jsem si dopisovala s jednou kamarádkou. Pletou se mi do toho všeho slovíčka z maďarštiny, písničku umím polskou, makedonskou, řeckou, ruské- prostě po čem nic -to jo. V Budapešti v restauraci jsem si ale dovedla objednat jídlo, protože u mamy na dovolené jsem hlavně s ní vařila a podobné radovánky, takže potraviny znám. Evropština tedy také. Něco se mi hodilo v obchodě, když tam přišli cizinci, ale když se běžně nemluví, opravdu se zapomene. ;-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. února 2012 v 23:16 | Reagovat

[1]:To je legrace- nic ve zlém- nohama, rukama u člověka - je správně. Nohami- od stolu, rukami neživými- tak u robota. Nějak mi to nedalo. Ale to suppe kykyryký je docela výstižné:-) :-D

4 $tranger ^^ Girl $tranger ^^ Girl | Web | 14. února 2012 v 23:19 | Reagovat

[3]: Já jsem tušila, že jsem zase ty koncovky spletla. Fakt se za to stydím :/ Děkuji moc za opravu, pokusím se konečně si to zapamatovat.

5 yorga yorga | Web | 14. února 2012 v 23:38 | Reagovat

Škoda, že jsi té šance nevyužila a nenaučila se od táty. Dnes bys byla za hvězdu. Znám lidi, kteří se i přes nepřízeň tehdejší doby cizím jazykům učili i tajně. Já jsem k nim taky nepatřila a dnes mě to mrzí. Teď už bych to nevyužila , ale po revoluci se to mohlo hodit. ;-)

6 Vendy Vendy | Web | 14. února 2012 v 23:59 | Reagovat

Nejhorší je, když už se naučíš cizí řeč a nemluvíš s ní. Pak se zapomíná... i když, jak kdosi moudrý řek, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.
Nemyslím tím, že jsi stará,ale že si nejlíp vybavíš to, co ses učila jako mladá holka. Ověřila jsem si to i sama na sobě, základy, které jsem prošla v jednom ročníku, si pamatuji, ale samoučná angličtina, o kterou jsem se pokoušela asi před pěti lety, se mi vypařila z hlavy dokonale.
Nedomluvila bych se nikde, snad jen na Slovensku. Hrůza, se mnou. :-?  :-x

7 Kerria Kerria | E-mail | Web | 15. února 2012 v 0:30 | Reagovat

S jazyky občas bývá sranda. S mojí nej kamarádkou jsme se báječně doplňovali. Já jsem celkem dobře rozuměla, ale nedokázala jsem odpovědět. Ona zase vůbec nerozumněla, ale když jsem jí nějaký dotaz přeložila, tak ona potom celkem slušně zvládla odpovědět. A bylo úplně jedno, jestli to byli rusi nebo němci.

8 King Rucola King Rucola | Web | 15. února 2012 v 1:46 | Reagovat

Moji rodicia ked nechceli aby som rozumel hovorili francuzsky. Strasne som - tiez - na tu rec zanevrel :-D Dnes ju povazujem za najkrajsiu na svete, ale marne dohanam zameskane. Citam, plynule rozumiem, pisem jaktak, pocujem nerozumiem. Rozpravam a naskakuju mi anglicke slova :D
Skoda, praskoda, ale trochu alkoholu pomaha a clovek naraz "mluvi" :-D

9 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 15. února 2012 v 6:48 | Reagovat

Ali, tak jsem se krásně pobavila, taky mám několik historek s konverzací v cizím jazyku :-D Já se anglicky obstojně domluvím a docela dobře rozumím, asi díky tomu, že jsem ji hodně používala a tak nějak mi přešla do krve. Z němčiny mám státnici, ale dnes bych se už asi taky nedomluvila. Francouzsky umím základy, nic moc. Ruštinu, na to, že pro naši generaci byla povinná a učila jsem se ji asi 8 let ve škole a dokonce z ní maturovala,neovládám vůbec. Když se mě nedávno ve Zlíně ptali nějací ruští turisté na cestu, vypravila jsem ze sebe jenom - eeeééé - támto. :-)

10 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 15. února 2012 v 8:14 | Reagovat

Francouzštinu ti závidím, poněvadž Francouzi odmítají mluvit německy a anglicky. K němčině mají přímo averzi. Když jezdíme do Švýcarska do francouzského kantonu, je to s mluvením katastrofa. Naštěstí s námí jezdí jeden kamarád, který se domluví, protože bez něj by to byla doslova pohroma.
Ruštinu jsem zapomněla, ale vzhledem k tomu, že jsem ji jako němčinu měla před státnicí, možná by to šlo.  Němčinu jsem kdysi ovládala velice dobře, pak jsem dvacet let nemluvila a začala téměř od začátku od začátku. Naštěstí to šlo rychle. Jak už člověk někdy něco uměl, rychle se to vybaví.  Abych to ale zase nenechala dojít tak daleko, chodím každý týden k jedné staré paní na konverzaci a procvičujeme i trochu gramatiku. Občas jí říkám věci, že se tomu směje. :-) Angličtinu neovládám vůbec. Zajímavé je, že v práci se nejlépe domluvím právě s Angličany, kteří mluví německy. :-)

11 Jarka Jarka | Web | 15. února 2012 v 8:46 | Reagovat

Jsem generace ruštinářů, kteří rusky neumí a není nic platné, že jsem z tohoto jazyka maturovala. Jako mimoškolní předmět jsem měla na střední i němčinu, ale umím ještě větší nic, než z té ruštiny. 8-O Dnešní děti začínají s angličtinou už v mateřských školách, tak snad budou pro budou život vybeni aspoň jedním světovým jazykem. :-)

12 Janinka Janinka | Web | 15. února 2012 v 8:57 | Reagovat

Tebou popisované jazykové trapasy jsou boží :-D!
Já jsem se učila ruštinu rok, pak sedm let němčinu a umím prdlajs. Jediný cizí jazyk, který dobře ovládám, je polština. A těším se, až se Míša začne učit ve škole anglicky, to se budu učit s ním :-).

13 jezinka jezinka | 15. února 2012 v 9:20 | Reagovat

Moc krásný článek a vrátil mne o mnoho let zpátky.V 5 letech němčina, na gymnáziu anglina,fránina,latina a jasně ruština.No a pak se divím, že v tom mám maglajz- pokud si ještě něco pamatuju. :-)

14 VendyW VendyW | Web | 15. února 2012 v 10:06 | Reagovat

Já se učila čtyři roky německy když jsem chodila na základku, pak ještě tři roky povinně němčina na učňáku, ale stejně jak ty spíš poslouchám a i něco pochopím než odpovídám. Ale když jsme jezdili na tzv. rabovací vánoční výlety na tři dny do Němec tak první den nic, druhej jakž takž a když jsme odjížděli tak už jsem perlila...takže víc dnů ti pak ten jazyk trochu nastartuje. Dokonce teď na té výstavě v Rakousku jsem si před kamarádem k jeho úžasu suverénně objednávala jídla i pití s naprostou lehkostí Kdyby ale věděl jak dlouho jsem ty jednoduché věty v hlavě dávala dohromady tak by tak obdivně už nekoukal. Jo a jeho úžasná věta koluje od jisté v době v naší rodině v případě že něco nevidíme, nebo špatně. Nicht kuken. Tak se totiž vyjádřil na horách v Rakousích v prodejně lyžařských brýlí poté, co si tam jedny zakoupil, ale jak zjistil opravdu v nich Nicht kuken a šel je vyměnit za jiné v kterých už Kuken ja..... :-D

15 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. února 2012 v 10:27 | Reagovat

Jedna známá cchtěla v Německu koupit srp a němčiny neznalá, vyřešila to též evropánky:
"Sovjetiše symbol. Buch-buch najn!"

16 alena alena | E-mail | 15. února 2012 v 11:28 | Reagovat

:-D A my jsme zase rikali,"Co se v mladi naucis,ve stari jak kdyz utne".My mame zase opacne starosti,kluci se naucili obstojne cesky,ale ted uz skoro vubec nemaji prilezitost s nikym mluvit a s ohledem na dalsi hosty,kteri nemluvi cesky kdyz se obcas sejdeme,mluvime nemecky.Je to skoda,ale bohuzel je to tak.Ale zato mam jednu kamaradku(70 let)kterou uz dva roky ucim cesky.Ta zije uz vic jak 6o let v Nemecku a chce znovu mluvit cesky! :-)

17 signoraa signoraa | Web | 15. února 2012 v 11:37 | Reagovat

[1]: Díky neznalosti či malé znalosti jazyka vznikají opravdu hodně humorné situace. Polévka nemá chybu. :-D

[2]: Francouzština je krásný jazyk, je velice melodický. Z mad'arštiny umím jen "nemtudomů a "igen". :-D Evropština, jak vidím, vítězí. :-)

[5]: Dnes už to také vím, že jsem promarnila dar, který mi byl dán. Ale snažím se, abych se v cizině domluvila. :-)

[6]: Pokud se jazyk nepoužívá, jeho znalost se vytrácí. Občas naskočí nějaká vzpomínka, něco se vybaví. Nedávno na mě manžel koukal, když jsem si prozpěvovala Sur le pont d'Avignon. Po kolika letech to bylo, fakt nevím. :-D

[7]: Já to zažívám se sestrou. Ona se, na rozdíl ode mně, nestydí mluvit. :-)

[8]: Rodiče dokáží odradit dítě od studia konkrétního jazyka. Francouzština je opravdu nádherný jazyk. U mě je zvláštní, že já se nejsnáz dorozumívám němčinou a přitom jsem se jí nikdy neučila.
Za pomoci alkoholu bývám učiněný polyglot. :-D

[9]: Evi, to přesně dokládá to, že pokud se jazyk nepoužívá, vytrácí se jeho znalost. K nám do práce občas chodí rusky mluvící zákazníci - jsme na tom podobně. Je to také ééé. :-D

[10]: Vím, že ve Francii je přímo nebezpečné promluvit německy. Jazyk je opravdu nutné tzv. oprašovat. Věřím, že kdybych se znovu ponořila do francouzštiny, něco bych z hlubin své paměti vydolovala. :-)

[11]: Jarko, maturovali jsme z ní a opravdu jí už neumíme. Možná ty malé děti, které se učí jazyku od školky, dopadnou stejně jako my, možná ne. Záleží opravdu na tom, zda budou jazyk používat. Sousedovic dcera má za muže itala. Jejich oba synové jsou od začátku dvojjazyční. Maminka s nimi mluví česky a táta italsky. Udělala jsem zajímavý pokus. Když tomu většímu řeknu "Ahoj Richardo", mluví na mě česky, ale když mu řeknu "Ciao Richardo", odpoví "Ciao, come stai?" (Ahoj, jak se máš?) "Sto bene" (mám se dobře). Nemá Babylón v hlavě, jen přehazuje výhybku. :-D

[12]: Já se tomu také většinou směju a smějí se i ti kolem. Můj syn měl také rok ruštinu, pak angličtinu a na střední ještě navíc němčinu. Z obou jazyků maturoval a obávám se, že jeho jazykové znalosti se limitně blíží nule. :-D

[13]: Jezinko, vítej v Babylónu. :-D

[14]: Přesně to dokládá, že jazyk se musí používat. Znám to z cest do Itálie. První dny si své věty pro jistotu předem připravuju a jistím to slovníkem a pak později ztrácím zábrany a konverzuju i o počasí. :-D Nicht kuken opravdu nemá chybu, je důležité, že nakonec koupil to, co chtěl a bylo Kuken ja :-D

[15]: :-D Tvá známá si báječně poradila. Mluvila hodně podobně jako moje sestra. :-D

[16]: S tím souhlasím. Co jsem se naučila, je utnuto. Kamarádka žije více než třicet let v Bavorsku a i když doma mluví česky, její děti už mají s mateřštinou její maminky trochu problém. :-)

18 Miki Miki | Web | 15. února 2012 v 12:02 | Reagovat

Vždycky se dá doruzumět rukama :D

19 Jarmila Jarmila | Web | 15. února 2012 v 13:05 | Reagovat

Jako malá jsem uměla snad dřív německy než česky. Měla jsem německého kamaráda. Pak jsem chodila na němčinu 11 let. Dnes bych se asi těžko domluvila, hodně jsem zapomněla. Jazyk jsem téměř nikdy nepotřebovala, tak se z paměti vytratí.

20 Ivet Ivet | Web | 15. února 2012 v 17:30 | Reagovat

Nu my co jsme měli ve školách povině ruštinu jí můžeme nyní uplatňovat zas, Ukrajinců a Rusů je všude až až. Angličtinu jsem navštěvovala v tak zvané závodní škole práce - ale to už asi těžko někdo tady zná!-:)
Ta vaše firma musí být zajímavá - hned bych tam šla pracovat! :-)

21 Ivet Ivet | Web | 15. února 2012 v 17:30 | Reagovat

...OPRAVA ... povinně...ach jo unavena přišla jsem z práce a mrskám chyby, promiň! :-!

22 Jezurka Jezurka | Web | 15. února 2012 v 17:45 | Reagovat

Tak jsem se opravdu od srdce zasmála. Já také maturovala z ruštiny, ale když ji člověk nepoužívá... trochu ještě rozumím, ale mluvit, to už by bylo horší. Také jsem asi před 20 lety začala chodit na kurzy němčiny, prý mi to docela dobře šlo, ale pak jsem časově nezvládala, nemluvila a výsledek? Byl by asi teď podobný jako u Tvé sestry. :-D

23 Marcela Marcela | 15. února 2012 v 20:29 | Reagovat

Podle me je nejlepsi se naucit aspon poradne jeden. Jinak pises moc pekne, pokazde si tady pekne poctu. Myslim si, ze mame hodne spolecnyho, jak humor, tak pohled na zivot :-)a proto sem rada semtam zavitam. Pis, pis,pis la signora :-)

24 annapos annapos | E-mail | Web | 15. února 2012 v 20:54 | Reagovat

Jazyk rodný český ovládáš precizně, je to vždy ke čtení, někdy si posmutním, někdy zasměji, nikdy to ale není nuda a to je důležité, my Češi se domluvíme všude na světě přesně jako tvá sestra, protože nás jinde mají rádi, náš smysl pro humor je totiž nenapodobitelný. A tam kde člověk chce a s tím s kým chce, se vždy domluví.

25 Mniška Mniška | Web | 15. února 2012 v 22:04 | Reagovat

Obdivuji Tvého talentovaného tatínka. I německé dialekty... no, páni. Ale je vidět, že i ty ses snažila a že neřekla bych "hanba ti!" protože je vidět, že se dorozumíš. Nu, jsem také střelec, ale popravdě si taky radši potřebuju větu zformulovat, než ji vyhrknu.
Ale jazykové estrády tvé sestry neměly chybu a i u dalších příhod jsem se slušně zasmála. Vidíš, i v tom je výhoda jazyků - člověk se zasměje a smích je co - další kus života :)

26 signoraa signoraa | Web | 15. února 2012 v 22:57 | Reagovat

[18]: Souhlasím, někdy je dorozumívání se podobné rituálnímu tanci. :-D

[19]: Jako malé dítě jsem znala spoustu německých slov. Pocházím z pohraničí a měla jsem kamarádku, která byla ze smíšeného manželství. Takže měla "mutti" a tátu a potom babičku a dědu a druzí byli "oma a opa". :-)

[20]: Ruština - když to zrekapituluju, začali jsme se jí učit ve 4. třídě a se střední školou je to deset let. A přiznám se, že už jí neumím. :-)
U nás v práci bývá veselo, není to ale tím, že by firma byla zajímavá (autorizovaný prodejce a servis Škoda), je to v lidech. Myslím, že jsme dobrá parta. I když se i tady vyskytuje pár výjímek, asi jako všude. :-D

[22]: Jazykové "neznalosti" jsou důvodem ke smíchu. O své sestře bych mohla vyprávět, ona se na rozdíl ode mně nestydí mluvit, i když jazyk neumí. Komunikuje často a ráda. :-D

[23]: Je to těžké. I kdybych uměla jeden perfektně a nepoužívala ho, znalosti se vytratí. Já kdysi i četla ve francouzštině. Děkuji za pochvalu. :-)

[24]: Aničko, takový život je, někdy smutný, jindy veselý. A takové je i psaní. Snažím se i ve smutných okamžicích vzpomínat na to veselejší.
Máš pravdu, náš humor je nezaměnitelný a v každém z nás je trochu Švejka. :-D

[25]: Táta měl obrovský talent na jazyky. Tvrdil mi, že mám stejné nadání. Zatímco on se jazykům věnoval (tlumočil), já v jeho šlépějích nepokračovala. V duchu už jsem se mu mockrát omluvila, měl totiž pravdu.
Dialekty ovládal bravurně. Vzpomínám si, jak před lety bývaly výměnné pobyty. Češi se jezdívali rekereovat k Baltu, kde bylo rekreační středisko německé firmy a naopak. Němce míval na starosti v Čechách můj táta. Byl modrooký a blond'atý a turisté z Německa mu neustále tvrdili, že určitě se nenarodil v Čechách, ale že je jejich. Jemu to dělalo dobře, byl to pro něj doklad toho, že jejich jazyk ovládá na výbornou. :-)

27 adaluter adaluter | Web | 16. února 2012 v 4:03 | Reagovat

Směju se tu nahlas nad tvým vyprávěním, čímž v tuhle dobu porušuju noční klid.:-D
Italština byla má vysněná řeč v dobách, kdy italské písničky, jako jedny z mála "západních", byly uznány za vhodné k propuštění skrz železnou oponu. Festival San Remo býval pro mě událostí roku. :-D
Nakonec španělština je docela podobná, ale když chci vypotit nějakou jednoduchou větu rusky nebo anglicky, chybějící slovíčka (a že jich je) mi naskakují zase ve španělštině, jen to v tu chvíli nejsem schopná poznat. Říkám si slovo a nevím, je rusky nebo španělsky, zní mi rusky, leč není ruské. Bez slovníku ani ránu.
Jinak taky ve všech jazycích, které mě kdy poznamenaly o sto procent líp rozumím, než mluvím, strach ze ztrapnění funguje dokonale od školních let. :-(

28 Mi-lada Mi-lada | Web | 16. února 2012 v 7:39 | Reagovat

Jsem na tom podobně, jen těch jazyků není tolik. Ruštinu celkem obstojně, německy jsem se učila malinko, teď se učím anglicky a když jsem byla u zkoušky, tak mi učitel řekl, že jsem použila v rozhovoru 10 německých slovíček. Ani nevím, že jich tolik umím. Ale jsou tam. zasunutá. Jen vysunout se nechtějí, když je člověk potřebuje. :-D

29 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 16. února 2012 v 14:34 | Reagovat

Alenko perfektně jsem se pobavila. Já chodila do kurzu němčiny. Z milosti mě dal na závěrečnou dvojku, nejsem hlava na jazyky. Ruština, jo rozumím, ale mluvit to ne. Můj muž je expert na ruštinu a rád se v ní procvičuje. V Turecku exceloval. :-D Jo a mluvit, mluvit tak jak radí tvá sestra tak to razím taky. Pantonima prošpykovaná češtinou, no coby :-D

30 pavel pavel | Web | 16. února 2012 v 17:58 | Reagovat

S tím Brathähnchen jsi mne rozesmála. Tak je mi líto, že kvůli ruštině dnes zápasím s angličtinou, i když v Německu se poslední dobou víc domluvím rusky než Německy. ;-)

31 Veki Veki | Web | 16. února 2012 v 18:15 | Reagovat

No, tak ačkoli jsem generace porevolučních dětí a snažím se jazykově vybavovat co to jde... moc mi to nejde. Za deset let angličtiny je to trochu bída - ona ta cvičení ve škole jsou fajn, ale chce to mluvit, mluvit, mluvit. Němčinu jsem měla 4 roky na gymplu a vlastně ji téměř nepoužila a teď je to ještě bídnější než angličtina. A pak jsem ještě 3 roky dělala španělštinu - krásný jazyk, mám ho moc ráda, ale učitel byl na nic, hodiny spíš nebyly než byly, a tak zase nic.

Největší problém mám s tím, že když na mě někdo začne anglicky, prostě se zaseknu, i když mu rozumím. Nejsem schopná sesmolit v duchu ani jednoduchou větu. Něco koktám a potřebuji hodně času, abych se zorientovala a začala smysluplně mluvit (ovšem ne bez chyb, které i sama slyším, ale pořád je dělám...)

Cizí jazyky mám moc ráda, ale asi nejsem to pravé jazykové střevo. Ale stejně bych chtěla jít do polštiny. Ať mají sousedé radost! :-D

32 signoraa signoraa | Web | 17. února 2012 v 11:44 | Reagovat

[27]: Španělština je krásná řeč. Tchýně mé dcery překládá knihy ze španělštiny a angličtiny a na rozdíl od mnoha z nás, nemá v hlavě Babylon. Oba jazyky učí na gymplu. Při vzájemných setkáních se někdy "dohadujeme", který jazyk je hezčí - italština či španělština. :-D

[28]: Kéž by šla ta slovíčka vysunout. :-D Také se mi stává, že se mi pletou jazyky dohromady - dokonalý Babylón. :-D

[29]: Moje sestra razí heslo - "Nestydět se a mluvit". Známá mojí maminky si dodělávala v dospělosti vzdělání a musela se učit rusky. Nešlo jí to, ale snažila se. Měla zkoušku a rozhovor s profesorem v ruštině. Začala otázkou: "Kudá, vy idyjóte?" a pak pokračovala: "Já bydléju za nadrážom." Zkoušku udělala, ale pan profesor prý měkl zavřené obě oči. :-D

[30]: Pavle, já se rusky domluvila i v Itálii. Když jsme tam byli poprvé, znala jsem opravdu jen pár základních vět a svou zásobu italštiny jsem záhy vyčerpala. Recepční v kempu měla na vizitce uvedené jazyky, kterými hovoří a byla tam ruština. Bylo to tehdy pro mě hodně velké překvapení. :-)

[31]: Také víc rozumím, než mluvím a pak jsem schopná zamotat do věty slova z různých jazyků - klasický Babylón. Z tvého příspěvku vidím, že jsi na tom podobně.
Přeji hodně zdaru při zvládání polštiny, myslím si, že to půjde snadno, je to dost příbuzný jazyk. :-)

33 Hanka Hanka | Web | 17. února 2012 v 21:03 | Reagovat

Ali, to je zase moc pěkné povídání. :-)
Taky mám v hlavě pořádné zmatení jazyků, kromě ruštiny a latiny jsem se v mládí učila angličtinu, francouzštinu, španělštinu i němčinu a jako samouk jsem se pokoušela o italštinu. Dneska už z toho nic moc nevím. :-?

34 Berry Berry | Web | 19. února 2012 v 15:17 | Reagovat

Naše francouzštinářka moc neumí anglicky, ale pořád nám opakuje, že francoužština je anglický dialekt :-D. A ono to tak někdy je, když u některých slov tomu dáváme anglický přízvuk :-D.
Asi mi jde francoužština tak nějak proto, že mám základ latiny a vychází to z toho.
A ty jazykové zmatky mě povzbudily, na jaře jedu s bráchou na pár dnů do Francie a strašně se bojím, jak se dorozumíme, ale tohle mě velmi povzbudilo :-).

35 johanes johanes | E-mail | 7. března 2012 v 11:07 | Reagovat

Už jsem se dlouho tak srdečně nezasmál jako při čtení vašich zážitků.Ale máte senzační setru,když dokázala němku v obchodě jednoduše přesvědčit,že se nechválí svými krásnými koleny,ale že chce kolena vepřová...
též jsem na studiích "studoval" ruštinu a němčinu.Ale mé vědomosti s odstupem let jsou takové,že bych v těchto zemích asi umřel hlady.Těžko bych si vybavil,že německý chleba má cosi společného s našim místem k přecházení řeky,myslím "brod".Ale to je normální,naše generace ten svůj krásný život už dožije za pomoci rukou a nohou...fandím odvažným. [:tired:]

36 johanes johanes | E-mail | 7. března 2012 v 11:12 | Reagovat

...jo a Babylon ,tož ten přímo zbožňuju,myslím ten zhudebněný...",tam kde kdesi byl Babylon je holá pláň"... nádherně se na to tančí jive(ponašemu džajf)nebo i rockenroll.zdravím odvážné... :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama