. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Cesta na sever

28. února 2012 v 12:56 |  Putování po Čechách
Do svého rodiště jsem ještě před rokem jezdila pravidelně. Každé tři až čtyři týdny jsem absolvovala cestu do místa, kde jsem se narodila, kde jsem prožila své dětství a kde jsem až do minulého roku měla maminku.
Na tento víkend jsme si s mužem naplánovali cestu na sever. Hlavním důvodem bylo to, že uplynul rok od maminčiny smrti. Od té doby jsme byli v Rumburku hodně málo. Letos je to naše první cesta.
Naší cestě předcházel opět jeden z mých kuriózních úrazů.
V pátek v podvečer jsem si svlékla kabát a sáhla na věšák pro ramínko. V ten moment vešel do bytu můj muž a něco vesele zahlaholil. Asi jsem se lekla, či jsem to ramínko držela blbě, ale každopádně jsem se s ním praštila přes oko. Nic mě nebolelo, jen jsem sama pro sebe zkonstatovala, že jsem opravdu nemehlo a kdybych se chtěla trefit, určitě se netrefím.
V sobotu ráno jsem vstávala brzy. Jednak jsem chtěla zabalit věci sebou a pak udělat pro oba snídani.
Došla jsem do koupelny a ztuhla jsem. V zrcadle jsem viděla něco, co jsem opravdu vidět nechtěla. Ramínkem jsem si udělala parádního monokla. Co ted'? Natírat to make-upem nemá smysl, stejně to proleze. Nasnídala jsem se sama a pak jsem uvařila kávu pro muže a šla ho vzbudit. Zatím si ničeho nevšiml, je to dobrý.
Odvracela jsem obličej hodně dlouho a úspěšně, navíc jsem si vzala sluneční brýle. Svítilo naštěstí sluníčko.
V Břevnově muž zastavil s tím, že jde koupit noviny. Aktivně jsem vyběhla z auta. V trafice jsem brýle posunula do vlasů, bylo tam příšeří. Když jsem se vracela k autu, viděla jsem vyděšený manželův výraz.
"Ježišmarjá, co se ti stalo?"
"Včera jsem se praštila ramínkem, když jsi přišel domů."
"Nojo, ale večer jsi tam nic neměla, to bych si všimnul."
Nasadila jsem si znovu sluneční brýle.

Cestou na sever jsem skrz okno auta fotila. Většinou ale cestuju bez fot'áku. Zdokumentovala jsem naší cestu na sever.

V Praze a jejím blízkém okolí panovalo předjarní počasí, nikde ani známka sněhu. Sluníčko svítilo a na obloze se objevovaly oblaky různých tvarů a barev.
V zatáčkách mezi Liběchovem a Dubou byly kolem silnice louky pokryté ledem a zamrzlý rozlitý potok. Čím více jsme se přibližovali k severu, začínal se objevovat sníh.

Vše probíhalo v pohodě až za Svor. Na kopci stála šňůra aut a proti policejní auto. Mnoho aut před námi se otáčelo do protisměru a sjíždělo zpět z kopce do Svoru.
"Víš co, pojedeme přes Kytlice, tady je asi nějaký mazec, když to tu policajti zavřeli."
Sjeli jsme tedy do Svoru a odbočili na Kytlice. Cesta je tam úzká, ted' byla navíc ještě užší, díky bariérám špinavého sněhu. Provoz po ní byl nezvykle silný v obou směrech a auta se ohleduplně vyhýbala v místech, kde sníh byl odklizen.
Po pár kilometrech jsme zastavili v jednom sněhovém zálivu, abychom pustili auto v protisměru. Okénko u auta se otevřelo a protijedoucí řidič nám řekl, že pokud jedeme na Rumburk, dál se nedostaneme, prý je kus dál bouračka a on se také vrací. Otočili jsme se a pomalu se vraceli zpátky do Svoru. Takových nás tam bylo více. Proto ten silný provoz.
Vyjeli jsme zpátky na kopec a zařadili se znovu do šňůry aut. Muž vystoupil a vydal se směrem k policejnímu autu. Cestou od policejního auta informoval řidiče aut před námi.
Vrátil se s tím, že kousek odtud spadl kamion, v místě, kterému se říká "zatáčka smrti" a vytahují ho jeřábem. A prý to bude trvat minimálně ještě hodinu.
Vzala jsem si atlas a chvilku jsem do něj koukala.
"Hele, máme dvě možnosti. Bud' to vezmem na Cvikov a přes trojmezí do Německa a nebo se vrátíme do Boru a pojedeme na Kamenici."
Zvolili jsme cestu přes Kamenici. Pod Křížovým Bukem jsme zahlédli dvě policejní a dvě hasičská auta a další vozy.
"A je to v p...li", pronesl můj muž. Pomalu jsme se blížili k místu další nehody. Naštěstí zůstal jeden pás volný a my projeli. Mezi hasičskými vozy jsme viděli něco červeného, něco, co kdysi bylo autem. Z těch trosek nebylo možné poznat, co to bylo původně za značku.

V Jiřetíně pod Jedlovou jsme udělali zastávku. Dcera si přes internet v místní cukrárně objednala marcipánovou hmotu, protože mladší vnučce budou v pátek tři roky a přeje si "medvídkový dort". Nechci nijak snižovat schopnost své dcery ve výrobě dortu, nicméně jsem se zeptala milé a příjemné paní, zda by měli na prodej marcipánového Medvídka Pú a prasátko, které jsem objevila na jejich webu. Velice ochotně mi řekla, že když počkáme 20 minut, že je vytvoří. Objednali jsme si kávu, k ní dortík a v příjemném prostředí jsme chvilku poseděli.
Hodinky jsem nesledovala, ale za chvilku paní cukrářka přišla a přinesla dvě kouzelné marcipánové figurky.
Takže, pokud se dceři dort nepovede, nastoupím já. V opačném případě má vnučka za měsíc svátek a ty figurky z marcipánu mají půl roku "záruku". A v červu je přeci "den dětí". :-)

Když jsme na křižovatce najížděli zpátky na silnici do Rumburka, od Svoru stále ještě nic nejezdilo. Určitě bylo příjemnější posedět v cukrárně, než sedět v autě na kopci a čekat, až bude cesta volná.
Do Rumburka jsme dorazili krátce před polednem.
Po přivítání se sestrou jsem si sundala černé brýle a ona se začala smát.
"Víš jako co vypadáš? Jako ten pes ze starých gramodesek." Můj muž se přidal a pronesl: "Nojo máš pravdu - His Master's Voice."
Když jsme se dostatečně "vychechtali", ukázala nám sestra svou ruku. Je levák a ruka, kterou potřebuje, jí ochrnula. A prý to bude běh na hodně dlouhou trat'. Její obrovskou výhodou je to, že má šikovnou i pravou ruku. Stát se to mě, pravákovi, zůstala bych asi odkázaná na cizí pomoc, protože moje levá ruka je opravdu levá.
I přes tento handicap, uvařila sestra vynikajícího kance na víně.

Po obědě jsme zašli všichni na hřbitov. Po krásném slunečném dopoledni se počasí pokazilo a drobně pršelo. Chvílemi poletovaly mokré sněhové vločky.
Zima se ještě nevzdává.

Něco z cesty jsem zdokumentovala. Fotografie jsou nekvalitní, protože byly pořizovány za jízdy přes sklo auta a navíc ještě s černými brýlemi.

Pohled přes čelní sklo z D8, kousek za Prahou
Mělnický zámek
Čertovy hlavy, které se nacházejí nad obcí Želízy. Donedávna nebyly vidět, skrýval je les. Jejich autorem je sochař Václav Levý
Jedna z dominant Lužických hor - Klíč (759 m.n.m.)
Sněhová pláň nad Svorem
Cestou zpět do Svoru
Pohled na Klíč z cesty na Kytlice
Znovu na kopci nad Svorem
Pohled na Lužické hory od Kamenického Šenova, zde bylo o poznání méně sněhu
Silnice pod Křížovým Bukem

Studenec (736 m.n.m.)
Cíl cesty Rumburk

V neděli jsem dceři předávala marcipán. Podívala se na mou tvář a zeptala se, co se mi stalo. Monokl se začal vybarvovat do tmavě fialové barvy. Když jsem jí vylíčila, jak jsem "šikovná", začala se smát a pak se zeptala, zda nechci půjčit stíny skoro stejné barvy na druhé oko. S díky a se smíchem jsem odmítla, ale začala jsem docela vážně přemýšlet o tom, jak půjdu v pondělí do práce. "Hele mami, jdi rovnou v těch černých brýlích, vypadáš jako týraná žena."
Ofinu jsem večer doma vyfoukala tak, aby mi šla přes oko. Ráno jsem stála před zrcadlem, barva oka začala trochu světlat, ale byla stále intenzivně tmavočervená.
Do práce jsem přišla nenalíčená. Kolegové se na mě dívali se zvláštním výrazem, stejně tak i během dne zákazníci. Konečně začali chodit, po dlouhé době bylo co dělat.

Dnes jsem se už nalíčila. Monokl jsem překryla stříbrošedými stíny, ale ofinu nosím preventivně stále sčesanou přes oko.
Jo šikovnost - to nejsou žádné čáry.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 28. února 2012 v 13:30 | Reagovat

Monokl se za chvíli začne vybarvovat do žlutozelena a pak zmizí. Ty tvoje úrazy by už vydaly na knížku, jeden je neuvěřitelnější než druhý! ???  :D Cestu za sestrou jste měli hodně dobrodružnou, ale na silnicích sníh nevidím, nechápu, proč bylo tolik bouraček. Aspoň, že jste dobře a ve zdraví, dojeli. ;-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. února 2012 v 13:32 | Reagovat

"Černé brýle mají mnoho použití," ušklíbl se mafiánský boss.

3 helenasychrova helenasychrova | E-mail | Web | 28. února 2012 v 13:39 | Reagovat

Upřímně věřím,ono se někdy člověk nestačí sám sobě divit.

4 signoraa signoraa | Web | 28. února 2012 v 13:40 | Reagovat

[1]: Můj muž říká, že si jednou někde srazím hlavu. :-D
My si chvilku povídali s pánem v cukrárně v Jiřetíně a ten říkal, že ráno bylo vše namrzlé a spousta řidičů jezdí tak, jako by byli nesmrtelní.

[2]: Však já si jako mafioso připadala. :-D

5 Kerria Kerria | Web | 28. února 2012 v 14:07 | Reagovat

Příhoda s monoklem mě pobavila. Kdysi jsem s podobnou ozdobou chodila pár dní do školy a spolužáci si ze mě utahovali, že se takhle oční stíny nemalujou.

Tohle počasí je na silnicích zrádné. I když někdy mám pocit, že na silnicích je zrádné jakékoliv počasí.

Čertovy hlavy jsem bohužel nenavštívila, ačkoliv jsme byli prakticky hned vedle - v Tupadlech. Výlet po okolí jsme si naplánovali na poslední den pobytu a to nám jako naschvál pršelo. Tenkrát ještě byly schované v lese.

6 jezinka jezinka | Web | 28. února 2012 v 14:17 | Reagovat

Já se moc omlouvám- ale směju se.Já se takhle ťukla o dvířka sektorky a prohlíželi si mne asi 10 dní- neustále jiné-ale pěkné barvy. :D Krásně jsi vylíčila tu Vaši cestu- tak přesně v těchhle končinách teď bydlím. ;-)  ;-)

7 VendyW VendyW | Web | 28. února 2012 v 14:51 | Reagovat

Á, to ses mi při tom telefonátu nepochlubila že si hraješ na týranou chudinku :-D. Já tak vypadám zase díky psům a jejich projevům náklonosti a lásky. Nohy a ruce mám taky pořád samou modřinu jak na mě ráno s rozběhem hópá Bobešových 12,5 kil nebo se po mě prochází Bakových třicet. Jednou jsem byla tak zmodřinovaná, že mne doktorka z preventivní prohlídky chtěla hnát pomali k policajtům a neustále se ze mne snažila vypáčit přiznání, že mne manžel bije :-D . Dalo to dost práce jí přesvědčit že to není manžel ale psí láska! S tím ježděním to je někdy fakt o nervy, nechápu co se s těmi lidmi když jsou silnice mokré, zasněžené nebo zledovatělé děje. Jezděj jak urvaný z řetězu a pak to vypadá jak to vypadá.... fotky náhodou pěkný.

8 VendyW VendyW | Web | 28. února 2012 v 14:52 | Reagovat

[7]: Těšila jsem se na to povídání od té soboty co jsi volala :-). A nezklamala si mě!

9 alena alena | E-mail | 28. února 2012 v 15:23 | Reagovat

Taky jsem si sama udelala monokl pri bouracce autem a syn si poranil zuby,dlouho jsem musela doktorovi vysvetlovat,ze to nebyl manzel!Moc hezke povidani,taky jsem tam byla v tech koncinach,ale to bylo lepsi pocasi. :-)

10 Janinka Janinka | Web | 28. února 2012 v 16:15 | Reagovat

Jak tak čtu tvoje články, ty máš koukám samé extra úrazy :-D. Ale hlavně, že se nic vážnějšího nestalo, takový šikula, který by si to oko rovnou vypíchnul, by dal tunu zlata za to, aby tam měl jen monokla :-).
Sestra to nemá jednoduché, já jsem taky levák a dělám spoustu věcí pravou, ale takovouhle patálii si vůbec nedovedu představit...

11 Ivet Ivet | Web | 28. února 2012 v 17:16 | Reagovat

No ne nadarmo vyhrála naše SignoraA první místo v soutěži TT - píše skutečně moc pěkně! To je tak čtivé, že se na další tvé příběhy vždy moc těším! Ještě víc bych se ale těšila na to kančí na víně - ale to asi v životě neochutnám!-:(

12 David Tygr Bachmann David Tygr Bachmann | E-mail | Web | 28. února 2012 v 18:19 | Reagovat

Tak já doufám, že si platíš nějakou vysokou úrazovou pojistku. Jestli ne, tak až ji budeš sjednávat, neříkej pojišťovákovi, že máš blog a nevyprávěj mu nic, co se ti kdy přihodilo. Jinak tě nepojistí!

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. února 2012 v 18:47 | Reagovat

Tak při mé zlomyslnosti-po těch letech si to mohu už dovolit, bych klidně říkala, že jsme se s mužem nějak nepohodli, já mám monokl na oku a on na místě, kde to není vidět. Třeba by mne litovali... ;-)  :-P

14 signoraa signoraa | Web | 28. února 2012 v 22:45 | Reagovat

[3]: Přiznávám, že občas sama sebe překvapím. :-)

[5]: Sama jsem byla překvapená, když jsem se v zrcadle ráno viděla. :-D
Čertovy hlavy byly odkryty v minulém roce. Kdysi jsem u nich byla s babičkou, která pocházela z Mělníka. Okolí je moc hezké, jsou tu zajímavé kaňony a nedaleko Kokořína je zvláštní skalní útvar Pokličky. Když jsem tam byla naposledy, byly také hodně skryté za stromy.

[6]: Já se tomu také smála, když jsem se na sebe podívala v zrcadle. Moje doktorka mi kdysi řekla, že 80% úrazů se stává v domácnosti - jsem toho důkazem. :-D
Zdravím na sever. :-)

[7]: Když jsi nás oba tak hezky po telefonu pochválila, nemohla jsem si hrát na týranou ženu. :-D
Dokážu si představit, jak vypadáš po projevech zvířecí lásky, měli jsme německého ovčáka a já byla v té době také samá modřina.
Máš pravdu, někteří řidiči jezdí opravdu jako prasata. Vidím to cestou do práce, kdy opravdu čekám u semaforu, až mi padne, coby chodci, zelená a přesto se téměř denně najde debil, který jede. Pak občas vidím v práci auta, která nám vozí na opravu po haváriích. Asi by měli lidi víc přemýšlet. Nad tím Svorem je ta zatáčka opravdu hodně nebezpečná, říká se jí "zatáčka smrti".
[8]: Díky moc. :-D

[9]: Ony se ty modřiny dost těžko vysvětlují. Vzpomínám si, jak si maminka udělala také monokl. Sestra měla mimino a maminka jí pomáhala. Nesla ve škopku s uchama vyprané pleny a uklouzla na schodech. Ucho od škopku si vrazila do oka.
Já už v té době žila v Praze a měli jsme sraz v centru. Táta byl bílý a klepal se a máma se smála a říkala, že chvilku předtím tátu držel pod krkem nějaký člověk a řval na něj: "Ty hajzle, to tu ženskou musíš tak mlátit?"
Z těch končin jsem před téměř 40 lety odešla, ale stále se tam ráda vracím. :-)

[10]: Jsem expert na extra úrazy. Přetržené vazy v kotníku při ukládání knih, utržené vazy v rameni při úklidu, dvakrát zlomený malík na noze. Já kdysi jezdívala do práce s kamarádkou, která bydlí naproti a dohoda byla: "Až uvidíš, že couvám z garáže, tak vyraž."
Číhala jsem u okna tak intenzivně, že jsem zapoměla na to, jaké trny má mandarinkový stromek a napíchla jsem se okem. Jednou si opravdu asi srazím doma vaz. :-D
To, že jsi levák mnohé vysvětluje, protože vy, leváci, jste mnohem šikovnější, než my praváci. Už dlouho se kochám tvými výtvory. :-)

[11]: Děkuji za pochvalu. Je to asi tím, že jsem za běžných okolností i hodně ukecaná, proto i dost píšu. :-)
Kančí na víně je výborné. Před třemi týdny jsem ho také dělala, měla jsem od synovce celý kančí hřbet. Půlka padla na svíčkovou, půlka na víno. Měla jsem tu všechny své potomky, byla jsem od nich pochválena.
Maso z divočáka se ale dá sehnat i v Praze a v některých restauracích ho také dělají. Vím, že Na Marjánce v Břevnově ho mají pravidelně. :-)

[12]: Vysokou úrazovou pojistku nemám. Mám nízkou pojistku a když jsem jí před 14 lety chtěla předělat, pojišt'ovna mě tehdy nechtěla pojistit. Byla jsem v té době po operaci a navíc mám astma. Zhruba před třemi lety mě pojišt'ovna lákala, abych si pojistku uzavřela. Je to zvláští, po té operaci jsem pro ně byla neperspektivní klient a po více než deseti letech po mě zatoužili. Zůstala jsem u své nízké pojistky.

[13]: Když mě dcera v neděli viděla, tak jsem jí řekla, že mě táta jednu vlepil, protože jsem měla blbé řeči. :-D Samozřejmě mi nevěřila, zná svého otce dobře. :-D

15 Tre Tre | 28. února 2012 v 23:35 | Reagovat
16 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 29. února 2012 v 7:09 | Reagovat

Monokla jsem jednou dostala jednou od psa, když jsme se srazili hlavami. On vyskočil nohoru a já se zrovna zrovna sklonila dolů. Nikdo mi to stejně ale asi nevěřil. Taky jsem nosila sluneční brýle. :-)

17 Věrka Věrka | 29. února 2012 v 9:10 | Reagovat

To se tak krásně čte a tak jsem se zasmála, jako už dlouho ne. Jinak já jsem taky tak šikovná a občas mám monokla aniž bych věděla jak jsem k němu přišla. :-)

18 Janah Janah | Web | 29. února 2012 v 11:20 | Reagovat

To je klasika - když se něco pokazí tak lze čekat další "pokažení" v pořadí. Jednou jsem tady upadla ve vaně a měla jsem modřiny po celém těle, bylo to nepřehlédnutelné, bylo léto. Arabky v parku se mě se soucitem vyptávaly, co že se mi stalo, a po mé vysvětlení jen vědoucně kývaly hlavami, jo vana, to známe :-D

19 Jezurka Jezurka | Web | 29. února 2012 v 14:16 | Reagovat

Monokla - přiznávám, to neznám. Ale jinak, co se týče úrazů, kdybychom to daly my dvě dohromady - to by bylo smíchu! Já jsem také "šikulka". Jeden čas jsem víc padala, než chodila, alel teď už si dávám moc pozor - no staré kosti už toho tolik nevydrží. Ale až na ty bouračky jste měli krásný výlet! Jé, jak já bych jezdila na výlety! Vlastně zítra mám ten jeden dlouhý absolvovat, ale z toho mám spíš obavy. :-P

20 pavel pavel | Web | 29. února 2012 v 18:07 | Reagovat

Pročpak ochrnula na ruku?
Já dnes v posteli málem přišel o zuby, ale nebyl to od mé přítelkyně úmysl, jen se ke mně nešťastně otočila. :-D

21 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 29. února 2012 v 21:55 | Reagovat

Alenko má babička by řekla, že jsi: "HRÉTO" tak mě říkala jak jsme třeba spadla :-)Cestou jste měli s mužem vzrůšo :-D, ale nakonec jste do cíle dojeli v pořádku a to je dobře. Četla jsem si u tebe zameškané. Markéta musela být hraná v přírodě moc krásná.
A to hlídání tak moc ti rozumím, utahaní ale móc šťastní, že ty vnoučata máme viď! :-)

22 Vendy Vendy | Web | 29. února 2012 v 23:11 | Reagovat

To mi připadalo opravdu jako den blbec.
Napřed monokl, pak ta cesta.
Nejpříjemnější byla asi návštěva cukrárny, viď... teda, když nepočítám výtečné kančí na víně, které uvařila a upekla tvá šikovná sestra.
P.S. - to už je rok? Příšené, jak to letí.

23 signoraa signoraa | Web | 1. března 2012 v 10:09 | Reagovat

[16]: Psí láska bolí a je mnohdy vidět. Také bych o tom mohla vyprávět. Mívali jsme německého ovčáka a já byla samá modřina. :-D

[17]: Také občas přemýšlím, kde jsme přišla k modřinám. :-D

[18]: Určitě tě arabky pokládaly za další z týraných žen. :-D

[19]: Doufám, že jsi na promoci odjela a že si to užiješ společně s vnučkou.
O úrazech bych, já nemehlo, mohla napsat disertační práci. :-D

[20]: Jedná se o zánět nervu, prý se tomu říká nemoc milenců, nebo opilců. Způsobuje to několik faktorů dohromady, stres, chlad, přeležení. Léčba je prý zdlouhává.
Ještě, že to bylo v té posteli jen málem. :-D

[21]: Výraz "hréto" neznám. U nás se spíš používá "kopyto" či "nemehlo". :-D
Markéta byla moc hezká, bylo to už podruhé, no a vnoučata? Je to opravdu radost. :-)

[22]: Občas se takové dny objeví. Ale v podstatě jsme doputovali do cíle, můj muž rád řídí. Cukrárna byla velice příjemná a ten oběd byl grandiózní. :-D

Už je to opravdu rok, strašně to letí.

24 pavel pavel | Web | 2. března 2012 v 14:32 | Reagovat

To já mám asi teď s kolenem, něco mi v něm přeskočilo a nejde to rozchodit, jak mi včera poradila Klárka. :-D

25 Berry Berry | Web | 4. března 2012 v 11:56 | Reagovat

Já se zase pořád práskám do hlavy :-D. Fotky jsou úžasné na to, že jsou focené po cestě, to mi nikdy nejde. V tomhle počasí jsou bouračky moc smtuné, hlavně že jste dojeli v pořádku.

26 Hanka Hanka | Web | 4. března 2012 v 22:23 | Reagovat

Ali, ty tedy máš zážitky! ??? Doufám, že už barevná výzdoba tvého obličeje mizí. Stejně můžeš mluvit o štěstí, že ramínko nešlo přímo do oka, ale i tak, ... brrrrrrrr! :-(
Co se týká bouráků, vidíme je při našich cestách dost často, vůbec to není příjemný pocit. ???
S přihlédnutím k podmínkám, za jakých jsi fotila, se ti podařily moc pěkné snímky. :-)

27 short wedding dress short wedding dress | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 15:39 | Reagovat

I do consider all of the concepts you have offered to your post. They are really convincing and can certainly work. Still, the posts are very quick for novices. May you please extend them a little from subsequent time? Thank you for the post.
http://www.isdress.org/Prom-Dresses.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama