Tak je za nami.
Víkend, kterému říkáme s manželem hlídací, což znamená, že máme na starosti vnučky. Možná by bylo vhodnější, napsat víkend pracovní, protože s těmi cácorkami, se téměř nezastavíme. O televizi, či zapnutí počítače si můžeme nechat jen zdát. Zvládám s nimi pouze uvařit.
Své vnučky milujeme. Snad zvýšená míra zodpovědnosti a i náš věk, způsobují, že jsme vždy vyčerpaní. Ale i přes to vyčerpání to děláme rádi. Vím, zní to jako paradox, ale já ve společnosti těch dvou malých holek zapomínám na veškeré starosti a užívám si jejich společnost.
Vymýšlela jsem program na víkend. Zvažovala jsem, že bychom mohli všichni jít do ZOO, kde byla masopustní taškařice. Další variantou programu byla návštěva Mořského světa. A pak Stránov.
V sobotu se na Stránově znovu hrála Marketa Lazarová. Plakát, který zval na tuto akci, jsem umístila na blog přibližně před měsícem. A čím víc se akce blížila, tím větší bylo moje váhání, zda jet, či zůstat doma. Váhání navíc umocňovalo počasí, které panovalo. O minulém víkendu bylo u nás -20°C a já snad poprvé viděla zamrzlou Vltavu mezi Čechovým a Štefánikovým mostem.
A pak nastala obleva. Bylo mi jasné, že na Stránově bude bláto. Jet? Nebo nejet?
Meteorologové navíc na sobotu předpovídali déšt'. Sledovala jsem pravidelně předpovědi počasí, na internetu se dívala na rozličné servery s předpověd'mi počasí a stále váhala. Jet nebo nejet? Navíc obě holky trochu pokašlávaly. Konzultovala jsem s dcerou, zda mají zůstat doma, nebo zda mohou jít ven. Prý mohou klidně ven.
Při zmínce, že bychom mohli jet na Stránov, začala starší vnučka trochu protestovat. Má návštěvu Stránova spojenou s tím, že se jí tam na podzim při šermířské akci zranil táta. A ona to tehdy viděla.
Nakonec jsme jeli. Vnučce jsme vysvětlili, že táta bude ted' "jen loupežník" a svému strýci může pak říct "Ahoj Pivo", což se jí líbilo. A navíc, když nebudou chtít, vůbec se na hru nemusí dívat, děda s nimi půjde na procházku. "No tak jo", pronesla.
Na nájezdu na dálnici začalo drobně pršet. Pršelo jen malou chvilku, ale během cesty na Stránov drobně sprchlo ještě dvakrát. Cesta k zámku byla střídavě blátivá a pak ledová v místech, kam se nedostalo slunce.
Poslední kapičky deště spadly při prologu Markety na nádvoří zámku.
Holčičky se s námi podívaly na prolog a pak ještě na kousek prvního obrazu a potom svorně prohlásily, že se jim to nelíbí. Děda vyrazil na procházku a my s dcerou si užívaly kulturní zažitek. Po představení jsme se sešli všichni před zámkem. Holkám jsme koupili dřevěné meče, které "nutně" potřebovaly, rozloučili jsme se s jejich rodiči a jeli zpátky do Prahy.
Starší začala v autě strašně kašlat. Dva týdny marodila, nechodila do školky a ted' po týdnu chození, začala kašlat znovu. No nazdar! Snad se to nezhoršilo kvůli těm dvěma hodinám venku.
Doma Sára odmítla med, čaj naštěstí vypila a měla celkem i chut' k jídlu. Doufala jsem, že to nebude nic vážného.
Noc prokašlala. Naštěstí budila jen mě, mladší sestra spala jako dudek. Chodila jsem jí ohřívat čaj a moc jsem se nevyspaly, ani ona, ani já. Ráno trochu chraptěla, ale nekašlala. Odpoledne přijela dcera. Sára jako zázrakem nekašlala a ani nechraptěla. Dceři jsem řekla, že začala kašlat už cestou ze Stránova a pak prokašlala noc. Ano, jsem plašan. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem přijížděla k sestře a dcera mi v autě spala. První, co jsem vždy žádala, byl teploměr, protože dcera mívala po spánku červené tvářičky. Pokaždé jsem samozřejmě nic nenaměřila, ale jistota je jistota. Prostě plašan.
Dcera je naštěstí normální. "Mami, uvidíme ráno, jestli bude zase kašlat, tak jí nedám do školky." Holky večer odjely, já uklidila zbytek hraček, které byly roztahané po celém bytě a pak jsem chtěla stáhnout fotky ze soboty. Uvařila jsem si kávu a pustila si po dvou dnech televizi, abych se podívala na zprávy. Manžel si po večeři vedle četl. Probudila jsem se na gauči se skloněnou hlavou, na stolku stál hrnek s vychladlou kávou.
Ráno jsem mluvila s dcerou. Sára znovu v noci kašlala, tak jí dcera nechala doma.
Viděla jsem navečer "holky" přes Skype, až na ten kašel vypadá moje vnučka dobře.
Snad jí kašel co nejdříve opustí a já jen doufám že to nezpůsobila vycházka po okolí Stránova.
Cesta vedoucí někam do polí nad zámkem
Mračilo se mračilo, ale později cestou domů po dálnici dokonce svítilo sluníčko
Představení Marketa Lazarová bude věnován samostatný článek.
Tvoje vnučka bude určitě brzy v pořádku. 
Pořád se sebou bojuju. 
.
Zde hledá 
To nic nebude , jen se malá nadýchala studeného vzduchu a po nemoci je trochu zchoulostivělá. Kdyby jste šli do ZOO , dopadlo by to stejně. Doporučuju , nerozmazlovat příliš. Pokud není těžký astmatik , nebo alergik , nebo nemá poruchu imunity , tak bych to moc neřešila. Imunita se vyvíjí u dětí asi do 4 let věku , proto bývají ty nejmenší děti tak často nemocné.Pokud je příliš zhýčkáme - co se přehnaného úklidu a věčného balení do svetrů v teplém počasí týče, jejich imunita bude oslabena trvale. Proto doporučuju , nepřehánět to s dezinfekčními přípravky ani s přílišným oblékáním , není -li to třeba . Všechny moje 4 děti takto vyrostly a nemocný byly a jsou velmi zřídka .