. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Jedenáctá cesta do Itálie

2. srpna 2012 v 22:57 |  Putování po Evropě
Tak už po jedenácté.
O cíli letošní cesty bylo rozhodnuto v podstatě už koncem minulého roku.
Při našich poutích po Apeninském poloostrově jsme poznali, až na malé výjímky, téměř celé pobřeží. Jižní Puglia a její pobřeží chybělo. Poznali jsme Taranto na břehu Jónského moře a na "druhém břehu" jsme skončili v Bari. Ale to, co leží dál, bylo pro nás neznámou. Navštívit Salento, místo ležící v Puglii na podpatku pomyslné italské boty, jsem si přála už dlouho. Z vyprávění svého šéfa, který si po mnoho let pronajímal vilku nedaleko Gallipoli, jsem tušila, že tu bude krásně. Z publikací a knih, které o Itálii mám, jsem věřila, že tomu tak bude.
V roce 2005 jsme se seznámili s italskými manželi Mauriziem a Flavií. Byli to tehdy naši sousedé při pobytu v Puglii na Garganu. S minimální znalostí italštiny, spíš by se hodilo napsat s nulovou znalostí tohoto jazyka, jsme za pomoci slovníku a zejména lahve grapy, našli společnou řeč. Maurizio a Flavia tehdy podnikli dalekou cestu z Gargana do městečka Alberobello, ležícího v Salentu a potom nám s obrovským nadšením ukazovali model trulli, což je stavba typická pro tuto oblast. Kromě toho nás poučili o tom, že v Puglii se pěstuje kvalitní česnek, který od té doby vozíme domů coby suvenýr. Vždy si při jeho koupi, nebo při popíjení grapy, na oba vzpomeneme a na dálku zdravíme do Riva del Garda.
.
V pátek 15. června 2012 jsme z domova vyjeli v 7:30 hodin, i když jsme původně měli v plánu vyjet o něco dříve. Plány jsou však od toho, aby se měnily a dovolená má být obdobím klidu a ne, aby se z ní staly dostihy.
Z Bílé Hory jsme vyjeli, tak jako už mnohokrát před tím, po dálnici D5. V Praze se sluníčko snažilo po propršeném čtvrtku proklubat a trochu svítilo. Hned za Prahou jsme vjeli do mlhy, která až na malé kousíčky, kdy se zvedala, trvala téměř až na Rozvadov. První, co se vynořilo z mlhy, byla Přimda.
Pokračovali jsme na německé straně po dálnici A6. Provoz byl minimální a tady už nám na cestu svítilo sluníčko. Kolikrát už jsme tu jeli? Do Itálie po jedenácté, mnohokrát do Rakouska, ke kamarádce do Bavorska a přeci se nám to stalo. Byli jsme zapovídaní a místo, abychom odbočili z dálnice A6 na A93, pokračovali jsme dál po A6. Samozřejmě jsem si vyslechla komentář na téma, že jsem včas neupozornila na křížení dálnic. Ano, všechny stížnosti na mou hlavu, ještě, že jsem ten volant nedržela já. Na nejbližším sjezdu jsme opustili dálnici, přejeli most a vrátili se na ní v opačném směru. Manžel hartusil, remcal a vrčel. "Prosímtě, vždyt' se nic nestalo, jsme na dovolený", řekla jsem mu. Když jsme se blížili k nájezdu na A93, s trochou ironie jsem pronesla, aby neopoměl odbočit. Zaslechla jsem jen nějaké zavrčení.
.
Další cesta pokračovala bez problémů až před Mnichov, kde jsme se posouvali v koloně asi hodinu. Výstavba dálnice stále pokračuje, stějně tak jako na druhé straně Mnichova se buduje tunel Luisa. Doprava je tu svedena do pruhů vozovky v protisměru a my se šnečím tempem posouvali směrem ven z města. Konečně jsme se Mnichovem "prokousali" a najeli na dálnici A95 na Garmisch-Partenkirchen.
Krásné slunečné počasí ozařovalo vrcholky hor a já si všimla, kolik je ještě sněhu. Jezdíme vždy v přibližně stejném termínu, ale tak zasněžené vrcholky hor v polovině června, jsme ještě neviděli. Je vidět, že zima byla letos opravdu krutá.





Fotila jsem tu bílou krásu skrz přední okno auta, které bylo "zkrášleno" hmyzem, který na něm skončil. Fotografie z větší části podle toho také vypadají.

Ve svém archivu jsem našla i podobné fotografie z předchozích let a lze porovnat množství sněhu, které bylo letos. Je zvláštní, že v Ga-Pa stojíme pravidelně na semaforu a já fotím Zugspitze. Ne vždy se však fotografie zdaří, loni byla mlha, že kopce nebyly vidět, předloni lilo jako z konve. Tak pár pro porovnání - neoznačená je letošní.






Nefotila jsem jen z okna jedoucího auta, udělali jsme několik fotozastávek, abych mohla tu bílou krásu zdokumentovat a při té příležitosti jsme se i naobědvali.






Naše tradiční cesta přes Seefeld a zadem do Innsbrucku kolem letiště, se už stala tradicí. Dole ve městě jsme natankovali plnou nádrž a potom, když jsme na Bergieselu najížděli na dálnici A13 na Brennerský průsmyk, jsme zjistili, že to byl dobrý nápad. Tady se ceny pohonných hmot pohybovaly v mnohem vyšší cenové relaci.
Pohonné hmoty jsou letos opravdu drahé a rozdíly cen v jednotlivých zemích už nejsou tak markantní, jak tomu bývalo v minulých letech. Rakousko patřilo k těm "levnějším", tedy do loňska. Ted' už jsou rozdíly jen v řádu eurocentů.
.
Po překročení hranic jsme pokračovali po italské A22. Cesta ubíhala bez problémů, jen na mě v oblasti Dolomit padla únava. Stalo se mi to v těchto místech už několikrát. Když člověk trochu přimhouří oči a zadívá se na kopce a skály lemující údolí řeky Adige, může si představit tváře a obličeje. Alespoň moje představivost a fantazie v těchto místech pracuje na plné obrátky a já jsem si to pro sebe nazvala "Krajina spících obrů". A když spí oni, proč ne já?
.
Na odpočívadle pod Paganellou jsme se zastavili na kávu. Chvilku po nás dorazil autobus plný Indů. Netradiční návštěvníci se vyhrnuli z autobusu. Zařadila jsem se do fronty na záchod, docela jsem se mezi nimi se svou blond hlavou vyjímala. Pak jsem si všimla, že Indky nerespektují frontu a vesele předbíhají, švitoříc nějakou hatmatilkou. Myslela jsem si do té doby, že v Indii se používá angličtina, ale toto byl asi nějaký místní jazyk. Když už mě předběhla čtvrtá Indka, řekla jsem si "tak, holky a dost" a protáhla se mezi nimi. A než si jedna z těch "předbíhavek" rozmotala sárí - šup a byla jsem v kabince. Když jsem si pak myla ruce, zjistila jsem, že málokterá z nich použila vodu. Opouštěly kabinky bez umytí. Jiný kraj, jiný mrav.
.
Několik kilometrů před napojením A22 na dálnici A1 byla doprava svedena do jednoho jízdního pruhu. Dálnice se chvilkami zastavovala a potom se jelo pomaloučku dál. Důvod byl prostý. V souvislosti s nedávným zemětřesením byla porušena statika několika mostů, které vedly přes dálnici a i v sobotním odpoledni se pracovalo na jejich opravě pomocí vzpěr. Vzpoměla jsem si na souseda Claudia, který mi před odjezdem řekl, že "za autostrada ručí". Nojo, Ital. :-)
.
Letos, podobně jako loni před Bologní, po najetí na A1, nebyla vůbec žádná zácpa a provoz ve všech třech pruzích plynule pokračoval. Naše radost však byla předčasná, protože Bologní jsme projížděli šnečím tempem, víc jsme stáli, než jsme jeli. Nevím čím to je, ale můj muž vždy neomylně vybere ten nejpomalejší pruh. Vedle to jede, můj muž se přesune do toho doposud jedoucího a pruh se zastaví. Ten, ze kterého jsme odjeli, se rozjede a jede. Průjezd Bologní a pak nájezd na A14, která také občas stála, bez jakékoliv viditelné příčiny, trval více než dvě hodiny.
Dálnice se rozjela až za Imolou.
:
Chýlilo se k večeru a nás čekalo hledání noclehu. Dálnici jsme opustili v Cattolice a manžel zaparkoval u benzinové pumpy a začal na navigaci hledat nejbližší kemp. Upozornila jsem ho na značku, která označovala cestu ke kempu Misano. "Ten je daleko", pronesl můj muž a rozjel se. Kemp, který si našel na navigaci na místě, na kterém měl být nebyl, či můj muž ve spleti uliček špatně odbočil, nevím. Když už jsme potřetí jeli kolem té pumpy, kde našel/nenašel kemp, začalo mi to být divné a upozornila jsem ho, že jsme poněkud "zakufrovali". "Když jsi tak chytrá, tak najdi něco sama." "Já bych jela do toho Misana", pronesla jsem nepříliš hlasitě. "To je daleko", odpověděl můj muž a znovu lovil v navigaci. "Už to mám, tady je asi čtyři a půl kilometru kemp v Gabicce Monte." Jeli jsme podle navigace, stoupali do kopců a já litovala, že už se šeří. Nádherný rozhled to mohl být, kdybychom tu byli minimálně o půlhodinu dříve. Navigace nás vedla ostře do kopce po prašné cestě a pak se ozvalo "Dojeli jste na místo určení". Proti nám stál obytný dům, zavřená vrata a sráz k moři. Nikde žádný kemp.
Tma začala přebírat vládu nad italským pobřežím. "Jdu se tam zeptat", pronesl můj muž. "A kam?" "No, do toho baráku." "Aha a co myslíš, že se tam dozvíš?" Naštvaně se na mě podíval a rozjel se zpátky z kopce. Projeli jsme Gabicce Mare, ze kterého už moc vidět nebylo a znovu se vrátili k naší už známé pumpě.
"Prosímtě, jed' do toho Misana, tady jsou šipky."


Do kempu v Misanu jsme přijeli už za tmy. Ve tmě se hodně špatně staví stan, zapíchli jsme jen čtyři rohové kolíky, na jednu noc to stačí. Potom jsme se posadili u stanu a zkonstatovali, že je nám zima. Vzala jsem si na sebe džínovou bundu - poprvé a také naposledy během dovolené. Noc byla chladná, několikrát jsem se probudila zimou a zalitovala, že jsem bundu hodila do auta a ne do stanu. Při hledání a nenálézání kempu jsme najeli pouhých 18 km.



Ráno 16. června 2012 jsme po snídani zabalili stan, zaplatili pobyt a najeli znovu v Cattolice na dálnici A14.
Z pohledu na tachometr jsem zjistila, že od kempu k dálničnímu nájezdu jsou to 2 kilometry. Z taktických důvodů jsem mlčela.
V parném sobotním dni jsme s občasnými zastávkami dojeli až do Bari. Cesta ubíhala bez problémů, provoz byl nevelký.
Jen občas v blízkosti dálnice hořelo.

Jeden z požárů jsem zdokumentovala, jak jinak než přes přední sklo a navíc se mi tam "krásně zobrazil" italský autoatlas. :-)
.
V Bari jsme dálnici opustili a po E55 (zvláštní náhoda?), která je v Itálii značená jako SP4 jsme pokračovali podél pobřeží Jadranského moře až do Brindisi. Odtud jsme pokračovali po SS613 do Lecce a pak po SS101 do Gallipoli. Všechny tyto silnice jsou čtyřproudé a i když nejsou dálnicí, v porovnání s naší D11 na Hradec Králové, jsou mnohem kvalitnější. I tady na několika místech hořelo, či byly vidět ohořelé keře a stromy podél cesty.

Vzhledem k tomu, že jsme měli přesnou adresu hotelu, kde jsme měli zajištěné ubytování, navigace nás zavedla přímo před něj. Na recepci jsme předali voucher, vyplnili jsme přihlašovací papíry, pak jsme dostali klíče od apartmánu, průkazku na soukromou pláž a byl nám popřán příjemný pobyt.
Vyjeli jsme výtahem, odemkli dveře a z balkónu jsme se zahleděli na moře. Tento pohled se nám otevřel při pohledu z balkonu.


"Tak jsme tady."
Můj muž si vzal moje cestovní poznámky a zrekapituloval naší cestu. Ujeli jsme 1823 km, při průměrné spotřebě 5,45 l/km.

Pozn.: tento článek jsem začala psát už první týden po návratu. To to ale trvalo. :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 2. srpna 2012 v 23:57 | Reagovat

Tvůj muž je tvrdohlavej a ještě že ty jsi taková přizpůsobivá. :-D
Dřív jsme do Itálie taky jezdili autem, ale dnes by se mi nechtělo. Od jisté doby všechno letecky.
Máte celkem nízkou spotřebu, moje auto moc žere. Z Bochumi do Prahy obvykle něco pod 7 a to jezdím pomalu.

2 Natty Natty | Web | 3. srpna 2012 v 4:42 | Reagovat

Alenko, také jsem byla v Itálii opakovaně, ty 11 krát já 6 krát ;-)Ty autem a já autobusem, ty za poznáním, já cvičit aerobik. ;-) Mě se v Itálii moc líbilo a také mám moc pěkné vzpomínky. Tvoje vyprávění mi je vybavilo. Také si velmi dobře pamatuji, jak Alpy byly zasněžené a my jeli k moři ;-)Fotečky se povedly a ty budeš zase vzpomínat dál...Pěkný pátek.

3 Janinka Janinka | Web | 3. srpna 2012 v 8:33 | Reagovat

Ty hory jsou nádherné, V Itálii jsem byla jednou, a to ještě nebyla cílová destinace, jeli jsme autobuse až na jih do přístavu na trajekt. A letos jsme letěli nad Itálií, vypadala z té výšky vážně krásně :-).

4 VendyW VendyW | Web | 3. srpna 2012 v 8:34 | Reagovat

¨Nádherné fotky hor, já měla smůlu že když jsme jeli do Rakouska tak tam už jsme byli za tmy, druhý den se sice pár fotek dalo udělat a ráno zase za tmy do Welsu a když se rozednilo, už byly Alpy daleko za námi....Musím říct, že my bychom se s manželem zabili asi po třetině cesty....asi je nakonec lepší že nikam nechce jezdit. Ty cesty by byl konec veškeré dovolenkové nálady a kdoví zda i manželství :-D

5 signoraa signoraa | Web | 3. srpna 2012 v 8:38 | Reagovat

[1]: Přiznám se, že to ve mě trochu bublalo, když jsme jezdili šerem a hledali kemp. Dáváme přednost autu, vždy si někde zajistíme ubytování a potom poznáváme okolí.
Škodovky žerou málo. :-D

[2]: Autobusem jsem tam byla také, jednou s dcerou na dámské jízdě a dvakrát na poznávacím zájezdu. Jezdíme na tři týdny a to, co sebou vozíme ... to by z nás autobusáci měli radost. :-D
Přeji také krásný pátek, v Praze od rána leje jako z konve. :-)

6 signoraa signoraa | Web | 3. srpna 2012 v 8:44 | Reagovat

[3]: Hory jsou opravdu kouzelné. Už mnoho let si slibujeme, že si uděláme během léta čas a strávíme ho v Alpách. Zatím je to jen přání. Doufám, že jsi při letu té hezké zemi pod sebou zamávala na pozdrav. :-D

[4]: Vendy, já probírala svůj archiv a hledala fotky, aby bylo srovnání, co se týče sněhu. Přes Ga-Pa jsme jeli letos po šesté a já horko těžko našla fotku, na které by nepršelo, či nebyly hrozivé mraky. Letos bylo výjímečně krásné počasí.
Přiznám se, že mívám taky někdy vražedné choutky. :-D Ale po těch 38 letech už jsem si na spoustu věcí zvykla a musím přiznat, že on to se mnou asi taky nemá lehké. :-D

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. srpna 2012 v 8:55 | Reagovat

Náhodou. Bloudění k letním výpravám patří.

8 signoraa signoraa | Web | 3. srpna 2012 v 9:03 | Reagovat

[7]: S tím souhlasím. protože pak je i o čem psát. :-D

9 Jarka Jarka | Web | 3. srpna 2012 v 9:06 | Reagovat

Alenko, ta cesta byla pořádně dobrodružná. Kdepak letět letadlem, jak píše Pavel, to bys přišla o kopu zážitků a my taky. ;-) Moc hezky jsi to sepsala, bylo to báječné čtení a těším se na to, že už máš rozepsaný další článek a připravené další fotky, z vašeho pobytu. :-D

10 Miloš Miloš | Web | 3. srpna 2012 v 9:30 | Reagovat

Vrchol Zugspitze je opravdu impozantní. Stejně jako VendyW jsme Alpy vždy projížděli v noci, a to autobusem, protože jet někam 1000 a více km se nám nechce, známe však zimní Dolomity z lyžování a scenérie na Sella Ronda jsou také kouzelné.

11 helena helena | Web | 3. srpna 2012 v 10:02 | Reagovat

Je vidno,že Vám Itálie učarovala. :-)
Však je tam taky krásně.Cestování je zajímavé,můj řidičák v Itálii neplatí,takže jsem osvobozena od řízení,ale dokážu pochopit řidiče.
Navigace je někdy na nic,my jednou skončili na parkovišti tiráků v Hamburku. :-D Fotky jsou nádherné,miluji tyto pohledy.Dolomity jsou úžasné,i když člověk jimi jen projíždí. :-)Vaše autíčko papá skutečně málo. :D

12 signoraa signoraa | Web | 3. srpna 2012 v 11:25 | Reagovat

[9]: Jarko, už jsme zažili i dobrodružnější putování :-) , ale souhlasím s tebou, že je o čem psát. Psaní mi jde "jako psovi pastva". V práci dělám i za kolegyni, domů chodím utahaná, tam hlídám holky a večer padám únavou. Mám sice rozepsané další články, ale chybí mi čas. Zkusím se polepšit. :-D

[10]: Hory jsou krásné a já je mám moc ráda. Dolomity znám pouze letní, navíc z auta a dálnice A22, která jimi prochází, či jen jejich malou část, která je v oblasti Lago di Garda. Lyže už jsem bohužel pověsila na hřebík. Občas jen provětrám běžky v Oboře Hvězda. :-D

[11]: Itálie nám opravdu učarovala. Je to krásná země a její výhodou je to, že i když nevyjde počasí, je tu obrovské množství památek a výletních cílů. A také lidé - milí, vstřícní, komunikativní. I to je jeden z důvodů, proč tam jezdíme.
Navigace - jednou jsme u Říma místo do kempu přijeli ke statku, kde končila cesta. Když jsme se vraceli, oslovili jsme jednoho pána, který nám ke kempu ukázal cestu - byl přesně za tím statkem.
Autíčko naštěstí papá málo - tedy na delších trasách. Při popojíždění po Praze si řekne o víc. :-D

13 zelenykavalir zelenykavalir | Web | 3. srpna 2012 v 11:57 | Reagovat

Kamarád je také Itálií okouzlen a jezdí tam každé léto. Já jsem tam ještě nebyl...
Ty hory jsou krásné. Tomu říkám dovolená, pod stanem i v hotelu :-)

14 signoraa signoraa | Web | 3. srpna 2012 v 12:13 | Reagovat

[13]: Itálie nás vzala doslova za srdíčko, rádi se tam vracíme. Pod stanem trávíme vždy jen jednu noc cestou tam, druhou při cestě zpátky. :-D

15 helena-b helena-b | Web | 3. srpna 2012 v 13:23 | Reagovat

Ali, vůbec se nedivím, že tě Itálie chytila za srdíčko. Já jsem tam byla poprvé vloni, jak víš. Letos to nešlo a nevím, jak bude dál. Ta naše parta už má opět plán pro příští rok. Vyjíždějí vždycky ve stejný den, jako vy. :-P Ale byli hodní a přivezli mi ten úžasný olivový olej, přímo od výrobce. :-) K tvému povídání jsem si vzala mapu,ať jsem v obraze. Těším se na další zážitky.
P.S. Manželský dialog při jízdě autem je asi všude stejný - za všechno může žena! :-D  :-P :-)

16 alena alena | E-mail | 3. srpna 2012 v 16:05 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsala,já byla kdysi pred XXlety v Bari a Brindisi i tu vesnicku s trulli domky jsem videla,tehdy jsem tam jela vlakem,coz bylo také dobrodruzství!Bylo to v únoru ale tam uz vsechno kvetlo!Uz se tesím na dalsí pokracování... :-)

17 Lydie Lydie | 3. srpna 2012 v 16:48 | Reagovat

Moc pěkné fotky i psaní.Také já mám ráda Itálii.Jezdíme vlakem.Byla jsem tam asi 13krát.Je stále co nového poznávat.Píšeš o Bari.Byli jste se tam někdy podívat?Je to krásné město - je tam pochován sv.Mikuláš.

18 Lydie Lydie | 3. srpna 2012 v 16:50 | Reagovat

Komentář spadl - tak znovu.
Moc pěkný článek i fotky.Také já mám ráda Itálii.Jezdíme vlakem.Píšeš o Bari - byli jste se tam podívat? Je to krásné město a je tam pochován sv.Mikuláš.

19 Lydie Lydie | 3. srpna 2012 v 16:51 | Reagovat

Už podruhé spadl komentář - třeba ho vylovíš.

20 Ježurka Ježurka | Web | 3. srpna 2012 v 17:35 | Reagovat

Řekla bych, abys byla ráda, že se nestalo při tom bloudění nic horšího. To je vždy jasné, že za všechno mohou ženy. To asi funguje všude stejně. Úplně se mi vybavil syn, když jsme jeli jednou všichni na dovolenou - 3 auta, ale ON jel prostě podle navigace, co z toho, že jsme tam přijeli hodinu za ostatními :-? A i já na Itálii vzpomínám moc ráda. Byli jsme tam taky cca 8 x, ale jezdili jsme autobusem a většinou k moři. Jen jednou na poznávací zájezd, ten byl ale opravdu super. Doufám, že bude brzy pokračování. :-D

21 Vendy Vendy | Web | 3. srpna 2012 v 20:09 | Reagovat

Asi nejvíc se mi líbily fotky krajinky, ty luční.
Taky mě zaujal ten kulatý artefakt.
Nejhorší jsou zkratky nábližky! Ty zaručí dlouhé bloudění! ;-)  :-)

22 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | 3. srpna 2012 v 20:14 | Reagovat

Krásně jsi nám to tu popsala, fotky jsou Alenko moc hezké.I já při letošní cestě na dovolenou radila odbočit :-D a bylo mě řečeno, že říkám bludy ;-), no a co myslíš vraceli jsme se. Mám prý to říkat kategoricky důrazně a pak by mě můj muž poslechl O_O  ;-)  :-D na to řekla a vraceli jsme se až jsem spokojeně vrněla jak jsou ty Tatry krásněji letos blíž než když jsme jeli loňi do Turčanek. Museli jsme totiž jed kolem Turčanek a né k Tatrám. No jasně mohla jsem za to já :-D
No Alenko co si budem povídat víme své :-D Pročetla jsem zameškané a dal komentíky, zdravím a přeji poho dny. :-)

23 Fredy Kruger Fredy Kruger | 4. srpna 2012 v 11:06 | Reagovat

" Prší tu, všechno tady hnije !
Jsem rozhodnut !  Jedu do Itálie "!

" Pěšky tam půjdeš ? ... ty vole " ....

" Nikoliv ! pojedu na kole "!

... muž omylem dojel do  Norska !

" Zima je tady obrovská ,
pedály nemohu urvat!
Taková zima ... kurwa !
Slunce tu svítí jenom zřídka !"

Bill Schoustahl  vzal zuřivě za řídítka

24 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 13:07 | Reagovat

Ani se  nedivím, že ti Itálie učarovala. Mám kamarádku, která tam jezdí pravidelně také  každý rok. Po tvém vyprávění už mě začíná chytat cestovní horečka. My odjíždíme sedmnáctého.

25 Lydie Lydie | 4. srpna 2012 v 14:53 | Reagovat

[23]:
Fredy - musím odporovat -  Norsko je nádherné - byla jsem tam 7krát - nejčastěji v červnu,kdy je nejdelší den - v oblastech  za polárním kruhem slunce téměř nezapadá..../teda prší tam často/... :-)  :-)

26 signoraa signoraa | Web | 4. srpna 2012 v 22:58 | Reagovat

[15]: Helenko, chytla mě za srdíčko. Moc ti přeju, aby ses tam ještě někdy podívala a věřím, že ti to vyjde. Manželské dialogy k životu určitě patří. :-D

[16]: My jsme v podstatě Bari i Brindisi projeli bez zastávek, ale městečko Alberobello jsme navštívili. Článek o něm určitě bude. :-)

[17]:[18]: Bari jsem několikrát jen projížděla, ale nikdy jsem ho nenavštívila. Děkuji moc za info o sv. Mikuláši, přiznám se, že tuto informaci jsem nevěděla. :-)

[19]: Splněno a děkuji za komentář. :-)

[20]: Určitě jsem ráda, že jsme jen "zakufrovali". S hrůzou vzpomínám, jak nám před lety zůstalo stát auto a nejelo - to bylo mnohem horší.
Navigace je určitě dobrá věc, osvědčila se při hledání center měst, protože nás opravdu dovede tam, kam potřebujeme. Vzpomínám si, jak jsme byli poprvé ve Florencii a z neznalosti jsme zaparkovali několik kilometrů od centra. Když si na to vzpomenu, začínají mě znovu bolet nohy. :-D

[21]: Krajina v Alpách je nádherná a přiznám se, že nad tou obrovskou koulí, která je nad Seefeldem, jsem už také přemýšlela, ale nic o ní nevím.
Nábližka je kouzelné slůvko. :-D

[22]: Ono to je někdy s těmi mužskými těžké - poradíš a je to blbě, neporadíš a je to zase blbě. Já už si za ty roky celkem zvykla, jsme spolu 38 let. :-)

[23]: :-D Děkuji :-D

[24]: Moje sestra do Itálie jezdila už "za komančů", její muž byl horolezec, má dokonce prvovýstup na Civettu v Dolomitech. Sestra jezdila s partou horolezců, vařila pro ně a hlídala tábořiště. Pak se jí dostalo odměny, že trávili týden někde u moře. K té Itálii mě přivedla ona, já mnoho let předtím jezdívala do Chorvatska.
Cestovní horečka bude mít doufám na tvé těšení se a balení na cestu jen pramalý vliv. Přeji, aby co nejdříve odezněla. :-)

27 annapos annapos | E-mail | Web | 5. srpna 2012 v 0:57 | Reagovat

Ležení u moře nesnášíme s manželem oba, tedy to děláme přesně jako vy, jen cestu víc využijeme, naplánujeme hezká místa, a většinu cesty jedeme mimo dálnice, tam i zpět, trasu změníme tak, aby jsme navštívili vždy jiná místa. Moc pěkně a do detailu to umíte publikovat, čte se to jedním dechem. Dovolenou bez auta si nedokáži představit, ta se potom  smrskne na plážovou tašku, cestu na, a z pláže, na to jsme už staří, mnoho sluníčka nám vadí, podobnou atrakci, provozujeme až navečer, to nás lákalo ještě tak za mlada. Těším se na tvou další dokumentaci a teď, již hezké vzpomínky. Hezkou neděli. Anna

28 Lucie Lucie | Web | 6. srpna 2012 v 20:26 | Reagovat

Alenko, cesta byla určitě velmi náročná, je to daleko, přes 1000km, to je fuška, ale věřím, že to stálo za to :-) My jeli letos do Chorvatska jen na sever na Istrii a cesta trvala 14 hodin! Zdrželi nás totiž dvě dopravní nehody a tak jsme se přesně jako vy táhli jak šneci, až nám zasmrděla spojka z toho věčného rozjíždění a brždění :-D
Jinak Tvůj manžel je úplně stejný jako náš taťka, možná jako většina chlapů, když je něco špatně, svede se to na ženskou, všude stejný :-D
Jsem ráda, že jste v pořádku dorazili a budu se těšit třeba na nějaké pokračování? :-) ;-)

29 signoraa signoraa | Web | 7. srpna 2012 v 14:29 | Reagovat

[27]: My si u moře poležíme, ale zdaleka ne celou dovolenou. Navíc doržujeme zásadu, že nikdy nejsme u moře přes poledne. I když je takových lidí spousta. Pokračování bude, ale jde mi to pomalu, protože je ze mě pracující a odpoledne hlídací babička. :-)

[28]: Cesta byla přes 1800 km, ale  rozvrhli jsme si jí do dvou dnů. Děláme to tak už celé roky. Dopravní nehody jsou vždy problém, nejhorší je, když čekáš v koloně a nevíš proč. Někdy se doprava zastaví bez jakékoli viditelné příčiny.
Lucko, oni jsou ti chlapi všichni skoro stejní. Jsou mezi nimi jen malinké rozdíly. :-D  :-D
Na pokračování pracuji.

30 Hanka Hanka | Web | 7. srpna 2012 v 22:37 | Reagovat

Ali, tak ty už jsi v Itálii skoro jako doma! ??? ;-)
Bloudění je normální, my bloudíme i tady, protože naše značení je naprosto unikátní. ;-)
Fotky z auta máš parádní, vůbec není poznat, že jste měli sklo polepené hmyzem. Když ostříš ven, foťák si špinavého skla nevšímá. ;-)
Tvoje povídání je doslova ohromující, tohle prostě nepochopím, sama bych nic podobného nedokázala dát dohromady, protože všechno okamžitě zapomenu! ???  :-)

31 Amelie Amelie | Web | 16. srpna 2012 v 19:09 | Reagovat

Nádherné fotky, tam bych se chtěla někdy podívat.

32 Adriena Adriena | Web | 1. prosince 2013 v 10:24 | Reagovat

Alpy v Rakousku jsou určitě dobrou volbou pro sjezdové lyžování. Je to nedaleko (ve srovnání například s Francií určitě), ceny jízdného jsou přijatelné a lyžařské terény náleží určitě k best of v Evropě.

33 Attila Attila | Web | 20. ledna 2014 v 12:04 | Reagovat

Na lyžovačku do Itálie cestuje hromada českých lyžařů a lyžařek v první řadě z důvodu dobře upraveným lyžařským terénům, docela dobré vzdálenosti z Čech, lepším cenám skipasů a v neposlední řadě kvůli relativně stabilnímu slunečnému podnebí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama