. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Křest knihy Cesty k mým matkám

8. září 2012 v 9:17 |  Postřehy, úvahy, zamyšlení
.
Je to už více než dva roky, kdy jsem při svém nočním brouzdání po blogu narazila na blog Edith Holé.
Začetla jsem se do příběhu jejího hledání biologické matky, jehož první část zveřejnila v den mých narozenin. Zvláštní náhoda. A pak už jsem jen čekala na další pokračování. Vracela jsem se, četla vše znovu a někdy pro slzy neviděla na monitor počítače. Později, jsem se osmělila napsat komentář.
Co já mohu komentovat? Vyrůstala jsem v úplné rodině, kde jsem měla tátu, mámu, sestru. Netvrdím, že vše bylo úplně idylické, to bych byla pokrytec. Lidský mozek má však tu báječnou vlastnost, že špatné vzpomínky upozadí a člověk pak vzpomíná jen na to pěkné. V podstatě však bylo moje dětství hezké.
A v porovnání s příběhem Edith, si mohu dovolit napsat, že bylo krásné.
Stala jsem se jejím pravidelným čtenářem a z jejího příběhu mě mnohdy mrazilo. Neznala jsem nikoho, kdo vyrůstal v pěstounské péči. Poznala jsem jen několik svých vrstevníků, kteří žili v dětském domově a chodili k nám do školy.
Vůbec jsem netušila, ani jsem si nedokázala představit, co vše se může odehrávat v pěstounské rodině. Až při čtení těchto, občas až syrových slov, mi docházelo, že tomu tak může být. Ve stejné době, kdy Edith psala, byl medializován příběh rodiny Rosnerových, kde si jejich "děti" dovolili poukázat na to, že jsou týrané.
A tehdy mi Edith potvrdila, že tomu tak mnohdy je.
.
O datu vydání jsem věděla a ještě ten den jsem šla do Neoluxoru, abych si knihu koupila. Ještě jí neměli.
Chtěla jsem si jí vzít sebou na dovolenou, kterou jsme trávili s vnučkami na jihu Čech. Vzala jsem si sebou tedy jinou knihu, ale nestihla jsem jí ani otevřít.
.
Cestou do centra Prahy jsem si na Vypichu uvědomila, že jsem zapoměla vzít fot'ák.
Na křtu Pohádek pro kulíšky jsem ho měla - ta skleróza. Budu-li se vracet, přijdu pozdě. Přiřítila jsem se Štěpánskou do Pasáže Lucerna a první, koho jsem zaregistrovala, byl Standa Rulc, který šel proti mě a rozhlížel se stejně jako já. Také hledající. Došla jsem k pokladně kina, vyčkala, až si pán přede mnou koupí lístek a pak jsem se osmělila zeptat, kde je knihkupectví, kde se bude kniha křtít. Pokladní mi s milým úsměvem popsala cestu, já poděkovala a vyrazila.
V pasáži jsem zaslechla už známý hlas a věděla jsem, že jdu dobře. S Edith jsme se přivítaly, na chvilku jsem se posadila, pronesla několik slov se spolusedícími blogerkami a Standou Rulcem. Bylo mi v ten moment jasné, že opět budu nejstarší a budu zvyšovat věkový průměr zúčastněných. Ale co je to věk? Důležitější je stav duše a ta nestárne.
Potom jsme se přesunuli do druhé části knihkupectví a já zaregistrovala Punerank, která volala: "Už jí slyším." Konečně jsem poznala osobně i Tygra, který sice kdysi tvrdil, že tygři jsou teritoriálními zvířaty, jež nerada opouštějí svůj prostor. Malkiel přišel o něco později. "Tak jsme zase nejstarší, co?"
.
Při křtu přečetla Edith krásnou recenzi, kterou napsala Punerank. Přiznám se, že jsem byla jedna z mála, která knihu ještě nečetla. Příběh jsem znala jen v syrové blogové podobě. Ilustrátorka Ida Novotná se přiznala, že se po přečtení knihy dívá trochu jinýma očima na své rodiče. Petra Pávková z Natamy, která byla Edith při hledání biologické matky oporou, nám osvětlila mnohé z oblasti pěstounské péče. Řeč přišla i na nepříliš povedený zákon o adoptivní péči.
.
Co dodat?
Kniha je pokřtěna a já jí přeji, aby se dostala do co nejvíce rukou a k co nejvíce čtenářům.
Edith přeji, aby jí šlo psaní stále tak dobře a hlavně - moc Ti děkuji za odvahu se kterou jsi do toho šla.


.
P.S. Začala jsem psát už včera večer, po návratu ze křtu.
A jak to dopadlo?
Knížka s černým srdíčkem na přebalu ležela hned vedle počítače a já mezi psaním tohoto článečku do ní občas nahlédla.
Četla jsem si do tří do rána. :-)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 8. září 2012 v 9:55 | Reagovat

Čtení takové knížky není ztráta času ani spánku. Najdu si ji a koupím. Když jí při křtu asistovaly takové, mnou vážené veličiny, bude dobrá. A dík za tip, najdu si ji u Edith a předpřečtu, abych zhruba věděla, do čeho du. I já knížce přeju hodně vnímavých čtenářů - můžeš to Edith prásknout. Dnes budu u ní na blogu jedno oko... :-)

2 helena-b helena-b | Web | 8. září 2012 v 10:03 | Reagovat

Jméno Edith Holá mi není neznámé. Každý máme svůj příběh. My šťastnější jsme si mohli jeho část prožít v bezpečí té své pravé rodiny a mami, tati moc vám děkuji, ale už jenom tam nahoru...
Knížku si určitě přečtu. :-)

3 Gabriel Dantes Decay Gabriel Dantes Decay | E-mail | Web | 8. září 2012 v 10:54 | Reagovat

Strašně jsem se tam tešil, ale díky škole nebylo nic. Pro mě to bylo hodně nešťastný datum
Chtěl jsem poznat nový lidi, nechat si podepsat knihu a nemám ani jedno ani druhý. Napadlo mě tu knihu Edith poslat, aby mi jí podepsala :D

4 Jarka Jarka | Web | 8. září 2012 v 10:59 | Reagovat

To muselo být moc milé setkání. O blogu Edith jsem nevěděla a její příběh neznám.
Po knížce se podívám, bude to určitě poutavé čtení, i když asi často smutné.

5 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 8. září 2012 v 11:50 | Reagovat

Já znám několik rodin , které mají děti v pěstounské péči . Někde to drhne , někde to je v pohodě . Jak ze strany dětí , tak ze strany pěstounů . Ale abych poznala podrobnosti , musela bych proniknout do jejich společenství . Je to jiné , je to občas zvláštní . Nevím jestli bych zvládla mít dítě v pěstounské péči a k tomu ještě vlastní . Každopádně mají můj obdiv . Děti i pěstouni .

6 Janinka Janinka | Web | 8. září 2012 v 11:58 | Reagovat

Na knížku se opravdu těším, ale ještě jsem na ní u nás nenarazila :-?. Inu, zapadákov, no :-D.

7 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 8. září 2012 v 12:04 | Reagovat

Já tam nedojela, protože jsem byla úplně grogy z práce. Taky bych zvyšovala věkový průměr. :-) Knihu mám zamluvenou v knihkupectví, ale distribuce se loudá. :-(

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 8. září 2012 v 13:23 | Reagovat

Já jsem to věděl, že někdo ten křest popíše podrobněji než já, blablablabla. :D
Ostatně, já jsem tam na ten vlastní křest ještě ani nebyl. ;-)

9 Jarmila Jarmila | Web | 8. září 2012 v 13:26 | Reagovat

Knížku jsem si objednala a jsem na ní moc zvědavá. Díky za tip. :-)

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. září 2012 v 14:54 | Reagovat

Jak jsem už psala u Malkiela když jsm viděla datum 7.9. zajásala jsem že s konečně hurá! dostanu na nějakou blogovou akci a zrovna na takovouhle velmi očekávanou, jenže moje radost zhasla v okamžiku kdy jsem viděla od kolika hodin že to je. Jsem tu odkázaná na autobusy a z Prahy mi jede poslední v deset hodin, takže bych si vlastně nic neužila a stihla bych se tak možná pozdravit a zase bych svištěla zpět....tak snad se vydaří nějaká jiná akce a já budu mít to štěstí že tu zase budu....

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. září 2012 v 15:01 | Reagovat

Přiznám se, že mám trochu strach z toho, až tu knihu začnu číst. Jsem poměrně měkkosrdcatá a slzy mám hned na krajíčku. Asi proto, že vím, co je to žít bez rodičů v rodině, kde vám sice neubližují fyzicky, ale někdy i slůvko necitlivé, před citlivým dítětem pronesené, raní na dlouhá léta. No, projevuje se to často i v mé tvorbě na blogu, vím.Proto asi  četbu Edith knihy poněkud ,,probrečím."

12 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 8. září 2012 v 15:11 | Reagovat

Alenko, tygři opravdu jsou ve své podstatě hodně teritoriální a velkou společnost rozhodně nemají moc rádi. Jenže já věděl, že tam budeš ty, Neriah, Malkiel a Edith a to jsou všechno lidi, se kterými jsem se potkat chtěl. Navíc kdybych nejel, tak by to způsobilo problém Markétě, jak se tam dopravit.

Dobře to dopadlo, večer se mi celkem líbil a Filipovi jsem už odpustil, protože když já bejval občas nalitej........ Všichni jsme jen lidi.

13 Ježurka Ježurka | Web | 8. září 2012 v 17:37 | Reagovat

Vy Pražáci se máte, když se něco děje, jste "u toho" nebo ti, co bydlí v okolí to mají kousek. Jak ráda bych se také někdy zúčastnila takové akce, ale bohužel... Třeba se ještě někdy s někým setkám osobně, kdo ví? :-)

14 annapos annapos | E-mail | Web | 8. září 2012 v 18:59 | Reagovat

Je vždy příjemné, nemuset něco objevovat a hledat, někdo to objevil, my se jen přidáme, přečteme si..... Protože, je to ověřené, a chválené, koupím, přečtu a děkuji za to.

15 nel-ly nel-ly | Web | 8. září 2012 v 20:45 | Reagovat

Taky jsem ještě nečetla, ale všichni jsme teoreticky věděli, do čeho jdem... já otevřela už v autobuse cestou domu a málem jsem zapomněla vystoupit na zastávce :)

16 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 8. září 2012 v 20:55 | Reagovat

Alenko, tak vidím, že asi málokdo v noci spal. Děkuji, žes přišla. Na facu jsou fotky. Na pár jsi i ty v pozadí. Na blogu jsem dala jen jednu s více lidmi. Bohužel fotek mám málo:-(

17 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 8. září 2012 v 21:01 | Reagovat

Po přečtení komentářů zde všem děkuji za podporu i za koupi knihy. Moc si toho vážím. Není levná. Doufám, že slzičky u ní budou počtis´tující. Aspoň zatím mi to taky všichni říkali, že jim to pomáhalo, i když to bylo nelehké číst. :-!
Jinak samouzřejmě lidem, kteří bydlí v Praze nebo sem občas zajedou, knihu někde na půli cesty podepíšu. Včas napište na face nebo blog, že jedete do Prahy.

18 punerank punerank | E-mail | Web | 8. září 2012 v 23:17 | Reagovat

No jooo když já byla tak ráda, že tě slyším, známej hlas a tak jsem si byla jistá, až mě to nutilo volat:)

19 punerank punerank | E-mail | Web | 8. září 2012 v 23:22 | Reagovat

[11]:
Růženko, popláčeš si, ale to nic, bude to úplně přirozené...

20 punerank punerank | E-mail | Web | 8. září 2012 v 23:23 | Reagovat

[8]:
Ona tě ta tvá disčasie určitě omlouvá:)

21 punerank punerank | E-mail | Web | 8. září 2012 v 23:24 | Reagovat

[12]:
On by mě někde taxík vysadil, ale jsem ráda, že jsme byli spolu a vš, jaký to je, když ti lidi z pozamonitoru najednou existujou:)

22 Otavinka Otavinka | Web | 9. září 2012 v 16:26 | Reagovat

Tentokrát mne opravdu mrzelo, že nemohu přijet na křest. patnáct let už nejezdím vlakem, já která kdysi jezdila do Prahy 4 x do měsíce. Nojo, časy se mění. Snad si v říjnu budu moci knihu ještě koupit. Nyní nemohu, koupila jsem si léky a už nemám nazbyt. Ale knize přeji hodně úspěšných kroků do světa a nadšených čtenářů. :-D

23 Alka&Sisi Alka&Sisi | Web | 9. září 2012 v 21:19 | Reagovat

Tak to nemá chybu.

24 Amelie Amelie | Web | 9. září 2012 v 22:15 | Reagovat

Až ušetřím pár korun, ráda bych si ji také přečetla.

25 Mniška Mniška | Web | 10. září 2012 v 16:10 | Reagovat

Škoda, že nebydlím blíže Prahy, velmi lituji toho, že jsem se křestu nemohla účastnit. Taky bych se chtěla seznámit s takovými známými a zároveň vynikajícími blogery, kterou Edith mimo jiné bezpochyby je.
Knížku bych si taky přála a snad semi dostane do rukou!

26 signoraa signoraa | Web | 11. září 2012 v 9:31 | Reagovat

Moc Vám všem děkuji za milé komentáře, nestíhám odpovídat. Ted' využívám (či spíš zneužívám) toho, že jsem se na chvíli připojila z práce - na jak dlouho nevím. :-D

[1]: Knížku určitě doporučuji. Je to hodně silný příběh, při jehož čtení si člověk uvědomí, že mnohdy řešíme věci nepodstatné, že z nedorozumění děláme tragédii. To vše jsou malichernosti proti tomu, čím si Edith musela projít.

[2]: Helenko, mohu jen doporučit.

[3]: Edith na svém blogu, i tady v komentáři přislíbila, že knihu podepíše všem těm, kteří budou mít zájem.
Věřím, že toto nebylo poslední setkání a že se určitě na nějaké další dostaneš.

[4]: Jarko, podívej se na www.edithhola.blog.cz a najdi si odkaz na CKMM. Tam se dozvíš o čem kniha je.
Její četbu mohu jen doporučit.

[5]: Pěstounskou rodinu v pravém slova smyslu neznám, jen jsem poznala pár rodin, které adoptovaly dítě. Ted' o naší dovolené na jihu Čech jsem poznala další. Naši domácí si ke svým čtyřem dětem adoptovali postiženého chlapečka. Mají můj obdiv.

[6]: Jani, i na zapádákov se knížka určitě dostane.:-D

[7]: Věk jsem si moc nepřipopuštěla, mezi těmi "mlad'asy" jsem se cítila báječně. Stejné jsem to měla na "Kulíšcích".
Třeba se nám poštěstí setkat se při nějaké další společné akci.

[8]: Blablabla - jsi omluven za svůj opožděný příchod. :-D Hlavní je, že jsi dorazil.

[9]: Jarmilko, je to hodně silný příběh. Není to žádná fikce, ale tvrdá a syrová realita a je neštěstím, že toto se děje více dětem.

[10]: Je to škoda, že jsi nedorazila. Oficiálně byla akce plánovaná do deváté hodiny, někteří odešli mnohem dříve, jiní později. Mohla jsi poznat osobně ty, jejichž písemný projev už znáš. Doufám, že nám vyjde osobní setkání na výstavě. :-)

[11]: Růženko, nebudeš jediná, kdo knihu probrečí. Já mockrát neviděla na monitor počítače, když jsem četla blogovou verzi. V hluboké noci s velkým pánským kapesníkem a pak jsem se ráno vymlouvala, že na mě leze rýma, protože mám červené oči.
Znám také tvůj příběh.

[12]: Davide, jsem št'astná, že Tygr opustil své teritorium. Mrzelo mě, že jsi Markétu nedoprovodil už na Kulíšky.
Tak jsem se konečně setkala s vámi oběma. :-) Jsem ráda, že jsem mohla potkat i Neriah a další lidičky. Byl to příjemně prožitý večer, který mi udělal radost.
Doufám, že naše setkání nebylo poslední.

[13]: Ježurko, třeba to někdy vyjde a setkáš se s dalšími blogery. Je to zvláštní pocit. Znáš člověka z písemného projevu, je ti blízký, mnohdy i sympatický a pak si s ním podáváš ruku. Už v prosinci na křtu "Kulíšků" jsem seděla s Edith, Malkielem a Punerank a ač jsme se viděli poprvé v životě, bavili jsme se jako staří dobří známí. :-)

[14]: Aničko, přečtení knížky mohu jen doporučit.

[15]: Já si cestou domů nečetla. S Monicou jsme si povídaly v metru a pak nás na Hradčanské vyzvedl můj muž a odvezl nás. Už se mi mockrát stalo, že jsem se začetla a pak přejela - takže to chápu. :-)

[16]: Měla bych spíš poděkovat já Tobě, za pozvání a hlavně za odvahu "jít s kůží na trh". Protože ne každý by to dokázal.
Nemám na Facebooku profil a tudíž se nemůžu na fotky podívat. Ale nevadí, důležitější bylo osobní setkání a báječně porožitý večer. :-)

[18]: Jsem moc ráda, že jsme se znovu viděly. A navíc, že se ti podařilo vytáhnout Tygříka z jeho doupěte. :-)

[22]: Hani, určitě bude knížka k dostání i v říjnu. Její četbu mohu jen doporučit.

[23]: Děkuji.

[24]: Marci, vím, že to máš hodně těžké, držím palce, aby sis knihu mohla přečíst. :-)

[25]: Věřím, že podobných akcí bude ještě několik a budeš mít příležitost se s některými blogery setkat. Cestou domů mi o tobě povídala Monica Otmili, tedy nejen o tobě, ale i o "pastelkování".
Knížku si určitě přečti.

Ještě jednou všem moc a moc děkuji za milé komentáře. :-)

27 Vendy Vendy | E-mail | Web | 12. září 2012 v 13:21 | Reagovat

O knize vím asi jen z blogu. Četla jsem pár prvních kapitol a pak úryvky u Punerank, která o knize moc pěkně napsala. Musí to být smutné čtení, ale svým způsobem myslím, že pro Edit byla očišťující. O pěstounské péči toho moc nevím, a doufám, že ne každý pěstoun je takový, jak zažila Edit.
Ale co chceš, Alenko, když stát sám říká - nemusíte ty děti milovat, stačí se o ně starat. Takhle jsem to skutečně četla v jedné výzvě o zakládání pěstounských rodin a tahle slova se mi opravdu vryla do paměti. Myslím, že aspoń nějaký vztah by mezi pěstouny a dětmi měl být. Děti přece nejsou roboti. O_O
Tvůj popis celého dne se pěkně četl, už jsem viděla i zmínky u Malkiela. A u Punerank tu nádhernou recenzi v jejím neopakovatelném stylu. 8-)

28 punerank punerank | E-mail | Web | 12. září 2012 v 15:41 | Reagovat

[27]:
Vendy, těch recenzí by se dalo napsat klidně pět a každou z jiného pohledu. CKMM je hodně silná knížka a nejen smutná. Často mě dostávaly právě konce kapitol, které jsem nečekala:)
K těm pěstounům, pokud se o děti jen "staráš", poznají ten odstup. určitě se však i starost nebo starání se dá dělit na dobře a mizerně. Milovat někoho na povel nejde, důležité je hledat cestu a mít k dětem vztah.
Ať už rodič nebo pěstoun, nikdy neví, jak se mu jeho péče vrátí. Na to asi nesmí myslet:)

29 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 12. září 2012 v 20:16 | Reagovat

Je to opravdu těžké posoudit zda ti či oni mají k sobě jaký vztah. Já sama jsem si syna adoptovala ještě s prvním mužem. Nebudu se rozepisovat jak a proč a jak vztahy jsou a byli. Ono je to velmi těžké kolikrát s vlastními dětmi s vlastní rodinou. Nicméně nejsem nespokojena, byli chvíle pro mne krásné i kruté, zrovna tak by mohl možná říci i můj syn. Chci jen říct, že je to tak trochu sázka do loterie, a to ať se to líbí či ne. Každopádně narodila se mě i dcera a aby to nebylo málo adoptovala jsem si i manželovi děti. Ne papírově ne, jen jako. Manžel je měl ve své péči a máme spolu skvělý vztah. I ten se ovšem musel vytvářet pomalu a nemyslete si karambolky byli a to s obou stran. Ovšem tak to chodí. Knihu ani ukázky jsem nečetla, určitě si je přečtu, chci jen zde napsat, že ať adopce či pěstounství není běh na kratkou trať a není vůbec snadné vše sladit. Je velké umění odpouštět, smířit se i s křivdou. Většinou to ta, či ona strana nebere jako křivdu. Cítí se v právu či ukřivděná, vše chce čas a hlavně sundat ty růžové brýle, neodsuzovat, ale věřte je to těžké ... a moc :-)

30 Hanka Hanka | Web | 17. září 2012 v 19:53 | Reagovat

Napsala jsi moc pěkné povídání, Alenko, a křest knížky i setkání s autorkou musel být krásný zážitek. :-) Protože věřím tvému úsudku, knížku si seženu, mám ráda silné příběhy. O pěstounských rodinách nic moc nevím, ale jedno vím jistě, dítě potřebuje mnohem víc než jen jídlo a ošacení. :-?

31 Pan Dr Musa Pan Dr Musa | E-mail | 9. listopadu 2012 v 14:52 | Reagovat

Ahoj jmenuji se Lewis Margaret, chci podělit o své svědectví s veřejností o tom, co ten člověk říká Dr. Musa z (musaspellcaster@gmail.com, za to, co právě udělal pro mě, tento muž právě přivezl svou ztracenou rodinu mi s jeho velkým pravopisu catsre, byl jsem ženatý s tímto mužem jménem Richard Brown jsme byli spolu na dlouhou dobu a my jsme si zamilovali naše já je, ale když jsem byl schopen dát mu dítě po dobu 2 let opustil mě a řekl mi, že může "t pokračovat už pak jsem se nyní hledá způsoby, jak ho dostat zpátky do doby, než můj přítel mi řekl, že o tomto muži a dal mu kontaktní e-mail: musaspellcaster@gmail.com), pak jste zvyklý věřit, když jsem kontaktoval tohoto muže na mých problémů připravil toto kouzlo obsazení a přinese své ztracené manžela zpět a po měsíci mi chybíš můj měsíc a jít na test a výsledek je uvedeno am těhotná jsem dnes šťastná jsem Matka s holčičkou, děkuji Vám ještě jednou velký Musa pro co jste pro mě udělal, když jste tam procházející touto stejného druhu problémů, které potřebujete ztracenou lásku zpět, nebo jakýkoli druh problémů vás může kontaktovat on dnes na svém mailu (musaspellcaster@gmail.com) a on bude také pomoci i vám

32 Pan Raymond Garrett Pan Raymond Garrett | E-mail | 9. listopadu 2012 v 14:53 | Reagovat

Potřebujete úvěr z jakéhokoli důvodu? Navštivte nás s přijatelnou úvěru nabídky na 3% úrokové sazby, a v případě zájmu by nás prosím kontaktujte na adrese: garrettfunds@gmail.com, pro více info.

  Ty jsou povinny zaslat nám následující údaje, abychom mohli pokračovat v úvěrové transakce.
Jméno:
Adresa:
Stát:
Země:
Sex:
Věk:
Výše úvěru:
Doba trvání:
měsíční příjem:
Telefonní číslo:
Úvěr účel:

Díky, s pozdravem as Očekáváme Vaši okamžitou reakci.

Pan Raymond Garrett Jr

33 cheap prom dresses cheap prom dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 11:08 | Reagovat

Not too interior merchants could very well make an effort to utilize anyone, but they're bound to result in the most impressive business they will achieve; could be now an industry. So being aware of what to complete certainly not conduct for all those surely along at the phase connected settlements is a must.
http://www.isdress.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama