. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Co dokázala Ema, aneb .....

27. listopadu 2012 v 13:58 |  Postřehy, úvahy, zamyšlení

.... týden bez počítače.

Začnu od konce.
Včera večer mi manžel přivezl zpátky domů můj počítač. Současně mě také upozornil, respektive tlumočil slova odborníka přes počítače, že má už nejlepší roky za sebou a že by možná nebylo od věci koupit si něco novějšího.
Přemýšlela jsem nad tím, jak dlouho už tento počítač máme a nevymyslela jsem nic moudrého. Jen vím, že je to dlouho, minimálně devět let.

Večer jsem stihla jen stáhnout fotky, kterých se mi nashromáždilo velké množství. A nad nimi jsem dnes začala dávat dohromady tento "více než týdeníček".


Pátek 16. listopadu

Užívám si své dovolené. Počasí venku není žádná sláva a mě se vůbec nechce nic dělat. Chodím od ničeho k ničemu a přemýšlím, do čeho se pustím nejdříve. Vím, že jsem měla spoustu předsevzetí, co všechno budu dělat, ale skutek nějak utek. Přeci se nebudu takhle flákat? Pustila jsem se v kuchyni do jedné ze skříněk. Vše jsem vystěhovala, umyla a pak přebírala "poklady", které jsem v ní našla. Objevila jsem nějaké staré bylinky. Co s nimi? Jak dlouho můžou účinkovat? Aby se z léčivky postupem času nestal jed? Podběl - vždyt' ten jsem sbírala v Rumburku v době, kdy maminka ještě bydlela v původním bytě. Vyhodila jsem ho. Podobně dopadl lipový květ, divizna a spousta dalších neidentifikovatelných bylin. Najednou je tu tolik místa.
Zavolala mi kolegyně, že mi něco poslala na email. Skříňka byla uklizena, ty další mohou počkat.
Zapnula jsem počítač, přečetla si email a pak jen tak surfovala po netu. Objevila jsem zásilkový obchod, který měl 50% slevu na záclony. Báječná cena mě okamžitě zaujala. Jedny záclony hezčí než druhé. Nevěděla jsem, které si vybrat. Do toho zavolala dcera a co prý dělám. "Vybírám si nové záclony." "Jé mami, počkej s tím ještě asi hodinu, my přijedeme s holkama, já bych také chtěla nové záclony." Když dcera přijela, také nevěděla které. Nakonec jsme si obě vybraly a já odeslala objednávku. Obratem mi přišel email, že záclony přijdou už v úterý.
Dcera s holčičkama odjížděla odpoledne, my pak s mužem jeli na týdenní nákup.
S dcerou jsme se domluvily, že zítra přijedou na celý den, zet' potřebuje něco opravit na autě a my můžeme vyrazit na nákupy.


Sobota 17. listopadu

Holky přijely krátce po deváté hodině. Protože znám sebe a svou dceru, vstávala jsem už před sedmou ranní, dala vařit polévku, oloupala brambory a pak, když se probudil můj muž, naklepala jsem řízky. Vyrazily jsme na nákupy, holčičky příšerně zlobily, neustále si něco vymýšlely a navíc Emu sužoval kašel. Teplotu neměla, ale byla hodně mrzutá. Zet' přijel k nám s druhým autem a s manželem kutili něco v dílně. My s dcerou jsme se pustily do oběda. Dcera obalovala řízky, já krájela zeleninu a maso do polévky a pak dělala bramborovou kaši.
Po obědě se pánové odbrali pokračovat do garáže a my se s dcerou a holčičkama vypravily na výlet. Prý do Hvězdy.
Ema se vlekla a neustále vrzala, že je unavená. Bylo mi jasné, že tímto tempem dojdeme do Hvězdy za tmy a co pak?
"Víte co holky, půjdeme k mohyle na hřiště." Bylo to odsouhlaseno.

Bílá Hora je krásná i na podzim - mohyla v mlze

Na hřišti začala Ema trucovat, prý chtěla jít do Hvězdy. Zatímco Sára lezla po všech prolézačkách, Ema stála na kraji hřiště a nemluvila s námi. Nedaleko od ní bylo pět dorostenců, kteří si podávali jointa. Dcera se na ně podívala a řekla, že jsou docela v průšvihu. "Jak to? Já myslela, že marjánka už není trestná." "No to není, ale musíš jí mít jen pro svou potřebu. Jakmile podáš jointa někomu jinému, stává se z tebe dealer." Tak jsem zase o něco chytřejší. Kuřáci marjánky rozevlátě odešli a Ema trucovala dál. Pošmourné počasí, téměř se začínalo šeřit a já dostala nápad. "Hele, schováme se jí." S dcerou a Sárou jsme zalezly za silný kmen stromu. Během půl minuty Ema opustila své stanoviště a jakoby nikdy netrucovala, začala se Sárou řádit na hřišti.
Domů jsme dorazily za tmy. Pánové ještě opravovali auto. Uvařila jsem konvici čaje a kávu. Vyšlo to akorát. U kávy jsme chvíli všichni poseděli a pak mladí odjeli domů.


Neděle 18. listopadu

Ráno jsem si mimořádně přispala. Vstávala jsem až kolem osmé hodiny, což je na mě výkon. Nikam jsem nespěchala, nic jsem nemusela vařit. Na jednu hodinu jsme měli zarezervovaný stůl v Kláštěrním šenku v Břevnově.

Sv. Markéta a vpravo Klášterní šenk

Jen jsme s mužem zajeli koupit kytku, protože jsme ještě nestihli osobně popřát Gábině k narozeninám, které měla v říjnu. Nějak nám nevyšlo se sejít dříve, jednou nemohli mladí, pak se vše zkomplikovalo mou nemocí.
V půl jedné jsme šli na tramvaj, společně s manželovým bratrem a jeho partnerkou. Před klášterem už parkoval syn. Vešli jsme do šenku, přivítali se s mladými a popřáli dodatečně Gábině k narozeninám. Uvědomila jsem si, že jsem Juráška neviděla celých dlouhých pět týdnů. Culil se na mě z autosedačky. Po chvíli dorazil manželův kamarád a pak i dcera s rodinou.

Trucující Sára

V šenku jsme poseděli necelé tři hodiny, zaplatili jsme útratu a před klášterem jsme se rozloučili. Manželův kamarád nás potom odvezl s dárky domů. Doma jsme ještě chvilku poseděli a můj muž pronesl: "Víš, že ti začínám závidět, že ráno nikam nemusíš?"


Pondělí 19. listopadu

Ráno jsem popřála k narozeninám své neteři a pak vyrazila na nákupy. Nejprve do Lidla, abych koupila manželovi zateplenou montérkovou kombinézu, nebot' jsem se domnívala, že už by odpoledne nemusela být (byla ještě v sobotu a ve všech velikostech!). Potom do Břevnova, abych se podívala po nějakých kotníčkových botách. V lodičkách už mi moc teplo není a kotníčkové kozačky, ve kterých jsem jela koncem října na sever, protékají. Neobjevila jsem nic, co by se mi líbilo. V deset hodin už jsem byla zpátky. Bylo mimořádně hezké počasí, svítilo sluníčko a podle předpovědi meteorologů to už nepotrvá dlouho a nastane zima. Přikryla jsem chvojím rostliny, které jsou choulostivé, pak jsem uklízela pozůstatky po tom, co zanechal manžel při stříháni keřů motorovou pilou, shrabala listí a tím vším naplnila až do půlky popelnici. Třistalitrový sud byl po deštích vrchovatý. Vzala jsem dva kbelíky a začala vynášet vodu a lít jí ke keřům a stromkům. Tuto činnost provádí můj muž, ale letos se k tomu ještě nedostal. Víkend měl opravárensko-slavnostní, není se čemu divit. Při sestupování ze schodů na dolní zahradu jsem škobrtla a zlila si jednu nohavici. Samozřejmě, že se mi během několika okamžiků podařilo zlít si i tu druhou. Statečně jsem sud vynosila a pak ho ještě pomocí koštěte vymyla. Při vyplachování jsem se polila znovu. Sud se mi ve finále podařilo usadit na kompostér a voda, která byla ve žlábku - jak jinak - natekla na mě. Sluníčko sice svítilo, ale ... Doma jsem svlékla mokré věci, uvařila si grog a zalezla do pelíšku. Ještě, že mě nevidí manžel. Vzpoměla jsem si, že jsem podobným způsobem postupovala i před pár lety, kdy jsem se v lednu probořila na tenkém ledu na Manovce. Tehdy jsem nedostala ani rýmu.
Když jsem se prohřála, šla jsem si sednout k počítači. Dnes jsem už pracovala hodně, jdu se odměnit.
Seděla jsem, surfovala po blozích. Zaslechla jsem nějaký zvuk, podívala se z okna a viděla, jak přijíždí dcera. Během chvilky byly všechny tři holky v bytě. "Mamčo, já jsem se domluvila s tátou, že sem přivezu auto. Ono mi přestalo dobíjet, ale baterkou to není." Šla jsem do kuchyně uvařit čaj a kávu a nechala zapnutý počítač. CHYBA! Holčičky přišly za chvilku do kuchyně, pily čaj a nic neříkaly. Po chvíli přijel manžel a já odešla do pracovny k počítači.
Uviděla jsem tohle:


"Babí, já ti koupím novej", ozvala se za mnou Ema.
Přišel muž, přišla dcera a stáli za mnou. Hele, to bude dobrý, to se ještě nastartuje. Nenanastartovalo!
Ta malá škůdkyně! Je to ale moje chyba, neměla jsem ho nechávat zapnutý.
Vzpoměla jsem si, jak kdysi Sára, která začínala chodit, dolezla k počítači a opřela se o nějaké klávesy. Tehdy jen zmenšila písmenka, ale stejně mi dalo práci, než jsem přišla na to, jak to napravit.
Dvířka u obytné stěny v obýváku zdobí mastný flek, tam mi Ema na jaře napatlala výživný krém na ruce. I když jsme čistili vším, co bylo po ruce, flek je tam stále. Když jsem se jí tehdy ptala, čím to udělala, odpověděla: "Malmeládou."
Vnučky moje milované.
Seděla jsem, kýchala a smrkala. Moje záchrana s grogem asi přišla pozdě. Chtělo se mi brečet. Manžel odvezl všechny holky domů a já si v zoufalství sedla k televizi a pustila se do vyšívání. Manžel se vrátil a řekl, že zítra počítač odveze. "No vidíš, celé ty roky jsi se těšila do důchodu, že budeš mít čas na vyšívání." Raději jsem nic neřekla.


Úterý 20. listopadu

Před půl osmou mi volal řidič z PPL, že kolem jedenácté mi doveze dva balíčky. Já v pátek kromě záclon ještě objednala dárek pro syna a snachu. Přijel krátce po jedenácté. Tomu říkám služba. A navíc, jsou mnohem levnější než pošta. Za oba balíčky jsem zaplatila 180 korun, pošta chce za doručení domů za jeden 149 korun.
V bytě jsem rozbalila nejdříve záclony. Byla jsem nadšená, nejen tím, jak jsou hezké, ale hlavně jejich cenou. Pak jsem rozbalila i ten druhý balíček. Nádhera, doufám, že se jim to bude líbit. Zavolala jsem dceři, že záclony už mám a že se pouštím do šití. Dcera chtěla jsem obroubit kraje, pustila jsem se tedy do těch jejích. V šest večer jsem jí řekla, že záclony pro ní jsou hotové.
Pak jsem se pustila do těch svých. Já si je rovnou skládám a prošívám na stroji. Vzpoměla jsem si na manželovu maminku, která prohlašovala, jak jí neskutečně vadí, když musí skládat záclony do žabek, aby jí na konci kus chyběl, nebo naopak přebýval. Tehdy mě napadlo, že by se daly složit a prošít. "Víš co? Tak to udělej!" První záclony jsem tehdy pro ní prošila a ona mě potom poprosila, abych jí takhle prošila všechny záclony. Když pak začaly umělohmotné kroužky, začala jsem je přišívat na záclony a s nimi je i peru. Jediná nevýhoda je to, že se prošité záclony hůř skládají. Rovné se přeci jen složí lépe. Ale i to jsem vyřešila, záclony dávám do pytlíků a ty pak skládám do velké krabice od zeleniny.


Středa 21. listopadu

Ráno jsem šla prošít záclony, které jsem večer rozměřila a nastehovala.


Pak jsem přišívala kroužky. Začala jsem se těšit na to, jak budou vypadat hezky na oknech. Pak jsem se pustila do další části kuchyně. Znovu navrácená rýma se začala zlepšovat. Odpoledne mi manžel řekl, že počítač bude asi až koncem týdne. Večer jsem trávila u televize s vyšíváním.


Čtvrtek 22. listopadu

Ráno jsem vyrazila na nákupy a pak trávila dopoledne stříháním pečícího papíru. Měla bych začít péci perníky, jestli už není pozdě. Aby stačily změknout. I když na naší půdě změknou vždycky. Zákon schválnosti funguje naprosto neomylně. Mám dva druhy plechů, jedny širší, druhé užší. Neomylně jsem vytáhla ten širší, naměřila si papír a stříhala a stříhala. Perníky se mažou žloutkem, papíry po nich už použít nepůjdou. Nastříhala jsem mnoho papírů, dokonce i pod vánočky a určitě mi asi nějaké zbydou. Odpoledne jsme s manželem vyrazili na nákupy. Jeho kamarád a spolužák totiž slaví v sobotu také šedesátiny. Nakonec jsme koupili v Makru tzv. Vánoční koš. Je to pozlacená bedýnka, která je plná trvanlivých salámů, klobás a navíc je v ní lahev červeného vína. Večer jsem si pustila film a pro změnu jsem vyšívala.



Pátek 23. listopadu

Tento den by měl být jiný. Jsem konečně v důchodu. Dovolená mi skončila včera.
Měl by být jiný, ale v čem? Jsem doma, tak jak jsem byla i v předchozích dnech.
Vzala jsem si svou oblíbenou knihu receptů a zadělala na perníčky. Med byl trochu zcukernatělý, ale usoudila jsem, že to asi vadit nebude. Třela jsem vajíčka s cukrem, pak přidala med a pokračovala. Hotové těsto se mi, tak jako obvykle, lepilo. Přidala jsem trochu mouky a pak jsem zjistila, že mám papíry širší než plechy, které jsem si připravila.
Vzala jsem nůžky a stříhala a stříhala. Do toho přijely holky. Dívala jsem se na ně a dcera začala vysvětlovat, že jí volal pán z opravny, že už má opravený alternátor, který můj muž vymontoval, ale že je to dražší. Byla vyzvednout peníze a pak se vypravila s holkama MHD do Sobína. Mezitím mluvila se svým otcem, který vymyslel, že peníze půjčí jeho kamarád, autem mu je doveze do Břví, on se pak staví pro alternátor, peníze, které dcera vybrala si od ní vezme a v sobotu (zítra) je vrátí svému kamarádovi u příležitosti oslav jeho narozenin. Nepřipadá vám to jako "akce kulový blesk"? Mě ano.
Manžel přijel, holky se usadily v autě a vyrazili jsme všichni společně na velký nákup. Po návratu jsem se pustila do perníčků za asistence vnuček, ale stále jsem měla pocit, že jsem na něco zapoměla.
"Berušky, jděte uklidit hračky, pojedeme domů. Děda nás tam odveze i s nákupem." Holky chvilku protestovaly, prý chtějí s babičkou dělat perníčky, ale maminku nakonec poslechly. Když odjeli, pokračovala jsem ve vykrajování těsta. Sakra, na co jsem to zapoměla?
Manžel přijel, oblékl si montérky a šel namontovat do dceřina auta alternátor. A já stále přemýšlela, co jsem neudělala a udělat měla, či na co jsem zapoměla. A pak mi svitlo - počítač! Šla jsem za mužem do garáže, ten zavolal, aby mi pak oznámil, že ho doveze až v pondělí.




Dopekla jsem perníčky a pak vyšívala a sledovala v televizi Vyprávěj. Vždyt' já už začínám být jako moje maminka, ta také pořád koukala na televizi.


Sobota 24. listopadu

Ráno jsme jeli s mužem do Vysočan na burzu. Koupila jsem si tam krásnou cibulákovou dózu a světýlka do okna s Led diodami. Nežerou tolik proud, jako ta, co jsem tam dávala vloni. Domů jsme dorazili kolem jedenácté hodiny. Udělali jsme si kávu, já převázala mašlí dárkový koš pro kamaráda, do druhé tašky jsem dala zarámované přání a ještě jednu lahev červeného, aby taška nebyla tak prázdná. Pak volala dcera a poprosila manžela, zda by nemohl do Břevnova přijet jejím autem. Riskli jsme to, jelo se bez papírů, ale nemuseli jsme vléci koš a tašku tramvají. Před klášterem jsem se sešli všichni - syn s rodinou, dcera s rodinou a do šenku jsme vešli kolektivně. Kamarád je hodně osamělý, špatně se pohybuje a my se mu snažíme už několik let pomáhat. Pak přišel ještě další kamarád s manželkou a já si uvědomila, že oslavenec je tam vlastně sám. Rodinu mu nahrazujeme my, přátelé a kamarádi. Je to smutné, když si uvědomím, že on sám má tři děti a ty určitě vědí, kdy se jejich táta narodil. Život fakt není peříčko.

Jedna z mála fotografií, na kterých jsou všechna tři vnoučátka, i když Ema je zády

Po oslavě jsme pomohli kamarádovi přenést do auta dary a dárky. Rozloučili jsme se a on odjel. Měla jsem zvláštní a trochu smutný pocit. Bude sedět sám v bytě, dívat se na to, co dostal a přemýšlet, proč se jeho děti odstřihly.
Sára před klášterem usedavě plakala. Nevěděla jsem proč a pak mi bylo vysvětleno, že jí dcera objednala na půl pátou ke kadeřnici. Ona se odmítá nechat česat a stříhání je honička s nůžkami po bytě. Dcera usoudila, že u kadeřnice nebude utíkat. Sára plakala a říkala, že nechce stříhat, pak zase že chce stříhat. "Víš co? Babička tam půjde s tebou, aby viděla, jak jsi statečná holka." Souhlasila a já pak seděla v kadeřnictví a sledovala svou vnučku v zrcadle. Nejdříve se usmívala, ke konci už se ošívala, ale vydržela.
Dcera mě potom odvezla domů. Převlékla jsem se a šla třít bílky s cukrem a citronovou št'ávou na zdobení perníčků. Končila jsem v půl druhé v noci.



Neděle 25. listopadu

Ráno jsem vzala staré noviny, zlatou barvu ve spreji a věci, jimiž zdobím rok co rok girlandy na oknech. Vše už bylo hodně omšelé. V dílně jsem si natáhla provázky, rozložila noviny a začala sprejovat. Hotové, nastříkané ozdoby jsem zavěšovala na provázky.



V době, kdy už jsem téměř končila, jsem slyšela, že cvaklo v topení. Aha, manžel vstává.
Nechala jsem vše na místě, zhasla jsem a šla nahoru do bytu. Manžel stál nad tácky s ozdobenými perníky a pronesl: "Ty máš zlatý ručičky." Začala jsem se smát a ukázala mu, jak se tentokrát nemýlí. Když moje ruce viděl, smál se a došel pro fot'ák - že to prý musí zdokumentovat.


Zeptala jsem se ho, jak tu barvu z rukou odstraním. Prý si mám dojít do dílny pro nitroředidlo. Nechtělo se mi, zkusila jsem ruce drhnout kartáčem a trochu se barva odmývala. Ještě nebyla úplně vyschlá. "Hele, já jdu mýt okna, třeba se to smyje samo." Už při mytí prvního okna jsem viděla, že se zlatá barva z rukou pomaloučku odlupuje. V duchu jsem si děkovala, že jsem v pátek sundala při "patlání" těsta na perníky prstýnek a zapoměla jsem si ho vzít.
Manžel si po snídani vzal druhý kbelík a šel mi s okny pomáhat. Na domě jich je jako na katedrále. S okny jsme končili krátce před třetí hodinou.
Pak jsme se dívali na poslední závod F1 a fandili, tak jako obvykle, Ferrari. Škoda, chybělo jen málo. Už při sledování televize jsem zaregistrovala, že manžel kýchá, smrká a kašle. Ani já jsem nezůstávala pozadu. Já si tu rýmu, kterou jsem chytla v práci pěstuju. Vždy jí jen, obrazně řečeno, odsunu do kouta a pak se mi zase vrací. Hlavně, že máme umytá okna. Manžel si šel brzy lehnout. Bylo mi jasné, že mu není dvakrát nejlépe.


Pondělí 26. listopadu

Ráno jsem šla do dílny, vzala nahoru první část šišek, zvonků a kouliček a šla zdobit dům. Činím tak pokaždé na začátku adventu. Okna jsou umytá, nové záclony zdobí byt a navíc o první adventní neděli má sněžit a mrznout. Svítilo sluníčko, tak proč toho nevyužít. V teplém svetru, tlusté vestě a se stále připraveným kapesníkem, jsem zdobila dům.



Pak jsem po sobě uklidila v dílně, odvázala provázky, pozlacené papíry hodila do popelnice.
Nahoře jsem se pustila do očisty květin.
Manžel přijel už za tmy, kašlající, smrkající, ale s počítačem. Prý dalo nejvíce práce zachránit data. Došlo mi, že budu muset častěji zálohovat a že v přítomnosti vnoučátek budu počítač preventivně vypínat.
Manželovi jsem uvařila hrnec čaje s medem a citronem a zahnala ho, aby si lehl. Vůbec neprotestoval.
A já? Stáhla jsem konečně fotky, které se mi nashromáždily, uvařila si už několikátý hrnec čaje a kašlající, smrkající, jsem šla spát.


Úterý 27. listopadu

Ráno jsem vysprchovala velké kytky ve vaně. Dracéna je už tak veliká, že jí asi budu muset zlikvidovat, stejně tak se zvětšily i klívie. Clerodendron jsem naštěstí ostříhala, moje nástupkyně zatoužila po jeho výhonech, tak jen doufám, že se jí ho podaří vypěstovat. Kam se podívám, tam mám kytky. Vánoční kaktus se zbláznil a začal kvést už v říjnu, takže v současné době odkvétá. Čekání na to, až kytky ve vaně oschnou si krátím na blogu.

Měla bych jít dělat něco užitečného. Kytky ve vaně osychají, jdu je přemístit na jejich místa a pak musím vyžehlit vyprané závěsy, aby okna byla komplet hotová.

Krásný i když pošmourný den přeji všem návštěvníkům a zítra zase přijdu.Usmívající se
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 27. listopadu 2012 v 14:37 | Reagovat

Dny nabité událostmi, trucující vnučky mi něco připomínají... :)
Na perníčky se chystám dnes nebo zítra, ty tvoje se povedly, bodejť by ne, když máš ty zlaté ručičky :-D.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | 27. listopadu 2012 v 16:05 | Reagovat

Perný listopad, koukám...

3 Kerria Kerria | Web | 27. listopadu 2012 v 16:06 | Reagovat

Nabitý týden. Nevím, jestli za pád počítače může přímo Ema, tohle se mi stávalo dost často ke konci života starého PC. Zasekával se a při téměř každém pokusu o restart mi naskočilo tohle. Většinou s tím nešlo nic dělat, ale druhý den PC naběhl celkem normálně, aby po pár hodinách provozu zase umřel.

Krásná výšivka. Mě vyšívání moc nechytlo. Zdá se mi, že vyžaduje víc pozornosti. Na televizu jsem se při tom dívat nemohla.

Záclony bych taky potřebovala, ale ty staré budou muset ještě nějaký čas vydržet. Nákup se odkládá na lepší časy. Já mám na záclonách jen tunýlek a navlíkám je přímo na tyč. Po tyči tolik nekloužou, ale vzhledem k hloubce mých oken to ani není potřeba, protože ani dokořán otevřenému oknu záclony nepřekáží.

Myslíš, že už je čas na perníčky? Já obvykle peču hned po Mikuláši. Ale nemám dobrý recept. Nejlepší perníčky jsem dělávala z Vitaňáckého těsta v prášku, ale pak zřejmě změnili složení a už to není ono. Od té doby každý rok zkouším nějaký recept, ale nikdy to není podle mých představ. Letos možná dojde na ten tvůj.

Zlatý ručičky jsou super!

4 Alča Alča | 27. listopadu 2012 v 16:29 | Reagovat

I já už mám napečené perníčky, ale protože jsem nestříkala zlatou barvou,neměla jsem zlaté ruce , můj muž jen řekl,že jsem blázen.Tak nevím. A možná má i pravdu,každý rok říkám,nikdo nemůže sladké,nic nepeču a ejhle,začínám s pečením dřív a dřív a vymlouvám se na vnoučata.Už mám pro jistotu i zázvorky.Takže Alenko, přeji  hezká léta v důchodu s vnoučátkama, vyšíváním,pečením, no  a hlavně s psaním o tom, co život přináší. :-(  ;-)  :-)

5 Helena Helena | Web | 27. listopadu 2012 v 16:51 | Reagovat

Teda Ali je vidět,že se nenudíš. :D

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 16:58 | Reagovat

Mám slíbené perníčky od prostřední snachy (to je docela zvláštní pocit mít tři snachy a moci je rozeznávat podle stáří synů).  Nejstarší a prostřední bydlí v domě u rodičů, tak mi odpadlo pečení pro mladé, navíc jsme měli po patnácti letech od prpstředního ještě nejmladšího syna, takže jsme si prodloužili dobu starostí o dítě a pekla jsem a pekla celá léta. Tak dost. Sladké omezujeme, mladí si napečou, hosté co přijdou tak většinou také sladké nechtějí, nemohou a pod. takže: ?Míchaný ovocný salát, masovo-uzeninová mísa ozdobená různou zeleninou a  na ,,patro" naskladané drobné cukroví, pár druhů jen po jedné dávce upečených. Někdy snachy donesly každá v krabičce na ochutnání od nich a stejně se to pak jedlo bůhvíjak dlouho. Raději koupím nějaké hodně dobré čokoládky samostatně balené, oříšky kešu, hrozinky a sušené ovoce samozřejmě  na tácky a zobou. ;-)

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 17:03 | Reagovat

Víš,  koupila jsem   místo počítače notebook a mám ho také dost dlouho, zatím šlape. Pak jsem kvůli plánovaé operaci a touze mít spojení i v lázních na rehabilitaci koupila (tedy   syn) další repasovaný, mám tedy vlastně jeden ,,pomalý" a ten druhý, protože je v záruce používám. Mám ještě počítač po synovi, je prý funkční, ale nemám k němu monitor, což by se dalo koupit. Měli jsme ho napojený na černobílý malý televizor a šlapal. Tehdy jsem ještě kromě inventury na něm nic nedělala. Notebook nebere tolik elektřiny a ten druhý byl za 5 tisíc, takže to šlo.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 17:05 | Reagovat

Máš opravdu krásné záclony. Já jen lemuji, neskládám, ale přišívám na zpevněný lem kroužky a dávám také umělohmotné, se kterými se to dá vyprat. Je radost se dívat na čisté okno s novými záclonami, že? Tak vidíš, i v důchodu máš co dělat. :-D

9 Ježurka Ježurka | Web | 27. listopadu 2012 v 17:47 | Reagovat

Nemyslela sis, Alenko, že budeš v důchodu trochu odpočívat? Zatím to tak nevypadá, Ty jsi ale pilná včelička! A máš krásně nazdobené perníčky. To já jsem vždycky zalepená a přeslazená, ale tak to neumím, i když jsem si koupila na to zdobičku, která se mi každou chvíli ucpe. :-D

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 18:24 | Reagovat

Haúúúúúúúúú, jéžiš ty jseš tak pilná...já ještě ani nevím jestli budu vůbec dělat letos výzdobu v truhlíkách, napečeno mám jen hubou, a zase o kus větší nechť k vánocům. A přímou úměrou jak se dřív stmívá tím víc se mi nechce opouštět teplo domova a vystrčit ba jen špičku nosu ven ze dveří....asi se měním v brtníka, kéž bych to mohla dovést do dokonalosti, zachumlat se do peřin a vylézt z nich až na jaře :-) Přeju ti hezké důchodové zážitky a ať ti počítač ještě nějakej čásek vydrží....

11 alena alena | E-mail | 27. listopadu 2012 v 18:32 | Reagovat

Krásné poctenícko,jako vzdycky!Já mám taky kazdý den nabitý program,ale tak to krásne sepsat?Ty pernícky jsou nádherné,to je jediné cukroví,které nepecu,ani nevím proc,ale doma jsme ho taky nikdy nepekly.Krásný zbytek týdne a delej pomalu,nebo za chvíli nebudes mít co delat! ;-)

12 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 19:32 | Reagovat

Týden nabitý k prasknutý. Já úplně napomněla, že za čtyři týdny budou vánoce. Moje kamarádka dělá perníčky, které jsou měkké hned. Já jsem jednou zkoušela nějaký recept, byly tvrdé ještě po vánocích, tak jsem je rozdrobila ptáčkům.
S vánoční výzdobou jsme ještě nezačali, máme pořád na balkoně kvetoucí muškáty. :-)

13 Jarka Jarka | Web | 27. listopadu 2012 v 20:03 | Reagovat

Alenko, máš parádní šicí stroj na značku Singer si pamatuji, měla ho moje babička a pak ho zdědila mamka. Už dávno není. Spodek ještě nějakou dobu sloužil jako stolek na kytky a už není ani ten. ;-) Pobavily mě tvé zlaté ručičky, ale když vidím kolik práce jsi za celý týden zastala, myslím, že je to trefné. :-) S vánoční výzdobou čekám na víkend, to bude 1.adventní neděle a snad už i trochu počasí připomínající zimu a přicházející Vánoce. :-)

14 otavinka otavinka | Web | 27. listopadu 2012 v 20:05 | Reagovat

Milá Alenko, tak vidím, žes do důchodu vkročila v plné práci a předadventní činností. Moc hezké fotky a bájo počteníčko. :-D

15 Vendy Vendy | Web | 27. listopadu 2012 v 21:19 | Reagovat

Všechno špatné pro něco dobré. Sice jsi měla absťák po počítači ( ;-)  :-)), ale zase jsi stihla spoustu, spouuuustu práce! Poklidit zahradu, sehnat montérky, napéct perníčky, objednat záclony, dostat záclony, zaplatit záclony, ušít záclony :-D , nazdobit perníčky, osprchovat kytky a pozlatit ozdoby a vlastní ruce... navíc umýt stopadesáttisíc oken a navěsit vánoční výzdobu.
Alenko, musím říct, že se v důchodě vůbec nenudíš. Mělas obavy? Zbytečné, jak vidíš, práce je pořád hafo. Jen se nemusíš štvát s ranním vstáváním, to je výhoda. ;-)  :-)

16 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 21:30 | Reagovat

Před rokem se nám na počítači objevila dvakrát tzv. "modrá smrt". Kubovi se to hrozně líbilo a smál se tomu. Když se to objevilo potřetí, tak počítač umřel.
Já si někdy říkám, že vypnout počítač  a být bez něj měsíc by byla zajímavá reportáž o tom, jestli by se život změnil:-)

17 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 27. listopadu 2012 v 22:23 | Reagovat

Jéje, stará, zlatá singrovka. Tu jsem taky měla, ještě po babičce. Něco se na ní našila. Já taky, když byly holky malé, šila jsem jim peřinky do kočárku a do postýlky, když trochu povyrostly, tak zástěrky do školky. Jediná chyba bylo, že nešlo entlovat. Vše se muselo klasicky zaobroubit a prošít.
Jenže pak se na ní něco pokazilo a už to nikdo nespravil, že prý to muzejní kousek a na to už nikdo náhradní díly nemá. Tak šla singrovka do důchodu coby stolek pod televizi k sestřenici. Mám doma kufříkový šicí stroj s entlem, ale nekamarádím se s ním.
Závidím ti čas na výzdobu a pečení. U v práci jsou dvě nemocný , každá máme za ně služby navíc a já nevím co dřív. Ze tří volných dnů mám jeden a zase jedu skoro celý týden. Ach jo. JÁ CHCI TAKY DO DŮCHODU !!! :-?

18 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 22:42 | Reagovat

Tedy to byl podrobný deník! To by člověka nenapadlo, že se to dá stihnout jen za pár dnů. Moc hezky napsáno. Nejvíce mne zaujaly zlaté ruce. To je jako v té jedné pohádce, nevím, jak se jmenovala, jak někdo chtěl být bohatý a pak na zámku, čeho se dotkl, bylo ze zlata, nakonec i on byl ze zlata a zkameněl. Záclony jsou krásné, výšivka taky pěkná, doma všechno naklizeno, napečeno. Taky se mi nedaří perníčky zdobit tak, jak bych si představovala. Ale vůbec bych neřekla, že takhle vypadá začínající důchod! Tolik práce! To raději se ani do důchodu nepohrnu! :-)

19 signoraa signoraa | Web | 28. listopadu 2012 v 10:08 | Reagovat

[1]: Musím přiznat, že se rozhodně nenudím. Své vnučky miluju, ale mohly by méně škodit. :-D

[2]: Tak trošku se obávám, že prosinec bude ještě pernější. :-)

[3]: Ema má takové všetečné ručičky, ale obávám se, že počítač asi už dlouho nevydrží.
Vyšívám ráda, jen jsem na to neměla v poslední době moc času. Ted' se k tomu vracím.
Záclony byly opravdu za báječnou cenu, přiznám se, že jsem je nepotřebovala, ale ta cena mě chytla.
Perníčky se musí upeci dříve, aby stačily změknout. Ostatní cukroví začínám péci až po Mikuláši.
Zlaté ručičky už nemám, jen na nehtech, které byly nalakované se ještě trošku zlata vyskytuje. :-D

[4]: Já mám zatím jen perníčky, s ostatním začnu až po Mikuláši. Peču pro nás a pro oba své potomky, krabičku cukroví dostane i náš kamarád. Pekla jsem i pro maminku. Přiznám se, že mě to baví. A ted' navíc na to mám víc času. :-)

[5]: Určitě se nenudím a nudit se nebudu. :-)

[6]: Růženko, perníčky jsem pekla ted' po několika letech. Pravidelně jsem je dělávala, když byly děti malé, dělala jsem i perníkové stromečky a dokonce i chaloupku. Pár roků zpětně je pekla dcera a pak mě jimi obdarovala (výměnou za moje cukroví). Prý je upeče letos také, tak se nechám překvapit.
Zatím peču, můj muž miluje sladké a všichni kolem si zvykli, že ode mně dostanou cukroví. :-)

[7]: Můj muž má notebook, ale já jsem staromilec. V nouzi nejvyšší na jeho not'as jdu, ale nějak mi nepřirostl k srdci. Přiznám se, že i k notebooku si beru myš. :-D

[8]: Maminka to dělala podobně jako ty, na lem měla našité kroužky. Je to opravdu hezký pohled na čisté okno s novými záclonami. :-)

[9]: Ježurko, já také odpočívám. Už jen ten pocit, že nemusím vstávat ve čtvrt na šest je osvobozující. Nehoním se, relaxuju a při tom i něco dělám.
Perníčky zdobím igelitovým pytlíčkem, na němž ustřihnu růžek. :-)

[10]: Mám zatím jen ty perníčky a umytá okna. V plánech toho bylo víc, ale nechám si něco "na pak". :-D Vůbec se ti nedivím, že se měníš v brtníka. Počasí venku je odporné, mlha, padá nějaký sajrajt. Ráno svítá po půl osmé a ve čtyři se šeří. Nic hezkého. Musím se přiznat, že kdyby nebylo vnoučat, asi bych to s vánočními přípravami také omezila. Ale rozzářené dětské oči pod stromečkem - na to se už moc těším. :-)

[11]: Děkuji za pochvalu. Je to sepsané proto, že už mám více času, než jsem měla dokud jsem chodila do práce. Perníčky jsem dělala po několika letech, v poslední době je dělala dcera. Určitě budu mít spoustu práce i pak. Barák, zahrada, ruční práce. :-D

[12]: Mám recept i na perníky, které jsou hned měkké, dělají se ve vodní lázni. Ale víc mi chutnají tyto. Cukroví dávám v krabicích na půdu a tam změkne pokaždé.
Muškáty jsem uklízela už v polovině října, koncem měsíce už u nás mrzlo. Letos jsem s výdobou začala o něco dříve, dělám jí vždy o prvním adventu, ale využila jsem přiznivého počasí a toho, že jsem doma. Navíc má od zítřka začít sněžit, to už by se mi do toho moc nechtělo. :-D

[13]: Na Singrovku nedám dopustit. Zdědila jsem jí po manželově babičce a je to nejlepší šicí stroj, který mám. Mám kromě toho ještě kufříkovou Veritas se šestnácti programy a overlock. Veritasku jsem z kufříku nevytáhla už hodně dlouho a overlock nerada navlékám. Takže já šiju na Singrovce a než bych použila jiný stroj, raději začišt'uju v ruce. :-D
Zlaté mám už jen nehty. :-D
Já s vánoční výzdobou také začínám pravidelně až o prvním adventu, letos jsem začala kvůli předpovědi počasí dříve. Když už mám umytá ta okna, udělala jsem venkovní výzdobu. Světýlka budu dovnitř dávat až o adventu. :-)

[14]: Moc děkuji za pochvalu. S prací to moc nepřeháním, mám čas i na relaxaci. :-)

[15]: Je to pravda. Využila jsem čas, kdy jsem byla bez počítače trochu užitečně. Nudit se určitě nebudu, z toho jsem obavu neměla. Jsem celkem činorodá, ono to s barákem a zahradou dost dobře nejde. :-D Ten pocit, že ráno nemusím vstávat podle budíku, ale vstávám podle sebe, je osvobozující. :-D

[16]: Modrá smrt - tenhle výraz znám z práce, kde mi také podobně padal počítač, až úplně skončil.
Je to zajímavá úvaha, i když přiznám, že jsem byla od začátku října tři týdny bez počítače, nebot' jsem měnila operátora. Zpočátku mě to štvalo, ale pak jsem si celkem zvykla. Co si budeme zastírat. Počítač je super věc, ale na druhé straně je to parádní žrout času. :-D

[17]: Hani, Singrovka je super stroj. Navíc jsem objevila opravnu šicích strojů, kde jsou tři starší pánové, kteří jsou stejně jako já staromilci. Před několika lety mi moje "drahé dětičky" někam ztratily člunek. Byla to pro mě konečná. Pak mi půjčila člunek kamarádka, která má stroj Bobin a kupodivu tam ten člunek pasoval. Když se mi poštěstilo objevit tuto opravnu, vypravila jsem se tam a na člunek se zeptala. Jeden z pánů šel do skladu a přinesl mi člunek v promaštěném papíře. Měla jsem pocit, že ten papír je tam od roku 1930. Pokládala jsem to za malý zázrak. Od té doby tam jezdím kupovat jehly a vím, že kdyby se Singrovce něco stalo, určitě by jí dali dohromady.
Stejně jako ty se moc nekamarádím s entlovací Veritaskou a overlockem. :-D
Ten čas na výzdobu domu a pečení si užívám. Loni jsem vše honila o víkendech a večerech. Ty služby navíc ti opravdu nezávidím. Neteř dělá na Vinohradech na hematologii, tak vím, jak to dopadá, když někdo vypadne.

[18]: Když jsem doma, dá se toho stihnout opravdu dost. Ale určitě zvolním tempo. Ted' je to možná způsobeno blížícími se Vánocemi.
Naštěstí jsem nezkameněla a ze zlatých ručiček mám už jen trochu pozlacené nehty. :-D
Zdaleka není vše hotovo. Mám opravdu jen ty perníčky a umytá a zvenčí ozdobená okna.
Zkus perníčky zdobit igelitovým pytlíkem s ustřiženým růžkem. Docela se to osvědčilo. :-)

20 Jarmila Jarmila | Web | 28. listopadu 2012 v 17:26 | Reagovat

Alenko, ty jsi neuvěřitelná. :-D Za týden jsi nadělala tolik práce. Opravdu máš s vyšíváním a zdobením perníčků zlaté ruce.
Máš pěkně nazdobená okna. Také jsem si objednala novou záclonu, protože mě ta v ložnici opouští. Ale mám hotovou. Nerada rozkládám šicí stroj a šiju. Dřív mi to tak nevadilo.

21 Hanka Hanka | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 18:53 | Reagovat

Ali, vítala jsem tě do klubu důchodců předčasně a teď jsem to prošvihla. ???
Takže nejdřív tě znovu vítám do klubu těch, kteří si užívají doživotní dovolenou. S tou dovolenou je to ovšem hodně pofidérní, protože nebudeš vědět, kam dřív skočit. Možná si ráda vzpomeneš na "leháro" v zaměstnání. ;-)  :-D
Koukám, že jsi to už pěkně rozjela, jenom nechtěj udělat všechnu práci najednou! ???
Napsala jsi úžasný román, udělala spoustu věcí a tvoje fotodokumentace je skvělá. :-)
Měj se krásně a pamatuj i na odpočinek (pokud tě nechají ;-))! Hanka

22 Lydie Lydie | 28. listopadu 2012 v 19:17 | Reagovat

Já to nemůžu ani číst-mám z toho komplex - stihla jsi tolik práce.....teď si připadám,že se flákám.Na okna jsem ještě ani "nešáhla" a Ty máš nové záclony a nazdobeno....

23 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 28. listopadu 2012 v 23:39 | Reagovat

A já si říkala kde jsi. No nyní už vím dočetla jsem až do konce. Já se chystám na perníčky od Natty co se dají hned jíst. Jak já byla v invalidním důchodě tak mě manžel pracující taky zdůrazňoval, že on musí jít do práce a já se mám. ;-)  :-D Raděj bych chodila, než být tak jak jsem byla :-)Zážitků plno a práce také,Ali pamatuj jsi v důchodě, tak klídek. Jo a vítám tě tedy mezi důchodci :-)

24 Marcela Marcela | 29. listopadu 2012 v 0:10 | Reagovat

jses strasne aktivni a sikovna, ale pernicky jsi pripalila :-P

25 Marcela Marcela | 29. listopadu 2012 v 0:12 | Reagovat

Ale pokud je mas jako ozdoby na stromecek, tak je to ok :-)

26 Katka Katka | Web | 29. listopadu 2012 v 7:58 | Reagovat

Pořád říkám, že se mi do přípravy vánoc nechce. Když jsem si teď přečetla, co už jsi všechno stihla, docela bych se do něčeho pusitila...ale jsem v práci a než přijdu domů, kdo ví, jak to s tou chutí bude. Jo, už vím - dnes nemůžu neb máme večer bowling, tak se musím šetřit ;-) a budu ráda, když stihnu připravit na zítra oběd. Máme teď nějak moc kulturních akcí a to se pak těžko uklízí a peče...

27 signoraa signoraa | Web | 29. listopadu 2012 v 11:21 | Reagovat

[20]: Jarmilko, kdybych měla k dispozici počítač, té práce by určitě tolik nebylo. Šicí stroj mám otevřený neustále, každou chviličku je potřeba něco přišít, či ušít. A navíc - tady stačí jen dát dřevěný poklop a je uklizeno. :-D

[21]: Hani, to vůbec nevadí. Ono stačilo jen to, že jsem doma a jako na dovolené jsem si určitě nepřipadala. Byl to takový první krůček do důchodu.
Začínám mít stejný pocit. V práci to bylo nárazové a já měla (do příchodu své nástupkyně) spoustu času na počítač. Ted' vidím kolem sebe jen práci, kterou bych měla udělat. :-D
Relaxuju a dětičky mě nechávají, protože jsem k rýmě, kterou si v podstatě "pěstuji" od skončení práce, dostala ještě příšerný kašel. K našemu doktorovi jsem nešla, stejně by mě hnal, tak jako obvykle, na plicní. Jdu tam sama v pondělí, jsem tam objednaná. Doufám, že se mi kašel podaří trochu zahnat. :-D

[22]: Neměj komplex. Bylo to všechno tím, že jsem byla bez počítače a měla tudíž hodně času. Na druhou stranu jsem však ráda, že okna jsou hotová. Když se podívám ven, jsem ráda, že už to mám za sebou.

[23]: Marti, byla jsem celou dobu doba a konala prospěšné činnosti. Je to super pocit, nikam ráno nemuset a nemuset vstávat podle budíku. Zatím stále ještě jde, ale až mu dojdou baterky, žádné jiné už do něj nekoupím. :-D
Děkuji moc za přivítání mezi důchodce. :-D

[24]: Připálila jsem jeden plech, chtěla jsem to vyhodit, ale pak jsem jednoho "osmahlíka" ochutnala a dá se to jíst. Moje dcera má nejraději připečené cukroví. Mě to vždycky mrzí, když se to stane, ale občas se zadaří.

[25]: Na stromeček je nedávám, zdobím s nimi girlandu u vchodu. :-D

[26]: Katko, měla jsem to stejné ještě minulý rok. Víkendy, kdy jsem se honila s cukrovím a pak odpoledne po návratu domů do hluboké noci. Deptalo mě to a také jsem neměla moc chutí. S úklidem to už několik let nepřeháním. Bývaly doby, kdy jsem musela mít všechno naleštěné, nablýskané, v noci jsem prala koberce a byla uštvaná jako čokl. Byla jsem tím protivná nejen sama sobě, ale i rodině a pak jsem ve finále usínala pod rozsvíceným stromkem. Jeden rok jsem před vánoci dostala zápal plic. Cukroví nějaké bylo, manžel utřel prach a vyluxoval, děti ustrojily stromek a já udělala i s nemocí jídlo. Vánoce byly o hodně hezčí a hlavně v klidu. Od té doby vím, že se nikdy už před vánoci nebudu honit, nebudu buzerovat své blízké, aby mi pomáhali. Vše v klidu a v pohodě. Okna jsem myla letos teprve potřetí. :-D
Nenech se rozhodit tím, že mám perníky a okna, víc toho opravdu nemám. Přeji hlavně klid a vše bez stresu. :-)

28 pavel pavel | Web | 29. listopadu 2012 v 14:24 | Reagovat

To je dobře že se nenudíš a kdyby náhodou ano, potřeboval bych taky vyprat závěsy a záclony. :-D

29 Hanka Hanka | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 23:12 | Reagovat

Ali, kašel je hrozně nepříjemný a vysilující, o tom bych mohla povídat, já měla příšerné záchvaty kašle a představ si, že to bylo z prášků na tlak. Doktorka mi je změnila a už kašlu jen občas.
Tobě přeju, abys byla co nejdřív v pořádku! :-) Hanka

30 signoraa signoraa | Web | 30. listopadu 2012 v 10:28 | Reagovat

[28]: Nenudím se, ani nevím, co nuda je. Mám před sebou ještě spoustu činností a i povinností, takže tvé závěsy a záclony asi budu muset odložit. :-D

[29]: Hani, ničí mě to a deptá. Nejhorší je, když si lehnu, to pak prokašlu téměř celou noc. K našemu doktorovi jsem nešla, ono stačilo, když mě poslal v říjnu se střevní chřipkou do Motola. Je mi jasné, že by mě stejně hnal na plicní, kam jsem objednaná na pondělí 3.12. Takže čajíčkuju, konzumuju med a snažím se to nějak překonat. Zavinila jsem si to sama, v sobotu jsem byla na burze v nevyhovujících botách a zřejmě jsem prostydla a pak jsem to "dorazila" na těch oknech.
Děkuji moc za přání, kéž by tomu tak bylo. :-)

31 Vendy Vendy | Web | 1. prosince 2012 v 2:20 | Reagovat

Alenko, soutěžní fotografie odtajněny, galerie otevřena!
Tímto si dovoluji pozvat tě k prohlídce vánočních pohledů. Stojí to za to!
Můžeš přizvat též své blogové přátele a kliknout si v anketě...
Hezký víkend! :-)

32 Natty Natty | Web | 1. prosince 2012 v 6:29 | Reagovat

Alenko, tak jsem si přečetla "Román jedné ženy" ;-)a úplně všechno viděla. :-D Vidím, že kromě hry s vnoučátky už máš perníčky a moc hezké. Já až zítra nebo spíš pozítří, až mi odjede návštěva. Tak hodně hezkých předvánočních dnů a PC by byl možná hezký dárek od Ježíška :-D  ;-)

33 signoraa signoraa | Web | 1. prosince 2012 v 21:03 | Reagovat

[31]: Hend se k tobě půjdu podívat. :-D

[32]: PC by byl opravdu krásný dárek k vánocům, ale my už investovali 16 tisíc do nového mrazáku, tak mám vybráno. Budu doufat, že ten můj starý comp ještě chviličku vydrží.
Děkuji za pochvalu perníčků. :-D

34 uzasnaholka uzasnaholka | Web | 1. prosince 2012 v 22:50 | Reagovat

:-D Páni to bylo dlouhý ale umíte to moc hezky podat :) mimochodem počítače mi je líto .. my s ním taky něco meli ale opravili nám ho ..

35 signoraa signoraa | Web | 1. prosince 2012 v 23:13 | Reagovat

[34]: Já jen doufám, že počítač nějakou chvilku vydrží. :-)

36 Ivet Ivet | Web | 2. prosince 2012 v 20:04 | Reagovat

Vidím, že se nenudíš, ba naopak, práce a zase práce, zvláště nyní před Vánocema to tak máme všechny! Moc hezky to popisuješ, krásně se to čte! :-)

37 Mniška Mniška | Web | 3. prosince 2012 v 21:09 | Reagovat

Páni, to byl pěkně nabytý týden! Nestačím se divit, co všechno jsi se svou rýmou zvládla. Ještě, že to stím počítačem dopadlo takhle, to je vážněskvělé! Nicméně vyšívat umíš krásně! Já umím vyšívat jen na kanavu, asi bych to bez kanavy jinak nezvládla.
Taky bych si přála, aby u nás už byly cítit Vánoce. Škoda. Ale u Vás to teď vypadá moc krásně!

38 signoraa signoraa | Web | 3. prosince 2012 v 23:11 | Reagovat

[36]: Děkuji za pochvalu. Máme asi všechny ted' před Vánoci více práce. Myslela jsem si, kolik budu mít času a už začínám věřit těm, kteří říkají, že nejčastější věta důchodce zní: "nemám čas". :-D

[37]: S rýmou a kašlem a nezbytnými kapesníky. Vzhledem k tomu, že stejně dopadl i manžel, došly pánské kapesníky už ve středu. Zbyly jen malé, dámské a ty manžel odmítl. Raději volil papírové.
Také jsem začínala s vyšíváním na kanavě a pak jsem začala i s plátnem. Věřím tomu, že bys to také zvládla.
Vánoce - zatím se mi ještě nevrátil čich, takže je necítím, ale docela vnímám, jak přichází "duch vánoc". :-D

39 Amelie Amelie | Web | 11. prosince 2012 v 23:09 | Reagovat

Zy jsi úúžasnááá. Hele, co mám chválit dřív? Cukroví, zlaté ozdoby nebo to nádherné vyšívání? A vzteklé, vzdorující, uražené děti, které se nechtějí stříhat, tak ty mám taky:-) Mám notebook ještě po manželovi, slepený izolepou a denně se modlím, aby to se mnou ještě chvíli vydržel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama