. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




V modrobílém ráji

31. ledna 2013 v 13:00 |  Postřehy, úvahy, zamyšlení

Včera jsme byli na výletě.

Byli jsme pozváni dál. "Nezouvejte se, prosím." Měla jsem tak trochu výčitky svědomí, protože my se doma zouváme a i když je to české specifikum, zouvám i návštěvy. V hale byly dlaždice a já si drhla podrážky kozaček na rohožce, abych zanechala co nejméně stop po tajícím a rozbředlém sněhu. Hostitel šel napřed, rozsvítil a prohlásil: "Pojd'te dál." Dál už pokračoval světlý koberec. Přeci tam nebudu hamtat v kozačkách! Zastavila jsem se v hale a ohnula se, že si kozačky zuji. "Opravdu se nezouvejte." Špatný pocit, který jsem měla z nepřezutí, byl okamžitě zapomenut. Ocitla jsem se totiž v modrobílém ráji. Místnosti vévodil osmiramenný porcelánový lustr s dekorem cibuláku. Kolem stěn prosklené vitríny plné cibuláku. Talíře s různými symboly, hladké a prolamované byly pověšeny na stěně. "To je všechno z porcelánky v Dubí." Málem se mi zastavilo srdce a já nevěděla, na co se dříve podívat. "Vy to také sbíráte?", zeptal se. "Ne, nesbírám, i když bych chtěla, ale mám to moc ráda." Hostitel nám pak ukazoval originální kousky, které se dnes už nevyrábí. Přiznám se, že se mi srdce tetelilo blahem a mé oči těkaly z jedné věci na druhou.
Taková nádhera.
Vzpoměla jsem si na dávnou návštěvu porcelánové manufaktury a muzea v Míšni. Zažívala jsem tehdy hodně podobné pocity.


Už jsem v některém z předchozích článků zmínila, že mám ráda cibulák. S touto vášní pro porcelán s kobaltovým dekorem jsem se nikdy netajila. Když jsme se před mnoha lety s manželem zařizovali, koupili jsme si porcelán, který byl k mání a tím byla Henrieta. Toužila jsem tehdy po kompletním jídelním servisu, ale naše finanční možnosti nám to neumožňovaly. Koupili jsme si nejprve talíře, které stály 420,- korun. Dnes směšná částka, ale v té době byl můj hrubý plat 1.100,- korun. Později jsme si přikoupili hrnečky na kávu. Byla to pro mě taková vzácnost, že jsem porcelán vystavila a používal se jen při výjímečných příležitostech. A já jsem si ty výjímečné příležitosti vůbec neužívala, protože jsem neustále sledovala svůj porcelán v rukách našich hostů a doufala, že přežije bez úhony. Pak jsem ho s obrovskou úlevou umyla, vyleštila a znovu vystavila. Za nějaký čas přibyl do sbírky mocca servis, kde už kromě hrnečků byla i konvička a cukřenka. Nikdy nebyl použit. Jen rozšířil mojí nevelkou sbírku.


Podařilo se mi sehnat cibulákový ubrus, utěrky a dokonce i látku, ze které jsem ušila závěsy na okno. Manžel sehnal umakart s cibulákovým vzorem a v naší původní staré kuchyni byl mezi dolními a horními skříňkami na zdi místo dlaždic.

Při jedné návštěvě u sousedky jsem zjistila, že moje, tolik vzácná Henrieta, je jen náhražkou za opravdový cibulák. S obdivem jsem si prohlížela prolamované talíře, které měla zavěšené v kuchyni a další krásné kusy tohoto porcelánu. Sousedka mi řekla, že jí to sehnala maminka, která pracovala v obchodě. Nikoho takového jsem neměla, byla jsme št'astná za to, co se nám podařilo sehnat a svou modrobílou sbírku, i když to nebyl pravý cibulák, jsem milovala.


Jak šel čas, začal se pravý cibulák objevovat i v obchodech. V té době jsme měli dvě malé děti se kterými jsem byla doma a manželův plat byl jediným zdrojem příjmů. Stávala jsem u výkladů a prohlížela si tu nádheru.
Jednou, až na to budu mít, tak si něco koupím.

Děti rostly, jejich nároky také a i když už jsem pracovala, peněz nikdy nebylo hodně. Občas jsem si však udělala radost a něco modrobílého koupila, ba i můj muž mě čas od času obdaroval nějakým kouskem.
Dokonce i moje děti, když dospěly a stály na vlastních nohách, občas přinesly jako dárek něco kouzelně modrobílého. Věděly, že mám cibulák ráda, i když mou vášeň nikdy nesdílely. Pro mě malý klenot, pro moje děti užitková věc.



Poštěstilo se mi dokonce sehnat i několik krásných kousků na burze, co na tom, že byly použité. Rozšiřovala jsem svojí sbírku Henriety a jako oko v hlavě opatrovala prvních pár kousků originálního cibuláku.


Moje bývalá kolegyně v práci věděla, jak se mi cibulák líbí. Když jsem odcházela do důchodu, dostala jsem na památku od svých kolegů nádherné šálky, cukřenku a talířky. Dojalo mě to a udělalo mi to obrovskou radost.


I k Vánocům jsem dostala pár kousků porcelánu s cibulákem. Krásné misky rozšířily mojí sbírku. Mám těch "vášní" víc a proto mi moje dcera dala pod stromeček předlohu na vyšívání. Jak jinak ? Přeci s cibulákem.

Nedávno jsem něco hledala na Aukru a jen tak pro zajímavost jsem se podívala, zda tu také někdo nenabízí cibulák. To, co jsem objevila mě přikovalo k počítači a já šla spát ve tři ráno. Ještě, že nemusím vstávat do práce. Manžel byl doma, neměl práci, tak jak je tomu v poslední době dost často. Díval se na mě, když jsem druhý den vstávala až hodinu po něm. Já, ranní ptáče. "My jsme si dneska nějak přispali, co? " "Já šla spát až ve tři." Díval se na mě a kroutil hlavou. "A proč tak pozdě?" "Já něco objevila na Aukru." Když jsem manželovi ukázala svůj objev, podíval se na mě a pronesl. "Mám supr nápad, budeš mít kulatiny, já si vždycky lámu hlavu, jaký dárek ti dát. Ted' už vím, co koupím."

Včera jsme jeli s manželem pro další modrobílou nádheru. Muž nechtěl riskovat poškození při zasílání poštou, proto raději zvolil osobní odběr. Nevím jak můj muž, ale já si myslela, že přijedeme, prohlédneme si co kupujeme, zaplatíme, poděkujeme a pojedeme. Ani jeden z nás netušil, že se ocitneme v modrobílém ráji u člověka, který cibulák miluje a sbírá ho. A který nás navíc provede svou sbírkou.
Hostitel nás po prohlídce první částí, pozval do druhé poloviny. O historii tohoto porcelánu a o technologii výroby a dekoru věděl hodně. Řekl nám, že první kousky podědil po svém tatínkovi a přirozeně pokračoval ve sbírce. Jeho děti jsou na tom podobně, jako ty naše. Jeho radost nesdílejí. "Až tady jednou nebudu, at' si s tím udělají co budou chtít."

Dojmy z návštěvy a radost z dárku, který dostanu až v červenci, ve mě doznívaly celý večer. Dokonce i v noci se mi o cibuláku zdálo.

A navíc? Poznali jsme velice sympatického pána, který mi na závěr návštěvy věnoval dárek, samozřejmě kousek cibuláku, prý jako pozornost. Kdybychom cokoliv potřebovali, co se této nádhery týká, máme se mu kdykoliv ozvat.
A já už vím, že jsme se určitě neviděli naposledy.


Nemůže se mi proto nikdo divit, že jsem se včera cítila jako v ráji.
V modrobílém ráji.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 es ef es ef | Web | 31. ledna 2013 v 13:17 | Reagovat

:)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 31. ledna 2013 v 13:33 | Reagovat

Na cibulák je vysazená moje maminka.
Takže to tvé nadšení úplně vidím před očima.

3 Ježurka Ježurka | Web | 31. ledna 2013 v 13:37 | Reagovat

To jsi mne dostala! Je to nádhera! Moje kolegyně z práce také jeden čas kupovala cibulák, oni na to měli. A já zase pro změnu jsem jeden čas milovala růžový porcelán. Ještě teď mám ve stěně za sklem některé kousky, ale také si říkám co s tím jednou bude? Není toho mnoho, ale je to hezké. :-)

4 b b | 31. ledna 2013 v 14:45 | Reagovat

WARNING! Keep reading on, or die tonight a exactly 12:42. This is based on a TRUE STORY! Once there was a baby girl named Marry. Her mother couldnt take all the crying, so she decied it was time for her to go. She buried her baby alive in her back yard. After she buried her she could still hear Marry crying. So she dug her back up and stabbed her one time in the arm, and buried her again. Marry cried harder, but a few hours later it stopped. At exactly 12:42, Marry died. She bleeded to death. Now her sprit hauntes the world. When your sleeping, she stabbes you in the arm and watches you bleed to death. And that's how she got the name "Bloody Marry" this is the true story of her. She wants everyone to feel her pain that she felt. Apperantly, if you repost this to 12 other comments you will have the best day of your life tomorrow. But if you break this chain you die at exactly 12:42 tonight by Bloody Marry. Don't belive me? You'll see!

5 bábina bábina | 31. ledna 2013 v 14:47 | Reagovat

[3]: Pokud máte půdu, uložit na půdu a doufat, že jednou to bude vzácná starožitnost. Vyrábí se ještě vůbec?
Také jsme měli nějaké soupravy Henriety.

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 31. ledna 2013 v 18:20 | Reagovat

Myslím, že cibulák má svou tajnou metodu, jak si vybrat ty, kteří se na něm stanou závisláky. Na mně ji použil, ale nejsem ten správný jedinec :-D.

7 Helena Helena | Web | 31. ledna 2013 v 18:26 | Reagovat

Ali máš dětskou duši a to se moc cení. :-)
Každý máme svoje lásky v něčem a u Tebe je tento porzelán jako ve vatičce. :-)Jelikož porcelán prodáváme,trpím takovou úchylkou,když někde jsme,převracím hrnek a dívám se na výrobce. :-D

8 Berry Berry | Web | 31. ledna 2013 v 22:33 | Reagovat

Teda, nádherná velká sbírka :-). Mimochodem, s tím zouváním, také se zouváme a asi neznám nikoho, kdo by se doma nebo návštěvy nezouval. Jen z filmů... Také bych se cítila prapodivně :-(

9 signoraa signoraa | Web | 31. ledna 2013 v 23:25 | Reagovat

[1]: :-)

[2]: Zdravím maminku. Bude nás takových určitě víc. :-)

[3]: Přiznám se, že jsem občas zalitovala, že nemám tolik financí, abych je mohla do cibuláku investovat. Takže kupuji po částech věci převážně užitkové. Manžel už dětem řekl, čím by mi udělaly radost, tak uvidím.
Růžový porcelán je hezký, ale ta modrobílá variace je pro mě hezčí. Mám tři kousky růžové. :-D

[4]: I am sorry, I can do very little English.

[5]: Půdu máme hodně velkou, ale zatím si cibulákem a třemi kousky růžové zkrášluju byt. Cibulák se vyrábí stále v Porcelánce v Dubí. Včera jsem se dozvěděla, že i v Duchcově. :-)

[6]: Jani, asi máš pravdu. Moje děti berou cibulák jako užitkovou věc, nic jim to neříká. Ale zet' je "postižený" podobně jako já. Takže nemusím mít strach, že moje malá sbírka skončí nějak špatně. :-D

[7]: Mám krédo, že duše nestárne. Dětská duše je čistá a nezatížená starostmi. :-D Je pravdou, že se dokážu radovat z maličkostí. Takže ty jsi přes porcelán odborník. :-D Já se také dívám na spodek a zjišt'uju původ. Jeden kousek má dva zkřížené meče, ten je asi nejvzácnější.:-)

[8]: Moje sbírka je malá, skládá se hlavně z užitkových věcí. To, co jsem viděla včera, je opravdu sbírka porcelánu v tomto dekoru. :-)
Zouvání je prý opravdu jen naše záležitost a já jsem zvyklá se zouvat. Překvapilo mě to. :-)

10 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. února 2013 v 0:57 | Reagovat

To je ale pokladů! :-)

11 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 1. února 2013 v 2:41 | Reagovat

Maminka taky milovala cibulák. Mívali jsme ubrus s cibulákovým vzorem a závěsy v oknech. Nějaký ten servis taky. Ale tenkrát to bylo velice nedostatkové zboží, to co se vyrábělo v Dubí, šlo na vývoz. Myslím ale, že nikdy neměla pravý cibulák.

12 Jarka Jarka | Web | 1. února 2013 v 8:47 | Reagovat

Taky bych byla v botech na světlém koberci nesvá a myslím, že bych se zula i kdyby mě hostitel sebevíc přesvědčoval o opaku. Možná, že v té cizině namají koberce, stejně, jako záclony v oknech. 8-O  :-D Toto modrobílé nádobí u nás v rodině nikdo nesbírá, jen moje mamka jednu dobu sbírala hezké hrnečky s podšálky, ale to je sbírka - každý pes, jiná ves. :D Nevím, jestli jsi fotila u toho pána, nebo u sebe doma, ale je co obdivovat, je to krása! :-)

13 signoraa signoraa | Web | 1. února 2013 v 9:52 | Reagovat

[10]: Moc děkuji :-D

[11]: Hani, já mám ještě schovaný cibulákový ubrus, ale na náš součaný stůl se rozměrem nehodí. Cibulákové závěsy jsem před vánoci pověsila v kuchyni. Jsou už hodně letité, ale občas jimi ozdobím okno. Také jsem nemívala pravý cibulák. První kousek mi koupil manžel před mnoha lety. Ted' už jich mám víc. :-)

[12]: Já byla hodně nesvá, sůj pokus o zutí jsem zopakovala třikrát, ale vždy se stejným výsledkem. V cizině mají koberce, místo záclon hodně voály. Tedy alespoň tam, kde jsem byla. Konkrétně Němci si na to hodně potrpí.
Fotila jsem doma. Já bych si tam asi netroufla fotit, pokládám za fantastické to, že nás pozval dál a provedl svou sbírkou. :-) Děkuji za pochvalu krásy. :-D

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. února 2013 v 10:59 | Reagovat

[13]: Moje maminka má taky cibulákové kousky. Naposled ode mne dostala cibulákovou aromalampu. :-)

15 Kerria Kerria | Web | 1. února 2013 v 13:49 | Reagovat

Krásná sbírka. Každý je holt praštěný něčím jiným. Já se zbláznila do panenek, ty do porcelánu :-D Manžela tím přivádím k šílenství, protože na rozdíl od porcelánu, panenky nemají žádnou užitnou hodnotu.
Můžeš mi prosím nějak stručně vysvětlit rozdíl mezi cibulákem a henrietou?

16 adaluter adaluter | E-mail | Web | 1. února 2013 v 16:30 | Reagovat

Jedna z mála věcí, které o cibuláku vím, je, že cibule prý vlasně vůbec není cibule, ale granátové jablko, nicméně netuším kdy ani kudy se ke mně tahle informace dostala, protože u nás nikdo cibulák nesbírá. :-D
Přesto uznávám, že je krásný a k zahození není ani to, že tví blízcí vždycky mají alespoň jeden tip na dárek o kterém vědí, že nezklame.
Já ať se snažím jak se snažím, vždycky mám pocit, že jsem se u mámy dárkem netrefila, prý všechno má a nic nepotřebuje, to je pak těžké. :-?

17 alena alena | E-mail | 1. února 2013 v 16:31 | Reagovat

Zkrízené mece by meli být Mísen,a to je skutecne drahý porcelán.Já jsem mela taky ceský cibulák,ale predala jsem dál.Já jsem vysazená zase na jahody ;-) Ale sbírku más prekrásnou.To je dobre,ze aspon zet je ze stejného testa^^.Já si taky nekdy ríkám kde asi skoncí ty mé poklady^^

18 alena alena | E-mail | 1. února 2013 v 16:36 | Reagovat

Jo,a tady se taky bezne zouváme kdyz jdeme nekam na návstevu a doma samo ssebou,zvlást kdyz je venku mokro a blátivo ;-)

19 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 1. února 2013 v 18:34 | Reagovat

Jé to byla krása, jak povídání tak modrobílé krásné kousky. Měla jsem kolegyni a ta měla stejnou vášeň. Jaké bylo pro mě překvapení, když mě uvařila kafíčko do jinak na ozdobu cibulákového hrníčku. Bylo to od ní pro mne vyznamenání. :-)

20 pavel pavel | Web | 1. února 2013 v 20:15 | Reagovat

Vypadá krásně a kombinace modré a bílé mám rád... pokud to není dlažba v nemocnici. :-D

21 Natty Natty | Web | 2. února 2013 v 7:04 | Reagovat

Alenko, i já miluji "cibulák", nemám tolik nádherných kousků jako ty, ale několik jich také vlastním. Dnes je velký výběr a bohužel ceny nejsou nejmenší, ale i prasátko pro štěstí potěší...Pěkný víkend. :-)

22 Jarmila* Jarmila* | Web | 2. února 2013 v 20:54 | Reagovat

Po cibuláku jsem jako mladá toužila. Ale, jak píšeš, stál hodně peněz, ty nebyly, a také byl nedostupný. Dnes už bych ho neměla kam dát.
Růžový porcelán se mi také líbí.
Ty máš pěknou sbírku. Také bych se ráda ocitla v modrobílém ráji. Jednou jsem měla možnost takovou menší sbírku vidět.
Přeji pohodový víkend. :-)

23 signoraa signoraa | Web | 3. února 2013 v 16:45 | Reagovat

[14]: Aromalampu s cibulákem jsem ještě neviděla. Určitě je nádherná. :-)

[15]: Já jsem sběratel všeho možného. Mám spousty knížek, zvonečky, kameny a cibulák. Tvé panenky už jsem na blogu viděla a moc se mi líbí, jak je oblékáš.
Rozdíl mezi cibulákem a Henrietou je v tom, že v Porcelánce Dubí se vyrábí tzv. pravý cibulák, zatímco Henrietu vyráběl Thun - Karlovarský porcelán ve svém závodě Stará Role. Dnes už se název Henrieta nepoužívá, je nahrazen názvem Saphyr. Dekor je stejný, oba tito výrobci (a mnoho dalších) použili vzory z míšeňského porcelánu. Porcelánka Míšeň je označena na rubové straně dvěma zkříženými meči a to je teprve ten echt pravý cibulák. :-)

[16]: Ano, je to opravdu granátové jablíčko. :-D
Je opravdu krásný a mám ho moc ráda. Navíc mě těší, že stejně rád ho má i zet', takže věřím, že sše ho ujme.
Moje děti nemají se mnou co se dárků týče problém. Tím, že mám větší okruh zájmů, většinou se pokaždé trefí. O mé zvonkové vášni věděli i všichni bělohorští skauti. Občas jsem jim něco šila a nikdy nic nechtěla. Ovšem, pokud mi přinesli zvoneček, ten jsem nikdy neodmítla. :-D Jinak já také mám všechno a nic nepotřebuju, ale je mnoho věcí, které mi udělají radost. A dárek udělá radost vždy. :-)

[17]: Míšeň vlastním ve dvou kouscích. Oba jsem koupila na burze už jako použité. Jeden z nich je na čtvrtém obrázku a je to schránka na cigarety. Zažloutlé okraje dokládají, že je starší. Kraje nejsou glazované a nejdou vyčistit. Přiznám se, že už také někdy přemýšlím nad tím, kam pak přijdou všechny věci. :-)

[18]: Tohle bylo asi poprvé, že jsem se opravdu nezula. :-)

[19]: Marti, to určitě muselo být obrovské vyznamenání, uvařit kávu do cibuláku. Já část vyndavám na Vánoce, nechávám ho do Nového roku a pak ho zase ukládám. Kdysi jsem také vařila návštěvám kávu do cibulového porcelánu, ale vůbec jsem si jí nevychutnala a dívala jsem se jako ostříž, zda se s ním nic nestane. Copak to mám zapotřebí? Dnes mám různých hrnečků spoustu, takže si kávu vychutnávám s návštěvami, nebo jen s manželem. :-)

[20]: Modrá je dobrá a bílá též. Nemocniční podlahu také nemusím. :-D

[21]: Cibulák je svým způsobem vášeň  a souhlasím s tím, že dnes už je to hodně drahá záležitost. Proto navštěvuji burzy a "slídím" po inzerátech. :-)

[22]: Já si svou touhu vyplnila koupí talířů a hrnečků Henriety v době, kdy jsme ještě neměli děti. Další kousky přibývaly až mnohem později. Připadá mi, že v době mého mládí to tak drahé, jako dnes. nebylo. :-)

24 Intuice Intuice | E-mail | Web | 3. února 2013 v 16:54 | Reagovat

[23]: Asi bych Ti ji měla někdy nafotit. :-)

25 pavel pavel | Web | 3. února 2013 v 19:41 | Reagovat

"Cibuláky" měli i Japonci a Číňané v dávné historii. Můžeš je vidět v Národní galerii na Staroměstském náměstí. :-D

26 signoraa signoraa | Web | 4. února 2013 v 9:56 | Reagovat

[24]: Budu moc ráda a předem děkuji. :-D

[25]: Vím, že dekor cibuláku je původem z Asie, ale to, že ho vlastní i Národní galerie jsem dosud nevěděla. Viděla jsem to kdysi v Míšni. Děkuji za tip, určitě do NG zavítám. :-D

27 Pižlík Pižlík | 5. února 2013 v 12:34 | Reagovat

Moc dobře si pamatuji, jak se dříve sháněl pravý cibulák. Místo toho se začala vyrábět levnější a dosažitelnější Henrietta.
Teď vlastně v porcelánce koupíš, co potřebuješ. Škoda, že už o cibulák není zájem zrovna jako o české sklo.

28 Vendy Vendy | Web | 5. února 2013 v 20:47 | Reagovat

Děkuji za krásnou modrobílou procházku!
I když cibulák zrovna moc neprožívám, jsou to pěkné kousky a líbí se mi, že mají hodně rozšířený sortiment. Myslím, že jsem viděla i váleček, s cibulákovým vzorem. Ale nevím, jestli to byl pravý cibulák nebo jen imitace.
Je to pěkná záliba a paradoxně díky tomu, že leccos nebylo k sehnání, mělas z těch dárků a nabytých kousků o to větší radost.
A pán, co ti daroval cibulákový kousek? Myslím, že může být bez obav - nemohl přijít do lepších rukou.
Pěkné doprovodné fotečky, Alenko. 8-)  :-)

29 signoraa signoraa | Web | 6. února 2013 v 12:14 | Reagovat

[27]: Pravý cibulák z Dubí byl opravdu velice nedostatkové zboží, protože se prodával pod pultem a většina ho šla na vývoz. Henrieta se dělala v Nové Roli a občas se dala sehnat. Ale i ta mi udělala a stále dělá radost. :-)
Já se bojím, že už o naše sklo není tak velký zájem, jako býval. Vytlačuje ho z trhu asijská produkce, která, ač je lisovaná, vypadá jako broušená. Hlavní rozdíl je cena a v dnešní době většina lidí kouká na to, za kolik kupuje.
I s tím cibuálkem je to podobné. Dnes ho nabízí nejen porcelánka, ale i spousta obchodů. Já ho objevila na Aukro, kde se dá sehnat levněji. Ale je to stejně "pálka". :-D

[28]: Jsem ráda, že jsem tě mohla provést modrobílou vášní. :-D
Cibulákový váleček z porcelánu se vyrábí, stejně tak i sběračky, kvedlačky a spousta dalších věcí.
Já mám váleček s dekorem cibuláku z keramiky (mám i kořenky a hrnky). Keramika se vyráběla se v Kožlanech a prodávala se v prodejnách výrobních družstev, nebo na hrnčířských trzích. Takže jsi mohla vidět originál váleček, nebo náhražku, kterou mám já. :-D
Já těch zálib, nebo spíš vášní mám víc. Cibulák, zvonečky, kameny a hlavně knížky. Na jedné straně radost a na druhé i starost. Někdy si říkám s Janem Nerudou: "Kam s ním?" :-D

30 Vendy Vendy | Web | 6. února 2013 v 20:45 | Reagovat

[29]:Tuhle Nerudovskou otázku taky občas řeším. Je spousta věcí, které bych ráda vlastnila(od knížek po hrnečky), ale kam s nimi? Už tak mám plné skříně a plné knihovny. :-?  8-)
Ale vyhodit něco z toho? Těžký výběr.

31 Amelie Amelie | Web | 9. února 2013 v 18:59 | Reagovat

Cibulák miluje maminka. A já ho mám vystavený na poličce v obýváku a nic mi neříká. Budu se stěhovat a nemám to kam dát...pošlu ti fotku, když mi napíšeš mailovou adresu...jenicek76zavinaccentrum.cz

32 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. února 2013 v 18:18 | Reagovat

Já se přiznávám, že tomuhle modrobílému jsem nepodlehla, jsem na jiný porcelán, na jednouchý spíš zajímavý tvarově. Takže klidně i jen bílý. I když jsme od tchána ke svatbě dostali taky modrobílý porcelán ale dekor vinný list. Je to něco podobného jako cibulák....

33 Hanka Hanka | E-mail | Web | 15. února 2013 v 21:01 | Reagovat

Cibulák se mi taky líbí, Ali, tahle sbírka je úžasná! :-)

34 Lukas Lukas | E-mail | 9. ledna 2015 v 11:48 | Reagovat

Máma na cibulák nedá dopustit. Když jezdíváme do Rakouska tak se vždycky musíme stavit na Hatích v prodejně www.originalcibulak.cz Ne že by se to nedalo objednávat přes internet ale máma si to ráda prohlíží i jen tak. Vždycky na vánoce koupím jako dárek, i když mi hubuje abych neutrácel ale co mám vymýšlet za dárky když nic nechce. U cibuláku mám jistotu že bude mít radost. :-)

35 Sousedka od vedle Sousedka od vedle | E-mail | 14. února 2015 v 17:06 | Reagovat

Krásnou sbírku cibuláku mají na zámku v Mnichově Hradišti, celou komnatu. Krásné i velké kusy, vyrobené jako dárky speciálně pro ně.
Také je tam komnata s delfským porcelánem - modré větrné mlýny, a s čínským - černo-červeným.
Je to krása, zajedte tam. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama