. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Sníh

4. února 2013 v 23:19 |  Postřehy, úvahy, zamyšlení
Jedli jste někdy sníh?

Já ano. Jako dítě docela často. Dokonce jsme si se sestrou nosily sníh domů, tam ho prolévaly sirupem a měly jsme ovocnou zmrzlinu. A jak chutnala.
Ještě donedávna jsem při sněžení vyplázla jazyk a nechala na něj padnout studenou vločku. Prostě jen tak.
Včera odpoledne se v Praze objevil sněhový poprašek. Trošičku, jako když pocukrujete bábovku. Když jsem si šla o půlnoci lehnout, zjistila jsem, že docela parádně chumelí. Bylo rozhodnuto. Ráno půjdu na sníh. Ne, že ho budu jen zametat, tak jako obvykle, protože celé osazenstvo domu si velice rychle zvyklo na to, že jsem v důchodu a tudíž mám na odklízení sněhu čas. Půjdu na sníh i v tom smyslu, že si ho naberu a donesu domů. A proč? Mám orchideje a zjistila jsem, jak báječně prospívají, jsou-li zalévány dešt'ovou vodou. Od jara do podzimu je to snadné, protože máme polovinu střechy svedenou do sudu a není problém si vodu nabrat. Ale ted', když sud stojí vzhůru dnem na kompostéru, dešt'ovka není.
Na podzim, před vybráním vody ze sudu, jsem si vytvořila zásoby dešt'ové vody. Nanosila jsem jí do domu a pak za pomocí kávových filtrů jsem jí vyčistila. Orchideje se mi za mou péči odvděčují. Kvetou téměř všechny, nebo mají nasazeno na květ.
Zásoby vody se tenčí už jen proto, že oproti minulé zimě mám orchidejí víc. A do jara a zprovoznění sudu na vodu je daleko. Už jedenkrát jsem podnikla "sběr sněhu", ale to vše pod milosrdnou rouškou tmy a za předpokladu, že mě nikdo ze sousedů nevidí. Co by si asi o mě řekli?



Sněhem okrášlený okraj Prahy, zahrada v bílém oblečení a sníh na střeše Letohrádku Hvězda, aneb výhled z okna.

Ráno jsem vstala a pohledem na teploměr jsem zjistila, že je + 0,3°C, což znamená, že sníh bude tát. Ke snídani jsem si pustila ČT 24 a čekala na předpověd' počasí. Dočkala jsem se informace, že sněžení bude přecházet v déšt'. Venku padaly veliké a těžké vločky. Nesmím otálet. Oblékla jsem si bundu, vzala škopek, umytou lopatku na smetí a vyrazila. Před domem bylo bílé nadělení. Nabírala jsem sníh a doufala, že nikdo neuvidí mé pošetilé jednání. "Dobrý den", ozvalo se za plotem. Vyletěla jsem jako čertík z krabičky, odpověděla a jen doufala, že sousedovic syn, který studuje vysokou školu, moje počínání nesledoval dlouho a že si všiml spíš škrábavého zvuku lopatky, než mých červených a do dálky svítících kalhot. Škopek s nabraným sněhem byl skryt za velikým květináčem s koniferem a moje činnost vypadala, jako bych sníh uklízela z plochy. Co na tom, že hrablo stálo opřené u domu a já shrbená "jezdila" po ploše lopatkou na smetí. Tohle bych prostě neokecala.
"Dobrý den" se ozvalo ještě třikrát.
Konečně bylo hotovo.
Na škopku jsem vytvořila čepici ze sněhu, protože už vím, kolik vody zbyde poté, co sníh roztaje.

Pak jsem vzala do ruky hrablo, posléze ještě koště, abych došla k poznání, že za celou dobu, kdy jsem pracovala správným nářadím na sníh, neprošla kolem našeho domu ani myška.

Vtipy o nás blondýnách jsou hodně časté a já se obávám, že svým dnešním počínáním jsem zavdala příčinu k dalšímu z nich. Nebo jsem jen položila důkaz o tom, že jsou mnohdy pravdivé? Možná se i dobře pobavili sousedé z okolních domů, dobře skryti za záclonou.

Škopek se sněhem jsem postavila do vany a věnovala se jiné bohulibé činnosti. Občas jsem se šla na sníh podívat a také ho zdokumentovat.
Začala se projevovat nepřímá úměra. Čím méně sněhu ve škopku bylo, tím více se začaly objevovat drobné kamínky, kterými úřad městské části sype chodníky a které jsme si na zahradu přinesli na podrážkách svých bot. Kamínky jsem zpočátku pečlivě vybírala, ale pak jich bylo čím dál, tím víc a já svou snahu vzdala. Budu muset před filtrací ještě použít síto, abych přes něj vodu procedila.
Postupem času sníh ztrácel svou krásnou a bílou barvu a poněkud šedl.




Odpoledne mi dcera přivezla vnučky a já jim vysvětlovala, proč mám ve vaně škopek s tajícím sněhem. Vydržel hodně dlouho a já chtěla svým vnučkám ukázat, co je všechno v čistém a čerstvém sněhu, protože stejně jako já kdysi a spousta dalších dětí dříve i dnes, jedí sníh. Tání jsem uspíšila napuštěním horké vody do vany. Sníh roztál a já mohla začít s filtrací. Holky mi u toho asistovaly.

A já se znovu zeptám - jedli jste někdy sníh?


To, co je na posledním obrázku je obsah filtru po vyčištění asi dvou litrů vody z čerstvého a na pohled čistého sněhu.

Přiznám se, že už nikdy nenechám spadnout jedinou vločku na svůj jazyk.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. února 2013 v 23:58 | Reagovat

Tak to bych nepovažovala za nis tak nenormálního. Klidně by se dalo vysvětlit, že tu vodu ze sněhu používám na zalévání květin. S tou čistotou sněhu se to dalo čekat. My jsme také lízaly v dětství sníh. Chodila jsem do školy přes takovou louku- zkratkou a to byl sníh opravdu bělounký. Lehaly jsme si na něj  s holkama a rukama dělaly andělíčky a samozřejmě lízaly, koulovaly se. Většinou po cestě ze školy domů. Ráno se musela stihnout cesta za 10 minut, odpoledne nám trvala půl hodiny i déle. ;-)  :-D

2 pavel pavel | Web | 5. února 2013 v 1:41 | Reagovat

Já cucal rampouchy, to vím určitě... a je dost možné, jako malé dítě i sníh.
S tím bělostným sněhem bych ti řekl hned, to to popílek ze smogu a z komínů kolem... ale uhlí je na žaludek zdravé. :-D

3 Japonský dům a rozhovory Japonský dům a rozhovory | Web | 5. února 2013 v 5:52 | Reagovat

Možná když mi bylo 5, teď na to už nepomyslím.
Ten sníh ve vaně mě docela dostal :)

4 Natty Natty | Web | 5. února 2013 v 6:03 | Reagovat

Alenko, jako dítě jsem slupla kila sněhu :-D Dokonce i lízala rampouchy a vidíš, nijak mě to "nezabilo" ;-)Ovšem moc mě zaujala tvoje činnost s filtrací, to máš můj obdiv a pravda je, že já zalévám orchideje celou dobu dešťovou vodou a kvetou mi celoročně. Pro ty je určitě dešťová voda vhodná ;-) A jest-li bych lízala dnes ? Občas si ještě líznu, když jsme na procházce, je pěkně bílý sníh a já mám žízeň. A také dáváme sníh ve velkých mrazech králíkům. ;-) Pěkný den, i když sníh už téměř zmizel.

5 es ef es ef | Web | 5. února 2013 v 7:17 | Reagovat

Tohle mi jednou taky babička ukazovala!

6 signoraa signoraa | Web | 5. února 2013 v 11:38 | Reagovat

[1]: Musím se přiznat, že mě překvapilo, jak je sníh špinavý. Padal v noci a dlouho neležel. Na pohled krásně bílý a ve výsledku? Také jsem jako dítě dělávala andělíčky, dnes je dělají moje vnučky. :-)

[2]: Rampouchy - to byla lahůdka. :-D
V naší čtvrti je plyn a opravdu nevím o nikom, kdo by tady v okolí topil uhlím. To, že ve sněhu bude nějaká nečistota jsem tušila, ale že to bude taková špína? To mě docela překvapilo. Filtry jsem musela měnit, takhle špinavý už neprotékal. ;-)

[3]: Jako dítě jsem sníh jedla docela často. Vidím to i u svých vnuček. Když jsem jim ukazovala špinavý filtr, aby viděly co si strkají do pusy, ta mladší řekla, že už jim to ukazovala paní učitelka ve školce a starší pronesla, že "sníh je přeci dobrej." :-D

[4]: Jako dítě jsem na tom byla stejně, asi tak jako většina dětí. :-D Vodu pro orchideje filtruju celou dobu, co je mám. Jsou mi za to vděčné a opravdu nádherně kvetou. Dnes už bych si asi sníh do pusy nevzala, když jsem viděla výsledek prvního filtrování sněhu, přestala jsem na padající vločky vyplazovat jazyk. :-D

[5]: Také jsem to vnučkám včera ukázala, abych jim doložila, jakou špínu si dávají do pusy. Obávám se, že s nulovým výsledkem. :-D

7 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 5. února 2013 v 12:02 | Reagovat

Spadlá vločka na jazyk by mi nevadila.. Ale sníh ze země bych si už nikdy nevzala..

8 Pižlík Pižlík | 5. února 2013 v 12:27 | Reagovat

Pamatuji si, že víc než sníh jsme si odlamovali kousky ledu jako lízátka.

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. února 2013 v 12:47 | Reagovat

Vločky jsem chytával jazykem v letu.

[8]: Rampouchy, to bylo žůžo.

10 Ježurka Ježurka | Web | 5. února 2013 v 13:30 | Reagovat

No, tohle jsem tedy netušila, taková špína! Já si nepamatuji, že bych někdy lízala rampouchy nebo jedla sníh. Neměla jsem tu potřebu. Což ale určitě nemohu tvrdit o svých dětech. :-(

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. února 2013 v 14:34 | Reagovat

Inu, Maruška chodí v zimě na jahody, Alenka zase na sníh...:-D

P.S: A to já si sněhu klidně blíznu, troufám si říct, že dýcháme větší sajrajt :-).

12 Janka Janka | Web | 5. února 2013 v 15:09 | Reagovat

Určitě jsem ho jako zvídavé dítě ochutnala, ale jen ochutnala, nic více.... :-)

13 Kerria Kerria | Web | 5. února 2013 v 15:23 | Reagovat

My tenhle pokus dělali ve škole už snad v druhé, max. třetí třídě. Takže sníh jsem nejedla a ani neolizovala rampouchy :-D

14 Helena Helena | Web | 5. února 2013 v 15:44 | Reagovat

My jsme chytali vločky do pusy. :-)Vzpomínám si,když jsme šli na půlnoční a tiše se sypal sníh a my šli s otevřenou pusou. :D A rampouchy jsme lízali taky a ani si nevzpomínám,že jsme byli nějak nemocní. ;-) To s tou deštˇovkou musím vyzkoušet,díky za tip. :-)

15 Ivet Ivet | Web | 5. února 2013 v 17:43 | Reagovat

Hm, to my jsme jako tři ségry určitě také sníh okusily, ba i rampouchy lízaly jako lízátka, to byla přeci taková dětská záliba! :-D  :-D , jak píše i Helenka! :-)

16 bábina bábina | 5. února 2013 v 18:33 | Reagovat

No já bych všem  zvědavým kolemjdoucím pověděla, že si chci udělat sněhuláka a tady mne sebou ruce, tak ho budu stavit ve vaně. :-D  :-D  :-D

17 bábina bábina | 5. února 2013 v 18:34 | Reagovat

Sníh jsem jedla i lízala krápníky. ;-)

18 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. února 2013 v 20:34 | Reagovat

Ty sbíráš sníh pro dešťovou závlahu v zimě a já zase, ač neblondýna, chodím a nosím si ve kbelíku hlínu z krtčích hromad. Je to odpočatá hlína a dávám ji k diviznám, na jaře si v ní rochní klíčící semínka v pařeništi. Je z hloubky, neobsahuje plísně.
Ale chápu Tě, vždycky čekám na čerstvý snížek, abych si pěkně vyčistila koberečky k letišti. To se to pak ťapká po čistým koberečku...

19 Jarmila* Jarmila* | Web | 5. února 2013 v 20:45 | Reagovat

Sníh mě nenapadlo sbírat. Jestli napadne, tak si ho taky nanosím, abych mohla zalévat orchideje. Zatím zalévám odstátou vodou z vodovodu.
Neřekla bych, že může být tak špinavý.
Jako dítě jsem ho také jedla a cucala rampouchy. :-D

20 Intuice Intuice | E-mail | Web | 5. února 2013 v 22:08 | Reagovat

Sníh jsem hodně jedla, rampouchy taky. Ale ten šťastný pocit u jedení a lízání - ten vzpomínám dosud! :-)

21 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 5. února 2013 v 23:14 | Reagovat

Rampouchy jsem ani necucala, ale sníh, tak to byla jiná. Do sněhu jsme si zamíchaly jako děti marmeládu :-)ó to byla zmrzlina, mňam. Braly jsme ten čistý :-D

22 signoraa signoraa | Web | 6. února 2013 v 11:59 | Reagovat

[7]: Spadlá vločka mi také nevadila, já je dokonce i chytala. Od prvního filtrování sněhu to už nedělám. :-)

[8]: Sníh se sirupem a rampouchy patřily mezi pochoutky. :-D

[9]: Také jsem je chytala a nechávala rozplynout. "-D

[10]: Špína mě překvapila o to víc, že sníh byl čerstvý a na pohled čistý. Rampouchy a sníh patřily k zimě nejen u mě, ale i u mých dětí. Ba i vnučky konzumují sníh. ;-)

[11]: Já chodím i na jahody, včera jsem neodolala a koupila si je. :-D A to mě ani zlá sestra Holena k ničemu neponoukala. :-D
Vím, že dýcháme sajrajt, proto chodím ráda ven, když prší a vzduch je umytý. :-)

[12]: Já ho jako dítě běžně jedla. :-)

[13]: Nám nikdo tenhle pokus nikdy neukázal a proto sníh patřil k mým zimním pochoutkám. Vnučky mi říkaly, když jsem je tu v pondělí měla, že jim to už ukazovala paní učitelka ve školce. Zda padlo semínko na úrodnou půdu, nevím. Obávám se,že budou sníh baštit pořád. :-)

[14]: Vločky do pusy jsem chytala ještě na začátku letošní zimy. :-D
Dešt'ovou vodu na kytky vyzkoušej, opravdu jim svědčí.

[15]: Myslím si, že většina dětí okusí sníh a cucá rampouchy. Viděla jsem to u sebe, svých dětí a vidím to i u vnuček. :-)

[16]: To je dobrý nápad. :-D :-D Pamatuji si, že tchýně sněhem uklízela na půdě. Nanosila si ho nahoru, otevřela okna, aby jí rychle neroztál a pak s ním zametala. Mohla bych se vymluvit, že jdu po jejím vzoru uklízet půdu. :-D

[17]: Takových nás byla určitě většina. :-)

[18]: Když je čerstvý sníh, tak také vynáším malé koberečky a pokládám je lícovou stranou na sníh a pak do nich buším. :-D
O krtincích to vím, ale tady u nás aby krtka pohledal. Takže, coby zahrádkář ti tu zeminu docela závidím. :-)

[19]: Minulé zimy mi stačila zásoba, kterou jsem si vytvořila na podzim, ale mám už dvanáct orchidejí a spotřeba je větší. Proto ten sníh. :-D
Rampouchy byly vninikající. :-)

[20]: Taky na ten pocit vzpomínám, jen mi vadilo, že rampouch mi teplem ruky tál. :-D

[21]: Marmeláda :-D, my do sněhu dávaly sirup a byla to opravdu výborná zmrzlina. Čistý sníh jsem si také přinesla domů a výsledek? Děs.

Moji milí blogoví přátelé, děkuji všem za komentáře. Jak jsem zjistila, většina z nás jedla v dětství sníh, cucala rampouchy. Byla to pro nás všechny pochoutka.
Nevím, zda po mém posledním obrázku ještě někdo z vás sníh okusí. :-D

23 bretislav bretislav | Web | 6. února 2013 v 12:48 | Reagovat

Taky se divím, co to máte za sousedy? Vždyť takové sklízení sněhu pro bohulibý účel je zcela normální, dokonce chvályhodné!
Copak mlsání sněhu, z toho už budeme "vyléčeni", ale pozor na oblizování kovového zábradlí, když mrzne! Taky jsem zažil, naštěstí ne svým jazykem. :-D

24 adaluter adaluter | E-mail | Web | 6. února 2013 v 15:59 | Reagovat

Říká se, že déšť a sníh čistí vzduch, není pak divu, že když je vzduch čistší, něco se zkrátka umazat muselo. :D
Sníh jsem jedla taky docela pravidelně, pamatuju si jeho zvláštní, jakoby kovovou příchuť (že by popílek?) a myslím, že to nejspíš žádnému dítěti nijak zvlášť neuškodí, pokud to nepřežene a nedostane angínu. :D
Obávám se, že jako malí jsme do pusy strčili i mnohem horší věci, já prý bývala specialista na slepičince :-! :-D  :-D
U těch si ovšem na příchuť nevzpomínám, naštěstí. :-P

25 iva221 iva221 | Web | 6. února 2013 v 18:07 | Reagovat

I já se přiznávám, že jako malá jsem jedla sníh a cucala rampouchy, ale snad byl dřív ten sníh čistší. :-D

26 pavel pavel | Web | 6. února 2013 v 18:11 | Reagovat

[22]: Navíc každá malá nečistota, kterou přijmeme, podpoří sebeobranné reakce našeho organismu, takže je to nám vcelku prospěšné. Klidně si pochutnávej na sněhu dál. :-D

27 Janah Janah | Web | 6. února 2013 v 22:40 | Reagovat

Taky jsem se cpala sněhem, a dost často jsem cucala rampouchy - ty nejlepší byly z továrny, co jsem kolem ní chodila do školy :-!  :-D

28 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 6. února 2013 v 23:03 | Reagovat

Dnes už sníh nebaštím, ale pamatuju si, že mi nejvíc chutnaly do tuha uhnětené sněhové koule, co se nedaly ani cucat a musely se rovnou kousat.
A rampouchy mi nejvíc chutnaly tehdy , když jsem skoro v 35 čekala dvojčata ( dnes už jim bude 10 let ). To jsem byla šíleně ulítlá na jakýkoliv led a byla jsem schopná uprostřed Liberce v době největšího smogu lámat z nízkých střech a okapů rampouchy a cucat je jako nanuka.Věděla jsem ,že kdybych to nechala roztát, že v tom bude plno bordelu, ale nešlo tomu odolat. Bylo to jako droga. Všichni ( já i obě děti )jsme to přežily ve zdraví a moje děti jsou dnes velmi málo nemocné. I dnes, v období chřipek, kdy podlehnou i relativně silní jedinci, mají jen rýmu. ;-) :-)

29 signoraa signoraa | Web | 7. února 2013 v 10:58 | Reagovat

[23]: Sousedé jsou pozorovatelé. Kdyby se mě zeptali, tak bych jim své počínání vysvětlila. Bez vysvětlení mé konání působilo pošetile.
Zábradlí jsem nelízala, ale jednou jsem si olízla brusli. Pak jsem čekala doma s vyplazeným jazykem, až to povolí. Táta mi tehdy řekl, že bych "nějakou zasloužila", ale že už jsem vytrestaná dost. :-D

[24]: Ono to platí, že po dešti a sněhu je vzduch vyčištěný. Moje astmatické plíce by o tom mohly povyprávět. :-D
Děti opravdu strčí do pusy kdeco. Já v dětství prý jedla žížaly. Sama si to nepamatuju, ale maminka to občas dávala "k lepšímu", aby světu ukázala, že přivedla na svět čuně. :-D

[25]: Ivo, mám taky pocit, že byl sníh dříve čistší. :-)

[26]: Určitě jsem si v dětství imunitu posílila. Asi dost dobře, protože dětské nemoci přišly až v pozdějším věku. V devatenácti zarděnky a v pětatřiceti příušnice - to byl tehdy docela průšvih. :-D

[27]: Sníh byl určitě čistější, než ted' a rampouchy také. U babičky, kde byla hodně členěná střecha, bývaly obrovské rampouchy. Občas se podařilo nějaký ulomit a to teprve bylo něco. :-D

[28]: Sníh a rampouchy asi patřily k pochoutkám nás všech a určitě to pokračuje dál i u našich potomků.
Když jsem čekala první dítě, tak jsem milovala vůni čerstvého asfaltu, který asi taky není "to pravé ořechové". Dokázala jsem stát dlouhou dobu a sledovat asfaltéry, jak v dřevěných necičkách nosí tér a pak ho horký rozhrnují. Ta vůně mě dokázala připoutat na hodně dlouho. Dnes už mi to vůbec nevoní. :-D Syn je také hodně odolný, na rozdíl od dcery, kdy jsem měla rizikové těhotenství a z větší části jsem jí vyležela v Motole.
Bud' ráda, že jsou tvé děti odolné, je to obrovská výhra. :-)

30 adaluter adaluter | E-mail | Web | 7. února 2013 v 11:37 | Reagovat

[29]: Vidím, že maminky mají hodně společného, já ty slepičince taky mívám "na talíři" dodnes. :-D  :-D

31 signoraa signoraa | Web | 7. února 2013 v 12:28 | Reagovat

[30]: Máš pravdu, já ve své zlomyslnosti občas připomenu svému synovi, jak rád sbíral vajgly. Dětská poradna tehdy u nás fungovala pouze ve středu odpoledne, šla jsem tam s tříměsíční dcerou. Syna, kterému byly tři roky jsem před cestou vykoupala a převlékla, protože ze zahrady byl jako čuník. Cestou jsem se zastavila s kamarádkou, která už z poradny šla a všimla si, že syn má v puse vajgla, kterého sebral z chodníku. Otřela jsem mu pusu, řekla, že to dělat nesmí a pokračovali jsme k dětské doktorce. "Když už jste tady, já se podívám i na kluka." Hrůza, pod třičkem měl asi dvacet vajglů, které si tam schovával "na pak" a ty se rozsypaly po celé ordinaci. Tehdy jsem se chtěla studem propadnout, dnes mu to občas připomenu.
Asi jsou fakt všechny mámy stejné. :-D :-D

32 Simi Simi | E-mail | Web | 8. února 2013 v 7:01 | Reagovat

Ahoj prosím ťa nemôžeš mi da hlas prosím...   Kludne aj oplatim
Hlas môžeš dať pre Simi sem http://katrin-michel.blog.cz/1302/sonblog-1-kolo#komentar105848630

33 Vendy Vendy | Web | 8. února 2013 v 11:30 | Reagovat

Taky si pamatuju, že jsme jako malé děti ochutnávaly sníh nebo olizovaly rampouchy, tedy střechýle. Samozřejmě byly bez chuti, takže jsme se na to brzy vykašlaly.
Ale, Alenko, nenapadlo tě spíš obrátit sud a nachytat další dešťovku, když má pršet? Pár dní v zimě (no, víc dní, co si budem povídat) je nad nulou a deštivo. Když si tu dešťovku začerstva překýbluješ a odnosíš někam do místnosti, kde nemrzne, máš zásoby na celou zimu...
A po vybrání můžeš zas sud na nějaký ten týden překlopit. 8-)

34 Vendy Vendy | 8. února 2013 v 11:32 | Reagovat

P.S. jinak na tvém nápadu nanosit si sníh a nechat ho rozpustit, nevidím nic špatnýho - je to docela dobrý nápad a logický, sníh je přece jen jiné skupenství vody... ;-)  :-)

35 Otavínka Otavínka | E-mail | Web | 9. února 2013 v 7:56 | Reagovat

Ano, jako malá holčička jsem si taky donesla domů sníh a polévala malinovou šťávou a pak jedla lžičkou. Taková novodobá zmrzlina. Nyní jako stará holčička jsem sesbírala sníh na balkoně a když roztál zalila jsem s ním dvě orchidejky a ony rozkvetly. :-)

36 Lydie Lydie | 9. února 2013 v 16:55 | Reagovat

Za našeho dětství byl sníh určitě čistější.Také jsem ho jedla.
Několikrát jsme doma zůstali "bez vody" - tak jsme rozpouštěli sníh - tedy ze sněhu té vody moc není....

37 signoraa signoraa | Web | 12. února 2013 v 10:23 | Reagovat

[33]: Kdyby to bylo jednoduché, už by sud stál na zahradě. My totiž musíme vždy (tedy spíš můj muž) rozebrat okapový svod a pomocí zavěšných trubek přesměrovat odtok vody nad sud. Práce je to na asi hodinu a půl. Sběr sněhu je jednodušší. :-D

[35]: Sníh se št'ávou byla lahůdka mého dětství. :-D Venku nám sněží, tak budu zase možná sbírat, ale už naposledy. Zásoby by měly do jara už vydržet.

[36]: Pamatuju si, jak před mnoha lety praskla voda v ulici a my také nosili domů sníh, aby bylo čím splachovat záchod. Naštěstí to brzy opravili. :-)

38 Vendy Vendy | 12. února 2013 v 11:18 | Reagovat

[37]:Tak to je potom jiná...
Ale teď sněží jak o závod, můžeš kyblovat a kyblovat!
Dešťovka je opravdu na kytky nejlepší. ;-)  8-)

39 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. února 2013 v 18:25 | Reagovat

Sníh jsem taky jako malá dlabala a ještě cumlala k tomu rampouchy.... :-D
Ale nejvíc mi chutnal na chalupě uprostřed lesů....

40 Katka Katka | Web | 12. února 2013 v 23:08 | Reagovat

Samozřejmě že jsem jedla sníh. Ani jsem nebyla tak malá. Na lyžích bych si ho dala i teď, kdybych měla žízeň. Ale mou specialitou, když jsem byla holčička, byly rampouchy. Ty jsou taky pěkně špinavé, což jsem nevěděla, a proto jsem si vysloužila vejprask. Táhla jsem domů, pusu špinavou od ucha k uchu a na mámin dotaz, jestli jsem jedla rampouchy, jsem statečně zapírala...

41 Hanka Hanka | E-mail | Web | 15. února 2013 v 21:05 | Reagovat

Jako děcko jsem taky jedla sníh a cumlala rampouchy, ovšem teď bych si to určitě hezky rychle rozmyslela. ;-)

42 signoraa signoraa | Web | 17. února 2013 v 0:36 | Reagovat

[38]: Mám zásoby, se kterými už do jara a zprovoznění sudu, vydržím. Na podzim si budu muset vody nastřádat víc. :-D

[39]: Mě sníh chutnal také a myslím si, že v kraji mého dětství nemohl být takhle odporně špinavý. :-D

[40]: Na nás to doma také vždy prasklo, už jen proto, že št'áva z lahve mizela rychleji, než tající sníh. Samozřejmě, že jsme se sestrou statečně zapíraly. :-D

[41]: To, že sníh a rampouchy nejsou čisté jsem věděla, ale po prvním filtrování sněhu, když mi docházela voda na orchideje, jsem zjistila, co je to za špínu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama