. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Deník z jarních prázdnin

26. února 2014 v 11:29 |  Putování po Čechách

Nejen děti školou povinné, ale i ty školkové mají jarní prázdniny. A co to znamená? V každém pražském obvodě je většina školek uzavřených a funguje jich jen malé procento, pro ty děti, které to opravdu potřebují. A protože dcera finišuje s prací na katalogu pro jednu velkou firmu, hodilo se jí, že jsem sama navrhla, aby holčičky trávily čas prázdnin u nás. Svůj návrh jsem vznesla nejen kvůli dceři, ale i kvůli manželovi, kterého začíná pomalu, ale jistě deptat to, že je bez práce.
Tak jsme byli hlídací.

Sobota - Babinský
Vydali jsme se na procházku za jedním ze "slavných" obyvatel čtvrti, ve které bydlíme. Slovo slavný je příliš nadnesené, spíš by se hodilo známý, nebo ještě raději nechvalně známý. Tou osobou je Václav Babinský, který byl také nazýván Venca z Pokratic. Loupežník, který si odseděl za své činy 20 let těžkého žaláře a jehož se po propuštění ujaly řádové sestry, dožil svůj život jako zahradník v klášteře v Řepích. Odtud pak chodil do pražských hospod, kde vyprávěl o svých skutcích. Ty daly vzniknout legendě.


Současný pomník je nový, pamatuji si ještě na ten starý, původní, který byl umístěn na vězeňském hřbitově. Vzpomínám si, že jsme jako děti zpívaly písničku "Babinský, známý lotr mexický."
Náš pěší výlet skončil ve Zličíně. Déšt' nás zahnal do autobusové zastávky, kde jsme si počkali na autobus, který nás odvezl zpátky na Bílou Horu. Sára měla silné ponožky a cestou do schodů kopala pantoflemi do jejich hrany. "Proč to děláš?" "Babičko, ty pantofle jsou mi nějaké neútulné." Na další slova jsem se už nezmohla, smála jsem se ještě notnou chvíli potom. Asi budeme muset koupit větší pantofle.

Neděle - Lesy, vody a stráně
Mraky se honily po obloze celý den. My se vydali do lesoparku Cibulka. Jen pár pejskařů, trocha sportovců. Jinak klid. Občas spadlo pár kapiček deště. Holky se vyřádily na hřišti, kde byly úplně samy. Kapky deště na skluzavce vytrvale utíraly svými kalhotami. Nechtělo se jim domů. Nakonec se nechaly přesvědčit.


Zjistila jsem, jak je z jednoho místa báječně vidět Motolská nemocnice.

Pondělí - Den her
Ráno jsme se Sárou kramařily na půdě. V jedné skříni byly uloženy hry po jejich mamince a jejím bratrovi, kterému holky říkají "strejdí". Několik her jsme donesly dolů do bytu. I když byly uloženy ve skříni, stejně se na ně prášilo. Všechny krabice jsem otřela vlhkým hadrem a pak jsme je rozkládaly podle radiátorů, aby oschly. Počasí takové nic moc. Chvilku sluníčko, chvilku to vypadalo na déšt'. Holčičky chtěly ven, takže jsme se všichni oblékli a šlo se. Holky prolezly všechny prolézačky na hřisti, otestovaly obě skluzavky a šlo se domů. Večer pak s námi doma hrály některé z nalezených her. Hádejte, kdo prohrál. No, přeci já. Dříve jsem se snažila, abych prohrávala, ted' už se téměř snažit nemusím.


Úterý - Odpočinkový den
Holky odjely dopoledne domů, protože odpoledne měly už dlouho naplánovanou návštěvu a my měli s mužem odpočinkový den. Snažili jsme se dohnat to, co jsme nestilhli v předchozích dnech. Opravdu, ve společnosti těch dvou malých treperend, není moc šance cokoliv udělat.

Středa - Kulturní den
Ráno jsem vstávala brzy. Nějak jsem nemohla dospat. Měla jsem v deset dopoledne sraz na Národní s Přemkem, který pro mě měl lístek do divadla. Byla jsem tam o něco dříve a byl čas na pokec i s dalšími lidmi z naší kulturní party. Naposledy jsme se viděli v prosinci na Hamletovi. "Tak co je u tebe nového?", byla nejčastější otázka.
Hra Play Strindberg od Friedricha Dürrenmatta se mi opravdu líbila. Skvělé dialogy všech tří protagonistů vyvolávaly občas v hledišti smích, někdy byly až krutě pravdivé. Dvěma slovy - herecký koncert.

Zdroj: INTERNET - Stránky Divadla Metro

Z divadla jsem jela do Košíř pro holčičky. Už měly sbalené hračky a moc se těšily. Manžel přijel z domova chvilku po mě, vypili jsme kávu, naložili jsme holky do auta, cestou domů nakoupili a začali plánovat, co všechno ještě podnikneme. Stihli jsme rychlobruslení a viděli vítěznou D'áblíkovou. Obávám se, že díky Sáře už jí to jméno v naší rodině nikdo neodpáře. :-D


Čtvrtek - Den dupajících zeber a neposlušných tučňáků
Měli jsme půjčenou rodinnou permanentku do pražské ZOO. Původně jsme plánovali návštěvu ZOO až na pátek, ale holčičky se ráno probudily s tím, že se jde do ZOO. Uvařila jsem čaj do termosky, připravila další jídlo a vyrazili jsme. Zaparkovali jsme na dolním parkovišti a pak se vydali za zvířátky.

Gorilí bráškové Kiburi a Nuru

Sestřičky Sára a Ema


Ač únor, byla venku i zvířata teplomilná. Jen pár výjímek bylo v pavilónech. Počasí, které bylo zpočátku slunečné, se odpoledne začalo kazit. Mraky se honily po obloze a foukal vítr. Měli jsme to štěstí, že jsme viděli v několika případech přesuny zvířat do pavilónů. Nejvíc nás rozesmály zebry.
Byly ve výběhu se žirafami a losími antilopami. Byla už citelná zima a žirafy nervózně přecházely kolem vrat výběhu. Pak se dočkaly a úprkem se rozeběhly do tepla. Jedno malé žirafátko však zůstalo venku. Zebry ho začaly nadhánět a žirafátku se domů vůbec nechtělo. Loudalo se a otálelo s návratem. A tak si na něj zebry duply. Koukej už jít! Žirafátko se rozeběhlo a běželo za stádem. Zebry si disciplinovaně stouply ke vratům a čekaly, až se otevřou. Když byly vpuštěny do uličky k výběhům, na jejich místo si stouply antilopy. Dívala jsem se s údivem, jak zvířata dodržují hierarchii ve stádě.


Koukej už jít, nám je taky zima!

Podobně se seřadily i slonice. První šla nejstarší samice Gulab a za Shanti a pak za ní další. Jen malá neposedná sloní holčička Sita, které je rok, si dělala co chtěla.


Velkou legraci jsme pak zažili u tučňáků. Nechtělo se jim do pavilónu. Dvě ošetřovatelky s hráběmi v ruce je vyháněly z vody. A tučňáci se stále a stále vraceli zpátky do vody. Zaslechla jsem, jak se mezi sebou ošetřovatelky baví: "Hele, budeme muset vymyslet něco jinýho, na ty hrábě už si zvykli." Trvalo to notnou chvíli, než se jim je podařilo všechny zahnat. I to je možné zažít v ZOO.


Pátek - Den hrocha a krokodýla
Dopoledne nás čekal velký nákup. Nakupování s dětmi má svá úskalí v tom, že chtějí to či ono, pak zase pro změnu támhleto, nebo že by tamto? Už předem jsme se s mužem pochechtávali, protože jsme přesně věděli, kam holky půjdou, co tam budou chtít a co pak bude následovat. Nákup jsme přežili.
Po obědě jsme se vypravili do Hvězdy. Přímo proti letohrádku je hřiště, kterému vévodila obrovitá socha hrocha a kterému proto říkáme "U hrocha". Další z hřišt' je skryté v lese a my ho objevili kdysi úplnou náhodou. Jsou na něm různé prolézačky, zejména z provázků a proto ho pro rozlišení nazýváme "Lanové". V kabele jsem nesla pití a Brumíky ke svačině i přes to, že si holky u oběda obě přidávaly. Ale venku jim určitě vyhládne. První zastávka byla na Lanovém hřišti. Nebyli jsme tu od léta a všimli se, že zmizel vláček, který byl oblíbený těmi nejmenšími. Ale naopak se tu objevil krokodýl.



Ted' už nebudeme říkat lanové, ale "U krokodýla". Holky se tu vyřádily a pak projevily přání, podívat se na hrocha. K našemu překvapení tu už starý a mohutný hroch nebyl. Místo něj je tu nový, štíhlý. Nebýt té hlavy, vypadal by jako přerostlý jezevčík. Ema ocenila to, že se jí na nového hrocha lépe leze.



Začínalo se téměř smrákat, pití bylo vypité, jídlo snědené a holky stále nechtěly domů. Nakonec se nám je podařilo přemluvit a nalákat je na pohádku. I když Sára cestou domů stále remcala.

Sobota - Zámecký den
Jen málo hradů a zámků má během zimy otevřeno. Manžel objevil na stránkách Národního památkového ústavu, že k těm málo otevřeným, patří zámek v Mníšku pod Brdy. Navíc tam byla během víkendu akce pro děti Cesta za pohádkou. Zarezervoval vstupenky a my po sobotním obědě jeli do Mníšku. Vzpoměla jsem si na VendyW, která někam sem jezdí na chatu. Před zámkem na náměstí stojí cukrárna a manžel na ní holky upozornil. To neměl dělat. Přijeli jsme sem s časovou rezervou, koupili vstupenky a já pak obcházela zámek s fot'ákem. Holčičky chvilku běhaly okolo zámku a jejich dotazy směřovaly stále k cukrárně. A já přitom měla v kabele pití a lázeňské trojhránky, které mají rády.




Pak nastal čas prohlídky. Provázela nás pohádková babička, stará paní, která měla s dětmi obrovskou trpělivost. Možná bývalá učitelka. Děti podle indícií hádaly pohádky a my starší jsme občas dostali informaci, která se týkala majitelů zámku, či jeho interiérů. Na konci prohlídky nás pak čekala výstava vývoje módy.




Panenky Barbie a panáčkové Ken byli oděni do kostýmů počínaje starověkem a konče meziválečným obdobím. Autorka prý na kostýmech, které vytvořila podle dobových obrázků, pracovala několik let. Z nádvoří jsme pak ještě šli do pohádkového sklepení, ve kterém byly postavičky bytostí, které se objevují v pověstech týkajících se zámku. Holčičky byly nadšené a i nám se návštěva zámku líbila.

Čert Brdík

Vodnice Jůlinka

"A ted' půjdeme do cukrárny", pronesla Ema. Marně jsem se snažila a nabízela trojhránky, byla jsem většinově přehlasována. Cukrárna je velice útulná, obsluha milá a ceny oproti Praze mnohem nižší.


Neděle - Den návratu
Vstávala jsem brzy. Už v půl osmé jsem začala s přípravou oběda. Nejprve se do kuchyně přitoulala Ema. Mračila se na celý svět. "Co je Emí, proč se mračíš?" "Protože Sára nechce vstávat." "Tak jí nech ještě spát. Víš co, dojdi si na záchod, já ti dám pastu na kartáček a udělám ti snídani." Nešla na záchod, zamířila zpátky do pokoje se slovy, že teda ještě bude spát. Po chvilce přišla plačící Sára: "Ema mě nenechá spát." V duchu jsem si něco pomyslela o malých potvorách a o tom, že Herodes byl král. Jejich následná hádka probudila manžela. Po snídani se oblékly, muž jim vytáhl z garáže kola, na kterých už chvíli jezdily po včerejším návratu z Mníšku a vyrazili společně na hřiště.
Po obědě jsme chvilku hrály pexeso. Už jsem se ani nesnažila o to, abych prohrála. Projela jsem to na celé čáře a došla k poznání, že Ema má opravdu vynikající pamět'.


Pak si holky zabalily hračky, já jejich ošacení, které měly sebou. Nanosili jsme to s mužem do auta a před čtvrtou odpolední jsme se vydali do Košíř. Myslela jsem si, že předáme děti, vypijeme kávu a pak pojedeme domů, abychom se podívali na ukončení olympiády. Holčičky nás nechtěly jen tak pustit, takže jsme se dívali u mladých a domů dorazili po osmé večerní.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 26. února 2014 v 13:24 | Reagovat

To je nádherné! Takový krásný týden prázdnin jste s manželem připravili holčičkám, tak se ani nedivím, že vás oba nechtěli pustit domů. Je vidět, že jste babička i dědeček na jedničku s pěti hvězdičkami, které tady musím označit. To by se mi taky líbilo! :-D
PS: Nevěděla jsem, že i ve školce mají takové prázdniny, dřív to nebývalo.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. února 2014 v 13:35 | Reagovat

Taky bych chtěl mít prázdniny...

3 Babsy Babsy | E-mail | Web | 26. února 2014 v 14:00 | Reagovat

To byla moc hezká rekapitulace vašich jarních prázdnin. Pobavilo mne srovnání fotografií gorilek a sestřiček. Já tam téměř nevidím žádný rozdíl… :D
Vaše zážitky ze ZOO se zvířaty byly hodně zajímavé.
„Začínalo se téměř smrákat, pití bylo vypité, jídlo snědené a holky stále nechtěly domů. Nakonec se nám je podařilo přemluvit a nalákat je na pohádku. I když Sára cestou domů stále remcala.“…asi by to taky chtělo nějakou zebru… :D
Páni, ta výstavka historických kostýmů na panenkách…!! Autorka se musela tedy vyřádit…
A že Herodes byl nějakej král…to já říkám taky… :-D

4 děda tik tak děda tik tak | Web | 26. února 2014 v 14:20 | Reagovat

Týden zážitků a prožitků. Kdo z Vás si ho užíval více. :-D

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. února 2014 v 14:41 | Reagovat

"Zase článek na hodinu" jsem si povzdechla. Ale byl zajímavý a i hospodář nakukoval. Mají holky štěstí, že jsi v důchodu a věnuješ se jim, když je škola "odloží". Na to budou dlouho vzpomínat. Hlídací babička a dědeček - to je jejich deviza. Takto zajímavé líčení návštěvy ZOO jsem dlouho neviděla. Aspoň už je u tebe co číst... :-)

6 ajka ajka | Web | 26. února 2014 v 16:05 | Reagovat

To byl akční týden ;-)  :-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. února 2014 v 17:31 | Reagovat

Velice plodný týden. U vás se člověk nikdy nenudí. Stále máte hodně energie. Krásně vtipné povídání doplněno fotkami. Vždy se na čtení od Tebe těším. :-)

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. února 2014 v 18:32 | Reagovat

Já bych chtěla být tvoje vnouče :-D!
Hrabošení na půdě jsem měla vždycky nejraději, ale, kdo ví proč, mě odtamtud pořád vyháněli :D.

9 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 26. února 2014 v 19:26 | Reagovat

Týden nabitý od prvního dne! Holčičky budou mít na co vzpomínat. :-) Mají štěstí na babičku s dědou. :-)

10 Jarka Jarka | Web | 26. února 2014 v 20:56 | Reagovat

Musím se přidat k TlusŤjochovi a říct, že bych taky chtěla mít prázdniny a ještě doplním, s holčičkami u babičky Alenky. Vnučky měly parádní týden, každý den se měly na co těšit a já jsem si u tebe moc hezky početla. :-D  :-)

11 Hanka Hanka | E-mail | Web | 26. února 2014 v 23:46 | Reagovat

Mám sice doživotní dovolenou nebo prázdniny, to je celkem jedno, jenže se mi nikdo nestará o zábavu. Tvoje vnučky jsou na tom náramně dobře, Ali, když mají tak skvělou babičku a dědu. ;-)  :-) Prázdniny jste si všichni krásně užili, i když pro tebe to asi bylo dost náročné. :-) Jsi prima babička a máš prima vnučky. :-)
Měj se hezky a pořádně si odpočiň! :-)

12 VendyW VendyW | E-mail | Web | 27. února 2014 v 8:19 | Reagovat

Jéééé, to je škoda že jsme tam nebyli....máme to jen kilásek z chaty do Mníšku. No jo ,Jarolímkovic cukrárna....té neodolá nikdo :-D . Takže už se mi nedivíš že po místních zákuscích pláču tady u nás když vidím co a za jaké ceny tu prodávají....a že se sem sjíždějí lidé z široka daleka? Pnenky jsou skvělý nápad,a provedení šatů je naprosto precizní.

13 Atyiya Atyiya | Web | 28. února 2014 v 1:36 | Reagovat

Divoké holky, jen co je pravda, ale to je dobře... když si vzpomenu na svojí sestřenici, tak tu člověk nedostal ven ani násilím, pořád by jen byla doma :-?

14 signoraa signoraa | Web | 28. února 2014 v 17:36 | Reagovat

Omlouvám se všem za opožděné reakce na komentáře, ale byla jsem ve svém rodišti a před chvílí přijela. :-)

[1]: Prázdniny mají i školkové děti, alespoň tady u nás. Holčičkám se u nás určitě líbilo a i my byli št'astní, že můžeme trávit čas v jejich společnosti. :-)

[2]: Já je mám, už druhým rokem. :-D

[3]: Ty fotky jsem takhle umístila úmyslně, je to podobnost čistě náhodná. :-D Výstava kostýmů je nádherná, určitě stojí za shlédnutí.

[4]: Já myslím, že asi my, prarodiče. I když jsme byli občas utahaní, byl to krásný týden. :-)

[5]: Kitty, i já dodnes vzpomínám na své obě babičky, které mi také darovaly něco ze svého času a které mě spoustu věcí i naučily. Třeba háčkování mě naučila jedna z babiček. :-)
Jsem ráda, že se ti můj dlouhý článek líbil a pozdravuji hospodáře. :-)

[6]: Byl akční, ale s dětmi to ani jinak nejde. :-)

[7]: Jsem ráda, že sis početla a že se ti u mě líbilo. My s mužem razíme heslo, že dokud držíme pohromadě a můžeme se hejbat, byla by škoda zůstat sedět. :-D

[8]: Ty moje vnouče a já zas bych si přála takovou snachu, jaká jsi ty. :-)
I já jako dítě ráda hrabošila na půdě a že tam bylo pokladů. :-D

[9]: Já asi vracím ted' to, co mi poskytly obě moje babičky a děda. :-)

[10]: Jsem ráda, že se ti u mě líbilo a že bys i ráda zavítala ke mě na prázdniny. :-)

[11]: Mě se holky opravdu starají o zábavu. Po prázdninovém týdnu jsem vyhlásila pondělek jako den odpočinku, ale přišla návštěva. V úterý a ve středu tu byly odpoledne holčičky, včera jsem dopoledne odjela na sever. Zatím to na nějaký odpočinek moc nevypadá, ale nevadí mi to. :-)

[12]: Já si na tebe vzpoměla a rozhlížela se, kterým směrem je tu nějaký les. :-)  Panenky jsou krásné a určitě do muselo dát strašně práce. Vzpomínám si, jak jsem šila pár šatečků dceři na Barbie a jaká to byla piplačka. :-)

[13]: Bohunko, ony mají také momenty, kdy dokáží sedět u televize a koukat a koukat. Dá to někdy práci je od toho odtrhnout. To, že jsou holky živé je dobře. Když nejsou, vím, že je problém. :-)

Ještě jednou děkuji za komentáře a ted' se jdu podívat na Vaše blogy. :-)

15 Helena Helena | Web | 28. února 2014 v 19:17 | Reagovat

Ali holky budou mít na co vzpomínat,a je fakt,že v jejich přítomnosti nemá člověk čas myslet na jiné věci.Taky si myslím,že Dˇáblíková už to má přišité. :-D Užili jste si krásný týden,měli jste velmi pestrý program. :-)  :-)

16 Vendy Vendy | Web | 28. února 2014 v 21:13 | Reagovat

Byl to opravdu nabitý týden, ale na nudu jste si stýskat nemohli, ani jeden z vás ;-)  :-D .
Rozesmála mě ta poznámka o pantoflích, děcka mají neuvěřitelnou logiku. :-D Taky se mi líbilo lanové hřiště, tam se děcka vážně můžou vyblbnout!
Užila sis skvělý výlet, vycházky, výlety, divadlo, zámek... panenky jsou krásné a ty modely, eňo ňuňo, musela s tím být opravdu práce. :-)

17 signoraa signoraa | Web | 1. března 2014 v 15:57 | Reagovat

[15]: Doufám, že budou vzpomínat. Ač už je mi dost roků a jsem vlastně v naší rodové linii nejstarší, stále vzpomínám na obě své babičky a dědu. Ďáblíková to má opravdu přišité už natrvalo. :-D

[16]: Týden byl nabitý, ale myslím si, že nikdo z nás toho času nelituje. Spíš naopak. Někdy si říkám, jak to bude ještě dlouho trvat, kdy o nás holky budou mít zájem. Čas letí, Sára půjde v září do školy, začnou jí povinnosti. Ema, které bude zítra pět, půjde rok po ní. A pak bude nějaká babička s dědečkem na vedlejší koleji. Takže si užíváme, dokud to jde. :-D
Ty neútulné pantofle mě také rozesmály. :-D

18 Macin Macin | Web | 1. března 2014 v 18:18 | Reagovat

Prázdniný mám ráda, sice chodím do práce, ale děti jsou doma a ve škole je boží klid, nikdo něřve, nepráská dveřmi, nelítá, nenadává a nedělá čurbes, prostě super týten!!!!!!!!!!

19 signoraa signoraa | Web | 1. března 2014 v 19:06 | Reagovat

Pamatuji si to, jaký byl ve škole klid, když byly dětičky na prázdninách ještě z doby svéhio působení ve školství. To se pak báječně doháněly resty. :-)

20 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. března 2014 v 19:54 | Reagovat

Zase jdu s křížkem po funusu. Jen ke vší chvále jak holčiček, babičky a dědečka (kéž by byli takoví ti moji- z tatovy strany- z maminčiny jsem ani osobně neznala). Mám k tomu takovou situaci: čtu si krásně, chvílemi se nahlas zasměji, třeba těm neútulným pantoflím a Mudla, která jako obvykle sedí vedle netu, začne pomňoukávat. Nikdy nevím, jestli se taky směje nebo protestuje proti mému smíchu. ;-)

21 Vendy Vendy | Web | 1. března 2014 v 22:09 | Reagovat

[20]:To se určitě ptá, co je tady k smíchu? A chce, abys jí to přečetla, aby se mohla zasmát taky... :-D

22 Vendy Vendy | 1. března 2014 v 22:11 | Reagovat

[17]: Počítej, Alenko, tak do jedenácti-dvanácti let, pak už se začnou trhat ke svým vlastním partám... i když, možná tě mile překvapí a budou k vám jezdit rády i nadále. ;-)  :-)

23 Natty Natty | Web | 2. března 2014 v 7:08 | Reagovat

Alenko, krásně jste si užili prázdniny a vnučky budou mít pěkné vzpomínky, neboť jste jim připravili opravdu bohatý program. ;-)My se chystáme také v pátek do divadla, tak se moc těším, to je moje "další" radost. ;-)Pěknou neděli a celý další týden.

24 Unknown Unknown | Web | 2. března 2014 v 9:11 | Reagovat

Souhlasím s tebou :-) Moc pěkný

25 Iva Iva | Web | 2. března 2014 v 9:42 | Reagovat

Ali, prožili jste krásný týden. Já mám vnoučata větší a už mají své zájmy a koníčky. Jsem ráda za každou chvilku, kterou s nimi strávím. Vzpomínáme na chvíle, které jsme s nimi byli.:-D ;-)

26 signoraa signoraa | Web | 2. března 2014 v 9:48 | Reagovat

[20]: To vůbec nevadí. Já mnohdy nestihnu přijít ani s tím křížkem po funuse. :-D Já měla to obrovské štěstí, že jsem si užila babičku a dědu z maminčiny strany hodně. Ráda jsem tam chodila, bylo to takové moje zázemí. Dědu jsem dokonce v rámci možností i ošetřovala před jeho smrtí. Druhá babička z tátovy strany byla pro mě synonymem prázdnin. Táta mě k ní vozil pravidelně. Byla velice moudrá a naučila mě spoustu věcí. Dědu si moc nepamatuji, mám jen několik mlhavých vzpomínek a pár fotek. Zemřel, když mi bylo necelých pět let.
Mudla se určitě směje s tebou. :-D Připomělo mi to mojí kočku, která mi úplně běžně odpovídala. Byla dost "ukecaná". :-D

[22]: Já vím, že to nebude dlouho trvat a uteče to jako voda. Už ted' mají holky svou partu a i kvůli jedné společné oslavě odjely na jeden den domů. Proto se snažím užít si každý okamžik v jejich společnosti, protože vedle nich vyložené mládnu. :-D

[23]: Užili jsme si to báječně všichni - vnučky i prarodiče. :-D Tak to má být. Jen jsem si občas vzpoměla, co asi vnouček, kterého jsem viděla naposledy v lednu. Do té ZOO mohl jít klidně s námi, třetí autosedačka by se do auta vešla. Navíc ZOO zavírala ve čtyři hodiny.
Divadlo je moje veliká radost a jsem vděčná svému bývalému kolegovi, že mě přitáhl do party lidí, kteří chodí na dopolední předpremiéry. Cena je čtvrtinová, oproti večernímu představení. To dopoledne mi nevadí, když jsem v důchodu. Chovám se, jako bych šla večer, hodím se do gala, protože je to divadlo. Nejsem sama, těch slavnostněji oblečených nás tam bývá více, kolegu nevyjímaje. :-)

Přeji také krásnou neděli a nadcházející týden.

[24]: Moc děkuji. :-)

27 signoraa signoraa | Web | 2. března 2014 v 12:26 | Reagovat

[25]: Ač náročný, tak krásný. Já vím, že až budou větší, budou mít jiné zájmy, než babičku a dědu a proto se snažíme s nimi být co nejčastěji. Pak asi také budeme už jen vzpomínat. :-D

28 Lydie Lydie | 2. března 2014 v 12:49 | Reagovat

Krásně jsi to napsala i nafotila.Dobře se to četlo. :-) My to máme jinak - staráme se různě o 4 vnoučata ve všední dny.... jarní prázniny jsme měli tentokrát volné-mladí s dětmi byli na horách -tak jsme si my udělali nějaký výlet a užívali klidu a toho,že nemusíme tolik vařit. :-)

29 Lydie Lydie | 2. března 2014 v 12:52 | Reagovat

Dvě slova, která asi budu používat....neútulné pantofle a Ďáblíková :-)  :-)  :-) To mně fakt rozesmálo. :-)

30 signoraa signoraa | Web | 3. března 2014 v 10:52 | Reagovat

[28]: Jsem ráda, že ses u mě pobavila při čtení. :-) My hlídáme převážně jen vnučky, ale o to víc si to užíváme. :-D

[29]: Ty naše dvě cácorky už nám obohatily slovník i o několik dalších speciálních výrazů a světe div se? My je používáme. :-D

31 Miloš Miloš | Web | 5. března 2014 v 17:10 | Reagovat

To musely mít holky radost, tolik toho vidět.
V pražské zoo jsem hodně dlouho nebyl, ale výběh žiraf a zeber je očividně velkolepě pojatý. A navíc v tak mírné zimě už mohou být venku.

32 Fukčarinka Fukčarinka | Web | 6. března 2014 v 17:07 | Reagovat

Prima prožité prázdniny.Odpočinkový den je občas třeba, jak je moc hlídacích dnů je to dost náročné. Tedy aspoň Alenko pro mě. Pár dní u nás bydlel náš nejstarší vnuk,je samostatný, ale bylo to náročné. Dvě hodiny po jeho návratu domů k rodičům přišla dcera s mladším vnukem - mami může tu zůstat? Blinkal a měl zvýšenou teplotu - prázdniny neprázdniny u nás je stále rušno, máme vnuků pět. I když s jedním moc ve styku nejsme, syn nepřijde, snacha taky a vnuk občas, spíše ne. Však to znáš, jsme babi v pohotovosti :-)

33 annapos annapos | E-mail | Web | 17. března 2014 v 15:24 | Reagovat

Užívejte si to Alenko, dokud jsou vnoučci malí, je to ta nejhezčí doba života. Může se dávat jen to hezké a pak je vrátit. Bez závazků jsme si užíval spoustu legrace, to jsem mívala moc ráda, ať si je vychovávají doma? Vyrostli tak rychle.

34 signoraa signoraa | Web | 17. března 2014 v 18:10 | Reagovat

[31]: Snažíme se, abychom pro ně vymysleli nějaký program a ZOO je hodně vděčné téma. Pavilón žiraf a zeber je veliký, dalším velkým pavilónem je údolí slonů, které také stojí za shlédnutí. Moc se mi líbí ta současná koncepce ZOO, kdy jsou zvířata na velkých prostorech, které jim mají připomínat jejich původní domov. :-)

[32]: Marti, znám to moc dobře. Vnoučka hlídáme minimálně a stejně minimálně ho i vídáme. Je to jako za odměnu. Sice je mi to trochu líto, ale co? Holky máme u sebe každou chvíli. Dcera je báječná, ani jedné z babiček nebrání v kontaktu s vnučkami. Vidím obrovský rozdíl mezi vnoučaty od dcery a od syna. Nebo, že by to bylo povahou lidí? Vidím, že jsi na tom co se týče syna podobně. :-)

[33]: Aničko, je to ta nejkrásnější věc, která nás v této životní etapě mohla potkat. Vnoučata jsou radost a veliká a my si je opravdu užíváme. Tedy, abych to upřesnila, užíváme si vnuček a to plnou měrou. :-D Vnouček od syna je pro nás velice vzácný. Mrzí mě to, ale nic s tím neudělám. Je to rozhodnutí snachy a já to respektuji. Je jen škoda, že nás malý téměř nezná, jsme pro něj cizí lidé, které občas vídá. Holčičky v jeho věku už věděly kdo jsme. Nikdy jsme nezažili, že by se před námi schovávaly za své rodiče. Vím, že vyrostou rychle a pak nějaká babička s dědečkem budou na druhé, možná i třetí koleji. Proto si vychutnáváme každý okamžik v jejich společnosti. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama