. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Duben 2015

Velikonočně

2. dubna 2015 v 20:18 Postřehy, úvahy, zamyšlení


Počasí, které venku panuje, vůbec nevypadá velikonočně.
Déšt', kroupy, sníh a to vše navíc umocněné větrem, na náladě určitě nikomu moc nepřidá.
A mně navíc náladu kazí znovu problémy s počítačem, tedy spíš s připojením na internet. Zlobí to už týden. Něco napíšu a ejhle, je to pryč. Jdu se podívat k někomu na blog a monitor mi sdělí, že "tato stránka nejde zobrazit". Dobývám se do sítě jako havíř, ovšem normu zdaleka neplním. Spíš jsem naplněná vztekem a zlostí. Čas, který trávím u klávesnice, je časem promarněným.
Problémy s připojením se poprvé objevily na podzim minulého roku, po podepsání nové smlouvy s operátorem, který nám připojení poskytuje. Tedy spíš neposkytuje. Začala jsem nabývat dojmu, že nás ted'mají v hrsti. Muž podepsal smlouvu na dva roky a zhruba týden po podpisu nastaly problémy. Nesčetné telefonáty s operátorem se staly našimi každodenními úkony. Pořídil se tedy nový počítač, koupil se nový router, navštívil nás mechanik operátora. Pak se stal zázrak a vše fungovalo tak, jak by mělo. A to téměř celé tři měsíce! A pak? Potíže, které byly na podzim, jsou zpátky, jako přes kopírák. Dnes už vím, že koupit nový router, když ten původní fungoval, bylo zbytečné. Koupě počítače se dá snad odůvodnit tím, že ten původní měl už nepodporovaný operační systém XP a bylo rizikem se z něho připojovat do banky, ale ani tady to v podstatě "nehořelo".
Zmítá mnou zlost střídaná s bezmocí. Telefonáty operátorovi, po kterých internet chvilku funguje, mě už přestávají bavit. Kde je chyba? Už druhý den čekám na návštěvu technika od konkurenční společnosti, který by měl prověřit stav vedení. Připadám si jako "horký brambor", kterým si mezi sebou dva operátoři pohazují. Kdysi v "dávnověku" patřilo vše Českým telekomunikacím, které se však zachovaly jako "chytrá horákyně", kdy zákazníky "prodali" jednomu z operátorů a telefonní linky, po kterých je internet veden, druhému. Jsem fakt bezmocná. Napíšu dvě věty a raději je hned ukládám, aby neskončily "v propadlišti dějin". Router jsem vytáhla vedle monitoru a neustále sleduji, zda dioda, která signalizuje připojení, nezmění barvu ze zelené na červenou, či rovnou nezhasne.
Tento článek jsem začala psát už včera, krátce po té, co jsem "vypotvořila" velikonoční přáníčko. Poslat se mi ho povedlo až po třech hodinách, kdy se konečně dioda rozsvítila. Pak jsem chvilku pokračovala ve psaní těchto řádků a opět konec!! Zkusila jsem pokračovat kolem půlnoci, ale internet opět spadl. Alespoň jsem si roztřídila fotografie do souborů a udělala "pořádek" v dokumentech. Na to internet nepotřebuji.
Ráno, ještě v pyžamu, jsem se s nadějí vrhla k počítači, zda internet půjde. A ejhle! Šlo to. Bohužel jen malou chvilku, ve které jsem si stačila uvědomit, že má radost byla předčasná.
Je to jako seriál.
Dopoledne jsem chviličku psala, pak internet vypadl. Po telefonátu operátorovi to na malou chvilku fungovalo. A já opět napsala pár řádků. A znovu to vypadlo!
Pokračuji odpoledne a doufám, že článek dopíšu. Mezitím jsem stihla upéct čtyři tvarohové mazance, protože tak jako každoročně, peču i pro mladé. Zdokumentovala jsem sněhovou přeháňku skrz okno a když přijel pošt'ák s balíkem, proběhla jsem zahradu s fot'ákem. Do trouby jsem dala péci beránka v naději, že se ho tentokrát podaří dostat z formy. Toho loňského jsme dloubali lžící a stůl ve finále zdobil kupovaný. Tentokrát jsem zavrhla roky prověřený recept (možná i proto, že se mi podobně nepodařilo o vánocích vyklopit z keramické formy kapra). Bílky, které zbyly z těsta na věnec a kynutý mazanec, zužitkuji do nádivky.
Moje myšlenky se neustále vracejí k nefunkční technice, takže se mi "podařilo" zvrtat kynuté těsto na věnec a mazance. Všechny ingredience jsem měla v míse a nešlo mi to za žádnou cenu zamíchat. Proč to? Znovu a znovu jsem si ověřovala, že jsem použila všechny ingredience. Pak jsem usoudila, že to asi bude moukou. Přilila jsem mléko a znovu se hmoždila s těstem. Stále nešlo propracovat. Přilila jsem tedy další mléko a s bolavými klouby a zpocenými zády jsem tu hmotu konečně zpracovala. To, že člověku věkem ubývají síly, je známá věc. Ale takhle rychle? Vždyt' v prosinci jsem tohle těsto zvládla bez problémů. Asi už budu fakt péci jen z toho tvarohového těsta. Těsto jsem dala kynout.
Opět jsem šla zkontrolovat router. Byl beze změny.
Z lednice jsem vyndala jídlo, naservírovala ho na talíř, otevřela mikrovlnku a ztuhla jako Lotova žena. Hrnek s rozpuštěnými 20 dkg másla byl uvnitř. Hlavně, že jsem si ten recept kontrolovala, když těsto nebylo k zpracování! Máslo jsem do těsta zapracovala, protože bez něj by byl výsledek asi hodně tristní. Těsto bylo řidší, než obvykle. Bylo totiž hodně bohaté na mléko. Věnec dopadl jakž takž, mazance mají téměř tvar disku, řídké těsto se rozjelo. Dokonce i toho beránka se mi podařilo vyklopit z formy, ale chtělo ho péci asi déle. Těch 45 minut je málo, beránek je hodně světlý. Příště, bude-li ještě nějaké, ho budu péci raději hodinu.

Takže jsem už velikonočně připravena.
Jeden tvarohový mazanec jsem odnesla po vychladnutí dolů mladým, snad jim bude chutnat. Ty kynuté si s manželem sníme raději sami, nejsou moc ke chlubení.

A jako bonus přidávám fotodokumentaci 2. dubna 2015:

Začíná sněžit

Okna jsem umyla minulý týden, déšt' a sníh je myli každodenně

Růžím nevysvětlíte, že se jaro zbláznilo

Krmítko stále ještě plním, i když zjišt'uju, že ptáci si vybírají jen černou slunečnici

Narcis sklání hlavu, tohle opravdu nečekal nikdo

První várka je hotová


Napsat tenhle článek mi dalo kvůli zlobící technice hodně velkou práci a zabralo spoustu času.

Pokud ho čtete, povedlo se mi ho publikovat.

Krásné, klidné a pohodové Velikonoce Vám všem.