. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Italský deník 12

3. června 2016 v 8:02 |  Putování po Evropě

Pokračování předchozí části




Pondělí 29. června 2015

Ráno vstáváme dříve než obvykle a jedeme na trhy do Vieste. Dcera i snacha mi obkreslily nožičky všech čtyř vnoučat. Každým rokem vozíme z Itálie dětské botičky, které se na trzích dají koupit za zlomek původní ceny, jen proto, že je to loňský model. Koupit tu dětské značkové sportovní boty za 10€, je docela běžné.

Vyzbrojena taškou na fot'ák, kde mám peněženku pod zipem a ještě zajištěnou přezkou doufám, že se nepotkám s babou, která mě před dvěma týdny obvinila z krádeže dokumentů ve snaze, dostat se mi do tašky. Taška už skončila v kontejneru. Jednak měla natržená ucha a druhak se jí dotýkaly ruce té baby a mě ta taška začala být odporná.
Na trhu jsme trávili téměř celé dopoledne. Je velice rozsáhlý a navíc jsme tu byli brzy a ne všichni prodejci už měli rozbalené své stánky, takže jsme se pak vraceli tam, kde se ráno rozbalovalo. Podstatné bylo to, že jsme koupili boty a botičky pro dětské nožičky. Nejkrásnější byly červené kožené botičky pro Bětušku.
Za 5€ jsem si koupila novou tašku jako náhradu za tu vyhozenou.

Přemýšleli jsme i nad nákupem sýrů, které vozíme domů, ale v horku, které panovalo, vypadaly sýry visící v chladících autech, jako svíčky ronící vosk. Tak to raději ne. Před týdnem jsme se domluvili na městském trhu, že by nám prodejce, který je tu denně, sýry zabalil do vakuového obalu. Maximálně to v sobotu "vezmeme" přes Vieste, až pojedeme domů. V tom počtu kilometrů to zase až taková zajížd'ka nebude.

S nákupem a pocitem dobře odvedené práce jsme jeli domů. Na plážích San Lorenzo byla spousta lidí a moře tu vypadalo klidné, jako hladina rybníka. Že by se už konečně počasí umoudřilo? Moře však bylo klidné jen u Vieste, v Peschici bylo bouřlivé a vysoké vlny s pěnivými čepičkami se tvořily daleko v moři.

A vlny jdou a jdou .... v pravé části fotky je vidět pláž Jallilo

Přesto všechno jsme odpoledne trávili na hlavní pláži. Vítr se už trochu utišil, ale moře bylo stále hrozivé.

Po návratu od moře seděli naši sousedé opět na terase a … ale, škoda slov. Když jsou jakž takž střízliví, jsou docela příjemnými společníky.

Co s načatým večerem? Dívat se na dva mladíky, kteří jsou v rauši a poslouchat jejich bláboly? Nebo znovu risknout nějaký přihlouplý film? Letos jsem opravdu sáhla, co se výběru týče, hodně mimo.

Před sedmou jsem si oblékla šaty a vydali jsme se na zastávku autobusu. Oproti sobotě došlo k malé změně, autobus "podražil" na 1,50€. Ale než se šplhat znovu do historického centra, tak to si raději připlatíme. Autobus nás vyvezl znovu až nahoru, nedaleko vstupu do historického centra a my strávili večer příjemnou procházkou mezi starými stavbami a užívali si živé středomořské atmosféry.

Pohled na přístav, na zapadající slunce a oblohu barvící se do nachova.

Zpátky jsme už nešli po schodech, ale vydali jsme se po chodnících, které lemují příjezdovou cestu. Dokonce jsme ani nevyužili zkratku lesem.


Úterý 30.6.2015

Po snídani se vydáváme na Jallilo a povídáme si s rodinou z Brna. Stěžují si na naše dva sousedy, protože mají okna z ložnic směrem k našim terasám. Prý se v noci nedalo vůbec spát. To, že spal můj muž je normální, ale tentokrát jsem spala i já. Možná to bylo tím, že jsme byli utrmácení po noční cestě z Peschici, možná také tím, že jsem po příchodu zavřela kromě okenic i skleněné dveře, aby nám do apartmánu nesmrděl cigaretový dým. "Asi jim brzy něco řeknu", pronesl tatínek dvojčat. Nevím, jak dalece by byla domluva úspěšná, protože Jakuba denně napomínala jeho maminka, která bydlela vedle Brňáků a okna měla stejným směrem.

Odpoledne jsme trávili znovu na hlavní pláži. Moře bylo azurově modré, vítr byl slabý a teploměr na restauraci ukazoval 30°C. Jen to moře. Stále bylo rozbouřené a vlny se hnaly k pobřeží. Seděla jsem s knížkou a říkala si, kolik dní já už nebyla ve vodě. Zvedla jsem se a šla čelit vlnám. Nohy mi voda nepodrazila, ale nafackováno jsem dostala parádně a jako bonus jsem se napila nosem. Co by tomu řekl můj pan doktor na ORL?

Po návratu byl na vedlejší terase klid, sousedé byli někde mimo. Muž vytáhl notebook na stolek venku a přes Skype jsme se bavili s dcerou a hlavně vnučkami.
Sára nám ukazovala svoje první vysvědčení. Byly na něm samé jedničky. :-D


Středa 1.července 2015

V noci jsme se moc nevyspali. Naši sousedé byli hluční až do čtvrté hodiny ráno. Dokonce probudili i manžela a to je už co říct. Tentokrát se k nim přidala i Jakubova sestra a chovali se stylem - když jsme vzhůru my, at' jsou vzhůru i ti kolem nás. Zavřela jsem sice po jejich hlučném příchodu skleněné dveře, aby nám dovnitř nešel smrad z cigaret, ale hluk pronikal i skrz dveře.
Když vše konečně utichlo, šla jsem otevřít dveře a skrz žaluzie jsem zaregistrovala Otu, který spal na plastové židli za stolem. V duchu jsem si řekla, dobře ti tak!
Šla jsem si znovu lehnout a konečně jsem usnula.

Vstávala jsem v půl deváté a když jsem otevřela dveře, do aparmánu vlezla kočka Mamina. Už porodila. "Kde máš kot'átka, potvůrko mourovatá?" Dala jsem jí kus sýra a salámu. Zhltla to a zmizela. Pak jsem udělala snídani pro nás dva a po ní jsme šli na Jallilo. Povídali jsme si s Brňáky, kteří nadávali na naše sousedy, protože se stejně jako my, nevyspali. Moře se konečně utišilo a já si po té pauze způsobené vlnami, ve kterých se opravdu nedá plavat, mohla konečně užívat moře.

V poledne jsme šli do apartmánu na oběd a všimli si, že Jakub leží na dece na terase. Prý mu je špatně.
Nojo, kdo s čím zachází …

Po obědě a siestě jsme šli opět na hlavní pláž. Teploměr ukazoval znovu 30°C a sluníčko zářilo na bezmračné obloze.
Kousek od nás si rozložila ležení parta, která nahradila v apartmánu "Českolípáky", kteří v sobotu ráno odjeli. Namakaní mladíci, ozdobení fašistickými symboly a vedle nich dívky, které bydlely na dolním dvoře. Byli tři odpoledne a oni už byli našrot.
Jak mladíci, tak i dívky. Potáceli se po pláži, řvali, hajlovali a obtěžovali ty, kteří prošli kolem nich. Přiznám se, že mi v ten moment bylo hodně nepříjemně, když jsem si uvědomila, že jsou ze stejné země jako my a že nám nedělají dobrou reklamu.
Za některé spoluobčany se fakt stydím.

Asi už jsem opravdu stará. Nechápu, proč někdo jede 1 500 kilometrů na tak krásné místo a tam se po celou dobu opíjí a nevnímá to hezké. To mohli zůstat doma a tam se chovat jako prasata.
Naštěstí šli za hodinu někam a na pláži byl konečně klid.

Večer po návratu jsem si vzala stativ a šla na mořský břeh fotit západ slunce. Tohle téma je tak věčné a jedinečné a asi nikdy mě neomrzí.












Jeden z posledních pohledů na večerní Peschici

Po návratu do apartmánu jsem zaregistrovala, že Jakub s Otou nejsou tentokrát ve svém obvyklém rozpoložení. Na to, kolik bylo hodin, byli až podezřele střízliví. Ptali se, zda nemáme ponětí, jak vypadají pláže na druhé straně města, protože tady už je to nebaví. Řekli jsme jim o plážích Procinisco a San Nicola a pak jim muž řekl, že na druhé straně Peschici je motokárový okruh. Informace je zaujala. Poděkovali a vypravili se někam za zábavou.
Shodli jsme se s mužem, že když nejsou na plech, jsou to docela milí kluci.

Zaregistrovala jsem, že je měsíc v úplňku a šla si ho vyfotit. Cestou zpátky jsem "zvěčnila" naší terasu.



Večerní terasa se sušícími se lehátky a otevřeným slunečníkem.
Byl to jediný způsob, aby nám nepadalo jehličí na stůl, potažmo do jídla

Seděli jsme na terase a slyšeli řev a skandování z druhé strany rezidence. Pak přiběhl Jakub a něco si bral v apartmánu. Jen krátce nám sdělil, že ti fašouni napadli Otu, který bránil pana Luigiho, který chtěl fašouny trochu usměrnit. Z toho ještě něco bude, napadlo mě. Řev byl stále silný.

Ozvala se policejní siréna a pak byl klid.
Takové ticho jsme tu zažívali první týden, když jsme v této části byli jedinými obyvateli.



Pokračování příště.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 3. června 2016 v 8:18 | Reagovat

No jo, někdo si holt jezdí hladit ego do ciziny aby ukázal jaký je chlapák (případ fašounů) a někdo nechce nechat propadnout už zakoupenou dovču (Jakub) a pak když se tohle sejde na jednom místě, je to fakt na hlavu. ;-)

2 Fredy Fredy | Web | 3. června 2016 v 11:37 | Reagovat

vypadá to fantasticky, ta pláž a to moře :-)  ;-)

3 Vailer Vailer | Web | 3. června 2016 v 13:49 | Reagovat

Teda, teď je ta Itálie nějak populární! :-) super fotky

4 MarijaKes MarijaKes | Web | 3. června 2016 v 16:35 | Reagovat

Já tě obdivuji, že jsi se vydala fotit ten nádherný západ slunce sama. právě když se kolem hosté opíjejí a ještě k tomu ti fašouni. Já bych se bála. Nesnáším lidi, kteří na sebe musí upozorňovat a jedou na dovolenou do pohádkových míst, aby se tam jen váleli a chlastali. Můj manžel by se také dokázal obout do těch fašounů a kuřákům by také řekl svoje. Já ho musím brzdit, protože je to mnohdy nebezpečné. Ožralý člověk nemá zábrany. ;-)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. června 2016 v 17:17 | Reagovat

Zažívám to s vámi. Některé zážitky bych klidně oželela. Ale fotky se ti podařily parádní :-)

6 signoraa signoraa | Web | 3. června 2016 v 20:30 | Reagovat

[1]: Vendy, já tohle opravdu nechápu. Sice se mi také jednou v Chorvatsku stalo, že jsem neodhadla sílu místního "crno vina" a měla jí jak z praku. :-D Ale to bylo naprosto výjimečné.
Jinak máš můj naprostý souhlas - bylo to místy opravdu na hlavu. :-D

[2]: Děkuji. Je tam opravdu krásně a já už se tam zase těším. :-D

[3]: My tam byli už po čtrnácté. Itálie je opravdu populární, myslím si že jí patří druhé nebo třetí místo v návštěvnosti našich turistů. :-D

[4]: Když jsem šla se stativem k moři, ti fašouni seděli na terase a něco tam halekali. Nebála jsem se. Od rezidence vede svažující se cesta k moři a bylo ještě poměrně světlo. V nejhorším případě bych někoho majzla stativem.
Já to mám opačně, můj muž je hodný a hlavně nekonfliktní člověk. Občas by neškodilo, kdy by se ozval. :-D

[5]: Kitty, já taky bych některé zážitky raději oželela. Děkuji za pochvalu fotek. :-D

7 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 3. června 2016 v 23:02 | Reagovat

Krása...

8 Jarka Jarka | Web | 4. června 2016 v 9:06 | Reagovat

Tak toto taky nechápu. Když chtějí chlastat, nemusí jet stovky kilometrů a můžou jít do první hospody na konci ulice kde bydlí. Napřed baba nenechavá na tržišti a pak takoví příšerní spolubydlící. Nevím, co by mě víc rozhodilo... :-? Moře a západ slunce, jsou nádherné. 8-)

9 Lydie Lydie | 4. června 2016 v 13:15 | Reagovat

Moc pěkné fotky západu slunce.... :-)

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | 4. června 2016 v 13:23 | Reagovat

Západoffky jsou kouzelné.

11 Ježurka Ježurka | Web | 4. června 2016 v 14:03 | Reagovat

Nádherně jsi, Alenko, vyfotila ten západ slunce i ten úplněk, to je ale krása! A jinak musím s tebou souhlasit, proč se jezdí někteří blbci ožrat až tak daleko, mohli ušetřit a chlastat déle, kdyby zůstali doma, ne? Doufám, že je tam někdo zkrotil. :-)

12 Iva Iva | Web | 4. června 2016 v 20:49 | Reagovat

Západy slunce i úplněk, to je nádhera. :-D Němci jsou hluční a protivní všude. Minulý týden jsme byli na zámku Humprecht a při prohlídce s námi byla německá rodinka. Dětičky byly rozjevené a rodiče na ně pyšný. :-(

13 Intuice Intuice | E-mail | Web | 4. června 2016 v 23:04 | Reagovat

Mořské vlny a západy slunce jsou nádherné. Opilí sousedé jsou nemilí, když je to každý večer, kazí to dovolenou. ;-)

14 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 4. června 2016 v 23:21 | Reagovat

Alenko, opět skvělá reportáž a fotky. Mít hlučné sousedy je smůla a na dovolené je to pech. Takto nezřízeně se chovali rekreanti z Ruska na naší poslední dovolené u moře. ;-)
Jinak ti Alenko přeji pohodovou letošní dovolenou bez takových sousedů. :-)

15 Hanka Hanka | E-mail | Web | 5. června 2016 v 20:29 | Reagovat

Teda, Ali, vyfasovat na dovolené tak hnusné sousedy, to přijde líto! :-(
Moc vám přeji, aby se vám o letošní dovolené nic podobného nestalo!

Osobně netoužím po cestách do zahraničí, jenom mě trochu mrzí, že jsem nikdy neviděla moře se zapadajícím sluncem.
Tvoje záběry jsou překrásné, málem mi ukápla slzička.
U nás jsou však taky nádherné západy, takže nemám co fňukat. ;-)
Přeji hezký nedělní večer. :-)

16 signoraa signoraa | Web | 5. června 2016 v 21:20 | Reagovat

[7]: Moc děkuji. :-D

[8]: Jarko, jsem na tom úplně stejně jako ty. Také to nechápu a navíc, kdyby zůstali doma, ušetří nemalé peníze za cestu. Pohonné hmoty jsou v Itálii podstatně dražší než u nás, mýtné po italských dálnicích vychází na cca 65€, k tomu se přičte poplatek za průjezd Brennerem + rakouská dálniční známka. Víš kolik by za to mohli mít doma chlastu??? :-D  :-D
Přežili jsme babu ve Vieste, přežili i hlučné sousedy. :-)
Děkuji za pochvalu fotek. :-)

[9]: Moc děkuji. :-D

[10]: Moc děkuji. :-D

[11]: Libuško, děkuji za pochvalu fotek. :-D O těch pitomcích, kteří jedou takovou dálku, aby tam jen chlastali I. ligu už jsem psala Jarce v komentáři [8]:, kde jsem se pokusila vyčíslit náklady na jednu cestu.
Fašouny zkrotila policie a pak delegátka, která jim pohrozila okamžitým vyhazovem z rezidence a naši dva sousedé se naštěstí zkrotili sami. :-D

[12]: Západy slunce se opravdu neomrzí. Jinak ti fašouni byli češi, bohužel. S těmi Němci naprosto souhlasím. Včera jsme měli třídní sraz a stavovali jsme se v mém rodišti v klášteře, abych si ho nafotila. A tam byli Němci. Chovali se hrozně, řvali jako ... asi bych musela být sprostá. Naštěstí jsme měli trochu času a v areálu byly volné lavičky, tak jsme si tam s mužem sedli a počkali, až ti řvouni zmizí.
Humprecht - byla jsem na něm několikrát. S rodiči jsme jezdívali pravidelně do Českého ráje. Pak jsme tam byli i s dětmi a později sami. Ten oválný sál má fantastickou akustiku. :-D

[13]: Děkuji za pochvalu fotek. Hluční a opilí sousedé je průšvih. Ten poslední týden jsme několik večerů trávili raději mimo rezidenci. Prý moudřejší ustoupí. :-D A nebo ten hloupější? :-D

[14]: Marti, moc děkuji. :-D Naštěstí ten pech byl až v posledním týdnu, ale přežili jsme to. Oni se pak chlapci ve druhé polovině zklidnili.
Rusové se opravdu dokáží chovat, jako by jim patřila celá zeměkoule. V dubnu se Ema účastnila baletního vystoupení pro Ruské velvyslanectví. V publiku nás bylo pět čechů - dcera, my s mužem a rodiče další české holčičky.
Připadali jsme si jako v "balšóm těátru". :-D

[15]: Hani, byl to svým způsobem pech. Když ti kluci nebyli na plech, byli velice milými společníky. Nebyli to žádní hlupáci o to víc byla škoda, že se dokáží zrychtovat tak, že nemůžou téměř chodit, natož artikulovat.
Nechci raději nic předjímat, v pátek odjíždíme a necháme se překvapit, jaké to tentokrát bude.
Moc děkuji za pochvalu fotek. Stejně zvláštní jsou i východy slunce, kdy černá obloha začíná modrat a pak zlátnout.
U nás jsou opravdu nádherné západy slunce, jeden jsem se včera pokusila fotit, ale chtělo to být na místě o něco dříve. Měli jsme třídní sraz a vezli jsme mou spolužačku na Mělník. Možná kdybychom se loučily kratší dobu... Každopádně jsem ve svátečním oblečení slezla z dálničního přivaděče do pole, abych "ulovila" nějaký dobrý záběr. Moje černé botky, ve kterých chodím do divadla se v ten moment divily, kdeže se to ocitly. I můj muž koukal, odkud se pak škrábu zpátky k autu. :-D
Přeji také krásný nedělní večer a hezký celý příští týden. :-)

17 beallara beallara | Web | 6. června 2016 v 9:52 | Reagovat

Mám obrovský problém... mám velmi mělké spaní, když vedle mě někdo pořádá takové chlastací dýchánky a pak se podle toho chová, nespím, jsem zpruzelá a nevyspaná, což se rovná zkažená dovolená. :-!
Západy slunce jsou taková kouzelná náplast, když se den třeba nevydaří, pak se člověk alespoň pokochá. :-)

18 děda tik tak děda tik tak | Web | 6. června 2016 v 16:59 | Reagovat

Opět vydařené záběry na moře a západy slunce. Celkový dojem z dovelené asi pokazila vydařená partička, která chtěla ukázat jak jsou IN. :-)  ;-)

19 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 7. června 2016 v 6:26 | Reagovat

Fotky se západen slunce nemají chybu. Takové sousedy vyfasovat to je tedy pech. :-)

20 Miloš Miloš | Web | 28. června 2016 v 21:20 | Reagovat

"Nechápu, proč někdo jede 1 500 kilometrů na tak krásné místo a tam se po celou dobu opíjí a nevnímá to hezké. To mohli zůstat doma a tam se chovat jako prasata."

Zrovna v tomto duchu jsem chtěl napsat komentář :-)
U jednoho mladíka se to dalo pochopit, že chtěl zapít žal z rozchodu se slečnou, ale co z toho měl ten druhý?

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. července 2016 v 7:57 | Reagovat

Západ slunce se ti moc povedl. A ti dva mladí sousedi... oni asi potřebovali upustit páru...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama