. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Italský deník 13

6. června 2016 v 22:34 |  Putování po Evropě

Pokračování předchozí části




Čtvrtek 2. července 2015



Pobyt se nám krátí, už je čtvrtek a je to v podstatě poslední den, kdy ještě můžeme do sytosti lenošit. Tedy, pokud to vydržíme.
V rezidenci je ticho, dokonce i noc byla klidná.
Po ránu dorazily kočky na snídani. "Jo, holky, doufám, že po nás tady bude bydlet taky nějaký kočkomil, jinak máte smůlu."



Po snídani vyrážíme znovu na Jallilo. Hladina moře je hladká jako rybník, slunce září a na obloze není jediný mráček. Brněnská rodina si rozložila ležení vedle nás a tatínek od rodiny se ptal, jak jsme se vyspali. Řekli jsme mu, že báječně, protože byl tentokrát klid. Pak nám sdělil, že oběma našim sousedům vynadal a slíbil jim, že pokud se nebudou chovat slušně, ještě jim k tomu vynadání něco přidá. Jako bývalý hokejista na to má slušnou figuru. :-D
Řekli jsme jim o včerejším konfliktu pana Luigiho s partou fašounů. "Aha, tak proto tady byla ráno delegátka a něco řešila."
Pak se nás ptali, co je tady v okolí zajímavého, tak jsme jim řekli, že míst, která stojí za návštěvu je tu hodně, a že jsme jich během tří týdnů docela dost navštívili. Přiznali, že nám ty tři týdny závidí. Nakonec jsme jim řekli, že se večer chystáme do Rodi Garganico na oslavu patronky města, kterou je Maria Santissima della Libera. Informace je zaujala natolik, že se vyjádřili v tom smyslu, že by se tam také mohli zajet podívat. "Tak se tam večer možná potkáme."

Po obědě a siestě jsme se vrátili na Jallilo, kde jsme nechali lehátka přes poledne. V pět hodin, když se začaly dloužit stíny, jsme ležení zabalili a vydali se do apartmánu. Dali jsme si sprchu, pak něco malého snědli a vydali se k autu.

Na vrcholu Monte Pucci bylo tentokrát volno, tak mi manžel zastavil a já si udělala několik fotek. Vyfotila jsem si stejnojmennou obranou věž, moře z několika úhlů a Peschici, které je odtud za lesem.


Pohled na historické centrum Peschici

Obranná věž Monte Pucci - má nové schody a možná v ní někdo bydlí

Pohled dolů na útesy

Pohled severním směrem a klidná mořská hladina

Vrchol Monte Pucci

Peschici za lesem

Měli jsme v plánu se ještě cestou zastavit ve Vico, abychom nakoupili víno, které povezeme dětem a přátelům jako pozornost z Itálie. I když nám paní Marcela cestu do obchodu popsala, nenašli jsme ho. Projeli jsme celé Vico a do Rodi Garganico jsme přijeli z druhé strany.

Cestou mi zazvonil telefon a dcera mi popisovala závadu na lednici, na které svítí porucha. Znejistěla jsem a v duchu si malovala scénář, kterak rozmrzlé maso vytéká spodní částí dvířek, rozlévá se po linu a nad tím vším krouží masařky, jako Messerschmitty.
Dcera mi pak řekla, že se dívala do horní části lednice a tam to vypadá, že je vše v pořádku. I v dolní části se maso a spol. jevilo zmrzle.
Přemýšlela jsem nad tím, jak máme lednici dlouho. Kupovali jsme jí v zimě, byli jsme jí vybírat se Sárou, která se nám v prodejně ztratila, z čehož se mi málem "kousla pumpa".
A pak, když se stěhovala do patra po schodech, kde mám přes zimu umístěné oleandry, ibišky a další středomořskou květenu, nepřežila to jedna z bouganvilleí. Dopočítala jsem se, že lednice je stará pět, maximálně šest let.
Je dvoukompresorová, takže by jedna část teoreticky mohla být v pořádku. Sobecky jsem zauvažovala, že když už má něco nefungovat, at' je to raději vršek, kde po našem odjezdu zůstaly vajíčka, tuk na pečení, lahev se sádlem a možná nějaké trvanlivé sýry. Škoda by nebyla tak hrozná, jako kdyby přestal fungovat mrazák dole, který je dost plný.
Manžel radil, já to tlumočila dceři a dcera pak hlásila výsledek.
Stále nic, kontrolka signalizující poruchu stále svítí. Na tu dálku s tím stejně nic neuděláme.
"Mamčo, mě to mrzí, ale já už si s tím fakt víc neporadím."
"Nedá se nic dělat."
"Zahradu jsem prolila, kytky v bytě jsou zalitý a zítra po práci jedu rovnou za Tomášem a holkama na chatu. Myslíš, že ta zahrada vydrží?"
"Myslím si že jo, nedělej si starosti."
"Ale tady jsou děsný pařáky."
"Tady taky. Nelámej si s tím hlavu, ono to nějak dopadne. Pozdravuj cácorky a Tomáše a moc děkuju."

Po tomhle rozhovoru mi bylo jasné, že pojedeme domů jen s jedním přenocováním a toulky Itálií, nebo Rakouskem si necháme na příště.

Při příjezdu do Rodi jsme zvažovali, zda máme zaparkovat někde ve městě, či necháme auto znovu dole u přístavu. Centrem Rodi vede z části pobřežní komunikace - tzv. "Garganica", která kus od kostela Santa Maria della Libera, odbočuje mezi domy a odtud pokračuje kolem přístavu směrem na jih.
Při jízdě po ní nám došlo, že zanechat auto v horní části je zhola nemožné, protože k parkovišti se nedalo zajet. Všude byly stánky s různým zbožím. Projeli jsme celé město, zaparkovali u přístavu a vydali se zpátky do města. Vyfotila jsem si slunce zapadající do moře a pak jsme po schodech, které byly ozdobené mušličkami, stoupali nahoru. A i když už to byla několikátá návštěva Rodi, na těchto schodech jsme měli premiéru. Určitě bychom si je pamatovali.



Došli jsme k blahočetu, který nikdy nepřestanu obdivovat a okolo bývalého biskupského paláce a kostela San Pietro vystoupali na náměstí Largo Giovanni Bovio.

Bývalý biskupský palác


Připadají vám některé fotky či jména povědomá? O návštěvě Rodi Garganico jsem psala poměrně podrobně v tomto článku.
Město bylo krásné nasvíceno světelnými bránami, které jsme viděli už při naší předchozí návštěvě. Lidé byli slavnostně oblečení, ženy měly šaty, muži z větší části obleky. I já byla stylová, vzala jsem si také na sebe šaty.


Zvonice kostela Sv. Mikuláše z Myry

Interiér téhož kostela

Udělala jsem si pár fotek večerního Rodi. Z dálky zněla hudba, která se blížila. Na náměstí, na kterém jsme byli, se objevil orchestr. Byl složen pravděpodobně ze studentů místní Konzervatoře Umberto Giordano. Zvláštní shoda náhod, že jsme se přesně trefili do místa, kde se bude něco odehrávat. Chvilku po nás dorazili na náměstí Brňáci, kteří přišli za orchestrem. Chvilku jsme společně postáli a dívali se na to, jak se orchestr po taktovkou muže v bílé košili chystá na svou produkci. Davem obcházela štíhlá dívka, která dávala znamení z různých míst náměstí, zda je tu dobře slyšet, či zda je nutno přídat či ubrat na intenzitě.



Rozhodli jsme se, že se sem ještě vrátíme a rozloučili se s Brňáky, kteří se chtěli podívat po městě, kde ještě nikdy nebyli. My se vydali opačným směrem a po "Garganice" jsme došli do míst, kde jsme minule parkovali. Prohlédli jsme si zboží vystavené ve stáncích, došli až ke kostelu, zasvěcenému patronce města. Tady mě potěšila naše vlajka, která tu byla umístěna mezi dalšími na plotě kolem kostela.



Na Garganice můžete potkat autobus společnosti Ferrovie del Gargano,
zajišt'ující hromadnou dopravu na celém poloostrově a proti němu kočárek.

Kostel Santa Maria della Libera, ten kde při naší minulé návštěvě byla svatba...

... a jeho interiér

Pohled na naší vlajku před kostelem potěšil

Chodci, auta, motorky - to je hlavní tah městem Garganica

Od kostela jsme se potom vrátili zpátky na náměstí, kde už probíhal koncert. K našemu překvapení stála před orchestrem ona štíhlá dívka, která měla na sobě krásné modré šaty a pod jejíž taktovkou orchestr hrál. Zaregistrovala jsem jen křestní jméno dirigentky - Federica.


Šaty - nešaty! Sedla jsme si v nich na schody a s mužem jsme na náměstí vydrželi skoro dvě hodiny. Poslechli jsme si hudbu klasickou, i tu modernější.
V pozdní noci jsme se pak vydali zpátky k přístavu. Pro nás půlnoc, pro italská města vrcholící oslavy. Když jsme přijížděli k San Menaio, oblohu ozářil ohňostroj nad Rodi. Tohle kdybychom tušili, zdrželi bychom se o něco déle.

Cestou do Peschici jsem pojala nápad, že uděláme ještě jeden pokus o ukořistění větvičky oleandru, který jsem si vyhlédla u přístavu. Bylo krátce před půl jednou a kolem oleandru bylo dost živo.
Ani jsem nevystupovala z auta.


Pátek 3. července 2015

V noci byl opět klid, takže dveře jsme nechali otevřené a měli zavřené jen žaluzie. Zaregistrovala jsem nějaký pohyb na terase. Posadila jsem se a všimla si koček Twigy a Maminy. Holky přišly na snídani a už nás vyhlížejí a říkají si, jak je to možné, že dnes ještě spíme.


Náš poslední den.
Když se probudil muž, udělala jsem nám snídani. Kočky byly už po jídle a někam zmizely.
Dopoledne jsme trávili na Jallilo. Brňáci nám říkali, že včera z Rodi odjížděli dříve než my, protože jejich patnáctileté slečny už byly unavené. Část koncertu viděli a také je zaujala dirigentka.

Před polednem jsme šli nahoru do rezidence. Cestou jsme se stavili v obchůdku, kde jsme pravidelně nakupovali a naplnili plážovou tašku vínem. Na červeném byly pověšené cedulky, na nichž byla fotografie Al Bano Carissi, který krom toho, že je zpěvák a herec, je také známým vinařem, žijícím v Apulii. Na cedulkách jím bylo víno doporučováno. Přiznám se, že dodnes mám písničky, které se svou ženou Rominou Power nazpíval, moc ráda a CD s hity jako je Felicita, Sharazan nebo Ci sara si v autě často pouštíme, a to nejen v Itálii. Nakoupili jsme i bílé víno, které bylo také Apulijské. Pečivo jsem nesla v ruce, večer z něj připravím něco na zítřejší cestu.

Jakub s Otou nás zdravili a byli oba naprosto střízliví. No jasně, zítra také pojedou a navíc povezou dvě malé děti. Děkovali za tipy na jižní pláže a pak říkali, že areál s motokárami nějak nenašli. Muž jim znovu popsal, kudy se k němu dostanou. Kluci odbočili o jednu křižovatku dříve a areál minuli. Prý to možná ještě odpoledne zkusí.

Po obědě jsem poprosila manžela, aby ze skříně sundal kufr na kolečkách, ve kterém jsme měli složené tašky a začala s předstihem balit. Na dno velké jsem dala použité osušky a pak na ně naskládala lahve s vínem, každou obalenou bud' utěrkou, či ručníkem. Transport by mělo víno v pohodě přežít.

Odpoledne jsme trávili na Jallilo. Moře bylo fantastické, jen mírné vlnky. Blankytně modrá obloha bez jediného mráčku a slunce, které vše prozařovalo.

Nahoru jsme se vydali kolem šesté hodiny.
Čekalo nás to nejméně příjemné - tedy balení. Nevím, proč píšu nás, když to čekalo mě. Muž je v tomhle příšerně nepraktický a je schopen zabalit třeba čisté oblečení, které nám samozřejmě znovu nějaké zbylo, se zbytky z lednice. Raději ho k tomu nepouštím. Ted' vidím, jak se mi hodilo pravidelné dojíždění v mládí na intr, kdy jsem se naučila balit tašky.
Do kufru jsem narovnala dárky, které jsme koupili.
Zatímco já balila, muž vytahoval věci, které jsme měli v kuchyni. I tady něco zbylo a to toho vozíme rok od roku méně. Jednou se možná dopracujeme do stádia, že budeme jako můj bývalý kolega, který na týdenní dovolenou měl jedno třičko, krat'asy, plavky a čisté osobní prádlo. Prý mu to vždy stačilo. Jen nevím, jak se pak na něj tvářil zbytek osazenstva autobusu, když nastoupil v tom svém jediném třičku. Je docela možné, že byl dříve cítit než vidět.
Hotové, zabalené tašky s věcmi, které už opravdu nebudeme potřebovat, odnesl manžel do auta.
Připravila jsem si tašku na přenocování, ráno do ní přibalím varnou konvici, hrnky po snídani a tašku s hygienou.
Nakonec jsem namazala a naplnila panini na cestu a uložila je do lednice.

Chviličku jsme poseděli na terase a povídali si s Jakubem a Otou, kteří také zítra pojedou domů. Na rozdíl od nás, kteří plánujeme nocovat v oblasti Lago di Garda, to chtějí jet na jeden zátah. Jsou mladí a budou se za volantem střídat.

Poslední noc v Peschici - to nám to ale uteklo.



Dokončení příště.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 6. června 2016 v 22:47 | Reagovat

Světelná výzdoba města je naprosto grandiózní!

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 6. června 2016 v 23:34 | Reagovat

Přesně, ta světýlka mě taky okouzlila... :-) Ale vedou samozřejmě kočiny :-D

3 alena alena | E-mail | 6. června 2016 v 23:44 | Reagovat

Dovolená se vám vydarila(az na drobné nepríjemnosti),s pozitkem jsem vse precetla a brzy se zase vydáte za novými zázitky,nebo? ;-)

4 Pižlík Pižlík | E-mail | Web | 7. června 2016 v 6:23 | Reagovat

Koukám jako blázen na ty světelné brány. :-)

5 Kitty Kitty | Web | 7. června 2016 v 8:00 | Reagovat

Pamatuju se na osvětlené výzdoby ulic, ale v odkazovaném článku jsem je nenašla. Nevadí, zde jsou taky.
Tak už se vám to dokulilo ke konci. Jsem zvědavá na vaší cestu domů. A na stav vaší lednice doma ;-)

6 signoraa signoraa | Web | 7. června 2016 v 8:13 | Reagovat

[1]: Vendy, takhle podobně jsou zdobena i další města na oslavy. Největší výzdobu jsme zatím viděli ve Scorranu na jihu Apulie. :-D

[2]: Světýlka jsou kouzelná a kočky miluju. Vidím, že jsi další kočkomil. :-D

[3]: Vydařila se i přes několik nepříjemností, ale tak už to chodí. Člověk časem na to horší zapomene a vzpomíná se na to hezké. :-D

Za novými zážitky se vydáváme už tento pátek. :-D

[4]: Já, když je viděla poprvé, tak jsem také zírala. U nás se nic podobného nevidí. :-D

[5]: Kitty, ony tam jsou, ale jsou bílé a nesvítí. Před kostelem, kde byla svatba jsem dokonce konstatovala, že se mi tam světýlka pletla.
Dokulilo se to a už se kulí nové. V pátek ráno odjíždíme a já místo vysedávání u blogu bych asi měla něco chystat. Čekám, až mi dopere pračka a pak počítač vypnu a začnu konat.
Závěrečnou kapitolu mám rozepsanou, musím to stihnout, než odjedeme. :-D

7 Jarka Jarka | Web | 7. června 2016 v 9:11 | Reagovat

Jéjda, to ale opravdu hrozně uteklo. Tvé deníky se čtou moc dobře a to vyprávění mi bude chybět. Takže nám nezbývá, než se těšit na následující článek a pak samozřejmě na postřehy z dovolené 2016! :-D

8 alena alena | E-mail | 7. června 2016 v 9:26 | Reagovat

Tak krásnou dovolenou!U z  se tesím na nové vyprávení :-)

9 VendyW VendyW | Web | 7. června 2016 v 10:11 | Reagovat

Tak u nás je to zas k vidění o vánocích. A to ještě nejhezčí to mají ve Vídni. Ale že by se město, kde se narodil některý z našich českých patronů takhle vyzdobilo když má svátek, to ne. :-)

10 Iva Iva | Web | 7. června 2016 v 10:35 | Reagovat

Fotky a deník z minulé dovolené končí. Můžeme se těšit na další z letošní dovolené. Alenko, krásnou a pohodovou dovolenou! ☼ :-D

11 Hanka Hanka | E-mail | Web | 7. června 2016 v 19:20 | Reagovat

Uteklo to jako voda, Ali, zvlášť tobě a manželovi v reálu.
Měli jste z dovolené určitě spoustu krásných dojmů a brzy vás čekají nové.

Světelné brány jsou nádherné a přiznám se, že by se mi těžko loučilo s kočičkami.
Snad se po vás nastěhovali další kočkomilové!

Užijte si skvěle tu letošní dovolenou, ať máte dobré počasí, příjemné ubytování a ohleduplné sousedy! :-)

12 signoraa signoraa | Web | 7. června 2016 v 22:26 | Reagovat

[7]: Jarko, utekla nejen ta naše dovolená, ale i doba, která od ní uplynula.
V bytě mám na různých místech hromádky věcí, které pojedou v pátek s námi. Dnes jsem ještě pracovala na zahradě a chystala vše tak, aby s tím mladí měli co nejméně práce.
Zítra už musím začít balit.
Následující článek jsem rozepsala a doufám, že ho stihnu dokončit - PROSTĚ MUSÍM. :-D

[8]: Moc děkuji za přání. :-D

[9]: Vánoční Vídeň jsem zažila před lety a byla unešena její výzdobou. Byla jsem tam 5. prosince a po ulicích jezdily kočáry s Mikuláši, čerty a anděly. Byla to kouzelná podívaná. :-)
Osvětlení na vánoce je v Praze skromnější, než to italské.
Podobné osvětlení je možné vidět ve více italských městech. :-D

[10]: Ještě jedna závěrečná část a pak? Čeká nás cesta za odpočinkem a za poznáním.
Moc děkuji za přání. :-D

[11]: Hani, uteklo to až neuvěřitelně rychle. Od určité doby mám pocit, že se světaběh kolem nás dost zrychlil.
Dojmů bylo hodně a letos se k nim určitě přidají i další.
Světelné brány mě zaujaly a nebylo to poprvé. :-D
A kočky? Už mám pro ně přichystaný nějaký pamlsek, protože náš domácí pan Luigi je také kočkomil. Pokud po nás nebydleli milovníci koček, ty určitě nestrádaly, pan domácí se o ně postaral.
Moc děkuji za přání hezké dovolené. :-D

13 Lydie Lydie | 8. června 2016 v 17:20 | Reagovat

Jo balení - to je celkem "makačka".Zvlášť, když se to musí vejít do krosny a nosit na zádech.To člověk přemýšlí.Máme "vychytávky-např.prádlo, ponožky, trička-něco berem už hodně "jetého" a po použití zahazujeme. Ve vlaku a na nádražích nás stejně nikdo nezná a alespoň se moc "nelišíme" od bezdomovců.
Nedávno jsme byli na přednášce o Transibiřské magistrále a ten pan cestovatel to dělá také tak.
Přeji pěknou letošní dovolenou. :-)  :-)

14 Sugr Sugr | E-mail | Web | 8. června 2016 v 19:43 | Reagovat

Noci do fialova a číča-ta nesmí chybět! ;-)

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. června 2016 v 21:07 | Reagovat

Pokochala jsem se zážitky nejen s kočičkami, ale hlavně tentokrát světýlky a samozřejmě zážitky. Těším se na další a doufám, že i ty z další cesty budou tak zajímavé. I kdyby ses vracela na stejná místa, vždy se najde něco nového, zajímavého. Díky za zážitek z četby tvých vyprávění.

16 beallara beallara | Web | 9. června 2016 v 7:00 | Reagovat

Má to celé nádech nostalgie, loučení a je to už jiné vyprávění ;-)
Ale...čím více vidím ty fotky, tím více se těším, jak budu příští týden balit a už úplně cítím tu vůni moře :-)  :-)

17 Ježurka Ježurka | Web | 9. června 2016 v 14:57 | Reagovat

Jo, Alenko, dovolená vždy utíká nějak rychleji než všední dny, že? Ale vidím, že jste si to opět užili a už jistě pojedete zase brzy na další dovču. Bude to opět Itálie? Už teď se těšímna tvé nádherné články i fotky.

18 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. června 2016 v 16:19 | Reagovat

Krásně nazdobené město světly! Rozhovor s dcerou po telefonu asi klidu nepřidal. :-)

19 Miloš Miloš | Web | 28. června 2016 v 21:32 | Reagovat

Světelnou výzdobu mají nádhernou, vypadá jako krásné šperky plné drahokamů.
Tak dlouhou cestu s jedním řidičem si neumím představit.

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. července 2016 v 8:09 | Reagovat

To slavnostní osvětlení je nádherné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama