. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Krakov - 3. část

24. ledna 2017 v 8:07 |  Putování po Evropě
Pokračování předchozí části


Den druhý - 2. díl

V minulém díle jsem skončila průhledem na krakovskou baziliku - Mariánský kostel.
Florianskou ulicí jsme pokračovali a došli až před Mariánský kostel, který je symbolem tohoto města.
Říká se mu Mariánský, ale jeho celý název je Nanebevzetí Panny Marie.

Pohled na boční část kostela z konce Florianské

Oslovil nás mladý muž a ptal se, zda nepotřebujeme průvodce. Česky sice neuměl, ale disponoval několika světovými jazyky. Když jsem se ho ptali na jeho národnost, řekl nám, že pochází z Gruzie a je průvodce. V Krakově se stejným způsobem živí více licencovaných průvodců. Scházejí se denně v 10 hodin a pak v 15:30 vedle Mariánského kostela a nabízí své služby turistům. Jejich honorářem pak je v podstatě jen spropitné. Poděkovali jsme mu za nabídku a rozloučili se.

Čelo Mariánského kostela.
Na balkóně nad vchodem svítil displej upozorňující na Světové dny mládeže,
který odpočítával dny a hodiny do jejich zahájení

Na zem začaly padat kapky deště a my proto vešli do chrámu. Ano, chovám se jako Japonec a fotím kdeco. Chystala jsem se fotit, když se ke mně přihnal urostlý muž a řekl, že tady se fotit nesmí. Pro mně, která jsem drze fotila i v Sixtinské kapli ve Vatikánu, kde se mezi návštěvníky pohybují kurátoři, kteří jsou bez milosti schopni vymazat fotky, nebo potupně návštěvníka vyprovodit ven, to bylo jako pokyn: "Ulov si nějakou fotku!" Muž odešel a já si všimla, že se stále otáčí a pozoruje mně. "Vytáhne ta baba fot'ák? Nebo jsem jí dostatečně zastrašil?" Když jsem zaregistrovala, že k nám znovu míří, vzala jsem muže za ruku a vtáhla ho do jedné z řad kostelních lavic. Statný Polák se na nás ještě jednou podíval a pak už nám nevěnoval pozornost. Samozřejmě, že jsem pár fotek udělala.


Mariánský kostel, který je hlavním místem bohoslužeb už od středověku, je jednou z nejcennějších památek z doby gotiky v Polsku. Bazilika byla postavena na místě původního románského kostela z roku 1222, při kterém už tehdy byla založena farnost pro vzdělávající se měšťanskou společnost. Tato budova však byla zničena při tatarské invazi. Současný kostel byl budován v několika etapách, počínaje rokem 1288. Už v roce 1320 byl kostel vysvěcen. Konečná podoba kostela je ze 14. století. Jedná se o cihlovou, trojlodní gotickou baziliku s prodlouženým vícestranně uzamčeným presbytářem. V letech 1423 - 1446 bylo připojeno šest kaplí a dvě kruchty, které nechaly postavit bohaté měšťanské rodiny a byla navýšena severní věž, aby mohla sloužit jako městská hláska.
Když jsme u věží, jsou každá nejen jinak vysoká, ale liší se i vzhledem.
Vyšší, zvaná Mariánská, nebo také Strážnica, měří 82 metrů a vede do ní 239 schodů. Ve výšce 54 metrů je místnost trubačů, ze které se ozývá každou celou hodinu "hejnal". Tato jednoduchá melodie o pěti tońech pochází ze stejné doby jako kostel. Trubač jí zahraje vždy čtyřikrát, pokaždé na jinou světovou stranu. Kdysi pravděpodobně sloužila jako znamení k otevření a uzavření městských bran. Podle dalších zdrojů se hejnal troubil na poplach při ohrožení města, či požáru. Melodie vždy náhle a nečekaně utichne. Proč tomu tak je? To nikdo neví, ale nedokončené troubení dalo vzniknout legendě. Podle ní hrál ve 13. století hejnal trubač, aby varoval obyvatele před vpádem tatarských hord. Povedlo se mu varovat město, ale hejnal nedohrál, protože byl zasažen šípem. Autorem této legendy je údajně americký spisovatel Eric Kelly, který jí v roce 1929 vylíčil v knížce pro děti "The Trumpeter of Kraków". Obyvatelé Krakova tuto legendu ochotně přijali za svou.
Druhá věž je vysoká 69 metrů a v prvním patře je umístěna renesanční kaple rodiny Kaufmannů, kterou vytvořili italští mistři, kteří pracovali na Wawelu.


Interiér kostela zdobí nástěnné malby, z nichž mnohé vytvořil Jan Matejko a které překrásně ladí se středověkou architekturou. Oslnivě modrý strop zdobí hvězdy. V kněžišti je série velkolepých vitráží, pocházejících ze 14. století, které patří k nejcennějším v Polsku. Dominantou interiéru a jeho nejcennějším prvkem, je vyřezávaný oltář, který je 13 metrů vysoký a 11 metrů široký, na kterém jeho autor Veit Stoss (polsky Wit Stwosz) pracoval dvanáct let. Jedná se o nejlépe dochované dílo pozdně gotického sochařství Evropy. Oltář se otevírá denně v 11:50 a zavírá v 17:30.

Zavřený oltář je uprostřed

Otevřený oltář jsem nevyfotila, byli jsme v kostele krátce před desátou hodinou. Proto jsem ho pro vás našla toto: http://www.pajorama.eu/wirtualnymariacki/mariacki.html#/Oltarz_Wita_twosza_otwarty/
Autorem této virtuální prohlídky je polský fotograf Jerzy Pajor.
Kromě otevřeného oltáře můžete vidět celý interiér, stačí jen kliknout na určitý bod na plánku kostela vpravo dole. Najdete tu i popisky jednotlivých částí. Když si kliknete na "Fasada" můžete si dokonce poslechout hejnal. I když tady nekončí.

Když jsme vyšli ven, uvědomila jsem si, že jsme dovnitř vstoupili vchodem pro věřící. Došlo mi to až v momentě, kdy jsem si fotila kostel z boku a objevila boční vstup, kde se platí vstupné. Nebyl to úmysl, do kostela jsme vstoupili, když začalo pršet. Až pak dodatečně jsem zjistila, že se kostel pro návštěvníky otevírá až v 11:30, takže jsme v podstatě v daný okamžik jinudy vstoupit nemohli.





Kousek od Mariánského kostela na stejnojmenném náměstí stojí menší kostel, také s cihlovou fasádou a tím je kostel sv. Barbory. Před ním stojí zajímavá fontána.

O této fontáně jsem zjistila je to, že se jmenuje "Pomnik Żaka"
Vlevo Mariánský kostel, za fontánou kostel sv. Barbory


Hned při vstupu do kostela sv. Barbory jsem se zeptala, zda se zde smí fotit. Ano, smí. Tato informace mě potěšila, alespoň jsem si nepřipadala jako záškodník.
Kostel sv. Barbory byl postaven v letech 1338 - 1402, pravděpodobně z cihel pocházejících z bývalého presbytáře Mariánského kostela. Byl původně hřbitovní kaplí, před ním se až do počátku 19. století rozkládal hřbitov. Za středověku sloužil polským věřícím, němečtí chodili do vedlejšího Mariánského kostela. I když je malý, malebně se odráží od mohutné stavby Mariánského kostela.
Jedná se o jednolodní kostel s půlkruhovou absidou. Od roku 1583 patřil jezuitům, kteří kostel v 17. století přestavěli a změnili gotický charakter jeho interiéru na baroko.

Autorem polychromie klenby je pražský malíř Jan Petr Molitor

Kostel jsme prošli, já si udělala několik fotografií jeho interiéru. Na rozdíl od vedlejšího kostela tu téměř nikdo nebyl.



Nejcennější památkou kostela je gotická "Pieta" z počátku 15. století. Ale tu jsme nějakým nedopatřením minuli a já se o ní dočetla až po návratu domů. Proto jsem jí oskenovala, i když obrázek má do dokonalosti hodně daleko.

Pieta z kostela sv. Barbory. Autor fotografie: Tadeusz Cukier

Čelo kostela působí stroze ... a zase kapka deště

Pohled od kostela sv. Barbory na Hlavní rynek

Po náměstí jezdily bílé kočáry, na jejichž kozlících seděly kromě kočích mladé dívky v kloboučcích. Další kočáry stály ve frontě a čekaly na potencionální zákazníky. Oslovila nás dívka, sedící na kozlíku a nabídla nám svezení. Což o to? Bylo by to romantické. Když jsme se zeptali na cenu, zavolala na kočího, kterého oslovovala Vasilko. Vasilko nám předložil cenu za svezení okolo náměstí a pak druhou cenu, za cestu až k Wawelu. S díky jsme nabídku odmítli, protože tolik zlotých jsme si nekoupili. Musíme se spolehnout na svoje nohy.



Nejen dívky nosí copánky

Kočáry čekají na zákazníky

Dalším našim cílem byla Sukiennice, centrálně umístěná dominanta Hlavního rynku (Rynek Glowny). Původní tržnici s krámy se suknem, které daly této budově jméno, dal postavit ve 14. století král Kazimír Veliký. Po požáru v roce 1555 se na obnově Sukiennice podíleli významní krakovští umělci. Obnova budovy, která je 108 metrů dlouhá, 18 metrů široká a má dvě podlaží, probíhala mezi lety 1556 - 1559 v renesančním slohu. V letech 1875 - 1878 přibyly na delších stranách novogotické arkády. V současné době jsou uvnitř obchůdky se zbožím převážně pro turisty a proslulá kavárna "Noworolski". V horním patře je expozice polského malířství 19. století.





Strop Sukiennice zdobí znaky polských měst

U vstupu jsou staré reklamní poutače


Sukiennice jsme prošli a obešli, já si fotila náměstí, radniční věž a manžel se na svět díval přes kameru. Okouněli jsme na náměstí s tím, že se v jedenáct hodin vrátíme před Mariánský kostel a poslechneme si hejnal.

Radniční věž je jediným pozůstatkem původní radnice z 15. století. Měří 70 metrů

Pomník Adama Mickiewicze



Radniční věž

Na rohu náměstí nás oslovil muž a nabídl nám projížd'ku nejen po Starém Městě, ale i výlet do čtvrti Kazimierz. Chvilku jsme si s ním povídali, byl velice příjemný a říkal nám, že mají projížd'ky i s českým výkladem. Ptal se nás kam míříme a my mu odpověděli, že jen tak lelkujeme po náměstí a čekáme na jedenáctou hodinu na hejnal. Poradil nám, at' se raději jdeme podívat do Collegium Maius na Jagellonské univerzitě, kde bude v 11 hodin k vidění představení s průvodem postav, spojených s univerzitou. "Hejnal bude každou hodinu", řekl muž. Poděkovali jsme za tip a on nám dal svou vizitku s telefonem, kdybychom si to rozmysleli s projížd'kou. "A volejte Jerzyho."

K univerzitě jsme došli za chvíli. Prohlédli jsme si její atrium, došli si tu na záchod a pak jsme zvolili strategickou pozici na schodišti proti hodinám. Nebyli jsme tu zdaleka sami, diváků tu byla spousta.



Jagellonská univezita, kterou založil v roce 1364 Kazimír Veliký, a která nesla název Akademia Krakowska, je nejstarší polskou univerzitou a její původní sídlo bylo na Wawelu. Jen pro zajímavost, Pražská univerzita byla založena v roce 1348. Po smrti krále v roce 1370 úroveň univerzity klesla, později dokonce přestala fungovat. K její obnově došlo za vlády krále Vladislava II. Jagellonského a královny Jadwigy. V 90. letech 14. století byla zakoupena budova v tehdejší židovské čtvrti pro první sídlo univerzity. Vzhledem k neustále narůstajícím počtům studentů muselo dojít k jejímu rozšíření. Paradoxně otázku rozšiřování vyřešily dva velké požáry v této části města v letech 1462 a 1492, po kterých byla nutná přestavba budovy od jejich základů. Její výsledek můžeme obdivovat až do dnešních dnů.
Z tohoto období je také nádvoří s kašnou, které je obklopené patrovým podloubím a jehož autorem je kameník zvaný mistr Jan. V současné době je v Collegiu Maius univerzitní muzeum.
K významným absolventům univerzity patří například tvůrce heliocentrické teorie, astronom Mikuláš Kopernik nebo také Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II.
Dodnes je tu povinným vyučujícím jazykem latina.


Čekání na to, až odbije jedenáctá

Začala hrát hudba a objevila se první postava

Královna Jadwiga a král Vladislav II. Jagellonský

Commedia finita

Nádvoří se vyprázdnilo




Po skončení průvodu dřevěných figur ze 16. století pod hodinami, jsme se šli podívat do univerzitní zahrady, kde jsme chvíli poseděli na lavičce, snědli toasty ze včerejška a pak zvažovali, co podnikneme dál. Necháme se zlákat Jerzyho nabídkou? Nebo budeme pokračovat i nadále "po svých"? Nebyli jsme ještě úplně rozhodnuti.



Zahrada se nazývá Profesorská...

... dva z jejich stálých obyvatel

Collegium Witkowskiego

Vyšli jsme ze zahrady a zamířili ke kostelu, kterého jsme si všimli už při příchodu sem.
Nejprve jsme však zabočili do uličky mezi univerzitními budovami, ve které byly busty těch, kteří na Jagellonské univerzitě učili.

Kostel sv. Anny

Ulička mezi Collegium Maius a Collegium Nowodworskiego

Zakladatel univerzity Kazimír Veliký

Osobnosti spojené s univerzitou

Erby nad vchodem univerzity

Až pak jsme zamířili do kostela sv. Anny, který je univerzitním kostelem.
První kostel, postavený na tomto místě počátkem 15. století, byl dřevěný. Stál v těsném sousedství synagogy a mikve, což je židovská rituální lázeň. Při útocích na židovskou čtvrt' shořel. Z popudu krále Vladislava II. Jagellonského a zejména za jeho finanční podpory, byl postaven gotický kostel, který po jeho vysvěcení svěřil král do péče univerzity. V 17. století za podpory krále Jana III. Sobieského, který byl také absolventem univerzity, bylo rozhodnuto akademickým senátem o přestavbě kostela. Výstavba probíhala mezi roky 1689 - 1703 a vznikla tak jedna z nejskvostnějších barokních budov v Polsku. Jejím vzorem se stal římský kostel Sant'Andrea della Valle, který byl dobudován v roce 1650. Trojlodní interiér je bohatě zdobený a pracovali na něm italští mistři, jako řezbář Baltazar Fontana, či malíři bratři Montiové. Je zde pochován sv. Jan z Ket (Jan Kante), který absolvoval univerzitu a poté jako teolog a lektor zde učil. Po prohlášení za svatého se stal patronem univerzity. Nachází se tu i skromný pomník Mikuláše Koperníka, jako pocta univerzity nejslavnějšímu absolventovi. Pochází z roku 1823, tedy z doby, kdy byly astronomovy knihy na seznamu zakázaných. Krok tehdejších představitelů univerzity byl hodně odvážný.
Coby univerzitní kostel slouží při slavnostním zahajování akademického roku, k promocím a stal se také místem posledního odpočinku mnoha profesorů a rektorů.








Kostel jsme si prohlédli a když jsme vyšli ven, zjistili jsme, že prší. Co prší? Lilo jako z konve. Vrátili jsme se na chvíli do zádveří a vyčkávali, zda se počasí změní. Pohledem na hodinky jsme zjistili, že máme tak akorát čas vrátit se na Hlavní rynek a vyslechnout si hejnal z Mariánského kostela.

Deštivý pohled na univerzitu ze schodů kostela sv. Anny

Cestou jsem si vzpomněla: "Hele, a co ten Jerzy?"
"Kolik říkal, že by to stálo?"
"Stovku pro každého."
"Tak na to kašlem, budeme potřebovat peníze na vstupy a taky musíme něco jíst."
Dala jsem manželovi za pravdu. Jerzy už na roku náměstí a ulice Sv. Anny nestál, takže jsme se nemuseli omlouvat ani vymlouvat. Déšt' ho zahnal někam do sucha.

Hlavní rynek pod deštníkem

A pak jsme stáli pod deštníky na malém prostoru mezi Mariánským kostelem a kostelem sv. Barbory a víc než hejnal jsme slyšeli uřvané Němce, kteří stáli opodál. A na moje "Ruhe, bitte!" reagovali s nic nechápajícím výrazem, aby pak zase pokračovali v řevu. Kdyby tak uměli číst moje myšlenky, to by se styděli až do kořínků vlasů.
Hejnal skončil a my v dešti, který chvilkami slábl, aby pak zase zesílil, pokračovali po náměstí a došli ke kostelíku sv. Vojtěcha.

Kostelík sv. Vojtěcha

Tento kostelík patří k nejstarším v Krakově. Původně dřevěný, předrománský kostel vznikl na přelomu 10. a 11. století v místech, kde kázal sv. Vojtěch. Ten se na žádost Boleslava Chrabrého věnoval misijní činnosti, za kterou zaplatil mučednickou smrtí. Je jedním z patronů nejen Polska, ale i naší země. Zmínila jsem se o něm už v tomto článku.


Začátkem 12. století byl kostelík přestavěn z kamenných kvádrů. Z těchto časů pochází arkádový portál a úzká okna, která jsou 2 metry pod úrovní dlažby. Jsou dokladem toho, jak se během staletí zvedla celá plocha Rynku. V první polovině 17. století byl kostel zbarokizován, byly zvednuty zdi a přidána kopule.

Poslední pohled na kostelík sv. Votěcha a v pozadí na Mariánský kostel...

... a na radniční věž a Sukiennice, která se odrážela na mokré dlažbě

Pokračovali jsme v dešti dál po Královské cestě, ale o tom až zase příště.


 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 9:02 | Reagovat

Uffff, tak to byla dosti dlouhá procházka, ale stála za to! Škoda deště, ale jak je vidět, náladu vám nezkazil :-) .Koukala jsem, a porovnávala. Ty koníky. Ve Vídni byli někteří dosti utrápeně? vypadající. měli vydřenou srst pod řemením a celkově vypadali tak nějak hubeněji. Tihle vypadají o  mnoho líp, ale možná je to jen zdání. Je ti určitě jasný že mne jako milovníka koní ten stav těch vídeňských hodně rozčílil.....

2 signoraa signoraa | Web | 24. ledna 2017 v 9:23 | Reagovat

[1]: Vendy, procházka bude ještě pokračovat. :-D Déšt' mě mrzel hlavně kvůli barevnosti fotek, ale mě, coby astmatikovi, se v něm dobře dýchá. Náladu nám určitě nezkazil.
Koně vypadali báječně, litovala jsem je, že se musí celé dny pohybovat po městské dlažbě, ale jsou na to zvyklí.
Chápu tvoje rozčilení, když jsi viděla unavené koníky ve Vídni. Mě nedávno vytočila reportáž v televizi o nějakém rádoby chovateli koní, který dokonce nechal v ohradě ležet mrtvé hříbě. Toto bych do té ohrady zavřela taky.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. ledna 2017 v 9:40 | Reagovat

Staré reklamní poutače zaujaly mne velice...

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 10:16 | Reagovat

[2]:Tak to bylo arogantní hovado který by zasloužilo pořádné mučeníčko. Škoda že už to není možné, v těhle případech by měl platit Chamurabiho zákoník. Oko za oko ...
mučení a týrání za mučení a týrání.

5 pavel pavel | Web | 24. ledna 2017 v 14:22 | Reagovat

To je panečku fotek. :-) Taky mají "orloj". :-D

6 Královna Osamělých ostrovů Královna Osamělých ostrovů | Web | 24. ledna 2017 v 14:46 | Reagovat

Páni, to je precizní článek. V březnu se tam poprvé taky chystám, tak jsem zvědavá. Z recenzí ostatních to město působí skvěle. Ta známá katedrála má překrásný interiér, to jsem nikdy neviděla ani na fotce. :)

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 17:41 | Reagovat

že je ten Krakov tak fotogenické město... :-)

8 Kitty Kitty | Web | 24. ledna 2017 v 17:42 | Reagovat

Zase jsem se potěšila precizností fotografií i výkladu. Je to príma vhled do polské historie, kterou tak pěkně přibližuješ. Děkuji za práci na článku i za zajímavé video se skládacím oltářem. V Adamově je taky třídílný ručně vyřezávaný oltář velké historické ceny - to kdybyste měli náhodou cestu kolem. Moc o něm nevím a ty bys o něm určitě zajímavě napsala :-D

9 tinka77 tinka77 | Web | 24. ledna 2017 v 17:50 | Reagovat

Veľmi pekná a poučná prechádzka a zaujímavý výklad. Milujem tieto tvoje články. ;-)

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 17:55 | Reagovat

Víš co mě zaujalo? Jak lovíš fotky - to bych do Tebe nikdy neřekla. Ještě, že se jen tak ničeho nezalekneš. :-)

11 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 17:56 | Reagovat

[9]: Já taky - a to jinak historii ani cestopisy nemusím. :-)

12 signoraa signoraa | Web | 24. ledna 2017 v 18:14 | Reagovat

[3]: Přiznám se, že jsem si to myslela, že se ti budou poutače líbit. Tak až budeš v Krakově, můžeš si je prohlédnout na vlastní oči. :-D

[4]: Vendy, myslím si, že se veřejnost dostane jen zlomek toho, co lidé dělají zvířatům. Můj kamarád je doktor přes zvířátka a dělá veterinární dohled. Ten by mohl vyprávět.

[5]: Orloj mají, ale takový skromnější tedy v porovnání s pražským, či olomouckým. :-)

[6]: Věřím, že se ti v Krakově bude líbit, je to kouzelné město. :-)

[7]: Je velice fotogenický. :-D

[8]: To jsem moc ráda, že jsem tě mohla potěšit. Ta historie je hodně provázaná s naší zemí. At' už to byla vláda Přemyslovců v Polsku, či Jagellonci vládnoucí českým zemím, nebo společné bytí v Rakousku-Uhersku.
Za tip na Adamov moc děkuji, vůbec jsem neměla tušení, že tam něco takového je. Byla jsem tam naposledy v roce 1995, nebo 1996. Pořád se courám po cizích zemích a nevím, co je za humny. :-D

[9]: Tak to mě moc těší. :-)

[10]: Lovím fotky opravdu i tam, kde se to nesmí. Začala jsem s tím už v mládí a mám několik zajímavých úlovků. :-D

[11]: Historie nejsou jen strohé údaje, doplněné daty. Někdy se v ní skrývá zajímavý příběh. :-D

13 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 21:04 | Reagovat

Jsem stejný lovec fotek jako Ty. Kdo by jinak dělal ty tajné krásné fotky? A můj muž reaguje stejně, odchází ode mne dál do pozadí. :-)

14 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 24. ledna 2017 v 21:12 | Reagovat

Do Krakova  jsem se chtěla zajet podívat už dávno, ale zatím to nějak nevychází. Alenko, díky za krásné povídání a úžasné fotky :-) Já už tam vlastně ani nemusím :D  :-)

15 děda tik tak děda tik tak | Web | 24. ledna 2017 v 22:06 | Reagovat

Počasí moc příznivé nebylo, ale i tak ty fotografie jsou skvostné. Textový doprovod  tomu dodává téměř profesionální zpracování. Fotografická vášeň někdy nezná hranice a pořízení některých záběrů mají po letech cenu zlata. Znám to při shánění některých dobových fotografií, kdy majitel je prostě z ruky nedá. Moc hezky jsem si zase početl a měj se hezky. Mirek :-)

16 signoraa signoraa | Web | 25. ledna 2017 v 17:40 | Reagovat

[13]: Já to tušila, protože z tvého blogu vím, že se řadíš také k fotografům, kteří fotí všechno  - stejně jako já. :-D A ti chlapi? No comment. :-D

[14]: Evi, návštěva opravdu stojí to. Z Prahy je to cca 5 hodin autem, záleží na stavu naší D1. Ubytování se dá sehnat levné, pokud člověk není náročný. :-D
A pokud ti to nevyjde, tak budu v naší pouti ještě pokračovat, i když jsme do Krakova v podstatě jen nahlédli.

[15]: Počasí mě mrzelo jen kvůli fotkám, kterým chybí barevnost. Moc děkuji za pochvalu. :-)
Fotografická vášeň opravdu nezná hranic, i když ted' je to díky nejen digitálním fot'ákům, ale i mobilům podstatně jednodušší. I když já mám malý mobil s tlačítky a fotky z něj jsou ve většině případů nepoužitelné.
Mám také pár fotografií, které opatruji jako oko v hlavě, u některých mám dokonce i negativ. :-D

17 Jarka Jarka | Web | 25. ledna 2017 v 18:06 | Reagovat

Sice bylo zataženo a pršelo, ale vidím, že lidé jsou v kraťasech, tak asi bylo celkem příjemně. Jasně, že fotky za slunečného dne vypadají lépe, ale takto jsi aspoň neměla problémy s focením v protisvětle a všechny snímky jsou perfektní. Náramně jsem si pokračování užila, dozvěděla se hodně zajímavého a těší mě, že procházka Krakovem ještě nekončí. ;-)

18 Van Van | Web | 25. ledna 2017 v 20:17 | Reagovat

Krásné střípky z cest. Kostely s nádhernou výzdobou. A koníčkové se mi taky líbili! Přestože pršelo, výlet jste měli pěkný.

19 beallara beallara | Web | 25. ledna 2017 v 20:48 | Reagovat

Slota, nepohoda, déšť...ale přesto jsem si to putování tolik užila, musím ti pochválit tu úžasnou atmosféru památek včetně nádherných kostelů. :-)  :-)
A víš, co jim na těch fotkách nejvíc závidím...chodí se tam v šortkách ;-)  :D  :D

20 sheavy sheavy | Web | 26. ledna 2017 v 0:45 | Reagovat

Moc pěkné fotečky :-) v Polsku jsem boužel nikdy nebyla, ale někdy bych tam určitě chtěla :)

21 Natty Natty | Web | 26. ledna 2017 v 12:38 | Reagovat

Alenko, tak jsem zase nakoukla a popravdě, tolik krásy pohromadě, to se hned tak nevidí. Všechny fotečky jsou moc pěkné a tvoje povídání je prostě úžasné. Máš nádherné vzpomínky a zážitky a ty už ti nikdo nevezme. ;-)Úplně jsi mě naladila na vlnu dovolené, však už také pomalu vyhledávám, kam letos pojedeme. ;-)Tak se měj moc hezky a zase příště. :-)

22 signoraa signoraa | Web | 26. ledna 2017 v 17:55 | Reagovat

[17]: Jarko, bylo to v červenci, takže ten déšt' byl jen komplikace, co se focení týče. Den předtím byly teploty blížící se ke čtyřicítce, takže raději v dešti, než se ploužit v horku.
Procházka Krakovem ještě nekončí. :-D

[18]: Jsem ráda, že se ti se mnou v Krakově líbilo. :-)

[19]: Jak už jsem psala, to počasí komplikovalo jen focení, protože fotky jsou méně barevné a občas mi chyběla ruka, která držela deštník. :-D
Krakov má podobnou atmosféru jako centrum Prahy, ale je tam určitě víc kostelů, které jsou úžasnými architektonickými klenoty. Nojo, šortky. Dnes konečně teploměr ukázal kladná čísla a já jen zavyla, že už chci léto, nebo alespoň jaro. Muž mi řekl, že mám ještě tak dva měsíce počkat. Má pravdu, počkám. Na druhou stranu mám čas na blog. Až bude hezky, doma mě nikdo neudrží. :-D

[20]: Děkuji a věřím, že pokud se tam podíváš, bude se ti tam líbit. :-)

[21]: Natty, Krakov - tedy jeho historické centrum je jedna památka vedle druhé. Jsem ráda, že se ti tam se mnou líbilo. :-D
Co se dovolené týče, tak už máme nejen vybráno, ale máme zaplacenou i zálohu. Nadělili jsme si to pod stromeček. :-D
Měj se také báječně a dobře vyber. :-)

23 MarijaKes MarijaKes | Web | 27. ledna 2017 v 8:05 | Reagovat

Díky za reportáž. Poláci si opravdu živí hlídače v kostelích a je jich tam hodně a jsou opravdu ostražití. Nepovolí žádnou vyjímku. Já jsem chtěla vyfotit alespoň varhany a myslela jsem si, když se zeptám, když projevím pokoru, a nebudu chtít podvádět, že mi to dovolí, ale nikoliv. když se jim někdo nezdá, tak jsou schopní mu dělat osobní doprovod. Proto jsem si v mariánském kostele na focení netroufla.  V těch menších kostelech v uličkách, tam to povolili. :-)

24 Ježurka Ježurka | Web | 27. ledna 2017 v 15:53 | Reagovat

Krásná fotoreportáž. Jen lov fotky dál, ať taky něco vidíme. Koukala jsem, jak jste přitahovali muže, ale většinou v dobrém, že? Stejně koukám, kolik kostelů se stihlo dřív postavit v jednom městě. Dnes než se u nás udělá kousek dálnice, je to doba a ještě kvalita za dva buřty. :-(

25 signoraa signoraa | Web | 27. ledna 2017 v 17:34 | Reagovat

[23]: Majko, já děkuji za komentář. :-) Se zákazem a hlídači v kostelích jsme se v Krakově setkali jen v Mariánském kostele a pak na Wawelu. Jinde to bylo bez problémů. Pokud tam někdo byl, vždy jsem se zeptala a když nebyl, tak jsem fotila bez problémů. Varhany jsou vidět na té virtuální prohlídce. Možná, že by se našly i někde na webu.

[24]: Libuško, děkuji. :-) Kostelů v Krakově je opravdu obrovská spousta a já, když chystám tyhle články, hrabu se v knihách a zjišt'uju, za jak krátkou dobu bylo vytvořeno nádherné dílo, které doslova přetrvalo věky. A přesně mě u toho napadá rychlost výstavby u nás. Zejména ta dálnice na Ústí, to je přímo odstašující případ. ;-)

26 Janinka Janinka | E-mail | Web | 28. ledna 2017 v 8:31 | Reagovat

Krásné fototoulky, díky ti za exkurzi do mé polovlasti :-).
Ten beran s flétnou nemá chybu! :-D

27 signoraa signoraa | Web | 28. ledna 2017 v 9:23 | Reagovat

[26]: Jani, jsem ráda, že se ti se mnou ve tvé polovlasti líbilo. Těch beránků bylo na náměstí víc a také se mi líbili. :-D

28 Honza Honza | Web | 28. ledna 2017 v 12:16 | Reagovat

Nevím proč, ale zaujalo mě "pítko" (nevím, jak to nazvat) na nádvoří s tím "ďáblem". Docela bych měl respekt :D

29 slunecnyden slunecnyden | Web | 28. ledna 2017 v 14:02 | Reagovat

Škoda, že člověk nemá tolik peněz, aby nemusel počítat, ale i po svých toho je dost k vidění :-) Monumentální Mariánský kostel. Taky mě zaujala ta univerzita. Hezká procházka.

30 habsburg habsburg | Web | 28. ledna 2017 v 16:27 | Reagovat

Krásný článek a úžasné fotografie! Krakow je pěkné město. Nejvíce mne zaujal ten kostelík sv. Barbory. Zajímavé je, že exteriér má gotický a vnitřek barokní. To se vidí málokdy.
Už se těším na pokračování.

31 signoraa signoraa | Web | 28. ledna 2017 v 17:35 | Reagovat

[28]: Ono vypadá trochu hrůzostrašně. :-D

[29]: Já jsem nakonec ráda, že jsme šli "po svých", protože jsme toho viděli asi víc, než kdybychom se vezli.

[30]: Krakov je opravdu krásné město. Zbarokizovaných staveb je tam více. :-)
Na pokračování se pracuje. :-D

32 Maryša Maryša | E-mail | 28. ledna 2017 v 19:45 | Reagovat

Krásná i když deštivá procházka, polské kostely jsou krásné a je jich tam opravdu hodně, moc ráda jsem se po Krakově procházela a když nám bylo horko, šli jsme se schladit do kostelů, máme jich projitých a prohlédnutých též hodně, vždy si uvědomuji, že jsou tu už století a pořád stojí ;-). Děkuji za krásné pokračování a těším se na další :-) Maryša :-)

33 signoraa signoraa | Web | 29. ledna 2017 v 22:44 | Reagovat

[32]: Déšt' mi vadil opravdu jen proto, že se hůř fotilo a spousta fotek je "orámována" deštníkem. :-) Byla jsem také překvapená, kolik kostelů je tu na poměrně malém prostoru a navíc, jak jsou všechny upravené.
Na pokračování pracuji, včera a dnes jsem tu měla vnučky a pokud tu jsou, mám s počítačem většinou smůlu. :-D

34 Miloš Miloš | Web | 31. ledna 2017 v 14:20 | Reagovat

Aleno, je obdivuhodné, kolik informací do článků vkládáš. To snad není ani ve výpravných průvodcích.
Fotky z interiéru kostela se ti povedly náramně.
Jan Matejko velkými obrazy s historickými výjevy patří do skupiny umělců, jako je náš Mikoláš Aleš nebo Maďar Mihály Munkácsy. Dějiny umění je příliš necení, stejně jako Muchovu Slovanskou epopej, nepřinesli "nic nového", ale jejich díla jsou obdivuhodná precizností a množstvím detailů na rozměrných plátnech.

Je ale vidět, že i historický Krakov se nebrání moderně, třeba to zvíře s flétnou nebo ležící, brutálně odříznutá hlava.

35 signoraa signoraa | Web | 31. ledna 2017 v 15:36 | Reagovat

[34]: Informace čerpám ze tří knih a ještě si je ověřuji, abych nepsala nějaké hlouposti. :-) Ale i tady zjišt'uju určité rozdíly třeba v datech. A to se pak zaseknu a hledám, co je vlastně správně.
S díly Jana Matejka, či s odkazy na něj jsme se setkali v Krakově několikrát.
Krakov se opravdu nebrání tomu novému, proto jsem ty fotky tady zveřejnila. :-)

36 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 13. února 2017 v 17:16 | Reagovat

Alenko, nádhera, to se mě to prochází, ani nožky nebolí. :-)

37 signoraa signoraa | Web | 15. února 2017 v 14:07 | Reagovat

Marti děkuji, tady mě ještě nohy nebolely. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama