. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Italský deník - 2. část

13. března 2017 v 14:05 |  Putování po Evropě
Pokračování předchozí části



12. června 2016

Probudili jsme se do prosluněného rána. Stan přes noc uschl, takže jsem z něj okartáčovala nějaké zbylé nečistoty a pak jsem zametla terasu. Bylo na ní dlouhé borovicové jehličí, květy oleandrů a bouganvileí. Muž potom zabalil stan. Lenka s Danou ještě asi spaly a jediný, krom nás, kdo byl vzhůru, byly kočky. Seděly pod terasou a čekaly. Loňské staré známé a k tomu další, nové. Ze skříňky jsem vytáhla jednu velkou paštiku a dala jí do placu. Bylo to jako plivnout do moře.
Až pak jsem udělala snídani pro nás. Po snídani jsme se převlékli do plavek a vydali se k moři. Prosluněná neděle, všude spousty lidí, kteří využili krásného počasí a přišli, či přijeli se vykoupat.
"Tak kam půjdeme?"
"Na Jalilĺo."

Malá pláž mezi útesy nás loni okouzlila a my na ní trávili téměř všechna dopoledne. Odpoledne jsme chodívali na hlavní pláž, na kterou svítilo slunce celodenně. To jen mezi útesy býval stín.
Tolikrát prošlá cestička...
Mezi útesy je z části vydlážděný nebo vybetonovaný chodníček, který se zvedá a kopíruje skálu. Pak klesá a pokračuje kus rovně, aby znovu vystoupal do výšek. Prvních pár kroků nahoru, potom krok dolů. Chodníček posypaný jemným pískem podklouzl.
Jako, kdyby mi někdo podtrhl koberec.
Nezadržitelný pád v pořadí zadek, záda, ruka, která se marně snažila zmírnit následky pádu, a pak hlava.
Muž kráčející přede mnou se otočil a jen pronesl:
"Co děláš?"
To bych taky ráda věděla.
Udělalo se mi zle.
Ruku jsem opatrně vytáhla zpod těla a všimla si, že malíček mám kolmo k ostatním prstům. Povytáhla jsem ho a podařilo se mi ho zařadit do řady. Bolelo to příšerně. Ruka byla sedřená do krve a já s ní zkusila zahýbat. Bolelo to, ale zlomené to nebylo.
Opatrně jsem se převracela na bok, abych se mohla z té potupné pozice zvednout. Muž mi podával pomocnou ruku.
Podala jsem mu automaticky pravou a zařvala bolestí.
"Nech mně, já se zkusím sebrat sama."
Zvedla jsem se a svět kolem mně tančil. Ruka byla odřená a bolela. Nejvíc bolel naražený zadek. Bodalo to i při drobných krůčcích, kterými jsem se snažila zmizet z dohledu. Přemýšleli jsme, zda se raději nevrátíme zpátky do apartmánu. Nakonec jsme to zavrhli a pokračovali na Jalillo. Zula jsem žabky a nebyla schopná se pro ně ohnout. Muž je zvedl, vzala jsem je do levé ruky a belhala se podél útesů.
Vžívala jsem se do pocitů Malé mořské víly, kterou také bolel každý krok. Stoupání na nejvyšší bod chodníčku bylo bolestné. Nebyla jsem schopná zvednout pravou nohu. Vypadala jsem opravdu jako ortopedický pacient. Bosa jsem vykročila levou a pravou opatrně přisunovala.
Sestup dolů byl méně bolestivý.

Místo činu. Když se tak dívám na fotku, říkám si, že jsem měla štěstí.
Mohla jsem spadnout hlavou na kámen

Chodník podél útesů, který pak stoupá nahoru

Na Jalillo téměř nikdo nebyl, nepočítám-li obsluhu baru. Proti minulému roku si z pláže moře ukrojilo značný kus a voda šplouchala do míst, kde jsme loni mívali ležing. Opatrně jsem sundala šaty a belhala se k moři. Po kolena ve vodě a co mi bolest dovolila, jsem se ohnula a umyla si zkrvavenou ruku. Moře léčí. Pamatuji se, jak jsem se před lety ošklivě řízla a během tří dnů se rána v mořské vodě vyléčila. Máčela jsem si ruku a chvílemi si masírovala hřbet a malíček. Kdybych se nebála, že nevstanu, asi bych si v ten moment sedla a chladila si bolavý zadek.

Tak tady jsme loni mívali lehátka

Muž se vydal na obhlídku pláže a já se belhala za ním. Moře opravdu odneslo notný kus země. Ostré útesy, před kterými se loni chodilo pískem, byly zalité slanou vodou. Chvilku jsem šla za mužem, pak jsem se otočila a vracela se zpátky. Necítila jsem se moc dobře a představa, že si znovu "ustelu" na špičatých a ostrých výčnělcích, nebyla příliš lákavá.

Loni byly útesy pod nánosy písku a dalo se tu projít suchou nohou.
Moře je obnažilo

Ani sběrači slávek tu ještě nebyli

Jen racek nám dělal společnost

Vlekla jsem se zpátky pláží, rozhodnutá, že zkusím rozložit lehátka a budu relaxovat. Když jsem se blížila ke skále, u které jsme nechali ležet plážovou tašku a opřená lehátka, nohy mi přelila voda. Odrazila se od skály a vracela se zpět. To, co jsme tam nechali, bylo mokré. Nebyla to první vlna, která se tudy proběhla. Odnesla jsem věci na nejvyšší místo Jalilla.
"Hele, moře se na nás přišlo podívat", zahlaholil vracející se muž.
"No muselo nás přeci po roce přivítat. Jdu otestovat vodu".

Změnila se nejen pláž, ale i mořské dno. Loni plynule klesalo a letos? Klesání bylo prudší. Voda působila na moje namlácené tělo víc než příjemně. I plavat šlo, bolelo to méně, než chůze. Plavala jsem do moře a najednou se ocitla na mělčině. To, co moře odneslo, bylo asi třicet metrů od břehu. Postavila jsem se a vystoupala na dunu. Měla jsem moře po kolena. Tedy jen v případě, když šly vlny ke břehu. V tom druhém jsem měla moře po kotníky. Muž na mně z vody nevěřícně koukal. Připlaval a vylezl na dunu vedle mě. Tak tady je ta naše pláž. Vzpomněla jsem si na francouzského kapitána, jehož lod' určitě bude opět kotvit v přístavu, který mi před lety vyprávěl, že v Nice se dá podobným způsobem plavat a jít po dunách několik kilometrů od břehu.

Přešli jsme dunu a plavali ještě kus dál. Na další dunu jsme nanarazili. Vraceli jsme se a když jsme měli pocit, že drhneme břichem po dně, přešli jsme dunu a pak pokračovali v plavání ke břehu. Namlácený zadek mě ve vodě bolel podstatně méně. Ruka byla oteklá a začala modrat. Muž rozložil mokrá lehátka a na jedno se natáhl. Stála jsem nad ním a přemýšlela, zda si mám také lehnout a hlavně, zda potom budu schopná vstát. Nakonec jsem si lehla a dokonce se mi povedlo se i otočit, ale bolelo to hrozně.

Před polednem jsme naše ležení sbalili a a vraceli se zpátky. Výstup nad útesy byl bolavý. Celou dobu jsem šla bosa, i když vybetonovaná stezka pálila. Než riskovat další uklouznutí a pád, raději si připálím chodidla. Nad Peschici se objevily mraky a já si vzpomněla, že jsem se doma dívala na italský meteoweb, podle kterého mělo v neděli pršet. Možná ta předpověd' vyjde.
Mírné stoupání od pláže k rezidenci docela šlo, ale schody z dolního dvorku k apartmánu, žádná sláva. Pravou nohu jsem nemohla zvednout. Takže jsem opět stoupala levou dopředu a pravou přisunout. Pověsila jsem plážové osušky a dala sušit lehátka. Muž se sprchoval a já přemýšlela, jak budu sedět.

Když jsem se chystala do sprchy, venku zahřmělo. Byla to rána jako z děla. Muž přenášel sušák s osuškami dovnitř a já stěhovala lehátka. Začaly padat veliké kapky deště. Předpověd', na kterou jsem se ve čtvrtek večer dívala, se vyplnila. Lenka s Danou šly kolem do svého apartmá a říkaly, že Mambo, což je ten obrovitý černoch z minulého roku, tvrdil, že bude pršet do půl čtvrté.
Vlezla jsem do koupelny a tady nastal další problém.
Nejen se posadit, ale hlavně zvednout se ze záchodu. Nakonec jsem to zvládla, vysprchovala jsem si bolavé tělo a dokonce pak s bolavou rukou udělala oběd. Venku lilo jako z konve. Na sezení jsem si vzala ze skříně polštář, apartmám byl pro tři lidi, takže k dispozici byly krom třetího lůžka i lůžkoviny. Po obědě jsem seděla za stolkem, který muž přemístil dovnitř u otevřených dveří a četla si. Bolelo mě snad úplně všechno.

Vybarvuju se

Pršet přestalo dvě minuty před půl čtvrtou. Mambo měl pravdu. Ale dnes už nikam nejdu.
Opatrně jsem se zvedla, vzala si prášek na bolest a zalehla. Spala jsem skoro dvě hodiny a cítila se lépe. Z postele jsem lezla jako krab, hlavně si nesednout na bolavou půlku. Povedlo se. Terasa byla po dešti opět plná borovicového jehličí a opadaných květů. Vzala jsem si koště a oschlé jehličí odmetla.
Pak jsem šla dělat večeři.

Kočky se dostavily v plném počtu.
Otevřela jsem jim velkou paštiku a nakrájela kousek sýra. Sedli jsme si k večeři.


A pak se to stalo. To malé přítulné kotě, které se ke mně včera lísalo, začalo rodit. Hezky u nás na terase.
Muž si myslel, že koná velkou potřebu, tak kotě z té terasy vyhnal.
"Jirko, to kotě rodí".
Porodila před naší terasou a starší kočky stály kolem ní, jako by jí hlídaly. Zvláštní společenství. Dokonce i zrzek, který loni nechodil na horní dvorek, tu byl. Bála jsem se, aby čerstvě narozenému kotěti neublížil a snažila se ho odehnat. Povedlo se, i za cenu, že mi sežral skoro celou mojí večeři. Můj muž, když začala kočička rodit, zalezl do apartmánu.
Pískající kotě si vzala malá kočička do zubů a zmizela po schodech někam na dolní dvorek.
Pak zmizely i další kočky.
Zbyla jen krev na chodníku.
Oplachovala jsem chodník, když přicházely Lenka s Danou. Vysvětlila jsem jim důvod svého zvláštního počínání a Lenka jen zkonstatovala, že tohle už fakt není chov koček, a že na to Luigi kašle. Dana se dokonce rozhodla, že půjde panu Lugimu vynadat. Měl štěstí, že tam nebyl.
Luigi se objevil asi za hodinu. Řekla jsem mu, že to malé kotě porodilo. S širokým úsměvem mi řekl:
"È la natura".
Já vím, že je to příroda, ale toho kotěte mi bylo líto a i těch ostatních koček, které byly oproti minulému roku nějak zanedbanější. Dana s Lenkou zaregistrovaly, že se bavím s Lugim a přišly také na kus řeči. A po chvilce se připojila i žárlivá Maria, která si Luigiho hlídá. A tak jsme se dozvěděly, že zrzek se jmenuje Titus a kočka, kterou jsem si loni pojmenovala jako Maminu, nosí hrdé jméno Kleopatra a je matkou všech starších koček.
Ostatní kočky se nejmenují. A když jsme se ptaly, kolik těch koček vlastně mají, oba se nějak nemohli dopočítat. Osm nebo devět? A Maria pak řekla, že ještě dvě kot'ata, která jsou malá, mají doma.
Usoudila jsem, že budou asi od trojbarevné kočky Majdy. Já si je na rozdíl od Lugiho pojmenovala už loni.
Ano, jsem kočkomil. Stejně tak i Lenka s Danou, které obě měly doma kočku a obě jí zajistily řádnou péči, než se vrátí domů. Shodly jsme se, že tohle už opravdu není chov koček, to je nekontrolovatelné množení.

Kočky nás provázely a staly se naší součástí na následující tři týdny.
Dovolte tedy, abych vás s hlavními protagonisty seznámila blíž:

Kleopatra, matka starších koček. Loni jsem jí začala říkat Mamina, protože čekala kot'ata.
Přítulná kočička, která vždy počkala, co na ní zbyde. Hlavně, když se nají ty mladší

Titus - oblíbenec pana Luigiho, který se loni neodvážil sem nahoru a vládl dolnímu dvorku.
Jeho konkurent Prašivec, který míval tento rajón pro sebe, už tu letos nebyl

Twiggi - krásná, štíhlá mourinka, starající se o dvě nezbedná kot'ata
a březí kotě

Majda - pojmenovala jsem si jí podle zbarvení (tříbarevná, májová)
Plachá kočička, která měla u domácích také dvě kot'ata

Modroočka - kotě, které mělo kot'ata a které se ještě občas chodilo napít ke své mámě Mamině Kleopatře.
Nejpřítulnější a mazlivá kočička, která dostala jméno kvůli modrému víčku

Bezedná - tohle jméno jsem jí dala proto, že byla schopná vyhnat všechny kočky od jídla a sežrat všechno sama.
Bylo mi jí však líto, chybělo jí oko.

Skupinové foto - Mamina, březí Modroočka hrající si s kotětem, druhé kotě a Twiggi

Ano, přiznávám se bez mučení - jsem kočkomilka. :-D

V deset večer přišla další bouřka. Musela být těsně nad námi, hromy se odrážely o pobřežní skaliska.
Noc byla bolavá, na jednom boku šlo ležet, ale na zádech a tom druhém to opravdu nešlo.

Pokračování příště.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. března 2017 v 14:13 | Reagovat

Já bych se zbláznila, vidět ty kočiny tak zanedbané a určitě bych nějaké kotě sbalila :-) . No pěkně bolavý začátek jsi měla, jen co je pravda!

2 signoraa signoraa | Web | 13. března 2017 v 14:43 | Reagovat

[1]: Vendy, mě těch koček taky bylo líto, dokonce jsem měla pocit, že domácí spoléhají na to, že je návštěvníci nakrmí. Naše dvě sousedky říkaly, že tam před námi byla rodina Italů a ti je také krmili. Začátek byl bolavý a ten zadek, na který jsem sebou řachla, mě při určitém pohybu bolí ještě dnes. :-D

3 tinka77 tinka77 | Web | 13. března 2017 v 15:00 | Reagovat

Moja si svätá trpezlivosť, keď dokážeš s udretým zad..m navariť obed a postarať sa o hejno koček. :-)

4 Eliss Eliss | Web | 13. března 2017 v 15:25 | Reagovat

Moře i kočičky nádherné!!! :-)

5 signoraa signoraa | Web | 13. března 2017 v 15:27 | Reagovat

[3]: Tinko, já se musela hýbat. Kdybych zůstala sedět, bylo by to asi horší. S tím vařením to tak horké nebylo. Polévka z pytlíku, hotová sekaná a k ní brambor. Na dovolené se snažím vařit z hotových polotovarů a konzerv. :-)
Koček mi bylo líto.

6 signoraa signoraa | Web | 13. března 2017 v 15:27 | Reagovat

[4]: Moře nádherné bylo, ale kočičky byly hodně zanedbané - tedy některé.

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 13. března 2017 v 18:53 | Reagovat

Kolegové ted vyprávějí o lyžování v zimní Itálii...zajímavé si číst reportáž z leta

8 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 13. března 2017 v 19:00 | Reagovat

Ale holt namlatit si lze jak na lyžích tak u more... :-)

9 Hanka Hanka | E-mail | Web | 13. března 2017 v 20:29 | Reagovat

Mám husí kůži, Ali, musela jsi pořádně trpět! ???
Ruka vypadá hrůzostrašně.

Koukám, že se přihlásily kočičí kamarádky z předešlé dovolené a přibyly ještě další.
Taky jsem velká kočkomilka, asi bych trávila celou dovolenou krmením kočiček. ;-)

10 Kitty Kitty | Web | 13. března 2017 v 21:28 | Reagovat

Nešťastný začátek, dobrý konec. Jsem zvědavá, čím si projdete a jsem si jistá, že dobrý konec se dostaví. Však píšeš, přežila jsi a já mám teď možnost číst si o létě :-)

11 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. března 2017 v 21:42 | Reagovat

Ty sis ten malíček jako vykloubila a na místě hned reponovala, nebo jak tomu mám rozumět?? O_O

12 Intuice Intuice | E-mail | Web | 14. března 2017 v 9:28 | Reagovat

Alenko, neměla jsi otřes mozku, když se i motala hlava? A ten malíček sis tedy sama nahodila do kloubu? Pláž, tak to jste asi nečekali, že vám zmizne, není na škodu se vracet na stará místa, i ta se mění. Kočičky, to je pro nás krásná podívaná. To by se nám tam líbilo s kočičkami. :-)

13 Jarka Jarka | Web | 14. března 2017 v 10:18 | Reagovat

No to byl pořádný "držkopád" jsi hrdinka, že jsi pak odřeniny máčela ve slané vodě, vždyť to muselo hrozně pálit. 8-O Kočičky jsou krásné, ale je mi jich líto. Co si asi počnou, když turistická sezona skončí a tím skončí i přísun potravy...

14 signoraa signoraa | Web | 14. března 2017 v 10:56 | Reagovat

[7]: Vidíš to, a já se sem cpu s létem. :-D Myslím si, že v počasí, které je nijaké, obrázky z léta alespoň zahřejí. :-D

[8]: Honzo, já jsem schopná si namlátit kdekoliv. :-)

[9]: Hani, bolelo to jako čert a ještě dnes, v určité pozici mě ta zadnice bolí.
Kočičí kamarádky asi přivítaly každého, kdo jim dal kousek jídla. Krmili jsme je snad všichni, kdo jsme tam byli. :-)

[10]: Ano, jak se žíká - špatný začátek, dobrý konec. :-D

[11]: Malíček jsem si opravdu vykloubila a nebylo to poprvé. Když se mi to "povedlo" poprvé, byla jsem s tím na chirurgii a tam mi byly nabídnuty dvě varianty: bud' sádra, nebo jen fixace k dalším prstům. Zvolila jsem tu druhou variantu. Od té doby se mi to občas stane. A i když to bolí jako čert, vím už, jak to napravit.

[12]: Lotty, otřes mozku jsem asi neměla, špatně se mi udělalo spíš jen z té bolesti. Ale byla jsem jako praštěná - a proč jako? Vždyt' já sebou práskla jako pytel s cementem. :-D
Pláž se během tří týdnů postupně vracela, ale nedosáhla rozměrů té loňské. Navíc byla stále mokrá, protože jí denně při přílivu zalévalo moře. Koček mi bylo hlavně moc líto, byly opravdu hodně zanedbané.

[13]: Jarko, můj muž říká, že si jednou srazím vaz. Podobným stylem jsem jednou spadla na Kokoříně a pak i na zahradě, kde jsem si přivodila opravdu otřes mozku. A čím jsem starší, tím víc mě ty pády bolí. Bolelo a pálilo to opravdu hodně a slanou vodu jsem vůbec nevnímala. Naopak působila jako balzám.
Kočiny byly pěkné, ale zanedbané. Se sousedkami Lenkou a Danou jsme se shodly, že dokud tu jsou hosté, kočky strádají méně, protože jim většina lidí něčím malým přilepšila.
Ale když skonči sezóna, je to horší. Luigi bydlí s Mariou nahoře ve městě, obchůdky kolem jsou také jen sezónní. Prý je jezdí krmit. ;-)

15 Magicmax Magicmax | Web | 14. března 2017 v 13:03 | Reagovat

Máš štěstí, že si mohla tahkhle krsáně poznat Evropu. Její moře a tak. :) Itálie je krásně místo. :)
Jinak našel jsem tě na blogu Eliss. Taky jsem z lidí, co nemá facebook. :)

16 signoraa signoraa | Web | 14. března 2017 v 17:28 | Reagovat

[15]: Mám ráda cestování a mrzí mě, že ta možnost přišla pro nás poměrně pozdě. Ale i tak se snažíme dohnat to a vidět místa, o kterých se nám v mládí mohlo jen zdát. :-D
Asi nás bude víc, kteří "ksichtknížku" nemají. :-D

17 Janinka Janinka | E-mail | Web | 15. března 2017 v 9:39 | Reagovat

Kotě, které mělo koťata - neuvěřitelný! O_O

18 signoraa signoraa | Web | 15. března 2017 v 13:40 | Reagovat

Jani, já se o tom bavila s chovatelkou a ta mi potvrdila, že je to možné a že se to stává. Kočka může zabřeznout už ve 4 měsících a v půl roce porodit.
Ta kočička, poté co porodila, se znovu vrátila ke své kočičí matce a pila její mléko. È la natura, jak prohlásil Luigi.

19 Ježurka Ježurka | Web | 15. března 2017 v 14:05 | Reagovat

Kočiček je mi taky líto, ale víc tebe, Alenko. Dovedu si představit po tom mém nedávném pádu, jak jsi trpěla. Snad jsi to přežila, už se těším na pokračování a věřím, že dobré.

20 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 15. března 2017 v 15:16 | Reagovat

Alenko, lekla jsem se řádně tvého pádu, věřím, že pobyt ve slané vodě ti byl v tu chvíli balzámem. :-)
Ovšem ty spousty koček bych nedala, stačil mě u rodičů jejich jeden kocúrek. :-)

21 Siginitou Siginitou | Web | 15. března 2017 v 19:33 | Reagovat

Takové šoky mi tu nedělej, víš jak sem se lekla? Doufám že to bude v pohodě. Takový pád, au to bych asi nedala.
Kočiček je mi hrozně líto. Jsou tak krásné.

22 Chudobka1970 Chudobka1970 | Web | 16. března 2017 v 0:17 | Reagovat

Taky jsem se docela vylekala. Ještě že to dobře dopadlo, tedy aspoň v to doufám :-)

23 děda tik tak děda tik tak | Web | 16. března 2017 v 17:25 | Reagovat

Začátek dne teda moc příjemný nebyl, ale na všechnu tu smůlu to dopadlo dobře. I ten závěr dne byl vcelku hektický. No užívat si to dokážete oba. :-(  :-)

24 Panda Panda | E-mail | Web | 16. března 2017 v 17:29 | Reagovat

To je teda zážitek s kočičkami a porodem. Jsou nádherné, i když chudinky zanedbané. S přikrmováním kočiček od návštěvníků fakt asi počítá. Také bych neodolal a krmil je jak jen by se dalo.

25 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 17. března 2017 v 17:05 | Reagovat

Alenko, že jsi kočkomilka netřeba zdůrazňovat, fotky mluví za vše :-) Při vší smůle nakonec pád dopadl celkem dobře, mezi těmi kameny mohlo být hůř, hlavně, že tak :-)  :-)  :-)

26 Iva Iva | E-mail | Web | 18. března 2017 v 15:57 | Reagovat

Při popisu tvé nehody jsem měla "husí kůži". :-!
Kočičky jsou chudinky, čekají na baštu od turistů kočkomilů. Asi se tam dost množí. 8-)  :-)

27 signoraa signoraa | Web | 18. března 2017 v 18:04 | Reagovat

[19]: Libuško, čím je člověk starší, tím ty pády a úrazy nějak víc bolí.
Připadám si poslední dobou nějak méně opatrná, v úterý jsem si pustila na nohu dveře. Odnesl to čtvrtý prst levé nohy, takže jsem musela vytáhnout pohodlné a široké sportovní boty. A to jen proto, abych si v nich udělala (pro změnu) puchýř na palci pravé nohy. :-D

[20]: Marti, pobyt ve slané vodě byl opravdu balzám, protože v daný okamžik se mi lépe plavalo, než chodilo. :-D
Větší počet koček mi nevadí. Doma jsme ale měli vždy jen jednu (na rozdíl od dcery, která má dvě a od zet'ovy maminky, která má doma kočky tři). Nejvíc koček pohromadě jsem zažila v Paříži, mezi Trocaderem a Eiffelkou, tam jich byly stovky. :-)

[21]: Já se tehdy taky lekla a navíc to hrozně bolelo. Ale dostala jsem se z toho, nebyl to první a určitě ani poslední pád. :-D Občas mě to místo dopadu v určité pozici zabolí.
Kočičky byly krásné, ale zanedbané.

[22]: Pro mně to byl také úlek. V podstatě to dopadlo dobře, malík jsem si nahodila zpátky, odřeniny se zahojily, modřiny se vstřebaly, jen občas mě bolí zadek, který jsem si asi dost narazila. Mohla jsem dopadnout hůř. :-)

[23]: Mirku, po špatném začátku se to potom v obrátilo v dobré. Závěr dne s rodícím kotětem byl hlavně nečekaný. Ale ten první den jsem si tedy opravdu užila a to mírou vrchovatou. :-)

[24]: Bylo to překvapivé a hlavně nečekané. Kočky byly opravdu hodně zanedbané, mohla jsem to srovnávat s předchozím rokem, kdy vypadaly podstatně lépe. Jako správný kočkomil jsem si po zkušenostech z minula sebou přivezla i nějaké konzervy pro kočky a dokonce i misku po naší kočce. :-D

[25]: Evi, jsem kočkomilka. Ale mám ráda i psy. Doma jsme mívali kočku, psa, potkana a křečky. Dnes už nemáme nic. Syn, který s námi bydlí v domě má psa a dcera v Košířích dvě kočky.
K tomu pádu - měla jsem opravdu kliku, že jsem spadla mezi ty kameny, mohlo to dopadnout podstatně hůř. :-)

[26]: Ivo, ono to vypadalo hrůzostrašně a pěkně to bolelo. Občas ten zadek bolí ještě ted'. :-)
Kočky se naučily žebrat a i když se tam vystřídala spousta lidí, nesetkala jsem se nikdy s tím, že by je někdo vyháněl.
Množí se naprosto nekontrolovatelně.

28 pavel pavel | Web | 18. března 2017 v 19:10 | Reagovat

Opět krásné kočičky, ty jsou všude ať v Itálii, nebo Španělsku. Věřím, že je jich tam víc než lidí.
Ten chodníček je taky hezký, i když ti přivodil ten pád a bolest. :-(

29 signoraa signoraa | Web | 19. března 2017 v 16:29 | Reagovat

Kočky v obrovských skupinách doslova "okupují" jih Evropy. Těch volně žijících je i u nás dost, ale jsou odchycovány a kastrovány, aby se nekontrolovatelně nemnožily.
Chodníček je hezký a při pohledu na něj si zpětně říkám, že jsem ještě upadla a dopadla dobře. :-D

30 Lydie Lydie | 19. března 2017 v 20:19 | Reagovat

Pěkné čtení i fotky.
Už se můžeme těšit na nové léto. Tak ať je v pohodě a bez úrazů. :-)

31 signoraa signoraa | Web | 20. března 2017 v 18:22 | Reagovat

[30]: Moc děkuji. :-D Na léto se těším v podstatě už od toho předchozího. Miluju léto a doufám, že zase něco nevyvedu. :-D

32 beallara beallara | Web | 22. března 2017 v 16:02 | Reagovat

Proti kočkám v Turecku jsou tyto vyžrané, byla jsem tam na prášky a dva týdny běhala každý den nakupovat kočičí krmení.
Kočkomilko milá, já to chápu a konala bych naprosto stejně :-)  :-) máš velké kočičí srdce :-)  :-)
Ten začátek nebyl zrovna nejkrásnější, spíš hodně bolestivý, tak doufám, že pokračování bude zdravější :-?

33 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2017 v 20:49 | Reagovat

Také jsem kočkomilka, ale také jsem si narazila kostrč a proto mi je tě líto. Prožila sis stejnou bolest, jako před lety já. Na to se nedá zapomenout.

34 signoraa signoraa | Web | 23. března 2017 v 17:25 | Reagovat

[32]: Některé kočky působily vyžraně, neb byly březí. Proti našim kočkám, které si hýčkáme, to byly v podstatě chudinky. Z domova jsem přivezla masové konzervy a misky po naší kočce. Kupovala jsem granule a vařila k dovezeným konzervám rýži.
Asi jsem byla v minulém životě kočkou, dokážu pochopit, jak strádají v zimě, když v rezidenci nikdo není. Navíc jsem narozená ve znamení Lva, což je trochu větší kočka. :-D
Pokračování bude zdravější. :-D

[33]: Ruženko, vím, že jsi také kočkomilka. Kostrč jsem si narazila v mládí při bruslení, bolelo to jako čert. Tentokrát to odnesla pravá půlka, ale bolest nebyla o to menší. :-) Ještě dnes v určité pozici to bolí. Ale už málo. :-)

35 Miloš Miloš | Web | 2. dubna 2017 v 18:29 | Reagovat

To je hrozná modřina, ale cestovatel(ka) vydrží všechno :-).

Zajímavé je, že nikde není živáčka, ale asi objektiv natáčíš tam, kde nikdo není :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama