. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...



Italský deník - 3. část

22. března 2017 v 17:16 |  Putování po Evropě
Pokračování předchozí části


13. červen 2016

Po nočním děsti bylo vše kolem vlhké a obloha vypadala, jako by se mělo dát znovu do deště.
Co podnikneme? Než sedět v apartmánu, zajedeme se podívat do Vieste na trhy.
Zašla jsem za Lenkou a Danou, zda by nechtěly jet s námi. Obě nadšeně souhlasily.
Přijely sem autobusem a dostaly se zatím jen pěšky do centra Peschici.

Když jsme byli všichni připraveni k odjezdu, znovu zahřmělo a začaly padat kapky deště.
Co ted'? Pojedeme, nebo zůstaneme?
Muž to rozsekl, pojede se a kdyby náhodou trhy ve Vieste kvůli špatnému počasí nebyly, zajedeme se někam podívat. Můžeme dojet třeba až do Manfredonie, kde je velké nákupní centrum a je pod střechou. Sedět v dešti a dívat se na terasu není ten nejlepší způsob, jak trávit čas. Daly jsme mu za pravdu.
Nastupování do auta vypadalo dost komicky, ono s namláceným pozadím vypadá komicky téměř vše.

Za mírného deště jsme dojeli do Vieste. Trhy se konaly. Povedlo se nám zaparkovat hned vedle nich a to díky paní, která na nás mávala, že odjíždí. Dali jsme si rozchod, abychom po trhu nechodili jako delegace, s tím, že se sejdeme za hodinu u auta.
Ještě slabě poprchávalo, ale už se ukazovaly i kousky modré oblohy. Za hodinu jsme se sešli u auta jen s Danou. Lenka se jí někde ztratila. Naznali jsme, že hodina je opravdu málo, i my s mužem jsme tržiště proběhli jen letem-světem. Vytáhla jsem papír, napsala vzkaz pro Lenku, že se sraz posouvá o další hodinu a vrátili jsme se na trh. Napodruhé jsme se sešli všichni. Lenka se omlouvala, že se někde zamotala a byla u auta později. Cedulku si přečetla a s nadšením se vrátila znovu zpět. Nikdo se samozřejmě nezlobil.

Pak jsme se rozhodovali, co podnikneme dál.
Vrátíme se do Peschici, nebo se projdeme po městě? Lenka s Danou uvítaly možnost, prohlédnout si město, když už tu jsme.
Vyjeli jsme z parkoviště a auto zaparkovali na nábřeží u vyhlídky na ostrov sv. Eufemie s majákem.

Pohled na ostrov. sv. Eufemie

Pohled na mys a stejnojmenný kostel sv. Františka a část města

A tak se z nás stali na chvilku průvodci.
O Vieste a jeho pohnuté historii jsem už psala v minulém deníku.
Město bylo vyzdobené a připravené na večerní slavnost sv. Antonína.
Svatý Antonín Paduánský patří k patronům tohoto města. Vládla tady zvláštní atmosféra, kdy prodavači nabízeli kolemjdoucím různé pochoutky, na dalších místech se rozlévalo do malých kalíšků víno a u kostela sv. Františka se zdarma rozdávaly velké kusy pečiva.
Navíc byly všechny kostely otevřené, takže byla možnost je navštívit.
Zavítali jsme do Muzea mušlí, které naše prázdninové sousedky nadchlo. Lenka si tu dokonce koupila i suvenýr

Ukázka z expozice Muzea mušlí

Aspidorhynchus - fosilie prehistorické ryby, která žila před 120 - 115 milony let v době dinosaurů

Kostel sv. Františka na stejnojmenném mysu

Interiér kostela sv. Františka.
Byli jsme tu v roce 2005. 2006, 2015 a konečně mohli vidět i vnitřek kostela

Sv. Antonín Paduánský s Jezulátkem a lilií v kostele sv. Františka

Kostel sv. Františka a odjíždějící pekař, který rozdal to, co upekl

Fascinují mě mraky

Pohled na město a mraky nad ním

Úžasné mraky nad mořem

Městem procházely orchestry, které dotvářely tu zvláštní slavnostní atmosféru. Sv. Antonín Paduánský je nejen jedním z patronů Vieste, ale je i patronem některých částí Itálie a na jeho počest se na mnoha místech konají slavnosti.

Pohled na kostel sv. Františka

Stoupali jsme po schodech nahoru do města, když se pod námi objevil jeden orchestr. Zůstala jsem stát na schodech, namlácený zadek stále bolel, pravou nohu jsem nemohla pořádně zvednout. Jen představa, že slezu dolů a pak budu znovu stoupat, mě bolela. Muž s Danou sešli až dolů a zmizeli někde za rohem. Lenka sešla jen pár schodů a pak se vrátila se slovy, že to tady nahoře taky pěkně zní a že ty schody znovu lézt nahoru nechce.
Z nedalekého obchůdku vyšel mladý muž s táckem sladkých kroužků tarallini a nabízel nám. Když už je ten svatý Antonín. Lenka si sedla na schody a já jí tak trochu záviděla. Raději jsem však zůstala stát, abych pak neměla problém se zvednout. Manžel a Dana se po chvíli vrátili pod schody a vystoupali k nám. Dana byla z muzikantů nadšená.
Došli jsme ke katedrále a prohlédli si jí.

Katedrála Santa Maria Assunta

Svatá brána 2016
Vchod do katedrály byl v předchozím roce také otevřen, ale dál nás nepustila mříž za dveřmi.
Takže ted' konečně fotografie interiéru

Hlavní oltář

Boční kaple

Další boční kaple

Strop katedrály je nádherný

Varhany

Biskupský palác

Po prohlídce katedrály jsme pokračovali městem dál a zastavili se na zmrzlinu. Když začalo pršet, vlezli jsme do velkého outletu s textilem na Corso Cesare Battisti. Mého muže přebírání hadříků moc nebavilo, tak jen postával u vchodu a sledoval počasí venku.
"Ještě nakupujte, pořád tam leje."
Tak jsme poslechly. :-D

Déšt' ustal a my pomalu došli k autu. Cestou do Peschici jsme se zastavili v obchodě, ve kterém jsme pravidelně nakupovali, když jsme pobývali na Baia Falcone. Součástí nákupu byly i kočičí granule. Do Peschici jsme přijeli krátce před druhou.

Kočky odpočívaly na dolním dvorku

Po obědě a krátké siestě jsme se vydali k moři.
Teploměr ukazoval pouhých 22°C. Cestou dolů jsme potkávali ty, kteří od moře odcházeli. Nebylo divu, foukal ostrý a nepříjemný vítr, který hnal vlny k pobřeží a na písku vytvářel malé duny.
Namlácený zadek jsem docela slušně ve Vieste rozhýbala a zapomněla na opatrnost. Připomenul se mi okamžitě po dosednutí. Au!!! Bolelo to znovu jako čert.
Na pláži jsme vydrželi jen chvíli, vítr byl opravdu hodně nepříjemný. Sledovali jsme mladíka na kiteboardu, plavícího se vlnami. Jemu jedinému to větrné počasí vyhovovalo.

Při návratu do apartmánu jsme potkali Giovanniho, což je člověk, kterého pan Luigi zaměstnává a ten nám sdělil, že kot'ata, která se včera narodila jsou všechna po smrti. Prý byly čtyři. Neptala jsem se raději, jak k tomu došlo. Giovanni se tvářil dost smutně.

V apartmánu jsem si dala sprchu, abych se zbavila písku. Pak jsem si navlékla a krat'asy a triko. Ty po chvíli vystřídaly tepláky, následovala mikina. Nakonec došlo i na ponožky. Večer jsme si povídali s Lenkou a Danou. Byla jsem host exot, protože jsem návštěvu u nich raději trávila ve stoje. Ale úžasně jsme se bavili, Dana občas dala k lepšímu nějakou tu historku z hudební branže.

Když vypukl nad Peschici ohňostroj na počest svátku sv. Antonína, šla jsem si ho fotit na plácek před rezidencí.

Bylo to daleko a můj nedokonalý fot'ák to líp neuměl

V noci mi byla zima. To už se mi hodně dlouho nestalo.


14. června 2016

Ráno bylo prosluněné a my se po snídani vypravili na Jallilo. Tašku a lehátka jsme převentivně umístili na útes a šli se projít po břehu. Zkonstatovali jsme, že je pláž o dobrých 20 metrů užší, než byla loni. Obnažené špičky útesů vypadaly hrozivě. Opět jsme tu byli sami. Připadalo nám, že vlny nejdou taky vysoko, jako v neděli, takže jsme rozložili naše ležení před vysokou skálou. Ledva jsme tak učinili, vlna se nám přehnala přes kraje lehátek a osušek. Znovu jsme se tedy odstěhovali na nejvyšší místo pláže, kde už jsme byli v neděli. Voda byla příjemná a čas jsme trávili střídavě v ní a na lehátku. Kdyby mě někdo nezasvěcený pozoroval, jak z něj vstávám, či jak se na něj po koupání opatrně instaluju, asi by ho to pobavilo. Nojo, když je někdo nešikovný.
Strávili jsme tam celé dopoledne.

Bouganvillea u našeho apartmánu

Po obědě a siestě jsme se chystali znovu k moři. Obloha zčernala a začalo hřmít. Bouřka však šla někam stranou a nás minula. Po půl hodině opět vysvitlo sluníčko, takže jsme se přemístili na velkou pláž.
Kolem páté jsem zaregistrovala, že Mambo začíná balit. Že by přišel déšt'?
V půl šesté obloha znovu potemněla a nad mořem byly vidět blesky. Zabalili jsme ležení a vraceli se do rezidence. Kapky děště nás zastihly v půlce cesty. Pršelo celou hodinu a po celou dobu nepřestávalo hřmít. Střed bouřky byl ale někde jinde, my byli jen na jejím okraji.

Na této zídce v předchozím roce lehával kocour Prašivec

Objevil se i Ouško, který se evidentně podřídil novému kocourovi

Večer dorazily kočky domácích. Nejprve Mamina a po ní Majda. Povečeřely u nás a pak se Mamina přesunula k Lence a Daně, kde dostala druhý chod.
Nádherný černobílý kocour, který zaujal Prašivcovo místo, toužebně mňoukal a obcházel kolem Maminy. Dostal nějakou přes čenich, ale to ho neodrazovalo. Napadlo mně, že některé z mladších koček asi budou "jeho dílem". Bezedná byla vybarvená stejně jako on. Titus se tentokrát neobjevil, myslím si, že by proti tomu kocourovi moc šancí neměl.

A aby bylo o zábavu postaráno, objevil se tu i pes. Dorážel na Maminu, která se před ním schovávala. S Lenkou jsme ho zkoušely vyhnat, ale nedařilo se. Takže jsem obětovala kus svého Choriza a na plátky salámu jsem ho odlákala až za bránu rezidence. Když jsem si pak myla ruce od salámu na dolním dvorku, pes proběhl kolem mě a po zadním schodišti se vrátil tam, odkud byl vyhnán. Objevila se Maria a začala na psa volat: "Ettore!" Pes nedbal. Prý psi dokáží poslechnout na slovo, ale to, které by platilo na Ettoreho, Maria evidentně neznala. Nicméně nás pak všechny ujistila, že pes není její, že jí stačí kočky. Prý sem chodí dost pravidelně na návštěvu a kočkám neubližuje.

Kočičí krasavec mi zapózoval

"Tak sakra, dostaneme něco k večeři?"

"Tohle at' si zbaští Ettore sám, já jdu na něco lepšího."

Takže o zábavu jsme měli postaráno, kočky, kocouři, kot'ata a jako bonus pes.

Pokračování příště.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 22. března 2017 v 17:43 | Reagovat

Nemám slov... dokonalé 8-O

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 22. března 2017 v 17:44 | Reagovat

Mraky (a taky micínci) vedou. :-)
Jméno Ettore mi přijde možná lepší, než Hektor.

3 Kitty Kitty | Web | 22. března 2017 v 17:54 | Reagovat

Napínavé jako vždycky. Když jsou na tapetě zvířátka, zapomenu co se psalo před nimi. Tak i teď. Ale na pokračování vašeho pobytu se těším :-D

4 sugr sugr | E-mail | Web | 22. března 2017 v 18:02 | Reagovat

Alenko to už je na knihu, neuvažuješ o vydání? Krásné fotky ty tři kočičky u sebe jsou božííí fotka!

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. března 2017 v 18:16 | Reagovat

Fosilní ryba je dost dobrá.
Ale kocůři jsou kocůři. :-P

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 22. března 2017 v 20:09 | Reagovat

Koukam ze jsem mel štěstí ze jsem u more pořádny slejvak nezažil...stejně jste si udělali době, program... :-) Mrknu na tohoAntonina Paduánského

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2017 v 20:51 | Reagovat

Díky, opět krásné počtení i fotky.

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 22. března 2017 v 21:37 | Reagovat

[5]: Dobrá je, ale když nemňouká, tak má bod dolů. :-)

9 Eva Eva | Web | 22. března 2017 v 21:44 | Reagovat

Krása. Mám chuť se hned teď sebrat a někam vycestovat :-)
Na léto to mám ale v plánu, tak jen vydržet.

10 Jarka Jarka | Web | 23. března 2017 v 9:37 | Reagovat

Tentokrát se vám zadařilo s prima sousedkami, musí být fajn potkat v cizině sympatické našince, se kterými se dá vyrazit i na výlet.
Prima je i to zvířecí osazenstvo, pobyt jste měli i s domácími mazlíčky. :-D

11 Honza Honza | Web | 23. března 2017 v 11:56 | Reagovat

Vieste si vždy vychvalovali známí, mluvili o dlouhých písečných plážích a relativním klidu od turistů. Z Bari pak jezdívali trajektem do Dubrovníku, který je v podstatě naproti Vieste.

Tentokrát se navzdory počasí snímky opravdu vydařily a ty mraky jim fakt dodávají "šťávu" :D

12 Ježurka Ježurka | Web | 23. března 2017 v 15:04 | Reagovat

Hezky jste si to užívali i navzdory tvému zranění. Máte tam i príma rozptýlení se zvířátky a dobrou společnost. :-)

13 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. března 2017 v 16:40 | Reagovat

Krásné obrázky i povídání, nejvíce mě ale dostala ta rybí fosilie, já tohle prostě miluju! :-)

14 signoraa signoraa | Web | 23. března 2017 v 17:19 | Reagovat

[1]: Moc děkuji. :-)

[2]: Mraky byly opravdu úžasné, mám takováto přírodní divadla moc ráda. A kočky? Přiznala jsem se, že jsem kočkomil. :-D
Ettore je opravdu zvukomalebnější. :-)

[3]: Kitty, ono se říká, že kdo má rád zvířátka, má rád i lidi, :-D

[4]: Nevím, zda by někdo takovou knihu četl. ;-) Kočky "obsadily" asi třetinu všech fotek z naší dovolené. :-D

[5]: Fosilní ryba mě také zaujala, ale jsem prostě kočkomil. :-D

[6]: Tak my už u moře párkrát pěkně zmokli. Ale nevadí to, vyčístí se vzduch a po dešti je krásně. :-)
Antonín Paduánský bývá také označován jako Antonín z Padovy. Byl nesmírně vzdělaný. :-)

[7]: Ruženko děkuji, jsem ráda, že se to líbilo. :-)

[8]: Vidím, že kočky vedou na body. :-D

[9]: Moc děkuji. :-D
Ono to uteče hodně rychle a pak můžeme znovu vycestovat za jižním sluncem, či jen po vlastech českých. :-)

[10]: Lenku jsme poznali už v předchozím roce a Dana je báječná ženská. Zůstali jsme v kontaktu, dokonce jsme byli i na vánočním koncertu. Určitě jsme se neviděli naposledy. :-) Ale je fajn, když člověk potká v cizině prima lidi.
Zvířátka byl už očekáváný bonus naší dovolené, dokonce jsem na ně myslela už doma a přivezla jim i misky po naší kočce + nějaké to jídlo. :-)

[11]: Pláže jsou u Vieste opravdu dlouhé, rozkládají se jak na sever, tak na jih od města. Přímo ve městě jsou také pláže. V jejich okolí se rozkládá spousta turistických destinací. :-)
Musí to být hodně romantické přeplavit se trajektem přes celý Jadran. To já zažila několikrát jen plavbu ze Splitu na chorvatské ostrovy. :-)
Děkuji za pochvalu obrázků. :-)

[12]: Libuško, i když jsem byla bolavá, byl to báječně prožitý čas v prima společnosti. :-)

[13]: Jani, moc děkuji. :-) Když si člověk uvědomí, že ta ryba žila v době  dinosaurů, má to něco do sebe. :-D

15 Hanka Hanka | E-mail | Web | 23. března 2017 v 17:39 | Reagovat

Reportáž je jako obvykle skvělá, Ali, mně osobně se nejvíc líbí záběry, na kterých je moře, což jsou první dva snímky a dále ten s trsem rostlin a mraky a výběžek s kostelem sv. Františka.
Ty jsou opravdu úžasné.
Fosilie je velice zajímavá a kočky jsou moc prima bonus.
Bez nich by to nebylo ono. ;-)  :-D

16 signoraa signoraa | Web | 23. března 2017 v 17:42 | Reagovat

[15]: Hani, moc děkuji. :-D Od člověka, který umí skvěle fotit, si té pochvaly považuji. :-D
Kočky ještě budou, fotila jsem je téměř denně, měla jsem fot'ák po ruce. :-D

17 Hanka Hanka | E-mail | Web | 23. března 2017 v 17:51 | Reagovat

[16]: Do skvělého focení mám daleko a na kočky se těším, Ali. :-)

18 signoraa signoraa | Web | 23. března 2017 v 18:13 | Reagovat
19 Natty Natty | Web | 24. března 2017 v 6:39 | Reagovat

Alenko, jako vždy krásné fotečky, napínavé čtení a celkově máš můj obdiv, kolik krás dokážeš zachytit a popsat. Historie Itálie je úžasná, mě zaujala fosilie ryby a jedničku bych dala za fotečku 3 kočiček, jak se k sobě tulí. :-) Děkuji za hezkou ranní procházku a těším se na další. :-)

20 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. března 2017 v 9:14 | Reagovat

Dobře se mi četlo, ale z toho počasí se mi udělala zima. jdu si pro fusekle :-D , No takovýhle zvěřinec mít někde na dovolený, tak jsem s nima asi víc než kde jinde ;-)

21 tinka77 tinka77 | Web | 24. března 2017 v 11:49 | Reagovat

Prekrásné. Strašne rada som si s tebou pozrela kostoly. Nie sú tak honosné ako by od Itálie človek čakal, sú také prevzdušnené a je tam dosť miesta pre dušu, aby mohla stúpať výš. Aj príroda je tam nádherná, ani sa nedivím, že sa tam radi vraciate. S Vami by sa človek asi nenudil ;-)

22 signoraa signoraa | Web | 24. března 2017 v 17:48 | Reagovat

[19]: Natty, moc děkuji. :-) Itálie se mi vryla pod kůži a už se těším na červen, kdy se tam znovu vrátíme.

[20]: Ze začátku opravdu byla zima ale pak se počasí vylepšilo. :-D Zvěřinec byl téměř naší součástí. :-

[21]: Moc děkuji. :-) Byli jsme v této oblasti už počtvrté, Vieste jsme během té doby navštívili nesčetněkrát, ale úplně poprvé jsme mohli vidět i interiér kostelů. :-D Příroda, moře, stavby jsou opravdu parádní a proto se tam stále vracíme. I když letos jedeme až do Kalábrie k Jónskému moři.
A nuda? Já vlastně ani nevím, co to je. Vzpomínám si, jak mi kdysi dcera řekla, že se nudí a já musela přiznat, že jsem tenhle pocit asi nikdy nezažila. :-D

23 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 24. března 2017 v 18:09 | Reagovat

Musím říct, že to tam vypadá náádherně. To moře je naprosto úžasné. Celkově to tam vypadá jako v pohádce. Ty tři kočičky, jak spinkají :-D krása :-)

24 signoraa signoraa | Web | 24. března 2017 v 18:21 | Reagovat

[23]: Moc děkuji. :-) Gargano je úžasný kus Itálie, liší se od zbytku země. Možná i proto už jsme tam byli čtyřikrát. :-)
A jsem samozřejmě kočkomilka, takže kočky jsou takový bonus ke krásnému místu.

25 Lenča Lenča | Web | 24. března 2017 v 21:32 | Reagovat

Dokonalý článek stejně jako všechny fotky! Úžasné - nemám slov :-)

26 Lukas Lukas | Web | 25. března 2017 v 11:58 | Reagovat

prostě nádhera -vskutku :-)

27 signoraa signoraa | Web | 25. března 2017 v 16:17 | Reagovat

[25]: Moc děkuji. :-D

[26]: Moc děkuji. :-D

28 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | 25. března 2017 v 20:06 | Reagovat

Alenko, úžasné - mraky, moře a kostel svatého Františka. :-)

29 Van Van | Web | 25. března 2017 v 20:13 | Reagovat

Máte opravdu smůlu na špatné počasí, ale stejně jste si užili procházek i prohlídek. Skvělé fotky, jako vždycky, obohacené micinkami, a líbila se mi jména, která jste jim dali. :-)

30 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. března 2017 v 11:00 | Reagovat

Parádní článek. Na fotkách se mi líbí mraky v různém skupenství. A hlavně, že je tu dost kočiček. Pěkná je kočičí trojka. Jinak popis instalace sebe na lehátko a z něj nemá chybu. Ono se o tom nemluví, ale já mám také potíže se vstáváním ze všeho, co je nízké. Letos u vody budeme asi jen čistě na zemi, to by byl pěkný seriál o mně. :-)

31 signoraa signoraa | Web | 26. března 2017 v 18:30 | Reagovat

[28]: Marti, moc děkuji. :-)

[29]: Vendy, já to počasí za smolné nepokládám. Jezdíme na tři týdny a já občas déšt' vítám, protože je po něm báječný vzduch. Nevadí mi bouřky, mám je ráda (prý jsem se za bouřky narodila). Vadí mi nepříjemný a studený vítr, který se občas i v této oblasti vyskytuje. Ale už s ním počítáme. Takže nějaké zvraty v počasí mi nevadí, asi by bylo horší, kdyby tři týdny v kuse pralo slunce.
Kočky už dostaly jména v předchozím roce, tedy ty starší. :-)

[30]: Lotty, já mraky miluju, jsou fantastické na focení. Jsem takový cvok, že mám na externím disku mraky za třináct let, kdy fotím na digitál.
Kočiček tam bylo hodně, ale mám je ráda, takže mi nevadí. Naopak. :-D
Lehátka máme také nízká, on název lehátko je hodně honosný. Jsou to takové šust'ákové ovály, které se dají složit do kruhu. Na ně dáváme osušku. Ty ovály jsou dobré, protože jimi neproleze písek a osuška se nešpiní. Koupili jsme se už podvakrát v Německu, ale už jsem je viděla podvakrát prodávat i nás v Lídlu. Takže v podstatě uléháme a vstáváme ze země. :-D
Letos bychom měli mít lehátka a deštník na pláži, nicméně ty kruhy s námi opět pojedou. :-)

32 Oli Oli | Web | 28. března 2017 v 6:44 | Reagovat

Krásné vyprávění i fotky.
Muselo tam být nádherně, i když vám počasí nepřálo zrovinka tak, jak byste chtěli. Ale ty vlny, pláže, exotické rostliny, útesy.... to je nádhera. Prostě úplně něco jiného, než na co jsme zvyklí. :-)
Můj bratr - vášnivý rybář, jezdí do Itálie na sumce. :-)

33 Habsburg Habsburg | Web | 28. března 2017 v 11:47 | Reagovat

Krásný článek!
Fotografie jsou samozřejmě opět nádherné. Netrpělivě očekávám pokračování.

34 beallara beallara | Web | 28. března 2017 v 17:20 | Reagovat

Dneska musím pochválit fotky víc než jindy, skvost, mám také rána scenérie s mraky, tady to bylo luxusní.
Jsem strašně ráda, že jsem tě poznala, pak mi totiž moje počínání v zahraničí přijde standardní, většinou sháním první den obchod s krmením pro kočky :D  :D :-)

35 Siginitou Siginitou | Web | 28. března 2017 v 18:54 | Reagovat

Ty fotky jsou jako vždy úžasné :)
A ty kočky, paráda :D :D
Špatné počasí je na nic kolikrát, člověk si nemůže pořádně užít vše co by chtěl.
No to dosednutí na zadek muselo pěkně bolet :)

36 Maryša Maryša | E-mail | 29. března 2017 v 20:33 | Reagovat

Tak jsem včera v noci zhltla všechny tři povídání, krásné fotky, s těmi kočkami jsem se zasmála, mám je ráda, ale raději mám pejsky, tak když někam přijedeme, jsem na tom stejně, nakoupím granule a mlsky a pejsky tam rozmazluji :-D, ráda fotím mraky a západy slunce a v kostelích oltář a varhany ;-), takže každý máme nějakou úchylku, jak říká můj muž :-D, díky a těším se na pokračování, teď jsem tu dlouho nebyla, dodělávala jsem výrobky na setkání s tvořilkama, fotky z něho jsou na Ženském klubu :-) Maryša :-)

37 děda tik tak děda tik tak | Web | 30. března 2017 v 18:22 | Reagovat

Opět jedno z dalších líčení dovolené mimo hranice všedních dnů. Nejsem škodolibý, ale líčení nástupu do auta po ránu by stálo za jedno foto památku. Jinak celé povídání doplněné o fotografie stojí za přečtení, a když je to doplněné fotkami v takovém rozsahu, případným návštěvníkům je to dobrou pomůckou v orientaci. Zdravím, Mirek :-)

38 Iris Iris | E-mail | Web | 30. března 2017 v 18:47 | Reagovat

Ty 3 číče nemají chybu :D
Ale to moře O_O mé srdce pláče...

39 Iva Iva | E-mail | Web | 30. března 2017 v 23:13 | Reagovat

Ali, konečně jsem se dostala k tvému článku. Opět zajímavé a pěknými fotkami. :-) Na tvůj deník si pokaždé musím udělat víc času, abych si ho vychutnala. ;-)
Začátkem dubna nastupuji do nemocnice a tak se snažím makat na zahradě. 8-)

40 Vendy Vendy | Web | 1. dubna 2017 v 21:07 | Reagovat

[31]: Když jsou vedra, tak je občasné ochlazení příjemné... Horší když trvá. Nezapomenu na dovolenou v Nejdku, v červenci, kdy jsme vyjely s kamoškou a bylo kolem pětadvaceti nad nulou a slunečno, dojely jsme tam, zatáhlo se, ochladilo a začalo pršet a pršelo s přestávkami celý týden, já měla jediný svetřík a jinak skoro všechno letní, na hotelu netopili, páč nebyla topná sezóna, dodnes nechápu, jak jsem to mohla vydržet a nezabalit to... :-D Samozřejmě návrat domů a oteplilo se na příjemných sedmadvacet stupňů a sluníčko. Dovolená nezapomenutelná.

41 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. dubna 2017 v 11:29 | Reagovat

Dnes jsem si tvoje povídání dala jako předkrm k obědu. Chutnal opět výborně :-)

42 Miloš Miloš | Web | 2. dubna 2017 v 18:36 | Reagovat

První mušle vlevo vypadá jako kopečky zmrzliny s kusy čokolády a lískovými ořechy.

Italská města (i méně známá) jsou kouzelná, co kostel, to krásné fresky a bohatá historie. Ani se nedivím, že Itálie tobě a manželovi tak přirostla k srdcím.

43 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 6. dubna 2017 v 18:17 | Reagovat

Mraky nad mořem a pohled na kostel sv. Františka, tak tyhle fotky vedou :-)
Musím se přiznat, že mne první pohled na mušle také připomenul zmrzlinu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama