. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Italský deník - 5. část

8. května 2017 v 22:22 |  Putování po Evropě

Pokračování předchozí části



17.6.2016

Ráno jsem si vzpomněla na mamku, která by měla tento den 92 let.
Vstávala jsem už před sedmou, potichu, abych nevzbudila manžela. V koupelně jsem se převlékla, vzala si knížku a vyšla na terasu. Venku už na mně čekal Titus. A dokonce se odvážil i k nám na terasu. Asi mu to včerejší mléko chutnalo.
Loni se neodvažoval ani na horní dvorek, bylo to teritorium Prašivce. Z krásného černobílého kocoura asi obavy nemá.

" No tak, šup, šup. Už se těším."

Tiše jsem se vrátila do apartmánu, umyla misku a nalila do ní čistou vodu. Vzala jsem krabici s granulemi a vyšla ven. Zvuk sypajících se granulí přilákal další kočky. Titus zkontroloval obsah misek, lízl si vody a pak se na mně otočil s pohledem "mlíko dneska nebude?" Pak se zachoval jako gentleman a nechal žrát kočky. Mezi nimi byla i Bezedná, která je opravdu hodně žravá. Když se konečně nasytila, dosypala jsem granule. Teprve pak se Titus šel nažrat.

"Nojo holky, tak si dejte"

"Hele, ta Bezedná si odstěhovala misku a chce soukromničit."

"Už bys toho mohla nechat, nejsi tu sama."

"Myslíš si, že mi něco nechá?" A nebo mi ještě nasypeš?"

"Konečně jsem se dočkal."

"Ale musím říct, že je to dobrý."

" I já jsem si pochutnala."

"Ještě musím napsat, že tady se dobře jí."

Když se muž probudil, udělala jsem snídani i pro nás a po ní jsme se vypravili k moři.
Bylo úplné bezvětří, ale vlny na moři byly opět vysoké. Navíc se otočily a valily se k pevnině z druhé strany. Cestou na Jalillo jsme zaregistrovali, že pláž pod chodníkem tu už není a na chodníku byla slušná vrstva písku. To znamenalo, že se moře přelévalo i přes vyvýšený chodník. Na Jalillo nebyl nikdo, nepočítám-li plavčíka, který hrabal na hromadu to, co moře přineslo. Vlny narážely do skal, kde ještě ve středu byl kousek pláže. Ted' tam byla jen voda. Našli jsme si místo hned u vstupu na pláž a tam na útes položili naše věci. Manžel navrhl, že si rozložíme jedno z lehátek, aby nám místo nikdo neobsadil. Jak navrhl, tak i učinil. Potom jsme se šli projít po břehu. Lehátka, která se tu pronajímají, byla vytažena až na horní terasu plážového baru. Moře si opět ukrojilo další kus země. Při návratu jsme zkonstatovali, že tentokrát tu opravdu nezůstaneme. Přesvědčil nás o tom proud mořské vody, který tekl přes rozložené lehátko. A zatímco já se vracela zpět k hlavní pláži s taškou a druhým lehátkem, které zůstalo uchráněno od vody jen díky tomu, že jsme ho nechali leřet na útesu, muž šel s mokrým lehátkem do apartmánu. Poprosila jsem ho ještě o deštník, protože na hlavní pláži nejsou útesy, které poskytují stín. Nechtěla jsem se znovu připálit.
Před polednem jsme vzali jen tašku a vraceli se do apartmánu. Deštník a ležení jsme nechali na místě.
Odpoledne se sem vrátíme.

Po obědě a siestě jsme se vrátili zpátky na pláž. Moře už se trochu uklidnilo, ale vlny byly stále vysoké a voda tekla tam, kde většinou nebývá. U břehu se vytvořily mělké laguny, z čehož měly radost zejména děti. Ale nejen ty, sledovali jsme pána, který se v laguně vyvaloval notnou dobu. Možná už naplňoval přísloví, že "Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem". Na pláži jsme vydrželi až do půl sedmé.

Při návratu do apartmánu nám Dana s Lenkou říkaly, že už balí. Zítra v jednu odpoledne by pro ně měl přijet mikrobus, který je odveze do Lesiny a odkud pak budou pokračovat velkým autobusem, jedoucím z jihu Apulie, až do Prahy.
Večer jsme ještě společně poseděli, popili a poklábosili.
Naposledy.
Zítra už budeme mít nové sousedy.


18.6.2016

Ráno byla obloha jako vymetená a pofukoval mírný, leč svěží vánek.
Po snídani jsme se vypravili do Peschici, abychom se ujstili o tom, že se konají tradiční trhy. Pamatuji doby, kdy bývaly každý týden, ted' jsou každý druhý. I když v minulém roce se konaly také jednou v pátek. Takže houby pravidelnost.
Ne, že bychom něco nutně potřebovali, ale chtěli jsme hlavně zjistit, že se trhy budou konat i za dva týdny, tedy v den našeho odjezdu. Zaparkovali jsme kousek od vchodu a prošli si trh. Už loni jsme tu při odjezdu kupovali tři koule sýra Caccio cavallo a rádi bychom tak učinili i letos. Přeci jen lednička v apartmánu není až tak veliká, abychom do ní narvali 7 - 8 kilo sýra. Trhy se budou tedy konat i v den odjezdu, jak nám potvrdil sýrař, u kteréhou jsme si koupili kus Pecorina. Sýraři tam byli s chladícími vozy dokonce tři.
Koupili jsme našim sousedkám každé pytel sušených rajčat. Včera večer je u vínka ochutnaly a zatoužily po nich. Cena byla stejná, za kterou jsem je kupovala ve Vico, dokonce i prodejce byl pravděpodobně tentýž. Ve Vicu jsem ho ve čtvrtek moc neprohlížela. Za 8€ jsem si koupila parádní plavky. U nás bych za podobné dala podstatně víc. Nakoupili jsme také trochu zeleniny a pak se vrátili k autu.
Při návratu k apartmánu jsme cestou natankovali naftu.

Převlékli jsme se do plavek a vydali se k moři. Šli jsme rovnou na hlavní pláž, po včerejší zkušenosti jsme se rozhodli, že cesta na Jalillo je poněkud zbytečná. V půl dvanácté jsme se vrátili zpátky do apartmánu.

Uvařila jsem oběd a v jednu hodinu jsme pomohli našim sousedkám se zavazadly na dolní dvorek. Rozloučit se s nimi přišel i Luigi s Mariou a jejich dva zaměstnanci Giovanni a Domenico. Asi je to tady zvykem. Když jsme minule odjížděli, také se s námi "domácí" přišli rozloučit.
Milá pozornost, která mě loni dojala.
Mikrobus přijel s menším zpožděním a byl téměř plný. Místa k sezení byla až na dvě obsazená a zavazadla se dozadu už téměř nevešla. Poslední zamávání a mikrobus odjel.

Vrátili jsme se do apartmánu a já sledovala kočku Modroočku, jak pije od Maminy. Co na tom, že v neděli porodila čtyři kot'ata. V podstatě je stále sama ještě kotě.


Pak přišla SMS od našich sousedek, které už byly v tom správném autobusu a mířily k domovu.
Před třetí jsme se vypravili znovu k moři. Vydrželi jsme tu opět až do půl sedmé a při stoupání od moře k apartmánu jsme si říkali, že už asi budeme mít nové sousedy.
Neměli.
Z šesti apartmánů na této straně byl jen jeden obydlený a to námi. Jsme tu sami, nepočítám-li kočky domácích. Lenka nám tu pro ně nechala půlku krabice granulí.

Po večeři jsme si na terase pustili film Hodinový manžel. Věděli jsme, že tu nebudeme vůbec nikoho rušit.
Z druhé strany zdi, nad dolním dvorkem, byla třígenerační italská rodina, která byla hlučná. Jako hobby měla pravidelné šoupání a stěhování nábytku. Muž je překřtil na "Šoupálky". Zatím jsme je neviděli, ale slyšeli jsme jejich manévry s nábytkem až do pozdních nočních hodin.
Začalo se ochlazovat a teploměr ukazoval pouhých 17°C. Rozhodli jsme se dokoukat film uvnitř, kde bude přeci jen přijatelněji. A zatímco muž stěhoval notebook a kabely dovnitř, já si vzala fot'ák a šla si fotit měsíc v úplňku.
Ještě nebyla úplná tma.



Cestou zpátky jsem vyfotila i naší terasu, kde jsme krom osušek sušili i lehátka.

Film jsme dokoukali uvnitř a já si vzpomněla, že Maria odpoledne říkala, že má v neděli a v pondělí pršet. Než jsem se vysprchovala, muž usnul. Vzpomínala jsem na naše sousedky a odhadovala, kde už asi jsou.
Vyšla jsem na terasu a teploměr ukazoval pouhých 14°C. Obloha byla pod mrakem, hvězdy tentokrát nebyly vidět a měsíc se někde schovával. Maria asi bude mít pravdu.
Sebrala jsem osušky a lehátka, dovnitř vtáhla i sušák, na který jsem vše rozložila. Uvnitř to doschne.
Když jsem si šla lehnout, přivřela jsem i vnitřní skleněné dveře a nechala jen malou škvíru.
Usnula jsem okamžitě.
V noci prý byla bouřka, ale tu jsem zaspala.


Pokračování příště .
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 8. května 2017 v 22:41 | Reagovat

Milá Signoro,
ty bys tedy byla kromě krmiče i velice dobrá kočičí překladatelka! :-)

2 signoraa signoraa | Web | 9. května 2017 v 0:07 | Reagovat

[1]: Moc děkuji, mám dobrou školu díky všem kočkám, které prošly mým životem. Uměly se dívat - jen promluvit. :-D

3 VendyW VendyW | E-mail | Web | 9. května 2017 v 7:59 | Reagovat

Tak mne napadlo, jste někdy ve spojení s těmi, s kým jste se seznámili?  No jo, miciny, to je kapitola sama o sobě. Ti naši dva maiňáci jsou pěkně ukecaný, Baldrick tedy víc. Kdybys o slyšela jak v noci pucuje manžela že vstal, jeho vzbudil a šel na záchod! A to jde za ním až ke dveřím a furt mu nadává. :-D

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 9. května 2017 v 8:32 | Reagovat

Bezedná - příhodný název. :-D Sušená rajčata, ty miluji. Ale chutnají z rodiny jen mně. Sýry - až pojedu letos do Bulharska, plánuji si dovézt velký Balkán, zalisovaný.Kočka matka pije od babičky? Tak to má dobré, když tam něco má a dá jí. To jsem neslyšela. Měli jste velkou terasu. My letos budeme mít mrňavý balkonek. :-)

5 signoraa signoraa | Web | 9. května 2017 v 9:15 | Reagovat

[3]: Jsme v kontaktu s oběma. S Lenkou jen telefonicky a s Danou i osobně. V prosinci jsme dokonce byli na vánočním koncertě skupiny, se kterou zpívá a kam nás pozvala. Bylo to parádní. Chvíli s námi poseděla, probrali jsme život, zavzpomínali na Itálii. :-)
Naše poslední kočka byla také ukecaná, dokonce odpovídala na pozdrav. :-D

[4]: Ona byla opravdu Bezedná a o to jméno si vyloženě řekla.
Sušená rajčata miluju, dokonce je používám i při vaření, inspirovala jsem se na jihu. Sýry, které vozíme, si necháváme od prodejců "zavakuovat" a vydrží opravdu hodně dlouho. Tedy nám, naši mladí ho sní dost rychle.
Kotě prý může zabřeznout už ve čtyřech měsících a v půl roce mít mladé. To byl asi případ té Modroočky. Ke své mámě chodila pít pravidelně.
Terasu jsme měli velikou, ale jednu část jsme téměř nevyužívali, protože byl nad ní oleandr napadený nějakým hmyzem a kapala z něj "medovice". Bylo to tam takové lepkavé. Letos nevím, jak bude velká terasa, ale asi bude. Máme zaplacený apartmán pro 7 lidí, menší byly už začátkem prosince obsazené. A mladí ted' řeší, zda za námi týden přijedou, nebo ne. Je to až v Kalábrii u Jónského moře a odrazuje je ta dálka.

6 Eliss Eliss | Web | 9. května 2017 v 13:18 | Reagovat

Krásné čičinky 8-)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. května 2017 v 15:31 | Reagovat

Al, jak tak píšeš, docela dost vám závidím tu volnost a svobodu. Už zase uvažuju, že si letos někde zajistím láznění - i pod tvým vlivem si budu (míním) ložírovat a nedělat nic. Neposlouchat televizi, jen si luštit a opalovat se. Za léta, co jsem zde, jsem se ještě nikdy na chráněném dvoře ani na trávě neopalovala! A to sestra ve městě i teď na domě se opaluje skoro denně. Nemám v genech lenošit a je to škoda. Vidím z tvýho psaní, že přijedete potom domů a celý rok ti vydrží se těšit na příště. Psaní o kočinách beru jako bonus :-)

8 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 9. května 2017 v 16:03 | Reagovat

Počasí si naplánovat ještě neumíme, tak se to občas trochu pokazí :-(
Toulavé kočky mi připomínají dovolené v Řecku, tam jich je také kolem každého hotelu dost a dost :-)  :-P

9 Ježurka Ježurka | Web | 9. května 2017 v 16:48 | Reagovat

Alenko, tak jsem si tvé reportáže obě přečetla, abych dohnala zmeškané. Ty kočičí story jsou pro vás vždy něco pro pobavení a kočičky mají určitě radost, že je nakrmíte. Jinak památek tam je stále ještě dost a tobě se moc daří je nádherně zvěčnit. :-)

10 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 9. května 2017 v 18:12 | Reagovat

Krásné kočičky :-) hned bych vyrazila k moři...

11 tinka77 tinka77 | Web | 9. května 2017 v 18:59 | Reagovat

Tak ste si tie mačičky užili. :-)Je ich tam celkom dosť. To musí byť koncert keď to na ne príde. :-)

12 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 9. května 2017 v 20:19 | Reagovat

Být u vás kočkou, by nebylo špatné Alenko. :-D Nemůžu se dokopat k tvoření lázeňského seznamu. Co ty, už balíš? :-)
Opět moc hezké počtení :-)

13 Hanka Hanka | E-mail | Web | 9. května 2017 v 22:54 | Reagovat

Kočičky jsou krásné, ale některé jsou dost hubené, Ali, měla bys za nimi jezdit častěji. ;-)
Moc pěkné povídání, jak tvoje, tak kočičí. :-)

14 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 9. května 2017 v 23:27 | Reagovat

Pohodička čiší z tvého povídání. Kočičky se mají s vámi dobře. :-)

15 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. května 2017 v 22:25 | Reagovat

Krásná kočičí fotoreportáž, Titus je dokonalý gentleman! :-)

Jak já bych brala těch 17 stupňů, u nás byl ráno jen jeden :-D.

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. května 2017 v 23:07 | Reagovat

Když si tak čtu ty tvoje parádní reportáže, mám pocit, že už ty kočičky skoro znám. Je poznat, že kočičkám rozumíš. Jsou opravdu každá jiná, jako ty naše a přitom málem vycvičené. DíkY, početla jsem si opět. Možná tak terochu závidím tu pohodu v apartmánu. S kočičkami nablízku. :-)

17 signoraa signoraa | Web | 11. května 2017 v 8:31 | Reagovat

[6]: Moc děkuji. :-)

[7]: Volnost a svoboda a k tomu jako bonus vzduch vonící mořem. :-D Každým rokem si říkám, jak ještě dlouho nám vydrží to společné cestování za relaxem a poznáním. Sama neřídím a uvědomuji si, že muž stárne, je unavenější, už spoustu věcí odsunul. Mám docela strach z té dálky, která nás čeká. Ale jedeme do míst, kam jsme se vždycky chtěli podívat a letos se to konečně podařilo zajistit. Zálohu jsme platili už 12. prosince, malá obydlí už byla v té době obsazená (a to jezdíme v podstatě před sezónou). Letos budeme mít apartmán pro 7 lidí, menší už nebyl k dispozici. Ale touha pobýt tu a poznat místa nepoznaná, byl natolik silný, že jsme si za ten velký budoár připlatili. Nabídli jsme mladým, zda za námi nechtějí na týden přijet, platili by si jen cestu. Jedni to odmítli hned, druzí stále váhají, protože je to pro ně daleko. A to všichni 4 mají řidičák. A já mám obavu, zda cestu zvládne jeden starší řidič.
Já se dokážu opálit i na zahradě. Ne že bych ležela na sluníčku, ale opaluju se při práci a většinou si pořídím slušný základ. A letos? Léto bylo koncem března, včera u nás mrzlo. Zatím jsem jako sejr. Také patřím k těm, kteří nevydrží lenošit a pořád někde něco musí konat. :-D
Dojmy z našich cest mi vydrží opravdu dlouho, možná je to tím, čemu můj muž říká "sloní pamět'", kterou disponuji. Navíc já si píšu deníky z cest, ze kterých pak čerpám pro své psaní na blogu.
Takže, určitě si udělej nějakou radost, at' to bude v podobě výletu, nebo pobytu v lázních.

[8]: Evi, vůbec mi nevadí, když se počasí pokazí, miluju déšt' a ráda se v něm procházím. Pamatuju si na větu mého dobrého kamaráda a kolegy. Když se moji spolupracovníci rozčilovali nad špatným počasím, on vždycky pronesl: "Hezké, nebo špatné? Představ si, kdyby nebylo žádné."
Toulavé kočky jsou všude, ale na jihu jsou ve větších počtech. U nás se to reguluje odchytem a následnou kastrací, na jihu to moc neřeší. Ty, o které jsme se starali, patřily domácím. ;-)

[9]: Libuško, jsem kočkomil a to hovoří za vše. :-D Památek je spousta a já jsem ráda, že se ti moje fotky líbí. Snažím se ukazovat i místa, kam moc turistů nezavítá.
Také musím dohánět zmeškané, ne každý den mi vyjde, abych se na blog dostala. :-)

[10]: Děkuji za pochvalu koček a přeji ti, aby ti to moře vyšlo. A když ne moře, tak alespoň krásné léto kdekoli. :-)

[11]: Kočky si užíváme často, protože bývají součástí míst, kde se vyskytují turisté. Letos jedeme do Kalábrie a já si vzpomínám, že v roce 2004 tam kočky nebyly, na rozdíl od smečky plážových psů. Také jsem jim občas něčím přilepšila. :-D
Kočičí koncert jsme tam nezažili, ale vzpomínám na naší poslední kočku, která při svých touhách byla hlasitá a dokonce obtěžovala i návštěvy. :-D

[12]: "Chtěl bych se mít jako vaše kočka", tak tuhle větu jsem slýchala od našeho kamaráda, kdykoli přišel. :-D Mám je ty potvůrky ráda a už to jiné nebude.
Marti, já mám seznam v počítači a vždy si ho před odjezdem vytisknu a začnu balit. Zatím ještě nebalím, ted' teprve vypukne práce na zahradě, musím vysadit rajčata, osadit truhlíky, vystěhovat mojí středomořskou květenu.
Ale už jsem si dala na hromádku vytištěný plán cesty, mapu Kalábrie a nový sešit na další deník. :-D

[13]: Hani, děkuji za pochvalu. Letos budu kočkám pana Luigiho nevěrná, jedeme do Kalábrie. Ale jak se znám, já si zase nějaké ochočím. Tedy - budou-li tam :-D

[14]: Majko, moc děkuji. :-)

[15]: Jani moc děkuji. :-) Titus je gentleman a nebo je docela možné, že se bál nadvlády těch kočičích partnerek, které byly v přesile. :-D
Praha ted' hlásí 12°C a já doufám, že už se ti "tři zmrzlí" vyřádili a zmizí. Včera u nás na férovku ráno mrzlo. Od pondělí chodím každý večer přikrývat netkanou textilií kytky, aby to znovu nezmrzlo. Bydlíme na jednom z nejvyšších míst Prahy a tady bývá opravdu kosa.

[16]: Ruženko, my kočkomilové to tak máme. Snažíme se jim porozumět, vyhovět jim, odpouštět jejich prohřešky. :-D
Jsem ráda, že se ti kočičí povídání líbilo a doufám, že letos budu mít opět v blízkosti nějaké kočičí bratrstvo, o kterém budu moci psát. :-)

18 beallara beallara | 12. května 2017 v 16:53 | Reagovat

Závidím, když někdo dokáže zaspat bouřku, já mám spaní tak mělké, mě to skutečně nehrozí.
Krmení koček je nádherná tradice všech " kočičích matek ", nejvíc mě ale dojala ta fotka, jak máma krmí mámu, to je kouzlo okamžiku.
Mám ty tvoje reportáže moc ráda pro úžasnou lidskost, musíš být moc fajn ženská. :-)

19 Jarka Jarka | Web | 12. května 2017 v 19:42 | Reagovat

Toto pokračování bylo, díky odjezdu sousedek a prázdných apartmánů, trochu smutné, ještě tomu dodalo to večerní ochlazení. Dobře, že jste tam měli aspoň ty kočičky. ;-) Přesto se deník četl hezky, těším se na pokračování! :-)

20 Miloš Miloš | Web | 16. května 2017 v 10:37 | Reagovat

Kočky všech možných ras. Zajímavé je, že si drží tu odlišnost barev a nejde o pouliční směs :)

21 signoraa signoraa | Web | 17. května 2017 v 21:36 | Reagovat

[18]: Já někdy opravdu zaspím i tu bouřku, jindy mě vzbudí jen to, že se muž obrací na posteli. Bydlíme u hlavního tahu na Karlovy Vary a na městský okruh, okno z ložnice je směrem ke Karlovarské, kde je provoz i v noci. Otevřené či vyklopené je stále, i v zimě. Naučila jsem se to nevnímat. Totéž mám i s letadly, které nad naším domem létají hodně nízko, protože kousek od nás je letiště. Létají v případě, že je odstávka hlavní ranveje - a já je nevnímám. :-D
Jsem kočkomil, k tomu není co dodat. :-D
Moc děkuji za poslední větu, která mě dojala. :-)

[19]: Jarko, bylo nám tam po odjezdu trochu sousedek smutno. Nezvyklé ticho a když někdo prošel, byl do Domenico s koštětem, který denně uklízel spadané květy a listy z oleandrů a jehličí. Občas se tu mihl Luigi. Naštěstí tu byla kočičí parta, která nám dělala společnost.

[20]: Byly hodně odlišné, barvou, stavbou těla a i chováním. Některé byly velice plaché, jiné téměř "oprsklé". :-)

22 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. června 2017 v 19:30 | Reagovat

Dnes se mi moc líbilo kočičí story vlastně to byl kočičí foto komix :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama