. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Italský deník - 6. část

15. května 2017 v 21:20 |  Putování po Evropě

Pokračování předchozí části


19.6.2016

Probudila jsem se po sedmé. Spíš by se hodilo napsat: byla jsem probuzena sousedy a jejich šoupáním nábytkem. Jméno Šoupálkovi jim opravdu sedí jako přišité.
Skrz žaluzie jsem zaregistrovala Maminu, která se mě snažila hypnotizovat.

"Tak co, už jste vzhůru?"

Vyšla jsem ven, abych se podívala, jak tam je. Drobně pršelo a na terase byl obvyklý nepořádek z oleandrů.
Po chvíli dorazilo "jeho kočičí veličenstvo" Titus. Kde se v něm ta odvaha bere? Loni se na horní dvorek neodvažoval.
Do misky jsem dala čistou vodu a do další nasypala granule. Pak jsem si všimla, že přišla zmoklá Twiggina kot'ata. Do třetí misky jsem dala mléko. Samozřejmě, vychlastal jim ho Titus, holomek jeden. Ke kočkám se chová jako gentleman, ale na kot'ata žádné ohledy nebere. A nebo je vůně mléka pro něj tak omamná, že neodolá? Když odešel, naplnila jsem misku znovu mlékem. Titus se vrátil. Druhou misku už ale nezvládl, takže se dostalo i na kot'ata a zbytek vylízala Mamina.

"Teda kočky, to je vám dobrota!"

"Už fakt nemůžu, bříško mám plné a půjdu si někam zdřímnout."

"Ještě, že ten zrzoun odešel."

Stále drobně pršelo a teploměr ukazoval 19°C. To je takové ideální zahrádkářské počasí, ale na rekreování to moc není.
Když se probudil manžel, nastěhovali jsme stolek a židličky dovnitř. Naštěstí jsme je večer prozíravě sklopili, takže mokrý byl pouze stůl.
Po snídani jsme zvažovali, co podnikneme. Na koupání to dnes rozhodně nebude.
Uděláme si výlet! Ale kam?
Zvažovali jsme, zda se nestavíme za Lucií a Petrem Žáčkovými na jejich základně Mash na Lesině, kam nás už v únoru zvali. Pak jsme se shodli, že by bylo asi vhodnější se předem domluvit. Mohlo by se stát, že mají nějaké plány, nebo plno hostů a přijet tam "jen tak z voleje" není to "pravé ořechové". Navíc počasí, které panovalo, by znamenalo prosedět celou návštěvu někde uvnitř a ještě by pro nás musela Lucie přijet lodí. V dešti?
A navíc jsme měli v plánu tuto návštěvu spojit s výletem do San Marco in Lamis, tedy pokud vyjde čas.

Nakonec jsme se rozhodli jet na jih. Pokud se počasí neumoudří a nedovolí nám nějakou pěší procházku, skončíme v Manfredonii, kde poobědváme a kde můžeme zajít do nákupního centra. Tam déšt' vadit nebude. Dcera mě včera telefonicky prosila, zda bychom se nemohli podívat po plavkách vcelku na Sáru, protože bude chodit celé první pololetí místo tělocviku plavat. Už se prý dívala u nás, ale nic vhodného neobjevila. Takže další důvod navíc.

Vybaveni lahví s pitím, sušenkami v batůžku a fot'ákem jsme se vydali k autu. Zaregistrovali jsme, že kousek od nás parkuje auto s českou SPZ. Takže tu nejsme jedinými Čechy.

Vyjeli jsme směrem na jih a jeli vnitrozemím. Už tolik nepršelo, jen drobounce mžilo. Třeba se to ještě vybere. Směrník kousek před Vieste odkazoval na Manfredonii jak vpravo, tak i vlevo. Tak kudy? Zvolili jsme odbočku vpravo. Manžel jen tak nadhodil, zda se nechci podívat do Foresta Umbra. "Proč ne?" Myslela jsem to v nadsázce, moje oblečení a obutí nebylo právě to nejvhodnější na procházku lesem. Jeli jsme do kopců po uzoučkých silničkách a oba byli přesvědčeni o tom, že se napojíme na nějakou hlavnější silnici do Manfredonie, ale na žádnou odbočku jsme nenarazili. Když jsme vjeli posléze do lesa, nabyli jsme oba přesvědčení, že vyjedeme na křižovatce u daňčí obory. Ale ani ta se nekonala.
Na žádnou jinou silnici jsme se nenapojili, naopak jsme jeli krajinou, která byla pro nás naprosto neznámá. Nikde žádný ukazatel směru, jen pár dopravních značek odkazujících na divokou zvěř. Občas jsme minuli lesní odpočivadlo se stoly a lavicemi. Provoz tady byl minimální, bylo tu více cyklistů, než motoristů. Chvilkami vykouklo i sluníčko a prosvěcovalo nádherné bukově lesy. Jeli jsme kolem nějakého lomu, když se vedle nás na silnici objevila růžová prasátka. Pochodovala po krajnici a nějaké auto je nemohlo rozhodit. "Teda Ájo, já mám pocit, že jedeme někam do statku." Potom následoval opravdu statek a znovu les. Ale žádná cedule, kderá by nám naznačila, kde jsme. Silnička se kroutila, klesala a pak zase stoupala. A pak les skončil a my se ocitli na planině, kde mezi vysokou trávou kvetly známé i méně známé rostliny. Jen slunce tomu chybělo.
Silnička pokračovala a my vůbec netušili, kudy jedeme. Jedinou jistotou bylo, že jsme prostě někde na Garganu. Na jedné z křižovatek, dá-li se tak pojmenovat prašná a nezpevněná odbočka kamsi, stál konečně směrník, který ukazoval přímý směr do Mattinaty. Tam už jsme párkrát byli, ted' musíme být pravděpodobně někde vysoko v kopcích nad ní.
Měli bychom se nějak dostat dolů.

Po dvou kilometrech jsme na silničce narazili na další ceduli, tentokrát opatřenou navíc zákazem vjezdu a šipkou, kudy musíme jet. Po pravé straně se tyčil hřeben kopců, na kterých asi někde leží Monte Sant' Angelo. Silnička, která byla v daný moment jedinou cestou, tedy pokud bychom se nechtěli vrátit tam, odkud jsme přijeli, stoupala nahoru. Nikde nikdo. Uvědomili jsme si, že jsme za celou cestu potkali tři auta a něco cyklistů. Nikoho jsme nedojeli, nikdo nás nepředjel.
Pípla nám SMS, Dana a Lenka jsou už v pořádku v Praze. Odepsala jsem a poděkovala za zprávu. To nám ta cesta domů tak rychle utíkat nebude.

Dojeli jsme na vrcholek kopce a já poprosila manžela, aby zastavil. Nepršelo, sluníčko bylo za tmavou oblohou a bylo mlžno. Přesto byl odtud krásný výhled. Podobně jako na louce u lesa tu kvetly různé rostliny a voněl planý kopr. Pod námi v údolí ležela Mattinata. Fotila jsem si moře v mlžném oparu, město pod námi a kopce jimiž se vinula silnice, na kterou jsme nesměli. Škoda jen toho počasí.

Pohled shora na moře v oparu, na útesy a město pod námi byl krásný

Mattinata

Na louce se hojně vyskytoval Janovec metlatý, který roste běžně i u nás.
Přídomek získal díky tomu, že se z něj vyráběla a možná ještě i vyrábí metly.

Moře - rozdíl mezi jeho hladinou a oblohou není moc patrný

Po úbočích kopců se vine silnice, která byla uzavřená

Kde končí moře a kde začíná obloha? Pod nám na útesu se bělal velký dům, nebo hotel

Divoce rostoucí louka a občas keřík nebo jehličnan

Divoká louka plná vonících květin, bylin a plazících se šlahounů ostružin

S touto rostlinou se běžně setkáváme i na našich loukách.
Jmenuje se Čertkus luční

I další z květů známe z domova - Čekanka obecná

Hvozdík karouzek - planě rostoucí karafiát.
Moje babička této květince říkávala "slzičky Panny Marie"

Mattinata, kopce a nad nimi další hradba mraků

Poslední pohled dolů ...

... a pak návrat k autu pod osamělou borovicí

Na kopci jsme zůstali asi půl hodiny a za tu dobu kolem nás projelo jedno auto. Když jsme se nabažili té krásy kolem, nastoupili jsme do auta a sjeli dolů k Mattinatě. I tady to pro nás bylo neznámé. Až na další křižovatce jsme se zorientovali. Tady to už známe!

Pokračovali jsme dál do Manfredonie. Už nepršelo, ale stále bylo pod mrakem a obloha hrozila dalším deštěm. Bylo něco po jedenácté hodině. Na oběd brzy a na procházku městem nás to v tomhle počasí příliš moc nelákalo. Nehledě na to, že už jsme tu několikrát byli a město máme prochozené v krásném a slunečném počasí.

Z parkoviště jsem si vyfotila Monte Sant' Angelo, o kterém jsem už psala tady.
Je odtud vzdálené asi 12 km po silnici, která je samá serpentýna

Mraky nad námi opět hrozily

Akácie perská, jejíž název znám jen díky VendyW.
Na parkovišti před nákupním centrem jich byla spousta

Zaparkovali jsme u nákupního centra. které je největší na Garganu. Aut tu byla spousta a lidí uvnitř také. Objevili jsme obchod, který tu loni nebyl a tím byl Globo. Textil, obuv, sportovní vybavení a to na obrovské ploše. Ceny velice přijatelné, navíc spousta slev. Objevili jsme i plavky na Sáru. Přesně podle instrukcí, nic moc pestrého a hlavně vcelku. Cena odpovídala značce Arena. Manželovi se to zdálo hodně v porovnání s plavkami, které jsem si koupila předchozí den za 8€ v Peschici: "Za ty prachy bys měla skoro troje plavky." "Já vím, ale jsou parádní a určitě by se jí líbily. Nehledě na to, že je příští rok může mít na plavání Ema." "Jdeme se podívat ještě jinam, tyhle nám neutečou", rozhodl muž.
Šli jsme tedy do hypermarketu Conad, abychom se podívali i tady. Plavek tu měli spousty, ale i když byly za menší peníze, nebyly tu žádné, které by se hodily. Udělali jsme alespoň nákup. Koupili jsme obrovskou Nutellu pro obě mladé rodiny. Byla v akci a stála méně, než ta, kterou jsme koupili v pátek v místním diskontu cestou z pláže a která navíc měla poloviční obsah. Pak ještě nějaké pečivo, balenou vodu a další kočičí krmení. Fronty u pokladen byly obrovské. Stejně jako nás, i další lidi vyhnalo počasí z pláží do nákupních center.
Muž pak odjel s vozíkem k autu a já mu řekla, že mě najde v obchodě Manganaro, kde se také prodává textil. V obchodě stejného jména jsem si loni koupila úžasné triko s plátěným předkem a obrazem od Picassa. Občas v něm "honím vodu".
V Manganaru byla snad půlka Itálie a dětské plavky vcelku neměli. A já neměla chut' mačkat se u regálů se zbožím, prát se o ramínka s oděvy a nedej bože stát frontu před kabinkami. Ta jsem obchod opustila a stála před výlohou, aby mně muž našel. "Ty nejsi venvnitř?" "Tak se tam podívej, je to tam o život." Podíval se a pochopil.
Pak mi ještě oznámil, že venku leje jako z konve.
Zastavili jsme se v Oviese, pak ještě v dětském textilu, abychom se vrátili do prvního obchodu. Plavky jsme za ten, podle manžela za "nekřest'anský peníz" koupili. Doma jsem se pak po návratu dívala na ceny stejných plavek u nás a muž musel, ač nerad, přiznat, že jsme je koupili za báječnou cenu. V obchodě jsme koupili ještě botičky pro Bětušku a Jiříka. Sladké starorůžové z jemné kůže a ty druhé se Spidermanem.


JE MI LÍTO, ALE Z ČLÁNKU, NA KTERÉM JSEM PRACOVALA NĚKOLIK HODIN, JE PUBLIKOVÁNA JEN PŮLKA.
ZAJÍMAVÉ JE I TO, ŽE PŘES TO, ŽE BYL Z ČÁSTI PUBLIKOVÁN, ZŮSTAL I V ROZEPSANÝCH.

S BLOGEM SE ZASE NĚCO DĚJE A JÁ SI OPRAVDU NEJSEM JISTÁ, ZDA BUDU MÍT DOST ELÁNU NA TO, ABYCH VŠE PSALA
ZNOVU.

* * * * * * * * * * *
DÍKY DORCE SI TO, CO ZMIZELO Z BLOGU, MŮŽETE PŘEČÍST TADY.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. května 2017 v 21:34 | Reagovat

Alenko,
tak skvělý fotky (ta divoká louka a příroda je kouzelná) a super povídání k tomu... Jak kdybych tam byla tenkrát s Tebou... :-)

2 signoraa signoraa | Web | 15. května 2017 v 21:42 | Reagovat

Dorko, je toho bohužel jen půlka. Nevím, co se děje s blogem, ale něco je někde špatně.
Jak se říká, ráno bývá moudřejší večera a já se na to zkusím zítra podívat.
Půlka článku, včetně odkazů je prostě fuč.
Ale moc děkuji za pochvalu. :-D

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. května 2017 v 22:15 | Reagovat

[2]: Jelikož jsem prominent, stihla jsem článek ještě celý (to zmizelo tedy až po několika min.), mám ho otevřený v Opeře a z Firefoxu píšu koment... ;-)

4 signoraa signoraa | Web | 15. května 2017 v 22:20 | Reagovat

[3]: Tak to máš obrovské štěstí, protože mě úplně zmizel. Nevím, zda budu mít chut' to psát znovu.

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. května 2017 v 22:22 | Reagovat

Dej mi mail - pošlu ti to, teď to tady stahuju a ukládám.

Asi nejlepší bude Word?

6 Kitty Kitty | Web | 15. května 2017 v 22:23 | Reagovat

Ali, je mi líto, že se ti toto děje. I jinde si lidi stěžují. Já preventivně raději pleju a sázím, abych nepřišla k článkové úhoně. Jsem dnes jako přeražená a to jsem nestačila obejít všechny hluchavky. I ty v zahradě slil liják, který mě odehnal k "Prostřeno". Zítra už budu jen sázet a ve středu asi vyjedu na výlet autobusem do vzdáleného města, kde dostanu recept a pojedu za pár minut zpět. Tam si odpočinu.
Felix varuje před posledním Zmrzlíkem, snad mi nepomrznou vysazené přísady. Ale nad mokrou zemí snad nebude mrznout.
Zítra snad dohledáš zbylou část článku a budu si moct zase počíst. Přeju ti to, byla by škoda tolika krásného psaní :-)

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. května 2017 v 22:29 | Reagovat

Nebo vlastně spíš přes prohlížeč stáhnout celý soubor - pak si to můžeš po částech nakopírovat. Co ty na to?

8 signoraa signoraa | Web | 15. května 2017 v 22:35 | Reagovat

[5]: To bys byla hodná a vytrhla mi trn z paty. :-D  email: signoraa@seznam.cz
A předem děkuji.

[6]: Kitty, tenhle článek je opravdu prokletý, protože mě se ho v neděli, kdy jsem kvůli němu vstávala už v půl šesté!!, podařilo kompletně smazat. Tak jsem včera večer začala znovu. Přes den na počítač také moc času nemám, protože stejně jako ty makám na zahradě. Včera jsem v dešti sázela rajčata, dnes jsem se zabývala další bohulibou činností na zahradě a zítra budu pokračovat.
V pátek jedu opět na Moravu. Když jsem tam byla tento pátek, vzpomněla jsem si  tebe kousek za Blanskem, kde byl ukazatel na Adamov.
Snad mě Dorka zachrání. :-)

9 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. května 2017 v 22:36 | Reagovat

[8]: Zrovna jsem si mail vygooglila. :D

10 signoraa signoraa | Web | 15. května 2017 v 22:37 | Reagovat

[7]: Přiznám se, že nejsem moc zdatná, co se techniky a hlavně té počítačové týče, takže budu vděčná za cokoliv. Stačil by asi jen text, fotky můžu pak vložit sama.
Jsem naprosto odevzdaná a souhlasím se vším. :-)

11 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 15. května 2017 v 22:54 | Reagovat

[10]: Tak pro ty problémy se zasláním, ti to tedy raději dám do Wordu. Vydrž. :-)

A teď čtu, že jsi ho už jednou smazala! Takovej pěknej článek! :-)

12 signoraa signoraa | Web | 15. května 2017 v 23:55 | Reagovat

[11]: Máš můj obrovský dík, povedlo se. :-D
Já si včera přivstala, protože přes den makám na zahradě, článek jsem měla hotový a pak jsem ho omylem smazala. Byla jsem z toho dost špatná, tři hodiny práce byly fuč.
Takže snad mám vybráno.

13 Intuice Intuice | E-mail | Web | 16. května 2017 v 7:56 | Reagovat

Akácie vypadá moc hezky. A je to dobře nafocené. :-)
Ty umíš tak báječně nakupovat, to moc neumím. Nad vším přemýšlím, nakonec nekoupím nic a pak lituji, že jsem nekoupila. Asi se budu muset naučit někdy se rozšoupnout. :-)

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. května 2017 v 8:04 | Reagovat

[1]:
A hlavně fotky s kocůry.

15 Miloš Miloš | Web | 16. května 2017 v 10:42 | Reagovat

Zajímavé, kolik je tam květů, ze vzdáleného pohledu to vypadá jako vyprahlá, neúrodná planina.

Zůstat někde na takových silnicích s poruchou auta by byl horor. Ledaže byste měli v kufru stan :-)

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. května 2017 v 18:31 | Reagovat

Tak tuto část mm přečtenou a jdu na druhou. Moc se mi kromě ostatních  záběrů líbil ten Čertkus, připadá mi jako fraktál. :-)

17 signoraa signoraa | Web | 17. května 2017 v 21:47 | Reagovat

[13]: Akácie je úžasná a já děkuji za pochvalu. :-D
Nikdy mě nakupování moc nebavilo, brala jsem ho jako "nutné zlo". Ale od doby, kdy jsem v důchodu a kdy mám podstatně méně peněz, začalo mě to bavit. :-D Jsou to paradoxy.
Člověk se musí občas rozšoupnout. Dopoledne jsem byla v Berouně na trhu kvůli kytkám na hroby, které jsou přímo od zahradníka, což znamená ve výborné kvalitě a za cenu, za kterou je v Praze nekoupím. A když už jsem tam byla, koupila jsem si krásné plavky (zanedlouho zase pojedeme) za 300,-. Paní mi dala slevu, prý jsou loňský model, za 20,- Kč sluneční brýle a ze stejný peníz i lak na nehty. A můžu se začít chystat. :-D

[14]: Kocůři nesmí chybět. :-D

[15]: Také mě ta rozmanitost překvapila a potěšily mě rostliny, které znám z domova.
Horor by to nebyl, stan jsme opravdu měli v kufru auta, protože si ho vozíme na přespávání cestou tam a zpět. :-D

[16]: Ruženko, moc děkuji. Původně to byl jeden článek, ale pak půlka zmizela. Mým obrovským štěstím bylo to, že ho měla Dorka otevřený a mohla ho zkopírovat a poslat mi ho na email. Jsem jí moc vděčná. Přiznám se, že jsem v ten moment, kdy půlka článku zmizela, chvíli přemýšlela, že s blogem skončím.

18 Intuice Intuice | E-mail | Web | 17. května 2017 v 21:50 | Reagovat

[17]: Ten paradox se mi líbí! :-D Už se těším na ten důchod! (Pokud se ho někdy vůbec dožiju). ;-)  :-)

19 Iris Iris | E-mail | Web | 21. května 2017 v 10:04 | Reagovat

Ta akácie je bomba :-) zdálky není vůbec vidět, že by tam něco rostlo, natož kvetlo ;-)

20 signoraa signoraa | Web | 22. května 2017 v 21:47 | Reagovat

[18]: Má to své výhody, ale i určitá omezení. :-D Šla jsem přesně v den, kdy mi vznikl nárok a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Muž se odchodu do důchodu bránil, ale zvykl si velice rychle. Než šel, tak tvrdil, že důchod je "konečná". Ne, není, je to jen další etapa života a pokud je to jen trochu možné, měla by se prožívat naplno.

[19]: Akácie je opravdu úžasná. Poprvé jsem jí viděla v roce 2001, kdy jsme byly s dcerou na "dámské jízdě" v Caorle. :-)

21 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Středa v 22:27 | Reagovat

[20]: Alenko, měla bych reagovat na článek, ale dávám ti za pravdu.S odhodem do důchodu jsem to měla trochu jiné, ale nelituji - je to opravdu další etapa života. Záleží na každém jak jej prožije. :-)
Článek i foto počteníčko a pokoukáníčko. :-) Akácie úžasná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama