. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Italský deník - 11. část

4. června 2017 v 22:53 |  Putování po Evropě
Pokračování předchozí části


27.6.2016

Vstávali jsme oba poměrně časně a po snídani jsme se vypravili na trhy do Vieste.
Už jsem se několikrát zmínila o tom, že mám italské trhy moc ráda. Dá se na nich totiž báječně nakupovat.

Kočky díky našemu brzkému vstávání, snídaly už v půl sedmé.
Pan kocour ještě asi spal

"To jsem si pochutnala na mlíčku"

Vzduch se znovu ani nehnul a bylo dusno jako před bouřkou. Ale z čeho by přišla? Na obloze nebyl jediný mráček a teploměr ukazoval opět 32°C. Courali jsme trhem a občas jsme se zahleděli mezi stánky na nedalekou pláž San Lorenzo.
Nejsme my dva cvoci? Mohli jsme se válet na pláži, plavat v moři a místo toho jsme si jeli "trhnout". Ale nelitovali jsme. Nakoupili jsme nějaké dárky pro vnoučata, já si koupila krásné šaty a černé sandály. Muž si koupil parádní polotriko. Potom jsme pomohli jedné české rodině, která se nemohla domluvit s prodejcem. Paní nám pak opakovaně děkovala.

Do centra města, které už jsme opravdu navštívili několikrát, jsme tentokrát nešli. Představa, že se budeme procházet rozpálenými uličkami, kde se nehne vzduch, že se nevyhneme ani při nejlepší vůli schodům, nebyla moc lákavá.
Cestou domů jsme se jen zastavili v obchodě, kam jsme chodívali nakupovat při pobytu na Baia Falcone.

Uvařila jsem oběd a pak jsme si udělali siestu.
Odpoledne jsme šli k moři. Bylo teplé, klidné a báječně se v něm plavalo. Vydrželi jsme tu do čtvrt na osm.
Moc lidí tu nebylo. Zejména Italové seděli u televizorů a dívali se na fotbal. To, že dali gól, jsme poznali z radostného řevu, nesoucího se pláží z hospůdek a barů kolem.
Cestou k rezidenci jsme se na chvilku zastavili v baru, abychom zjistili stav utkání. Žádná změna. Stále to bylo 1:0.
V apartmánu jsme si pustili televizi a druhý gól, který padl v 90. minutě, jsme viděli. A pak následovalo to, co obvykle. Troubící auta s vlajkami, jezdící po celém širokém okolí a bezmezná radost. Ted' Italové vrátili Španělům prohru z finále v roce 2012. Tak tiché večerní město, jako tehdy, jsme ještě nezažili.
Radost v Peschici a věřím, že v celé Itálii, trvala do pozdních nočních hodin.

Po večeři jsme se podívali na předpověd' počasí.
Má se ochladit a bohužel má opět začít foukat vítr.


28.6.2016

Ráno byla terasa plná jehličí a květů a listů z oleandrů. Předpověd' vyšla, vítr přišel. Vzduch byl tak nějak více dýchatelný. Dala jsem kočkám a pak udělala snídani i pro nás.
Potom jsme se vypravili k moři a už z dálky viděli, že s klidnou hladinou je konec. Vlny měly čepičky už na horizontu. U břehu byly nejen vysoké vlny, ale i spousta nepořádku, který vyhodilo moře na břeh. Na suchém písku se znovu tvořily duny jako na poušti a písek létal vzduchem. Pozdravili jsme se s Mambem a ležení si rozložili blíž k moři, aby toho létajícího písku nebylo tolik.

Později, stojíc na břehu, jsme pozorovali lod' mířící na Peschici, která svou přídí rozrážela vlny a hodně se houpala. Muž zkonstatoval, že spoustě lidem na lodi asi bude dost blbě. Dala jsem mu za pravdu a vzpomínala na návrat z Elby do přístavu Piombino. Tehdy bylo zle asi polovině lidí na lodi.

Vrátili jsme se k lehátkům a všimli si, že máme ručníky parádně zasypané pískem. Opatrně, aby moc nelétal, jsem písek vyklepala a pak si lehla s knížkou. "Pojd' do vody", pronesl po chvíli muž a já ho následovala. Došla jsem ale jen ke břehu a ač jsem stála na něm, byla jsem v mžiku mokrá do pasu. Břeh mi pod nohama někam utíkal a vůbec to nebyl příjemný pocit. "Já tam nejdu", řekla jsem a couvla o dva kroky na pevnější podklad. Muž tam vlezl. Uvědomovala jsem si, že je ve vodě jediný, kolik mu je let, a když jsem pozorovala jeho hlavu mizící ve vlnách a občas se vynořující, měla jsem o něj docela obavu. Proud ho zanesl o padesát metrů dál od místa, než do moře vlezl. Na všech stanovištích plavčíků vlály červené vlajky a ve vodě nebyl opravdu nikdo. Prostě jen ten můj blázen si to musel vyzkoušet.
Znovu jediní, kteří si to užívali, byla parta kiteboardistů, dál od břehu. Po vlnách se jen vznášeli.

Zvažovali jsme, zda se sem odpoledne vrátíme, ale pak jsme to zavrhli. Vítr se netišil, spíš jsme měli pocit, že je ještě silnější, než ráno. Teploměr ukazoval příjemných 27°C a nebýt toho větru, mohl by to být krásný den.
Ležení jsme zabalili v půl dvanácté a všimli si, že balí také Mambo.
"Bruto tempo", ucedil. Dali jsme mu za pravdu.
Počasí bylo špatné nejen na rekreování se, ale i na prodávání. Komu? Když na pláži bylo minimum lidí.

Po obědě a siestě jsme se vypravili na výlet, který jsme zahájili na Monte Pucci. Udělala jsem si několik fotek a jediné. co mně fakt mrzelo, byl nepříjemný vítr. Tady na kopci to foukalo ještě víc, než dole.

Pohled z Monte Pucci na pláž Calenella.
Měla bych doplnit liduprázdnou pláž

Je odtud také krásný pohled na Peschici

Dole na útesech u trabucca je poměrně známá trattoria

Pohled k vrcholu Monte Pucci

Už jsem se několikrát zmínila o tom, že jsme jeli po "Garganice".
Je tak nazývána Strada statale (státní silnice č. 89)

Dojeli jsme do Rodi, kde jsme zaparkovali a vydali se na procházku městem.
Na promenádě nad mořem jsme potkali sousedy z Dobřichovic. Měli stejný nápad jako my.
Společně jsme pozorovali vrtulník, který přilétal do přístavu pro nějakého člověka a pak odlétal. Ve větru se pěkně houpal a určitě to také neměl jednoduché.
Čekání jsem si krátila focením.

Město už bylo ozdobeno světelnými bránami před nadcházející slavnosti

Přes den jsou brány jen bílé, ale večer se rozsvítí spoustou barevných žárovek

Uličkami jsme došli na pobřežní promenádu, která je vysoko nad mořem.
Kdybych nezvedla hlavu, neobjevila bych kostel Svatého kříže.
A přitom už jsem za ty roky tudy šla nesčetněkrát.
Nahoru jsem se však nikdy nedívala

Zadní část kostela splývá s okolními budovami, není divu, že se dá snadno přehlédnout

Při výstavbě tohoto domu byla využita i část původního obranného systému města

Být zase znovu malé dítě
a neustále ptát se proč?
Vy dospělí to možná víte,
proč stojí tu ten kolotoč...

Pobřežní promenáda prošla opravou a je z ní úžasný výhled ....

.... třeba na Tremitské ostrovy, které jsou vidět opravdu jen někdy

Když jsem fotila Tremity, objevila jsem dole na zídce úžasného kocoura.
Mám pro zrzky slabost

Vítr hnal vlny k pobřeží, některé narážely na přístavní hráz. Za ní byla hladina klidná

Za levým sloupem vzadu je Peschici

O zmodernizovaném přístavu jsem psala tady

Nad mořem se objevil vrtulník....

... který přistával na heliportu v přístavu.
Loni jsem přemýšlela, zda je to heliport, či odpočinková zóna

Kocoura už přestalo bavit ležet na zídce, tak se vydal do uliček Rodi

Vlny ženoucí se k pobřeží a na špičatém útesu ...

... seděl racek mořský

Vrtulník odlétá, podívaná skončila.
Bylo nás tam "čumilů" docela hodně

Potom jsme se rozloučili se sousedy a pokračovali městem.
Dali jsme si v cukrárně zmrzlinu, prošli se po náměstí Largo Giovanni Bovio, na kterém jsme loni poslouchali koncert s mladou dirigentkou. Jen díky plakátu jsem mohla zjistit její celé jméno. Z loňska jsem si pamatovala jen Federica a letos mohu ještě připojit příjmení Petrosino. Opět tu už stálo připravené pódium.
Na vylepených plakátech jsme si přečetli, že první koncert se bude konat 1.7. a tou dobou se už budeme balit na cestu domů. Škoda ...

Pódium už je připravené

I když bylo odpoledne, bylo tu podstatně víc lidí,
než před dvěma týdny večer, kdy města a městečka ožívají

Na kostele sv. Mikuláše z Myry jsem si všimla zvláštního detailu...

.... a tím je socha na jeho čele. Prý by to měla být soška Madony.
Vzhledem ke stáří kostela, jehož výstavba vyla zahájena roku 1680 ... vlastně, proč ne?

Plakát k nádcházejícím oslavám

Na Piazza Margerita jsem vyfotila růžovou motorku,
původně pro Emu, která má tuto barvu ráda

Zastavili jsme se v jednom z obchůdku, kde se prodává mimo jiné dětské oblečení, protože jsme se chtěli podívat po nějakých kalhotách pro Jiříka. Pozdravili jsme "Buonasera", a majitel nám s úsměvem odpověděl. Nedaleko pultu stál muslimský pár. Žena byla zahalená od hlavy až k patám. Sjela mě s téměř vražedným pohledem, protože jsem v ten moment pro ní musela být ztělesněním Satana. Tílko pošité korálky, holá ramena a k tomu krátká sukně. Jejích pohledů si všiml i muž a pronesl, že "kdyby pohledy zabíjely, byl by z něj vdovec." Ptala jsem se majitele na chlapecké kalhoty a ten mi je šel ochotně ukázat. Muslimský pár odešel. Možná jsem jim vadila kvůli svému oblečení, možná se jen neuměli domluvit. Kalhoty jsme koupili, parádní s tenkým modrobílým proužkem a když jsem pronesla, že je to dárek pro vnoučka, pan majitel mi na ně dal slevu 2€. Prý je to dárek od něho.
Cestou zpátky k autu jsem si pohladila rezavého kocoura, odpočívajícího na židli před obchodem s obuví.
Paní prodavačka říkala, že je hodný a chodí za ní pravidelně.

Kocouří relax

Zívající kocour na parkovišti.
Nebo, že by nám nadával?

Z Rodi jsme pak pokračovali do Foce Varano. Tak trochu si zavzpomínat na náš první pobyt na Garganu.
Zastavili jsme se u útesů a já si udělala několik fotek. Projeli jsme městečkem, které je v podstatě jen letoviskem a kde je naprosté minimum trvalých obyvatel. V sezóně je to však "Václavák". Přes most, který spojuje úzkou kosu mezi Jadranem a Varanským jezerem, kde jsme tehdy "bydleli", jsme už nejeli.

Pohled z Foce na Rodi

Slunce se koupe

Oblázková pláž tady bývá skoro pokaždé bez lidí....

.... protože nedaleko odtud jsou kilometry písečných pláží

Podél pobřeží jsme se vrátili do Peschici.
Vystoupili jsme z auta a pozdravili se s Lugim a Mariou. Kočky, které jim do té doby dělaly společnost, se zvedly a šly za námi. Luigi se tomu smál a řekl, že kočky na nás čekají každý den.
Chudinky malé, co budou dělat příští týden?
Otočila jsem se na rozesmátého Luigiho a pronesla, že jdu dělat "cena per i gatti", čili večeři pro kočky. Samozřejmě, že dostaly jíst dříve než my a to hlavně proto, aby neotravovaly u stolu.
Nicméně, dospěla jsem k poznatku, že Mamina žere i suché pečivo.


29.6.2016

Ranní obloha byla bez jediného mráčku, sluníčko svítilo a i ten vítr se oproti včerejšku trochu utišil. Probudila jsem se zase brzy. V létě takhle vstávám pokaždé. Jakmile je světlo, jsem vzhůru.
Vylezla jsem na terasu s knížkou a deníkem, kam jsem zaznamenala předcházející den.

Moje pravidelná rána ....

a moje dvě pravidelné společnice.
Dost často je doprovodily i další kočky. Ale tyto dvě nikdy nechyběly.

Modroočka
K této kočičce, vlastně ještě kotěti, jsem si vytvořila citové pouto.
Ona to vycítila a trávila u nás spoustu času

Ztišení větru byl jen subjektivní pocit. Mezi domy to opravdu foukalo méně, ale když jsme šli po snídani k moři, fučelo to hodně silně a vlny byly stejné jako předchozí den.
Ale během dopoledne přeci jen nastala změna, poryvy větru už měly mezi sebou mezery a i písek létal o něco méně.
Po obloze se honily mráčky, které díky polarizačním brýlím byly nádherně prokreslené. Škoda jen, že je nemůžu takhle vyfotit. Na kompakt polarizační filtr nejde.
I přes vlny jsem šla do moře. Přeci jen bylo proti předchozímu dni trochu klidnější. Plavat sice moc nešlo, dno bylo zase změněné. U břehu bylo mělko a pak vznikla jakási prohlubeň, za kterou byla další mělčina. Voda byla příjemně teplá. A když jsme u té teploty, ta byla o stupeň vyšší než předchozí den, tedy 28°C. Lehátka jsme nechali na pláži s tím, že se sem po siestě vrátíme.
Po obědě jsem se domlouvala s dcerou na večerním skypování, ale ta řekla, že večer nebude doma, jede na nehty.

Odpoledne jsme trávili na pláži nebo v moři. Vítr zeslábl a písek už tolik nelétal. I vlny na moři byly o poznání menší, ale stejně se v nich ještě špatně plavalo. Vyjímečně jsem sebou měla fot'ák.

Hemingway
Pro vysvětlení - jeho kniha "Stařec a moře", tentokrát v podání mého muže.
Na to, jak je daleko od břehu, je tu mělko. Důvod: změněné dno

Odpolední pláž v Peschici

Focení proti slunci vytváří zajímavé efekty

Jak si kdo ustele .... :-D

Peschici

Slunce se schyluje k západu, prodejci plážového zboží už pro dnešek končí

Dům vytesaný do skály u pláže byl porostlý kaparovníky

Po návratu domů jsem vytáhla hovězí konzervu a její polovinu rozmíchala se zbytkem rýže od oběda. Kočky dostaly tentokrát teplou večeři. Potom jsme se navečeřeli i my.

"Už běžím!"

"Tentokrát to bylo moc dobrý, vid'"

Sušení lehátek

Po večeři jsem si vzala stativ a fot'ák a vydala se opět k moři. Bylo mi hned po příchodu jasné, že to nebude ono, ale mraky nad mořem byly tak fantastické, že jsem tu zůstala. Byla jsem opravdu jako exot. Večerní pláž byla cílem mnoha lidí, kteří se tu promenovali a narazili na cvoka, fotícího si cosi, co mělo být západem slunce.
Ono těch večerů už opravdu moc nebude. Uvidím zítra, zda bude obloha bez mráčků.


Večerní vyplouvání





Občas i to sluníčko se podívalo na cvoka s fot'ákem.
A i když byla obloha s mraky, fotky snad nejsou úplně nejhorší.

Pokračování příště.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 4. června 2017 v 23:14 | Reagovat

Fotky jsou, Ali, snad nejlepší, které jsi sem dala! Dramatické - jakési loučení s Itálií? Ale nevadí, dnes píšeš, že se pomalu budete chystat na novou cestu, tak ať se daří. Opravdu se těším na další díl vzpomínání :-)

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 4. června 2017 v 23:24 | Reagovat

Opět jsem si ráda početla, ale fotky západu slunce mě dostaly. Jsou fakt nádherné, žádný cvok, ale šikulka :-)  :-)  :-P

3 Dominika Dominika | Web | 5. června 2017 v 7:45 | Reagovat

Krásný. Ty poslední záběry mě dostaly. A ty pohledy na město, jednoduše řečeno, super fotky.

4 Lucifer Lucifer | E-mail | Web | 5. června 2017 v 8:08 | Reagovat

Z lidí se stali konzervy ve kterých jsou konzumní iluze
:-) GVKB :-)
Žijeme ve světě továren, a tak je zde i továrna na konzumní iluze, jde o studia, která jsou; filmová, televizní, virtuální, atd. na počátku konzumní iluze byla výstavba obrovského kolosea v Římě, chléb a hry to je základ moderní konzumní kultury, pokud je lid nasycen fyzicky a psychicky tak nejsou s lidem problémy. Ekonomické je dělat vše průmyslově, protože takto je zde levný a kvalitní produkt, je jedno jestli se průmyslově vyrábějí počítače, nebo jestli se průmyslově vyrábějí konzumní iluze, důležité je realizovat zisk. Co je to školství je to továrna na iluze, studenti žijí v iluzi, že díky vysokému vzdělání se zde budou mít dobře, po opuštění školy jim brzo dojde, že štěstí je více než vysoké vzdělání.

Poslední dobou docházím k tomu, že v knihách a filmech je vše jenom o tom mě okrást o čas, čtení knihy nebo sledování filmu mě nijak nedokáže psychicky obohatit, stejné je to i na internetu, nejhorší je situace na sociální síti jako je; Facebook, Twitter, Linkedin, Badoo, Lidé, Líbím se ti, Zpovědnice, Blog, Google+, atd. když si myslím, že jsem idiot, stačí navštívit tyto sociální sítě na internetu, a dojde mě, že v tom jedeme všichni, nikdo zde už není psychicky už normální! Z lidí se stali konzervy ve kterých jsou konzumní iluze, pokud potřebujete poradit s něčím co je pro vás neřešitelným problémem tak máte smůlu, protože vám na internetu nikdo neporadí ani vám nikdo nijak nepomůže, pořád platí klasika, jak si to uděláš takové to i máš, v nouzi poznáváš, že jsi na vše sám, pomoc je zde jenom za peníze, nemáš peníze máš smůlu.

Moderně se tento problém označuje jako chyba v Matrixu, tou chybou je nedomyšlenost, nabídneme konzumentům nový produkt a nedomyslíme, jaké to bude mít následky, to platí jak u věcí, tak i u iluzí. Podívejme se třeba na vysoké činžovní domy, kde vás neustále ruší sousedi, nejhorší je pokud je někdo kutil anebo si pouští nahlas hudbu, stejný problém je i s primitivními rodinami, kde na sebe pořád řvou, a pořád se perou. Neštěstí je pro vás, pokud pracujete na směny, a snažíte se přes den doma usnout, jenže nějaký blázen vrtá příklepovou vrtačkou do zdi, nebo tluče kladívkem do zdi. Na venkově pro změnu lidi mají cirkulárky a motorové sekačky na trávu, nebo zde pořád štěkají psy, dále je zde častý hluk od silnice, kde auta používají sirény a klaksony, většinou zcela zbytečně.

Máš problémy s depresí, a vadí ti stres, tak konzumuj; alkohol, tabák, prášky na hlavu, atd. na vše je dneska nějaká levná snadno dostupná chemie, jenže genetické tělo není stavěné na to, že bude zahlceno chemickými produkty, a tak přicházejí logicky nemoci, a je zde zase k dispozici průmysl na léčení lidí. Nebude to už trvat dlouho a vše dospěje díky bídě a depresi do situace, ve které se budou ubožáci pomocí GVKB dotazníků na internetu globálně GVKB digitalizovat a po digitalizaci se jejich těla v krematoriu eliminují, budou z nás jenom inteligentní programy ve virtuální nakreslené GVKB realitě, budete nakreslenou postavou (Homer Simpson) a nakreslíte si; manželku, psa, auto, dům, vesmírnou loď, atd. pokud se vám nebude manželka líbit, tak jí vygumujete a nakreslíte si novou manželku.

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 5. června 2017 v 8:20 | Reagovat

Některé ty západovky jsou moc pěkné. Kočičáci jsou prostě kočičáci a jak je vidět ti italští jsou rodilí manekýni....

6 nudistka nudistka | Web | 5. června 2017 v 10:15 | Reagovat

Možná se budu opakovat, ale miluju tvoje psaní a hlavně ty fotky. Mně to neskutečně nabíjí energií, radost přijít na tvůj blog.

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. června 2017 v 14:47 | Reagovat

Nemusím ani psát, že se mi povídání líbilo. Různé motivy focení, živé, krásné. Ta láska k němu je poznat. Těším se na další... :-)

8 Eliss Eliss | Web | 5. června 2017 v 16:28 | Reagovat

Z toho číší pohoda úplně maximální, je vidět že jste užívali pohody!

9 sugr sugr | E-mail | Web | 5. června 2017 v 18:07 | Reagovat

Alenko, bude knižní vydání? :-)

10 Intuice Intuice | E-mail | Web | 5. června 2017 v 18:18 | Reagovat

Pravidelné ježdění za kočičkami, to je dovolená! Vy rádi vidíte je a ony vás. Kolotoč a koník jsou zajímavé. Taky bych se bála o muže, který by vlnami byl odsunut 50 m dál. U nás to tak není, u nás se bojí muž o mne a sám je hoooodně opatrný. :-) Hemingway - takhle podobně to bylo v Bulharsku, už se na to těším. Ale třeba to dno moře bude taky za dva roky přeci jen změněné. :-)

11 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 5. června 2017 v 18:39 | Reagovat

Nádherný šmouhy na nebi, jen nakreslit. Tvoje vtipný hlášky opět pobavily. :-)

12 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 5. června 2017 v 18:56 | Reagovat

Spousta fotek mne přímo uchvátila. Skaliska a rozvlněné moře, fotka k vrcholu kopce s borovicí a ty západy slunce, to nemá chybu. Všimla jsem si, že kostel měl stejnou světelnou výzdobu jako světelné brány v ulicích. Prostě život jako v pohádce. Dobře, že jste politovali cestující na lodi, se kterou si pohrávaly mořské vlny.

13 signoraa signoraa | Web | 5. června 2017 v 22:34 | Reagovat

[1]: Kitty, moc děkuji za pochvalu fotek. :-) Ještě to nebylo loučení, ale už jsem cítila, že se náš pobyt chýlí ke konci.
U nás doma to vypadá jako kdyby tu bouchla bomba. Dnes jsem opět chvíli balila a pak přišla návštěva a byl konec. Ale už se to blíží. :-D

[2]: Evi, moc ti děkuji. :-D

[3]: Moc děkuji, potěšilo mně to. :-D

[4]: Co tím chtěl básník říci???

[5]: Vendy, moc děkuji. :-D Kočky jsou krásné všude, nejen v Itálii.

[6]: Moc děkuji a jsem ráda, že ti můžu prostřednictvím článku předat energii. :-D

[7]: Ruženko, moc děkuji. Já si tady v podstatě spojuju své koníčky - cestování, focení, láska i historii a kočkomilství. :-D

[8]: Opravdu jsme si užívali. :-D

[9]: Nebude, to by se musel najít sponzor, který by chtěl investovat do jejího vydání a nebo by se musel najít nakladatel, který by šel do rizika. :-D

[10]: Našim cílem není ježdění za kočičkami, ale většinou se v místě, kde jsme, nějaké objeví. :-D Já jsem také opatrnější, ale občas jdu do rizika také. Ale o muže, od jeho kolapsu, se bojím nějak víc. On to nerad slyší.
Stařec a moře se vyskytují na spoustě fotek, i z dob minulých. :-D
Takže letos zase Bulharsko?

[11]: Tak to moc děkuji. :-D

[12]: Majko, pochvaly fotek si vážím. :-D Ony ty světelné brány zdobí nejen ulice, ale i průčelí domů. Je to takový zvyk při oslavách v jihoitalských městech.
Mořskou nemocí netrpím, v mládí jsem se věnovala jachtingu a na velkých plochách se malé lodě také pěkně houpají. Naše dcera ta jí trpí, dělá se jí blbě i na parníku na Slapy. :-D

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. června 2017 v 6:07 | Reagovat

[13]: Alenko, tak, tak, Bulharsko. :-)

15 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 6. června 2017 v 11:27 | Reagovat

Pěkné fotky kočenek i záběry na moře.. :-)

16 děda tik tak děda tik tak | Web | 6. června 2017 v 18:26 | Reagovat

Záběry na moře jsou fantastické a živě si dovedi představit takovou plavbu. Vcelku mne překvapuje to množství koček, které se vyskytují snad všude a to docela volně. :-)

17 Honza Honza | Web | 6. června 2017 v 21:53 | Reagovat

Moc hezké fotky. I ta s nádechem Havany, myslím, že Santiago se musel vracet právě na tak krásnou pláž, jako je tady ta zdokumentovaná :D ... a pokud ne, tak by mi to zkazilo celý příběh :D

18 signoraa signoraa | Web | 6. června 2017 v 23:04 | Reagovat

[14]: Dcera o Bulharsku uvažovala, ale nakonec pojedou asi jen na chatu. Sype se jí auto, takže shání nějakou slušnou "ojetinu". Tak jí asi přivezu aspoň trochu mořské vody v lahvi. :-D

[15]: Moc děkuji za pochvalu. :-D

[16]: Moc děkuji za pochvalu fotek. Plavili jsme se před pár roky na Tremity a na lodi tehdy také bylo několika cestujícím nedobře. A to bylo moře klidné.
Kočky patřily z větší části domácím, údajně jich měli devět, ale péče o ně moc dobrá nebyla. Tak jí suplovali hosté. :-D

[17]: Santiago se určitě vracel také na krásnou pláž, jako byla tato. Jen tady nebyli naštěstí žádní žraloci. :-D

19 Intuice Intuice | E-mail | Web | 7. června 2017 v 12:05 | Reagovat

[18]: Fakt jí vezete mořskou vodu? Na co?! :-D

20 Miloš Miloš | Web | 7. června 2017 v 22:40 | Reagovat

Socha Panny Marie vypadá dost zchátrale - jako bezdomovkyně.

Takové mourovaté kočky jsme mívali, když jsem byl dítě, je to sice obyčejný druh, ale čistotu rasy si drží, jsou celé věky a všude naprosto stejné.

21 signoraa signoraa | Web | 8. června 2017 v 6:20 | Reagovat

[19]: To byla jen taková nadsázka, protože se pravděpodobně letos k moři nedostane. :-D
My si takhle děláme srandičky už dlouho. Když jsem byla poprvé v Paříži, vezla jsem odtamtud každému drobný dárek. Moje kamarádka utratila všechny franky a i když jsme jí všichni nabízeli, že jí půjčíme, pronesla: "Vezu manželovi v lahvi pařížskou vodu a přidám mu k tomu lístek z metra." :-D

[20]: Opravdu je zchátralá. V Rodi Garganico jsem byla mnohokrát, ale té sochy jsem si všimla až při poslední návštěvě. Pátrala jsem pak doma, co má znázorňovat a objevila jsem Pannu Marii. Napadl mě také bezdomovec, nebo pastevec skrytý pod kápí. :-D
Kočky mě provázely celý život, měli jsme většinou tyto obyčejné evropské, ale také "šlechtice" v podobě britské červené tabby. Zatímco ty obyčejné jsou odolné, ty přešlechtěné jsou neskutečně háklivé na všechno.

22 Iris Iris | E-mail | Web | 11. června 2017 v 13:10 | Reagovat

Opět nádherný fotky, kočka kam se podíváš :-D
Zase západ slunce :-) nádherný, mám ráda ty jejich uličky a ta první fotografie, pohled shora na tu prázdnou pláž, to nemá chybu. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama