. .


....Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




V meziprostoru

5. července 2017 v 22:19 |  Postřehy, úvahy, zamyšlení

Hlásím návrat z úžasné Kalábrie.

Funguji v jakémsi meziprostoru a i když fyzicky už doma jsem, myšlenkami zůstávám stále na jihu.
Dnes odpoledne, kdy jsem si udělala konečně !!! chvilku času na knížku, kterou mám už více než týden rozečtenou, jsem v altánu na zahradě usnula.
To moře šplouchá nějak divně. Houkání sanitky mě vrátilo do reality.
Šplouchání nebylo moře narážející do břehu, ale auta projíždějící po zmoklé silnici.

Vrátili jsme se v neděli večer.
Původní plán byl trochu jiný. Chtěli jsme se ještě "cournout" po Itálii, podívat se někam tam, kde jsme ještě nebyli.
Ale museli jsme domů. Důvod? Hlavně zahrada a péče o ní. Syn s rodinou odjel na dovolenou už v pátek a dcera sehnala na "last minut" pobyt v Chorvatsku, kam odjížděli v pondělí na noc.
Takže nám nezbývalo než se vrátit domů a tam se pustit do práce.
A že jí bylo a ještě i bude.
První pračku jsem naplnila už v neděli v noci a než jsem šla první várku pověsit, bylo nutné posekat trávu.


Moje a mužova činnost se po třech krásných týdnech relaxu, trávených na pobřeží Jónského moře, změnila na běžnou činnost kolem domu, občas zpestřenou urychleným sběrem prádla ze šňůr. Počasí neporučíme.
Tráva už je posekaná, rajčata vyvázaná a jsou vyštípané (mnohdy zahradními nůžkami vystříhané) boční výhony. Plevele byla také spousta a k tomu přibyly i květiny, které zahynuly. Se ztrátami jsem musela počítat.
Poslední zbytky vypraného prádla jsem dnes v dešti přesouvala pod střechu altánu.

A letošní bilance?
Ujeli jsme celkem 4250 kilometrů.
Udělala jsem téměř 1200 fotek a manžel natočil spoustu videí.
Knih jsem tentokrát přečetla méně než obvykle, nejdéle jsem četla knihu z "Klubu konzumentů knižního braku", které kolují mezi blogery a kterou mi před odjezdem poslala Valin. Musím jí poslat zase dál.
Pěších výletů jsme tentokrát udělali méně než obvykle. Jednak kvůli horku, které panovalo a pak také kvůli mému kotníku, který jsem si trochu pochroumala.
Poznali jsme spoustu prima lidí a objevili malý ráj na zemi s mořem o teplotě 27°C.
Jen kočky letos chyběly. Pár jsem jich vyfotila při našich toulkách, ale v místě samém se nevyskytovaly.

Hodně lidí se bojí do Kalábrie jezdit. Ano, je to opravdu daleko. Dalším důvodem jsou i obavy z migrantů, pro které je Kalábrie, zejména její Tyrhénské pobřeží, cílem. S migranty, jako takovými, jsme se nesetkali. Nepočítám-li žebráky před obchody, či pěší prodejce různého zboží - šperky počínaje, čínskými šunty konče. Ale ti tu byli už před spoustou let.
S echt imigrantem jsme se setkali až na italsko-rakouských hranicích na Brenneru. V bílé mikině se staženou kapucou a s růžovým batohem na zádech, byl "nenápadný" jako lod' na kopci. Ale i tak bdělým strážcům hranic utekl. Viděli jsme ho mezi nádražím a parkovištěm outletu a pak o něco později na silnici do Griesu.

Dívali se na druhou stranu a ....

Kontroly se však v Itálii provádějí dost často. Při opouštění dálnice na mýtnici procházejí všechna auta vizuální kontrolou. Mají-li tmavá skla, jsou odstavena a zkontrolována. Stejně tak i dodávky. Občas probíhají kontroly i na silnicích a některá auta jsou podrobována prohlídce.

Deník jsem letos opět psala a budu ho postupně zveřejňovat.
Sešit, který jsem si na něj sebou vzala (úplně nový), se mi začal hned první týden rozpadat. Možná k tomu přispělo horko, protože jsem ho nechala ležet na stole, kam se opíralo slunce. Možná jen lepidlo nebylo příliš kvalitní. Koupila jsem si izolepu a listy lepila k sobě, ale pak jsem to vzdala.
Budu si muset nejen utřídit myšlenky, ale i zpřeházené listy deníku.
Stejně tak budu muset vytřídit i fotografie.

Zatím tedy jen malá ochutnávka:

10. června - den po úplňku

18. června - Jónské moře u Capo Spulico

19. června - pohled na Dolcedorma od Sibari

23. června - chrám bohyně Hery u Metaponto

27. června - i Jónské moře se dokáže rozbouřit

27. června - sestup do kaňonu řeky Raganello

28. června - východ slunce

1. července - západ slunce u Lago di Garda

Na dnešek v noci jsem se probudila a přemýšlela, kde jsem.
Až zavřené dveře u ložnice mě přesvědčily o tom, že jsem doma.
Skutečně?
Stále se cítím ještě v meziprostoru .....
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 5. července 2017 v 22:31 | Reagovat

Jé, vrátila se mi vypravěčka Večerníčků. :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. července 2017 v 22:42 | Reagovat

Co večerníčků, krásných zážitků z výletů. To si zase pošmáknu - tedy počtu. Už se těším, Alenko. :-)

3 signoraa signoraa | Web | 5. července 2017 v 22:43 | Reagovat

Vrátila se, to je fakt. Ale slovy klasika: "Myšlenky mé, kde se touláte?" :-D

4 signoraa signoraa | Web | 5. července 2017 v 22:46 | Reagovat

[2]: Ruženko, musím vše zpracovat, utřídit a pak začnu psát. Jsem tři dny doma a až dnes jsem si konečně udělala chvilku na blog. Zjistila jsem, že jsi zveřejnila několik dalších dílů "Nového domova" a už se také těším, jak si počtu. :-)

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. července 2017 v 22:50 | Reagovat

[4]:Takže z výletu rovnou do Domu pečovatelské služby, vlastně sociálních služeb- tomu teď říkají. ;-)  :-D

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 6. července 2017 v 6:42 | Reagovat

Vítej doma a jak vidím, opět si musím udělat čas na zevrubnou prohlídku fotek i čtení textu. Letos to bude jak vidím dobrodružnější ;-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. července 2017 v 7:43 | Reagovat

Tedy to to uteklo! Ani bych neřekla, že jsi byla tak dlouho pryč! Fotky jsou moc pěkné, moře je prostě moře. 1200 není na takovou dobu moc. To dokážeme udělat za jednodenní výlet. Měla bych se krotit! Návrat domů do práce, to je pěkné bum na zem. Zahrada prostě nečeká a řve! No a probuzení ze snu je také do tvrdé reality. Jinak těším se na další pokračování. :-)

8 Simona Simona | Web | 6. července 2017 v 8:20 | Reagovat

Fotky jsou naprosto úžasný, holt, všechno jednou končí. :-)

9 padesatka padesatka | E-mail | Web | 6. července 2017 v 8:48 | Reagovat

Předkrm vypadá fantasticky... :-)

10 VendyW VendyW | E-mail | Web | 6. července 2017 v 8:56 | Reagovat

Ts, ts, ts .... toto uteklo jak blázen! Nedivím se, že jsi se ještě neusadila v realitě. Mě stačí být jeden den mimo a zvykám si týden že už jsem zase na vsi.... :-)

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. července 2017 v 9:16 | Reagovat

Východovky jsou báječné.
...nejdéle jsem četla knihu z "Klubu konzumentů knižního braku"... to mne potěšilo.

12 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 6. července 2017 v 20:07 | Reagovat

Alenko, vítej doma! :-)
Ochutnávka fotek slibuje báječné počtení.
O čem je kniha z KKKB?

13 signoraa signoraa | Web | 6. července 2017 v 22:11 | Reagovat

[5]: Už se na to těším. :-D

[6]: Děkuji za přivítání. :-) I já jsem s časem poněkud "na štíru". Zahrada mě zaměstnává víc, než bych chtěla a na blog se mi nedostává času. :-D

[7]: Uteklo to hrozně rychle, samotnou mě to překvapilo. :-) Ono v dobré společnosti to utíká vždy nějak rychleji. Tady bylo ještě jako bonus úžasné místo, daleko od všeho. Měli jsme k dispozici krom jiného i kolo, abychom si mohli zkrátit vzdálenosti.  
Letos jsem nefotila každý den, tak jako loni. Chyběly kočky a nebyl důvod fot'ák tahat. 1200 je tak akorát. :-D
Zahrada opravdu řve. Dnes jsem konečně!! ošetřila růže, vyčistila jahody a pak zase plela. A to jsem si myslela (naivně), že jsem si tu zahradu uzpůsobila tak, aby byla pokud možno co nejméně náročná na práci. Tři týdny, kdy bylo horko a vydatně zalévala matka příroda, udělaly své.
A já řvu taky, když likviduju slimáky, brrr. :-!

[8]: Děkuji za pochvalu fotek. Letos to skončilo nějak rychleji. :-D

[9]: Tak to moc děkuji. :-D

[10]: Vendy, uteklo to úplně šíleně. V poslední době všechno nějak utíká rychleji, asi důsledkem stáří. :-D
Navíc jsem taková nějaká zblblá, od rána jsem byla přesvědčená o tom, že je pátek. Asi se mi na jihu poněkud přehřál mozek. :-D

[11]: Jedna je východovka, druhá západovka. :-D
Kniha z KKKb byla čtivá, měla děj, napětí a slušnou zápletku. Dlouho jsem četla proto, že jsem občas citovala manželovi archaismy, které mě pobavily: "uvedl v pohyb svůj vůz" a další podobné. :-D

[12]: Jarmilko, děkuji za přivítání. :-D
K snad báječnému počtení se musím dokopat, ted' má přednost zahrada. V neděli se vrátí první vnoučata a pak v sobotu ta druhá.
Kniha je z roku 1929, jmenuje se Černé rukávy a její děj se odehrává v Hollywoodu. Nechybí tu zápletka jak milostná, tak i detektivní.
Máš-li zájem, mohu ti jí poslat. Jen mi prosím do emailu napiš poštovní adresu. :-)

14 sugr sugr | E-mail | Web | 7. července 2017 v 10:04 | Reagovat

Alenko, ty tvoje reportáže i fotky jsou vždy tak překrásné, a návrat..., říká se přeci, "všude dobře, doma nejlíp", ne?
I když znám více lidí, kteří toto rčení nepraktikují. :D

15 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | 7. července 2017 v 10:46 | Reagovat

Alenko, ten čas neuvěřitelně letí. Já si myslela, že jsi stále v Itálii. Ty jsi spadla rovnou do reality. To noční pátrání při probuzení - kde jsem, v lázních a nebo doma jsem měla stejné. Jo, doma a rovnou hlídací babi 8-)  :-D. Už se těším na nové Deníky, moc zdravím a přeji postupné navrácení do všedních dnů. :-)

16 tinka77 tinka77 | Web | 7. července 2017 v 14:09 | Reagovat

jeje tak už ste späť :-) Už sa veľmi teším na článočky a fotočky z ciest. Ked tak vidím Herin chrám a to more, chcela by som tam žiť pred pár storočiami. Keby šiel vrátiť čas :D

17 Vendy Vendy | Web | 7. července 2017 v 15:42 | Reagovat

Je to trochu šok, vrátit se z takového výletu a hnedle do práce. Ale ty zprávné vzpomínky ještě doznívají a snad doznívat budou.
Kytičkám a rostlinám se u tebe fakt daří. já zasázela pár rajčat a okurky do vany (improvizace), taky hrášek. Hrášek mi ožrala kočka, rajčata jsou vytáhnuté a zelenají se tam asi tři kuličky, ale ještě uvidím, co přinese léto. Okurky se bohužel asi opět zalistují a pak uvadnou, jak loni. Zkrátka se mi s tím pěstováním zeleniny nedaří... takže tiše obdivji, když se daří jinde.
Zaujaly mě tvoje psané deníky. Dobrý způsob záznamu, dnes vlastně už neobvyklý. Škoda že se sešit rozpadl, ale dá se naštěstí nahradit.
Ale, Alenko, ty tvoje fotky... paráda!
Počítám, že máš už vydanou nejednu fotoknihu!

18 MarijaKes MarijaKes | Web | 7. července 2017 v 21:32 | Reagovat

Na tvém blogu a nad tvými fotografiemi se člověk jako já krásně zasní. Pěkně popisuješ, jak jsi se probrala od moře do reality.
Najeli jste tedy pěknou řádku kilometrů a jste opravdu odvážní, že se vrhnete i do takové zóny, kam míří i migranti. Možná, že nám sdělovací prostředky všechno trochu zveličí. Ale i tak já bych měla opravdu strach. Vždyť jsem málem odřekla zájezd s cestovkou. manžel mne zrazoval, ale já jsem si řekla, ať se stane, co stát se má a jela jsem. Také jsme nikoho podobného migrantům nepotkali. A to jich prý tenkrát přes Rakousko a Mnichov putovali i pěšky stovky. Gratuluji, že jste dali do pořádku i zahradu. po třech týdnech bych já tu moji asi ani nenašla. :D

19 beallara beallara | Web | 8. července 2017 v 6:33 | Reagovat

Tak vítej doma, tulačko :-)
Nemám ráda to období v meziprostoru, připadám si marná, zbytečná a dlouho mi trvá než si zvyknu, že za barákem není pláž a nešplouchá moře.
Drž se statečně, přelaď v sobě časem stanici na řádnou stanici a ať to co nejméně bolí.
A těším se na deník :-)

20 děda tik tak děda tik tak | Web | 8. července 2017 v 15:24 | Reagovat

Z toho množství fotografií a jejich zpracování mne tak trochu jímá hrůza. Podle té první fotografie si dovedu představit jak vypadá zatmění. :-)

21 Iris Iris | E-mail | Web | 9. července 2017 v 8:03 | Reagovat

Vítej a připravuji se na mučení fotografií moře :-(
Co mě pobavilo, že byl nenápadný, jak loď na kopci :D  :D  :D
Na fotky se samozřejmě těším ;-) jen moje srdéčko bude plakat.
Loni jsem najeli 975 km a já nafotila cca 1200 fotek ;-) takže plně chápu, ale my byli v ČR :-)

22 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 9. července 2017 v 17:59 | Reagovat

Alenko, že je Itálie Tvoje srdeční záležitost je naprosto jasné. Fotky opět nádherné, ale pro mne nej jsou západ a východ slunce :-) Počet ujetých kilometrů mě dostal O_O

23 Jarka Jarka | Web | 10. července 2017 v 9:44 | Reagovat

Takže už jsi týden doma a pomalu si zvykáš na vnitrozemské klima. ;-)
Moc se těším na letošní dovolenkové reportáže, ochutnávkové fotky jsou báječné. :-D

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. července 2017 v 20:06 | Reagovat

To by jako předkrm šlo na výbornou. :-)

25 signoraa signoraa | Web | 14. července 2017 v 21:09 | Reagovat

Omlouvám se za opožděnou reakci na komentáře, ale měli jsme (už zase) problémy s internetem.

[14]: Naprosto s tebou souhlasím - všude dobře, doma nejlíp.
Kdybychom měli moře, určitě bychom za ním necestovali. I když mě cestování a poznávání nových míst baví, doma je doma. :-D

[15]: Marti, tentokrát to uteklo obzvlášt' rychle. Stejně tak mi to utíká i doma. Pocit toho, že nevím, kde vlastně jsem, navíc umocnily úžasně pohodlné postele v Itálii. Prostě jsem tam měla pocit, že fakt spím jako doma.
Hlídací ještě nejsem, ale už se mi mladí vrací z Chorvatska, takže to od pondělí vypukne. Mladší vnoučata hlídala Slávka (snachy maminka) tento týden, takže jsme měli dostatek času na to, abychom se vrátili do reality. :-D

[16]: Už jsme zpět a letí to. Když si uvědomím, že takhle letí celý život ...
Také u památek přemýšlím nad životem lidí, kteří je vytvořili. V mládí jsem měla sny, ve kterých jsem se chtěla vrátit v čase. :-D

[17]: Vendy, byl to šok. Naštěstí pršelo, takže ztráty na zahradě nebyly až tak velké a já s nějakými počítala. Kdybych nepočítala, musela bych zůstat doma.
Mým rajčatům se daří, i když jedno bylo ulomené, ale to patří ke ztrátám. Ostatní už nepěstuju, byla to potrava pro slimáky, kterým se na naší zahradě evidentně líbí. Sypala jsem do záhonů lógr z kafe, který prý nemají rádi. Ale asi jsou to kafaři. :-D Po modrých granulích se jim už tak dobře nevede, ale zas je to ohavná podívaná, na to, co po nich zůstane. Takže osvědčeně chodím s dlouhou lopatkou večerní zahradou, sbírám je a topím v kanálu. Už se mi vrací pomocnice, jsou někde před Brnem. A to pak jim dáme co proto. :-D
Deníky píšu ručně už spoustu let, ten letošní se mi začal rozpadat, takže jsem ho lepila izolepou.
Parafoxně - fotoknihu nemám zatím žádnou, fotky dávám do šanonů a přikládám k nim vstupenky a propagační brožurky z navštívených míst. :-D

[18]: To probrání se v křesle v altánu byl docela šok. Usnula jsem nad knížkou a netušila, že začalo pršet. Auta šplouchala a mě to ukolébalo.
Byli jsme na té bezpečnější straně Kalábrie a ani tady se nevyhnuli kontrolám. Při opouštění dálnice na mýtnici je každé auto podrobeno vizuální kontrole, ta s tmavými skly jsou kontrolována podrobně, stejně tak i dodávky. Občas jsou kontroly i na silnici, kde se pak tvoří kolony.
Myslím si, že naše sdělovací prostředky nic nezveličují, spíš se o tom psalo hodně málo. Známí byli na tom nebezpečnějším břehu a tam to prý taková idyla nebyla.
Dnes jsem mluvila s kamarádkou a ta pronesla krásnou větu - "jak dlouho jsi pryč, tak dlouho potom dáváš zahradu do kupy". Tak já se musím pochlubit, stihla jsem to dříve. :-D

[19]: Děkuji za přivítání. :-D
Meziprostor u mně tentokrát trval nějak déle. Možná i díky tomu, že tu nebyla vnoučata. S jedněmi jsme se viděli v pondělí po návratu, s druhými po týdnu a vždy jen na půl dne. Proto mě to ladění na domov trvalo déle. I když - v úterý tu byla na návštěvě naše nová kamarádka, vedle které jsme dva týdny pobývali a já se znovu vrátila k moři. :-D
Na deník jsem si zatím čas nenašla, ale bude. :-D

[20]: Mirku, někdy těch fotek mívám více, i když jsem je zatím jen stáhla do počítače a tím to skončilo. Chce to čas a chvilku odstupu, než se do toho všeho pustím.
Od pondělí budu hlídací na 100%, budou tu všechna čtyři vnoučata.
Na té první fotce vycházel měsíc nad mořem a "prokousával se" mraky. :-D

[21]: Letos jsem oproti jiným rokům fotila docela málo a fot'ák jsem měla na pláži asi jen dvakrát. Mučit tedy moc nebudu. :-D
Imigrant byl nenápadný. Urostlý chlap s ebenovou pletí, oblečený v bílé bundě s kapucou, poznávací znamení - růžový batoh, jako pro Barbie, na zádech. :-D
Vidím podle počtu vašich loňských kilometrů a fotek, že já se letos fakt moc nesnažila. :-D

[22]: Itálii opravdu miluju. Úžasná příroda, spousta památek a na jihu srdeční a milí lidé. Sever je takový chladnější. :-D Západ a východ slunce se nikdy neomrzí, pokaždé je to stejné a současně i jiné. :-D Za ty kilometry si zaslouží pochvalu můj muž, já neřídím, já se jen vozím. :-D

[23]: Jarko, už skoro dva. :-D Tentokrát byl ten přechod nějaký těžší, možná díky tomu, že jsme nemuseli hned hlídat.
Děkuji za pochvalu ochutnávkových fotek, budou ještě další. :-D

[24]: Tak to moc děkuji a jsem ráda, že předkrm  "chutnal". :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama