.
.
... Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Italský deník - 1. část - šestnáctá cesta do Itálie

31. ledna 2018 v 18:18 |  Putování po Evropě

Proč se stále vracím do Itálie?
Mám to tam ráda. Důvodů proč, je víc.
Je mi tam dobře. Ale dobře je mi i doma, nebo kdekoliv u nás.
Vyhovuje mi teplo, kterého si jako červencový zrozenec užívám do sytosti.
Miluju moře, ale paradoxně nejím "frutti di mare", tedy mořské potvůrky. Samozřejmě, že jím ryby, ale chobotnici či mušle bych, na rozdíl od mého manžela, nepozřela.
Mám moc ráda historii a tady o ní lze zakopnout kdekoliv.
Mám ráda procházky starými městy, kam moc turistů nezajde, miluju jejich dvorky a zákoutí, kde bývá spousta květin a kde mohu narazit na jejich obyvatele, či věčně hladové kočky.
Vyhovuje mi způsob života a přiznám se, že na siestu jsem si zvykla velice rychle.
A v neposlední řadě mám ráda lidi, kteří jsou srdeční, vstřícní a i když mám občas problémy s komunikací, oni to nevzdávají.
Kdysi mi kamarád Claudio řekl: "My Italové, jsme komunikativní."
Měl pravdu.

Navíc to tentokrát konečně vyšlo.
Místo, které jsme při putování po památkách Velkého Řecka objevili už v roce 2004, se nám líbilo už tehdy.
Nížina, kde se pěstuje rýže a nad ní se zvedají vysoké vrcholky Kalabrijských Apenin s nejvyšším vrcholem Serra Dolcedorme (2267 m), nás uchvátila natolik, že jsme zatoužili se sem někdy v budoucnosti vrátit a pobýt tu delší dobu.

Konečně se to tedy povedlo a my si zajistili ubytování už v polovině prosince.
Co na tom, že budeme mít apartmán pro až 7 lidí, protože ty menší (a samozřejmě levnější) byly už opět obsazené.
Zkusmo jsem nabídla dceři, že by za námi mohli na týden přijet. Chvilku váhala a pak řekla, že je to strašně daleko, že by spíš jen posadila holky do letadla a my si pro ně zajeli do Bari. Nakonec sešlo i z toho. Holky by se prý bez rodičů cestovat bály. A navíc letadlem?
Že by po mně podědily obavu z létání? Ale u mě ta obava vznikla až po dvou dost nepovedených letech.
Holky zatím ve vzduchu nebyly.
No co? Tak pojedeme zase sami.

Nastalo chystání věcí na tři týdny a také na dvě přenocování a krom toho i sestěhování hrnkových kytek, aby to snacha a dcera měly při zalévání co nejjednodušší. Budou se zase střídat, protože se naše dovolená kryje s termínem, původně neplánované, cesty synovy rodiny do Albánie.

Zbývalo už jen dokoupit pečivo a jídlo na cestu a pak definitvně vše dobalit.
Ve čtvrtek ráno jsem vzala tašku na kolečkách, ale muž mě zastavil. Prý pojedeme autem, potřebuje si koupit nějaký kabel k nabíječce do auta, který doma nemůže najít.
Otevřela jsem vrata a říkala si, že alespoň ušetřím nějaký čas.
Z garáže se ozval podivný zvuk. Muž vykoukl ven a řekl, že můžu vrata zavřít, protože je vybitá baterie.
Zapojil jí na nabíječku a já se vrátila na půl hodiny do bytu. Přesunula jsem hromadu připravených věcí do jedné z tašek a šla zpátky do garáže. Baterie stála za autem a muž do něj montoval jednu starou, rezervní, která už párkrát dobře posloužila několika našim kamarádům, když jim ta jejich někdě "klekla".

Naše první cesta tedy vedla pro novou autobaterii. Manžel přišel zpět k autu a já se ho ptala, zda jí namontuje tady, nebo až doma. Prý až doma. Sedl za volant, otočil klíčkem a auto vydalo podobný zvuk, jako ráno v garáži. Manžel pak na chodníku vyměnil baterie, auto na první "cvrnknutí" vydalo ten správný zvuk. Odtud jsme jeli na plánovaný nákup.

Došlo mi, jaké to bylo štěstí, že muž nemohl najít kabel a rozhodl se mě odvézt na nákup.
Kdyby tomu tak nebylo, náš odjezd by se opozdil o pár hodin, nejméně do té doby, než bychom vyřešili novou autobaterii.
A kdyby ta baterie odešla někde cestou, raději nedomýšlet …

Večer se u nás zastavila dcera s holkama, aby se jednak domluvila se snachou na kytkách a zahradě a nám popřála št'astnou cestu. Když jsme pak všichni seděli v altánu u kávy a manžel líčil bateriové dopoledne, jen pronesla: "Teda tatíku, dokážeš si představit, jak stojíte ráno u napakovaného auta a ono nejede? Já docela jó a dokážu si i představit, co by ti řekla mamča."
Smáli jsme se hodně dlouho a já si jen v duchu říkala, "že tentokrát byl pánbůh určitě doma".

Po téhle "hromadě " se mi bude stýskat. Vezu si však sebou její fotku

* * * * *




Šestnáctá cesta do Itálie - 1. část
-----------------------------

Pátek 9. června 2017

Vstávala jsem už před pátou.
Jakmile vyšlo sluníčko, začali ptáci řvát jako o závod. Spala jsem špatně, cestovní horečka opět zafungovala. Čím jsem starší, tím je to horší.
Ve čtvrt na šest jsem už obíhala s konví zahradu. Dceři a snaše jsem řekla, at' klidně zalévají hadicí, aby se nezdržovaly. Já si ty svoje kytky zase budu rozmazlovat konví až po návratu.

Muže jsem probudila chvíli po šesté, snídani už měl připravenou na stole. Pak už zbývalo jen přestěhovat věci do cestovní ledničky, vynést odpadky, zkontrolovat, zda jsme něco někde nezapomněli a vyrazit. Dole na chodbě na nás čekali trpaslíci s Gábinou, aby se také rozloučili.
Vrata jsem zamykala krátce po sedmé hodině.

Cesta probíhala v pohodě až za hranice, kde jsem zjistila, že mi nefunguje roaming. O peripetiích s T-Mobilem jsem už psala, bylo by zbytečné to znovu popisovat. Snad jen to, že mi to otrávilo půlku dne.
Jezdíme už spoustu let po stejné trase což znamená po naší dálnici D5 na Rozvadov a odtud po německých dálnicích přes Regensburg na Mnichov. Zvykli jsme si projíždět Mnichovem i když tu občas dochází ke zdržení v kolonách.

Allianz Arena, stadion FC Bayern Mnichov. V podstatě jen její polovina.
Z auta jí jinak vyfotit nelze

Ukázkou moderní archgitektury je také budova v níž sídlí automobilka BMW

Průjezd Mnichovem

Tentokrát jsme Mnichovem vyloženě proklouzli a z něj pak pokračovali na Garmisch-Partenkirchen. Sněhu na vrcholcích hor bylo, oproti jiným rokům, hodně málo.

Alpy téměř bez sněhu

Masiv Wetterstein a uprostřed nejvyšší hora Německa Zugspitze (2962 m)

V Ga-Pa nám hned na prvním semaforu padla červená. Asi se na nás semafory domluvily a červenou jsme měli na všech, které tu jsou.

Díky zastavení na semaforu jsem mohla fotit Zugspitze

A ještě jednou v detailu.
Sněhu, oproti jiným rokům, tu bylo hodně málo

Cesta Alpami kousek před Mittenwaldem

Za Ga-Pa jsme se zastavili, tak jako už tolikrát, na lesním odpočívadle. Až tady skončilo moje trápení s roamingem. Poobědvali jsme připravené housky, chvilku relaxovali a pak pokračovali do Rakouska.

Pohled přes čelní sklo při výjezdu z parkoviště na další alpské velikány

A jsme v Rakousku. Cestu lemují, jak jinak, opět hory

První menší problém nastal po přejetí hranic. Na silnici stál "živý semafor", tedy dělník s obrovskou plácačkou a ten nás zastavil. Kvůli opravě silnice se tu jezdilo jednosměrně. Vytáhla jsem fot'ák a fotila si ho. Hlavně nenápadně! Což se tak úplně nezdařilo, protože najednou plácačku otočil, manžel se na zelenou rozjel a já nestihla fot'ák schovat. Dělník se na mně usmál a ještě mi zamával.
Ale mohl místo něj stát nějaký protiva.

Živý semafor

Při klesání ze Seefeldu na Zirl jsem vyfotila hory v dálce, kde bylo trochu víc sněhu

Do Innsbrucku přijíždíme ze zadu a jedeme podél letiště

V Innsbrucku jsme doplnili nádrž a došli si na pumpě na záchod. Došlo nám, že pohonné hmoty jsou opět tady o nějaký ten cent dražší, než v Německu. Ke stejnému poznatku jsme dospěli už v předchozím roce. Tytam jsou doby, kdy v Rakousku bylo levněji. Ale co? V Itálii si za naftu pěkně připlatíme.

Od pumpy jsme pak vyjelili nahoru na Bergisel

Nepokračovali jsme po dálnici, ale sjeli do údolí Sill. Je tu cestou také několik pump, ale k našemu překvapení tu byly ceny za pohonné hmoty zase o nějaký ten cent vyšší, než dole v Innsbrucku. Tak tohle mi hlava nebere. Tady bylo vždycky levněji. Přejeli jsme italské hranice a pokračovali po staré brenneské silnici. Na dálnici jsme najeli až v klesání na Vipiteno.

Mýto Vipiteno

Cesta po dálnici A22 probíhala v pohodě. Na odpočívadle Paganella jsme si dali odpolední kávu. Tedy, abych upřesnila, já si jen lokla od manžela, protože káva byla na mně moc silná. Jsem "kafař na baterky". Když jsem stoupala po schodech zpátky ze záchodu do restaurace, řítila se proti mně skupina asiatek, snad Japonek. Tak to jsem měla tentokrát kliku.
Před dvěma roky jsem si na stejném místě vystála pěkně dlouhou frontu s Indkami v sárí. A jak známo, poznávací zájezdy jsou většinou doménou žen, což se mimo jiné pozná právě ve frontách na sociálním zařízení.

Odpočívadlo Paganella

Cesta po dálnici pokračovala bez větších problémů. Teploměr ukazoval 30°C.
Všimla jsem si Pádu, za ty roky, co tudy jezdíme jsem ještě neviděla tolik vody, jako tentokrát. Opět rýžová pole, která střídala kukuřice. Co mně překvapilo, byla strniště už po sklizeném obilí.
První kolony byly až před napojením na dálnici D1. Upozorňovaly na ně svítící tabule už od Pádské nížiny. Sunuli jsme se v koloně a hned po najetí na D1 se plynule pokračovalo. Dálnice tu má 4 jízdní pruhy. Průjezd Bologní byl tradiční, opět kolony, ale nebyla to žádná tragédie, zažili jsme tu horší zácpy.
Dálnice A14 byla jako přes kopírák, chvilku jsme jeli, pak auta zpomalila, dálnice zůstala stát, aby se pak znovu vše rozjelo a stejná situace se mohla opakovat. Nikde žádná bouračka, která by to mohla způsobit, přivaděče z měst jako je Imola, Faenza, Forli a další byly v pohodě průjezdné a auta mířící na dálnici najížděla plynule. Už jsme o tom s mužem přemýšleli mnohokrát a nikdy jsme nic kloudného nevymysleli. Prostě tohle asi patří k A14 Adriatice.
Na odpočívadle Rubicone jsme si došli na záchod a chvilku jsme se protáhli.
V řece stejného jména nebyla ani kapka vody. Prostě jen suché říční koryto. Ucedila jsem: "To se to Caesarovi překračovalo, když tudy mohl jít suchou nohou". Muže to rozesmálo.

Dálnici jsme opustili v Cattolice, zaplatili 34,90€ za mýto a po serpentýnách stoupali k Casteldimezzo.
Našim cílem byl opět camping Paradiso. Překvapilo nás, kolik je tu tentokrát lidí. Když jsme tu byli poprvé nebyl tu téměř nikdo. A to jezdíme stále ve stejném termínu. Také se tu poněkud zvýšily i ceny. Ukázka přímé úměry - stoupá-li zájem, stoupne i cena. Vybrali jsme si piazzollu, postavili stan a já se pak vydala fotit západ slunce.

Slunce jsem neviděla, bylo za ostrohem kopce, na kterém Casteldimezzo leží.
Pohled na večerní Jadran byl uklidňující

"Ložnice" už má odestláno

Po večeři jsme chvilku poseděli, pak si dali sprchu a už před desátou jsme zalezli do stanu.
Zítra máme před sebou ještě notný kus cesty.


Pokračování příště.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iris Iris | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 19:53 | Reagovat

Přiznám se, že do Itálie mě to neláká, ale ty hory jsou vážně nádherný :-)
Parádní fotky, těším se na léto ;-)
Živý semafor mě dostal :D

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 23:42 | Reagovat

Tak to já zase moc ráda  cestuji. Tímto způsobem. Počtu si, nechám si  čas na to, abych přečetla zážitky z  těch vašich cest a těším se na pokračování. Víš, připadá mi to takové krásné, normální, lidské pozorování  života jinde a mám pocit, jako bych tam byla s vámi. Díky, Alenko. :-)

3 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 1. února 2018 v 0:07 | Reagovat

Alenko, že bych cestovala ještě dnes do Itálie, tak to jsem si nemyslela :-)
No, začátek tvého deníku napínák, ale pak už hladké cestování. :-)

4 signoraa signoraa | Web | 1. února 2018 v 13:18 | Reagovat

[1]: Dříve jsem jezdívala do Chorvatska, v podstatě v době, kdy kolem silnic byly miny a moc lidí tam nejezdilo. Pak se situace změnila a z nás se stali druhořadí turisté. Poznali jsme to třeba v restauraci, kde nás číšník drahnou dobu okázale přehlížel. Ovšem, když přišli Němci, tak to se téměř zlomil v pase. Stejné to bylo i v obchodech. V Itálii jsem se s tím zatím nikdy nesetkala a věřím, že ani nesetkám.
Alpy jsou nádherné a my už si několik let po sobě říkáme, že tam pojedeme na delší dobu. Zatím zůstalo jen u toho "říkání". :-D
Na léto se také těším. :-D

[2]: Ruženko, to jsem ráda, že jsi si mohla "pocestovat" s námi. A jsem tomu ráda. :-D

[3]: Marti, doufám, že tě noční cesta moc neunavila. :-D O další, tak trochu dramatické, momenty nebude nouze. :-D

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. února 2018 v 15:00 | Reagovat

[4]: Budu poctivě s vámi cestovat, takové "cestopisy" prožité a fotografované přímo turisty se mi líbí a tvoje obzvlášť. :-)

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 1. února 2018 v 17:43 | Reagovat

Ty hory! Ty hory jsou naprosto fantastický, docela si dovedu představit, jak sedím na jednom vrcholku a kochám se výhledem :-). Ale jsem posera, takže si to jen představuju :D.

7 beallara beallara | Web | 1. února 2018 v 17:54 | Reagovat

A jsme na cestě...už je to tady.
Docela jsem se o tvé cestovatelské deníky bála, když jsi byla půl roku na mateřské dovolené :D  :D  :D
já Itálii mohu, byla jsem v listopadu v Římě a čekám, kdy dostanu povolení od doktora, ráda bych tentokrát do Benáte.
Tvoje kopce na fotkách jsou krásné  a já mám v plánu si dát ten jejich pověstný obrovský knedl s borůvkami, no mám plánů, nevím, jestli se mi vejdou do jednoho života :-D
Italko, vítám tě s tvými deníky :-)

8 beallara beallara | 1. února 2018 v 17:54 | Reagovat

Do Benátek :-D

9 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 1. února 2018 v 18:58 | Reagovat

Fotky jsou parádní, v Rakousku jsme byli v létě dvakrát na dovolené, měli jsme vždycky štěstí na počasí a můžu jen doporučit :-) Itálii neznám, ještě jsme nezavítali, a tak cestuji díky Tvým vzpomínkám :-)  :-)

10 Unavená matka Unavená matka | 1. února 2018 v 19:39 | Reagovat

Krásný závan léta...děkuji :-P

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. února 2018 v 20:03 | Reagovat

Jste dobrý, celý den na cestách!  Máte výdrž! :-)
Na semaforech jen červená. :D  To se tak někomu poštěstí.
Těším se na pokračování. :-)

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. února 2018 v 21:51 | Reagovat

Móóóc pěkné fotečky.

[1]: Tak se mi ten živý semafor líbí. :-)

13 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. února 2018 v 22:19 | Reagovat

Opět skvěle zachycená atmosféra... Vyprávěním i fotkami... Tady u tebe se vždycky zasním... :-)

14 VendyW VendyW | E-mail | Web | 2. února 2018 v 9:08 | Reagovat

Pořád platí, že větší kouzlo pro mne mají hory letní než zimní! Je to opravdu parádní pohled na ně... :-)

15 Magicmax Magicmax | Web | 2. února 2018 v 13:02 | Reagovat

[http://zoma.blog.cz/1801/uluru/komentar/142965763] Dobrý komentář! :-D Vtipný a výstižný! :) Souhlasím s tebou! A právě díky tomu, že se tam asi nikdy nepodívané, tak o to je to zajímavější článek. :) Díky ti moc, že jsou mezi námi takový lidé, co píší takové dobré komentáře! :)

16 Ježurka Ježurka | Web | 2. února 2018 v 13:25 | Reagovat

To tvé vyprávění se mi taky moc líbí, k tomu nádherné fotečky včetně originálního semaforu, to fakt nemá chybu.

17 Jarka Jarka | Web | 2. února 2018 v 13:57 | Reagovat

Mě se vždycky moc líbí už ta cesta samotná. Je lemovaná krásnými horami, ty já mám raději než vedro a moře a k tomu tvoje skvělé vyprávění a mě to vždycky vtáhne do děje, jak kdybych četla nějaký zajímavý cestopis. :-)

18 signoraa signoraa | Web | 3. února 2018 v 14:27 | Reagovat

Musím se tu omluvit, že reaguji se zpožděním. Včera jsem byla hodně smutná, protože odešel člověk, kterého jsem měla moc ráda a vážila si ho pro jeho úžasný nadhled, životní moudrost a názory. Měli ho rádi i moji potomci. Na druhou stranu jsem byla ráda, že musím hlídat vnoučata a mohla myslet na jiné, než smutné věci. Ovšem, jsou-li tu vnoučata, nemám šanci se dostat k počítači. Tak až ted'. :-D

[5]: Ruženko, jsem ráda. Na pokračování  jsem už začala pracovat. :-)

[6]: Hory mě také fascinují, ale už mi dochází dech k jejich zdolávání. Ale pár jsem jich "pokořila". :-D

[7]: Ta moje mateřská byla způsobena jinými činnostmi a takovou nějakou nechutí cokoli psát. I začátek tohoto deníku byl takový klopotný a byl rozepsán strašlivě dlouho. Neboj, na pokračování už jsem začala pracovat.
Řím je úžasné místo, které tě do sebe vcucne a už nepustí. Benátky mají také obrovské kouzlo, ale moc nedoporučuju tam jet v únoru. Koná se tam karneval a to je hlava na hlavě, problém sehnat nocleh a v neposlední řadě i počasí, které v únoru nebývá pokaždé pěkné.
Pro ten knédl s borůvkami nemusíš až do Alp. Dělají ho i v některých restauracích na Šumavě, my si ho konkrétně dali na Kvildě.
Jsem na tom stejně, mám také tolik plánů a obávám se, že jeden život je na ně krátký. :-D

[8]: Já to pochopila. :-D  :-D

[9]: Letní dovolená v Rakousku se nám ještě nepovedla, ale byli jsme tam dvakrát na jaře. Kopce pod sněhem, v údolích tající sníh, z potoků divoké řeky a louky plné petrklíčů jsou nezapomenutelné. Navíc tam bylo v té době minimum turistů. :-D

[10]: Není zač. Ještě bude další závan a dokonce i horko. :-D

[11]: Cesta trvala dva dny, tohle je jen půlka. Semafory se na nás opravdu asi domluvily, ale já alespoň mohla zaostřit na Zugspitze. :-D

[12]: Moc děkuji. :-D

[13]: Moc děkuji a budu se těšit na další zastavení. :-D

[14]: Hory jsou úžasné asi v každém ročním období. Jejich mohutnost a majestátnost je ohromující. :-D

[15]: Tak to jsem moc ráda. :-D

[16]: Libuško, tak to jsem opravdu ráda, že se ti s námi na cestě líbí. :-D

[17]: Jsem červencová a léto miluju. A možná čím jsem starší, tím víc potřebuju sluníčko a teplo. To asi abych si prohřála kosti. :-D Cesta v horách je nádherná, ale i ta další je zajímavá, i když mívám někdy pocit, že neskončí. Ty dva dny bývají hodně únavné a navíc já neřídím.
Moc děkuji za pochvalu. :-)

19 Silwiniel Silwiniel | Web | 4. února 2018 v 8:16 | Reagovat

S tou baterií jste měli opravdu štěstí! Já bych asi tak dlouhou cestu autem nezvládla, při dlouhýh cestách se mi dělá špatně. To raději letadlo. Ale aspoň jste po cestě viděli krásné hory.

20 signoraa signoraa | Web | 4. února 2018 v 16:00 | Reagovat

[19]: S tou baterií to opravdu byla klika, když si představím, že by nám "klekla" někde po cestě ....
Jako dítěti mi také občas bývalo špatně, ale spíš ve vlaku. Myslím si, že to bylo asi tím, že táta kouřil a vozíval mě k babičce v "kuřáku". Pak jsem měla období, že jsem nebyla schopná koukat se do mapy a musela jsem sledovat cestu. Dnes si klidně v autě čtu a nevadí mi to. Ale moje sestra ta bez Kynedrilu nenastoupí do auta. Stejně tak kamarádka - když sedí na místě spolujezdce, je jí zle. Když řídí, je v naprosté pohodě.
Kinetózu občas zažiju, když zapomenu, že mám brýle na čtení a podívám se do dálky. To se mi opravdu zvedá žaludek. Ale asi to bude také o to zvyknout si. Brýle mám teprve rok a čtvrt. :-D

21 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. února 2018 v 13:51 | Reagovat

Už jsem tě teda zaměřila, už čtu a užívám si tvých pocitů z cestování. S tou baterií jsme ale měli štěstí! Doufám, že se vám smůla už dál vyhne, i když v komentáři vidím, že asi bude ještě dramatično ;-)

22 signoraa signoraa | Web | 6. února 2018 v 14:28 | Reagovat

[21]: Kitty, to nebylo štěstí, to byla vyloženě klika. :-D

23 Vendy Vendy | Web | 23. února 2018 v 16:01 | Reagovat

Itálie je pro tebe srdcovka. A zdražuje se asi, bohužel, všude...

24 signoraa signoraa | Web | 24. února 2018 v 15:26 | Reagovat

[23]: Je to pro mně opravdu srdcovka a já už pomalu přemýšlím o další cestě. :-D
Bohužel, zdražuje se opravdu všude. A také jsem zaregistrovala zvláštní fenomén, že se zmenšuje. Včera jsem měla hlídací den (mám ho téměř každý pátek) a kupovala jsem vnoučatům Fidorky. Bud' špatně vidím, nebo si už nic nepamatuju, ale byly nějaké menší. Možná proto, aby se nemusely zdražit. :-D

25 Vendy Vendy | Web | 24. února 2018 v 16:58 | Reagovat

[24]: Ó ano, zmenšování jsem zaznamenala už dávno u tatranek, i jiné oplatky jsou menší, nebo hnusnější. Jako malá, vlastně i jako náctiletá, jsem milovala Nugetu, tedy takovou tu nugátovou čokoládu. Koupila jsem si ji znovu před pár lety a byl to jeden ultrahnědej hnus, kde mi připadalo, že dali 90 procent ztuženýho tuku a snad 10 procent kakaa. Odporný blivajz! Od té doby jsem Nugetu nekoupila, max.zvažovala, že si ji vyrobím sama... :-D Kazí všechno, co se zkazit dá, mi připadá. 8-O
Takže, ano, Fidorky, aby se nezdražily, tak se zmenšili. Musí prostě dostat svůj mrzkej peníz, i kdyby ji měli zpolovičatět. :-x
Na druhou stranu, není na škodu se podívat po jiných výrobcích, připadně vyrobit něco svého... :-)

26 signoraa signoraa | Web | 24. února 2018 v 17:12 | Reagovat

[25]: Vendy, naprostý souhlas. Po obědě jsem si vyndala z lednice tuk a chystám se upéct bábovku. :-D
S těma tatrankama souhlasím, jsou nějaké hubenější. Já jako dítě milovala čokolády Kofila a Milena a nedávno jsem zjistila, že ta chut' zůstala stejná. Ale jestli jsou menší?  To už nevím. :-D

27 Miloš Miloš | Web | 3. března 2018 v 21:34 | Reagovat

Zugspitze jsem už také zdálky viděl, ale na tvých fotkách je jak na dlani. Má hezký profil, jako Kriváň ve Vysokých Tatrách.

Brennerský průsmyk je pro nás noční, vždy jsme tam stávali v kolonách a popojížděli, tam je asi nutné jezdit přes noc.

28 Miloš Miloš | Web | 3. března 2018 v 21:36 | Reagovat

[27]: ... noční můra ...

29 signoraa signoraa | Web | 6. března 2018 v 17:16 | Reagovat

[27]: Zugspitze má opravdu hezký profil, srovnání s Kriváněm mě nenapadlo. :-D
Brennerskému průsmyku se lze úspěšně vyhnout tím, že se dá jet údolím pod ním. Je to sice trochu delší, ale cesta nabízí krásné pohledy na okolní kopce a na Europabrucke zdola. :-) Městečka po cestě jsou malebná a v neposlední řadě se ušetří čas v kolonách a poplatek za průjezd průsmykem. :-)

[28]: :-D

30 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. března 2018 v 16:12 | Reagovat

Ty hory jsou parádní :-)

31 signoraa signoraa | Web | 13. března 2018 v 15:56 | Reagovat

[30]: Jsou opravdu krásné a já nikdy neodolám a pokaždé si je fotím. Můžu pak srovnávat, kolik sněhu ve kterém roce, na jejich vrcholcích, bylo. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama