.
.
... Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Italský deník - 3. část

12. února 2018 v 22:49 |  Putování po Evropě

Pokračování předchozí části




Neděle 11. června

Probudila jsem se už před šestou ranní.
Na hodinky, které jsem si úplně poprvé, co jezdíme k moři, vzala sebou, jsem se nepodívala. Večer jsem je strčila do šuplíku v nočním stolku a měla jsem obavu, že budu-li se šupletem šramotit, probudím manžela.
Čas probuzení jsem zjistila v kuchyni na mobilu. Proč já nespím, když můžu?
Do ložnice jsem se zpátky už nevracela. Po ranní hygieně jsem se pustila do poslední tašky, která zůstala z předchozího večera nevybalená. Včera se mi do ní už nechtělo. Věci z ní jsem vyndala a uložila je na své místo.
Pak jsem dlouho zkoumala, jak otevřít zevnitř dveře.
Bytelné, kovové, opatřené závorou.
Povedlo se mi to až po několika neplatných pokusech. Uvařila jsem si kávu a sedla si na terasu s deníkem, abych dopsala to naše včerejší putování.
Když muž, který na rozdíl ode mně spí dobře, vstal, udělala jsem snídani a po ní jsme se chystali k moři.
Na obloze byly tmavé mraky, které putovaly od hor směrem k moři.

Vedle nás bydlel mladý pár se dvěma dětmi. Už včera, když jsme stěhovali oknem věci dovnitř, nás zdravili.
Šli jsme je pozdravit a muž pak jen řekl: "Kontakt se sousedy byl navázán." :-D
Z druhé strany bydlelo takové zvláštní společenství. Jeden dospělý muž, tři ženy, dvě mladé slečny, téměř na vdávání a dva malí kluci. Obývali dva sousední apartmány. Kluci mluvily česky, dospělí někdy také, ale většinou zněla ruština, nebo ukrajinština. Nedokážu to rozlišit.
To, že děti mluví česky jsem zaregistrovala už předchozí večer, kdy jsem relaxovala na terase.
Po zahradě chodil malý tmavovlasý chlapec, který tlačil kolo a za ním chodili, jako ocásci, ti dva od sousedů.
"Rozumíš nám? Půjčíš nám to kolo?"
Tmavovlasý kluk nijak nereagoval, sedl na kolo a rozjel se. Ti dva běželi za ním. Cyklista upadl a řval na celou zahradu. Tatínek pro něj běžel a pro mě naprosto neznámou řečí ho utěšoval. Málo platné.
Musela přijít maminka, která ho konejšila a měkce mu říkala "Pětruško."
Vždyt' ta mluví taky rusky, došlo mi.
Soused Tomáš nám pak vysvětlil, že maminka Victoria je z poloviny Řekyně a z té druhé Ruska, tatínek Nico je Řek a jejich pětiletý syn se jmenuje Pietro. A aby se to nepletlo, všichni žijí v německém Dachau a k moři do Itálie je to přeci jen blíž, než do Řecka. Tomáš s nimi komunikoval německy a my ostatní jsme se pouze zdravili, nebo si jen zamávali.

Pláž byla kamenitá, jen v místech pro lehátka a vedlejší volejbalové hřiště, byl navezen písek. Lehátka patřila, stejně tak jako kolo na verandě, k vybavení apartmánu. A aby nedocházelo k nějakým třenicím o první řadu, byly deštníky očíslovány, stejně jako apartmány. Tenhle systém nám vysvětlil manželský pár v našem věku, když jsme přišli ráno na pláž.
Rozložili jsme si lehátka v první řadě, otevřeli deštník, abychom se hned první den nespálili a šli do moře. Oblé kameny a kamínky nebyly pro chůzi po nich příliš vhodné, zejména v momentu, kdy se některý z nich pohnul. Do vody to ještě šlo, kameny končily asi tři metry od břehu a pak už byl jemný písek, ale zpátky? Lezla jsem z moře jako ortopedický pacient a v některých momentech jsem vypadala jako kácející se opilec.
Když jsem došla zpátky k lehátku, došlo mi, proč bylo v propozicích uvedeno, že boty do vody jsou nutné.
Proč jsem si je sebou nevzala? Koupila jsem si je v týdnu před odjezdem, když jsem si přečetla pokyny k pobytu.
Při dalších cestách do vody jsem došla až k mořské hladině v žabkách. Voda byla klidná a příjemná.
Vydrželi jsme na lehátku a střídavě v moři až do půl dvanácté.

V apartmánu jsem udělala oběd a po něm jsem si sedla na terasu s knížkou.
Muž se snažil zprovoznit internet. Už se to stává pravidelnou součástí našich dovolených. Nakonec to vzdal, protože se podpory od operátora dočká nejdříve zítra. Zvolil nového a ten o víkendu nepracuje. Sedl si ke mně na terasu a zadíval se na oblohu, která se znovu mračila.
"Půjdeme k moři?" Podívala jsem se na oblohu a pokrčila rameny.

Pohled terasy

Došla jsem k plotu a podívala se na Apeniny. Nad nimi bylo černo. Vrátila jsem se pro fot'ák a to nebeské divadlo si zdokumentovala.

Hrozí to deštěm a zbývá už jen kousek modři

Muž se vydal na pláž, aby přinesl osušky, které jsme na lehátkách před polednem nechali.
Ještě, že je to opravdu jen pár kroků.
Po jeho návratu jsem je dala na sušák. Chvilku jsme postáli u sousedů, kde jsem obdivovala sedmiměsíčního Filípka. Krásné okaté miminko, které se stále usmívalo. Takového pohodáře jsem ještě nezažila. A to si jako čtyřnásobná babička mohu dovolit napsat.
Když začaly padat první kapky deště, přesunuli jsme se k nám pod střechu. Sledovala jsem padající vodu, která okamžitě usychala na rozpálených oblázcích. Za chvilku bylo po dešti. Seděli jsme s mužem na terase, já s knihou a on s časopisem. Několikrát mi klesla hlava a já nevěděla, kde čtu. Únava nejen z poměrně náročné cesty, ale i předcházejících dnů, kdy jsem balila, stěhovala květenu a hlavně se snažila dokončit před odjezdem předchozí deník, se sečetla. Nechala jsem knížku na stole a šla si lehnout. Je přeci siesta. Dokořán otevřené okno ložnice a vzduch vonící po dešti způsobil, že jsem usnula okamžitě. Spala jsem do čtyř.
Když jsem se probudila, chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde vlastně jsem.

Muž seděl na terase, hlavu skloněnou a spal. Uvařila jsem kávu a pak jsme zvažovali, zda se vypravíme na pláž či podnikneme nějaký výlet.
Mraky na obloze a občasný vítr rozhodly za nás.

Vypravili jsme se podél pobřeží do nedalekého městečka. Na kraji cesty jsme potkali partu lidí, se kterými jsme se včera při příjezdu setkali před recepcí. Malá Leontýnka hlásila, že měla "doblou zmlzlinu".
Cesta, která byla z kraje asfaltová a pak se změnila na prašnou, kopírovala pobřeží. Vedla na kraji borového lesa s bujnou vegetací. Z druhé strany byla kamenitá pláž a pak moře. Později se cesta stočila a my procházeli lesem.



Na všech možných a nemožných místech tu parkovala auta. Přeci jen je víkend, který je nutno, dovolí-li počasí, trávit odpočinkem u moře.
Mezi borovicemi rostly obrovité oleandry, kterým se tu očividně dařilo.
Muž se u jednoho zastavil a pronesl: "Doufám, že nám to doma taky takhle nevyroste."
Ujistila jsem ho, že určitě ne. Ten nejstarší oleandr mám už více než čtyřicet let a nehrozí, že by dosáhl obřích rozměrů.
"Tady je nikdo nestříhá, tak si tu rostou."
Navíc v lese byly i mokřady, odkud se ozývaly žáby. Olendry tudíž měly dostatek vláhy pro svůj růst.

Oleandr v lese


Mokřad je pravděpodobně pozůstatkem potoka, který ale na žádné mapě není

Čím blíž k civilizaci, tím více aut. Na kraji městečka Villapiana Lido byla vybudována parkoviště. Některá auta z nich už odjížděla. Podél pobřeží byla spousta restaurací a bister a také několik hotelů.

Zatím ještě "běloba" na pobřežní promenádě

Nejprve jsem se dovolila a pak si vyfotila tahle úžasná štěňata.
A pak jsem si pohladila nejbližšího plyšáčka

Villapiana Lido a v pozadí hora Dolcedorme (sladký spánek).
Uprostřed pod nápisem Buone vacanze je jeden z podchodů a současně i podjezdů pod tratí.
Vlak jsme zatím nezaregistrovali ani jeden

Po pobřežní promenádě jsme došli až na její konec. Prošli jsme pod železnicí a ocitli se na hlavní ulici. Po ní jsme procourali celé městečko. Až na prodejnu tabáku, kde jsem koupila pohlednice a známky, benzínovu pumpu a několik kaváren, bylo všude zavřeno. Hotely a rezidence podél silnice měly zavřené okenice a i lidí v městečku bylo pomálu.
Na rozdíl od silnice, na které byl občas provoz hodně hustý a byl problém se dostat na druhou stranu.

Pozdně odpolední Villapiana Lido

Zajimavá kruhová stavba je kostel, který se jmenuje Madona della Pace (Panna Maria Míru).
Dovnitř jsme nešli, protože právě začínala mše

Před jedním z domů mě zaujaly krásné andělské trumpety.
Jen si nejsem jistá zda to byly brugmansie ((Brugmansia suaveolens), či durmany.
Každopádně jedovaté jsou všechny a já se jich zbavila po narození první vnučky.
Oleandry jsem si ale nechala. :-D

V jednom z barů jsme si koupili zmrzlinu, sedli si ke stolečku venku, sledovali cvrkot a zvažovali, kudy se vrátíme. Podjezdů pod tratí je v městečku několik a my už byli hodně daleko, od toho posledního. Rozhodli jsme se, že půjdeme zpátky podél silnice. Odhodlaně jsme se vydali po chodníku a zjistili, že tady sídlí pekař, naproti je zelenina, kousek dál řezník.
Skončily vývěsní štíty, zůstaly jen domy, pak už jen stavby domů a posléze skončilo nejen městečko, ale i chodník. Co ted'?
Chvilku jsme šli po prašné krajnici a oběma nám došlo, že tohle není "to pravé ořechové". Provoz byl místy silný, lidé se vraceli od moře a spousta řidičů jela hodně riskantně. Nakonec jsme se vrátili zpátky, prošli znovu kolem řezníka a zelináře. Minuli jsme bar, kde jsme před nedávnem seděli a podjezd byl stále v nedohlednu.
Jsme zvyklí chodit, ale cesta k němu nám připadala nekonečná. Dočkali jsme se. Sice jsme notnou chvíli čekali, až se dostaneme na druhou stranu, kde byl chodník. Souvislá kolona aut, jedoucích od pláže, nám to nedovolovala. Za tratí jsme se ocitli u parkovišt´, v místech kde jsme zahájili procházku městem po pobřežní promenádě.

Po stejné lesní cestě jsme se vrátili zpátky k rezidenci.

Slunce klesá a část pláže je už ve stíínu

Na kraji lesa mě zaujal tento kvetoucí keř.
Jak se jmenuje, netuším. Jeho květy mi připomínají kaparovník,
listy jsou však jiné a vypadají trochu jako u některých druhů kamélií.

Nevím proč, ale vzpomněla jsem si na Zlatovlásku.
Zvláštní asociace na "živou a mrtvou vodu", která je tady v podání stromů

Stíny se dlouží pláží

Za barem v rezidenci, u kterého byla velkoplošná obrazovka, momentálně s fotbalem, jsme se na chvilku zastavili. Pozdravili jsme se s panem Gaetanem, tatínkem Francesca. I on se naučil slušně česky a když si všiml, že má muž na sobě tričko Ferrari, rozzářil se a řekl, že s mužem večer počítá: "Formula uno bude v osm".
I můj muž se rozzářil, protože se sám chtěl zeptat, zda večer nebudou formule, kvůli kterým se snažil zprovoznit internet.

Udělala jsem rychlou večeři a muž odešel do baru. Vzal si nějaké peníze, aby neseděl na sucho. V baru se čepoval náš Kozel za velice slušnou cenu.
Já si užívala klidu na terase s knížkou. Když se začalo šeřit a já přestávala vidět na písmenka, dala jsem si sprchu a znovu si sedla na terasu, kde bylo příjemně. Moje noční košile vypadá jako šaty, takže žádný problém. Venku se setmělo, měsíc ozařoval zahradu a já se rozhodla, že si půjdu lehnout. Chvíli potom dorazil muž a řekl mi, jak závod dopadl. Vyhrál Hamilton a Vettel s Ferrari byl až čtvrtý.
A zatímco se muž sprchoval, já klidně usnula.


Pokračování příště.












 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 13. února 2018 v 6:00 | Reagovat

Jo oleandr je pry něco jako u nas vrba. Ten záhadný kvetouci keř bych tipoval na nejaky druh jasminu...jinak opravdu zajímavé zazitky.... :-)

2 MarijaKes MarijaKes | 13. února 2018 v 9:03 | Reagovat

Ti plyšáčci byli úžasní. Také bych neodolala. Líbilo se mi, jak přišel manžel s konstatováním, že kontakt se sousedy navázán. Jste společenští. :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. února 2018 v 9:40 | Reagovat

Krásné povídání. Tak odtud se vozí záplavy oblých valounků! :-P

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. února 2018 v 10:02 | Reagovat

Plyšáčci asi byli akitové. Ten durman mne dostal. Taky jsem je kdysi pěstovala, ale tahat je na půdu a pak zas ven mne pak přestalo bavit a tak jsem je taky zlikvidovala. Ale takovouhle krásu vidět tak bych se asi po..a! :-D

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. února 2018 v 11:34 | Reagovat

Krásné povídání i obrázkování :-).
Moc se mi líbí, i přes ty kamínky, pláž, je taková čistá, takhle čistou jsem ji ještě nikdy neviděla :-).

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. února 2018 v 15:34 | Reagovat

Štěňátka jsou super.

7 johanes johanes | E-mail | 13. února 2018 v 15:43 | Reagovat

...krásnél
letní vzpomínky v té letošní teplé zimě.Díky Signoro A. :-)

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. února 2018 v 17:45 | Reagovat

Eště jeden... (díl). Miluji tvoje vyprávění. :-)

A teď mě napadlo, že možná tam máš nějaké seriály z doby, kdy jsem ještě neměla blog? Musím to u tebe prošťourat. :-)

9 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 13. února 2018 v 23:11 | Reagovat

Alenko,nebude trvat dlouho a ty budeš opět balit :-)Cestovat s tebou je parádní relax, fotografie nádhera. Keř s květy, doufám,že také s nádhernou vůní.Ovšem pokud jasmín, tak raději tu vůni ne.Při našem pobytu v Turecku,ve mě pronikavá vůně jasmínu evokovala až nevolnost. :-(  :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. února 2018 v 23:20 | Reagovat

[8]: To určitě prošťourej, já jsem nevynechala žádný cestopis, co jsem se k Alence dostala na blog. To je taková "dovolená", dobrá na nervy a já si vždycky nechávám to počteníčko na dobu, kdy mám volnou chvilku, abych si to užila. Tentokrát tam byli krásní pejsci, jindy to byly kočičky a stavby zvláštní- na př. ten kruhový kostel vypadá tak jednoduše, ale zvláštně, čistě. :-)

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. února 2018 v 23:21 | Reagovat

Tedy všechny články, nejen ty cestopisné. ;-)

12 duchodkaevka duchodkaevka | Web | Středa v 15:48 | Reagovat

Přišla jsem se ohřát a potěšit dalším pokračováním pěkné dovolené. Durman jsem také krátce pěstovala a dokonce se mu dařilo. S přezimováním mám problém, nemám vhodné prostory,tak naše spolupráce byla ukončena, škoda 😁😁

13 Bevíčková Bevíčková | E-mail | Web | Středa v 18:16 | Reagovat

Příjemné povídání a připomenutí tepla, když do jara je ještě docela daleko. Obdivuji krásné fotky, především květů, to miluju. A štěňátka jsou překrásná. :-)

14 Iris Iris | E-mail | Web | Středa v 18:52 | Reagovat

Parádní fotky, kdybych byla u moře já, tak klidně vstávám i v pět :D

15 beallara beallara | Web | Čtvrtek v 8:23 | Reagovat

Mnohokrát si říkám, to samé, proč proboha straším, když ostatní ještě spokojeně spí ?
ale mnohokrát jsem se přistihla, že právě tyhle chvilky jsou plné klidu a možnosti nechat myšlenky plynout a nemuset se o ně dělit či jinak je obnažovat a to jsem plnohodnotný extrovert.
Fotky jsou kouzelné, volají po dovolené, odpočinku a ty barvy :-)  :-)

16 signoraa signoraa | Web | Sobota v 17:11 | Reagovat

[1]: Oleandry jsou opravdu ve středomoří běžné, ale na rozdíl od vrby, která potřebuje vláhu, vydrží i sucho. Jsou jimi lemovány dálnice. Už jsem si jich přivezla spousty. :-D
Ten keř nevoněl a květy byly, na rozdíl od jasmínu, poměrně velké. Než jsem fotku na blog dala, docela dost jsem pátrala v různých lexikonech kytek, ale nic jsem neobjevila.

[2]: Plyšáčci byli opravdu k pomazlení. Ted' už z nich budou asi pěkná psiska. :-D Společenští určitě jsme, většinou jsem to já, kdo začne s komunikací. Jsem extrovert a mého introvertního manžela už jsem docela slušně předělala. :-D

[3]: Kitty, děkuji. Dovezli jsme nejen valounky, ale i pěkně velké kameny, které v létě nejen zdobí zahradu, ale slouží i k zatížení květináčů. Vyzrávám tím na častý vítr od západu. :-D

[4]: Akita inu - asi máš pravdu. Tedy určitě. :-D Já si stoprocentně nebyla rasou jistá, jen jsem tušila, že to bude nějaké asijské plemeno. :-D
Já andělské trumpety také pravidelně stěhovala, ale měly už vysoké a hlavně holé kmeny, takže nejen že moc nezdobily, ale také i málo kvetly. Potřebují speciální květináč, který je hodně hluboký a sehnat nějaký větší, kde by lépe prospívaly, byl nadlidský úkon. Narození Sáry byl v podstatě jen zástupný důvod.

[5]: Moc děkuji. :-D Pláž byla opravdu čistá, ale tady je to asi běžné. Kdysi jsme byli podstatně jižněji u Jónského moře a tam byly pláže také čisté. Navíc jich byly dlouhé kilometry. Konkrétní pláž pro rezidenci byla navíc denně uklízená a písek hezky hráběmi "učesán." Slunečníků s lehátky tam bývá jen 20, což odpovídá počtu apartmánů. Prostě taková komorní pláž. :-D

[6]: Já z nich byla úplně unešená. :-D

[7]: Moc děkuji. Budu zase pokračovat, ale měla jsem poměrně náročný týden. Dvakrát divadlo (zítra jdeme do Lucerny na koncert) a jako bonus mi klekl počítač. Ještě, že mám tak šikovnou snachu, která si s tím poradila. :-D

[8]: Bude jich víc, než ten jeden. :-D A moc děkuji.

[9]: Marti, máš pravdu. Zaplatili jsme si letošní dovolenou už loni začátkem prosince, včera jsme byli na veletrhu cestovního ruchu a přivezli si sebou domů tašku na kolečkách s mapami a průvodci a to nejen po Itálii. :-D
Ten keř nevoněl, ale byl zajímavý. Jasmín znám a vím, jak pronikavě umí vonět. Kdysi dávno ho táta přinesl mamince do vázy. Ona měla špatný čich a přemýšlela, proč jí bolí hlava a mně a ségře je poněkud šoufl. Jasmín voní krásně, ale je lépe, když je někde dál. :-D

[10]: Ruženko, v tomhle deníku těch koček a kočiček bude méně. Ale nějaké se objeví. :-D

[11]: Moc děkuji své věrné čtenářce. :-D

[12]: Evi, doufám, že tě ještě ohřeju v dalším pokračování. Já s přezimováním kytek problém zatím nemám, ale co není, může být. Vozím si stále další a další oleandry, které jsou zatím malé, ale až vyrostou.... Proto spoustu kytek stříhám a tvaruju. Vzpomněla jsem si na svého bývalého šéfa, který se díval na moje fotky ze zahrady a pak se jen zeptal: "A kdo zalévá tenhle buš"? :-D

[13]: Moc děkuji za pochvalu. Pokračování z teplých krajin ještě bude, jen co na něm zapracuju. :-D

[14]: Děkuji za pochvalu. Špatně spím a tak jsem nejen ranní ptáče, ale současně i sova. A pak se mi stává, že usínám v době kdy se to nehodí a na místech, kde se to hodí ještě méně. :-D

[15]: Mně to moje nespaní štve a naprosto nepokrytě závidím těm, kteří spí dobře. Navíc ani nedokážu ocenit ten noční klid, kdy mé myšlenky rozhodně neplynou. Ono je to těžké, okno z ložnice je situované na Karlovarskou, občas je i slyšet z Ruzyně vlak. V mládí jsem spala dobře, ale pak se to nějak změnilo.
Děkuji za pochvalu fotek. Po dovolené volají, stejně tak jako volá ta dovolená a hlásí, že za čtyři měsíce už tu bude. :-D

17 Jarka Jarka | Web | Sobota v 19:29 | Reagovat

No, to jste si pěkně zašli, ale aspoň jste našli zelináře, řezníka a pekaře, což se mohlo v příštích dnech hodit. Nejkrásnější jsou ta štěňátka a také durman. :-)

18 signoraa signoraa | Web | Neděle v 16:41 | Reagovat

[17]: Zašli jsme si a nakonec ani jeden z těchto obchodů nevyužili. Další pekař sídlil nedaleko od rezidence, hned u viaduktu, zelinář jezdil denně kolem poledního před rezidenci a maso jsme občas koupili v obchodě v Trebisacce. :-D
Štěňátka byla opravdu kouzelná. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama