.
.
... Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Italský deník - 7. část

11. března 2018 v 18:30 |  Putování po Evropě

Pokračování předchozí části



Neděle 18. června 2017

Probudil mě vítr, který se opíral do dveří a hvízdal pod nimi.
Bylo něco kolem čtvrté hodiny. Dívala jsem se z okna na měsíc za mraky a uvědomila si, že bude za chvíli svítat.
Měla bych si vzít fot'ák, jít na pláž a zdokumentovat to. Došla jsem si na záchod, v kuchyni se napila a pak zvítězila lenost. Znovu jsem zalezla do postele.
Vítr neutichal.
Na druhý pokus jsem vstávala v šest hodin. Zametla jsem terasu, což byla ve větru naprosto zbytečná činnost.
Pak jsem dopsala deník a četla si. Když se probudil muž, zvažovali jsme, co podnikneme.
Vítr znamenal, že budou muset být zavřené deštníky, což je ten nejlepší předpoklad se spálit. Vzhledem k tomu, že foukalo od moře, budou i velké vlny, které budou pohybovat kameny a kamínky a ve kterých se opravdu nedá moc dobře plavat.
Muž se šel po snídani podívat na pláž a vrátil se s tím, že na koupání a ležing to dnes opravdu moc nevypadá.

"Tak co kdybychom se zajeli podívat do Matery?"
Výlet byl sice původně naplánovaný na příští týden, ale přeci plány jsou od toho, aby se měnily.
Před odjezdem jsme se rozloučili s Victorií a Nicem a zmohli se jen na "Gute raise."
Sice jsem mohla oprášit své znalosti ruštiny, kterou jsem se učila celých dlouhých deset let a ze které jsem i maturovala, ale nějak se mi nechtělo.

Krátce před devátou jsme vyrazili po E90 směrem na sever.
Cestou jsme se krátce zastavili na Capo Spulico, abychom si vyfotili a natočili hrad Roseto. I tady foukal prudký vítr a hnal moře ke břehu. A stejně jako ve Villapiana, byla i tady kamenitá pláž.


Roseto bylo jedním ze satelitů města Sybaris v období Velkého Řecka. Své jméno získalo díky pěstování růží, jejichž okvětními lístky byly plněny matrace požitkářských obyvatel Sybaris. Současné Roseto vzniklo jako osada v desátém století. V době nějvětšího rozkvětu za Normanské nadvlády byl v 11. století vybudován na ostrohu Cardone hrad Roseto (Castrum Petrae Roseti). V roce 1260, za vlády Sicilského krále Fridricha II., byl hrad přestavěn. K dalším přestavbám docházelo až do 16. století. Hrad má lichoběžníkový půdorys, pyšní se třemi věžemi a velkými reprezantačními sály. Je přístupný.
Ovšem, v době naší návštěvy, bylo zavřeno.

Hrad, focený ze svažující se cesty k moři, vypadá impozantně

Mořské vlny narážejí do břehu

Foceno proti slunci, nicméně kamenitá pláž je zřetelná

Vracím se zpátky od moře ke hradu, vlevo je vidět ostroh Cardone

Hrad je opravdu krásný

Proti světlu, fot'ák prostrčený skrz mříže

Kameny na plážích byly všude cestou, kam oko dohlédlo a hlavně kam z auta bylo vidět. I když jsme tudy jeli v minulých letech mnohokrát, nikdy nás nenapadlo zkoumat povrch pláží.

V Metaponto jsme odbočili a po pohodlné silnici pokračovali vnitrozemím k cíli naší cesty. Směrem, kterým jsme jeli my, nejel téměř nikdo, v opačném to byla souvislá kolona aut, přesouvajících se k moři. Vždyt' je přeci víkend. Kdyby ti cestovatelé tušili, jak to u moře dnes fučí.

V průvodci jsem si přečetla název nejnavštěvovanější části města, kterou jsme chtěli vidět a proto jsem sledovala směrníky.
Před sjezdem na Materu byl jakýsi rozcestník, který ukazoval, kam mají směřovat do Sassi autobusy, kam auta.
Projeli jsme kolem něj poměrně rychle a do města odbočili o jednu silnici dříve. Výsledkem bylo to, že jsme vjeli do Matery, chvíli se orientovali podle šipek odkazujících na Sassi, abychom se pak pokorně vrátili tam, kde jsme odbočili.
Na druhý pokus jsme to trefili, dojeli na autobusové nádraží, jehož část slouží jako parkoviště. Nasypala jsem do parkovacího automatu něco mincí.

Parkovací automat a v pozadí moderní architektura.
Budova s kulatými okny je Justiční palác

Chvíli jsme se rozhlíželi kudy tudy a pak se vydali z parkoviště na opačnou stranu, než stály moderní budovy. Hurá! Jdeme správně. Podle šipky na rohu ulice, jsme mířili směrem k Sassi. V jedné z ulic jsme objevili infocentrum. Koupili jsme si tady knihu o historii města a docela nás překvapilo, že chtěli zaplatit za mapu. Dosud jsme se s tím ještě nesetkali.
Venku před vchodem stál mladý muž, který nám na mapě ochotně ukázal, kde jsou ta nejzajímavější místa, která bychom rozhodně neměli minout.

Zakoupená kniha

V ulicích Matery

Došli jsme na náměstí Vittorio Veneto a zatajil se nám dech. A co teprve, když jsme sestoupili na vyhlídku na město, které se rozprostíralo hluboko pod námi a stoupalo na různá návrší.
Byl to nezapomenutelný pocit, vidět na vlastní oči to, o čem jsme jenom četli a co kdysi bývalo obrazem bídy italského jihu. Obydlí, z části vysekaná do skal, která jsou vybudovaná do různých výšek a mezi nimi se tyčící paláce a katedrála s vysokou věží.

Náměstí Vittorio Veneto

Všude byly světelné brány, které jsme viděli už ve spoustě měst.
Byly už připraveny na slavnost patronky města

Sassi - tuto fotografii berte prosím jako ochutnávku toho, co bude následovat

Už při prvním pohledu mi došlo, že pět hodin, které jsme si předplatili v parkovacím automatu, bude asi málo.

Matera je klenot, který v bezútěšné, vyprahlé a erozí poznamenané krajině Basilicaty, láká k návštěvám a je cílem tisícovek turistů.
Stejně tak je i lákávým místem pro filmaře z celého světa, protože jeho ulice a stavby se staly součástí spousty filmů. Mezi ty známé patří filmy Evangelium podle Matouše režiséra Piera Paola Pasoliniho, či film Kdysi... se Sophií Loren a Omarem Sharifem v režii Francesca Rosiho. Stejný režisér se sem vrátil s filmy Kristus se zastavil v Eboli, kde hlavní roli stvárnil Gian Maria Volonté a s filmem Tři bratři. Vznikly tu scény z nejnovějšího zpracování filmu Ben-Hur, či sci-fi Woder Woman. Bylo tu natočeno i několik filmů ze série biblických příběhů, které naše televize nabízí divákům zejména v době vánočních svátků. Mel Gibson tu natočil Umučení Krista, který se stal jedním z nejkontroverznějších filmů.
Uličky, kterými Kristus v podání Jima Caviezela nesl svůj kříž, se tak staly našim cílem na několik málo hodin.

Nejprve však něco z historie.
Matera byla osídlena už v době paleolitu, jak je doloženo archeologickými nálezy v jeskyních podél řeky Graviny. Je tedy nejstarším obydleným územím v celé Itálii.
V neolitu začaly vznikat první osady v oblasti Murgia o čemž svědčí archeologické nálezy z té doby. V období doby bronzové vzniklo první městské jádro.
Stejně, jako většina měst v této oblasti, byla i Matera součástí Magna Graecia (Velkého Řecka) a později v dobách Římské říše se stala jen tranzitním místem.
Roku 664 přešla pod nadvládu Langobardů a byla připojena k Beneventskému vévodství.
Deváté a desáté století byly ve znamení bojů mezi Langobardy, Saracény a Byzantskou říší, kteří usilovali o nadvládu nad územím. Město bylo později poničeno franským císařem Ludvíkem II., při jeho snaze pronásledovat Saracény.
Současně počátkem 8. století do města a okolí migrovali Byzantinci a benediktinští mniši, kteří se usazovali v jeskyních Gravina. Mnohé z nich pak přeměnili v kamenné kostely.
Po obsazení Apulie, do jejíhož území tehdy Matera patřila, Aragonci v roce 1043, zažilo město období míru. Nebyly sice války, ale nastalo období hladu. Navíc bylo město postiženo v roce 1087 zemětřesením. Městu se nevyhnuly ani morové epidemie.
Aragonci postoupili město rodině Tramontano. Hrabě Giancarlo Tramontano začal roku 1501 stavět na kopci Lapillo hrad a obyvatelstvu vypsal vysoké daně. Roku 1514 se obyvatelstvo proti tomu vzbouřilo a 29. prosince 1514 spáchalo na hraběte atentát. Pravé viníky se dohledat nepodařilo a proto byli pro výstrahu oběšeni čtyři obyvatelé a městu byly vypsány vysoké pokuty. Mateře byl o rok později skutek odpuštěn. Hrad Tramontano nebyl nikdy dostavěn.
V době španělské nadvlády byla roku 1663 Matera vyhláškou král Filipa IV. deklarována jako hlavní město Basilicaty a přestala být součástí Terra d'Otranto. Matera se stala nejen sídlem vlády, ale i soudů a zažila svůj největší rozmach. Rozvíjely se obchodní kontakty s apulijskými přístavy a také aktivní kulturní život.
Postavení sídelního královského města si udržela až do roku 1806, kdy bylo z rozhodnutí neapolského krále Giuseppe Bonaparte, staršího bratra Napoleona Bonaparte, rozhodnuto o přenesení všech pravomoci do Potenzy.
V roce 1860 vypukly nepokoje kvůli přerozdělování pozemků, které předznamenaly sjednocování Itálie.
V roce 1927 se Matera stala sídlem stejnojmenné provincie.
Byla prvním městem na jihu Itálie, které se 21. září 1943 vzbouřilo proti německé okupaci. Jedenáct lidí padlo v boji proti německé armádě a při zuřivých odvetných opatřeních bylo zabito dalších patnáct obyvatel.
Čtvrt' Sassi, kterou tvoří obydlí vyhloubená do skály, byla obývána městskou chudinou a proto bylo v roce 1952 rozhodnuto o výstavbě nových domů a vyklizení čtvrti. Násilné přestěhování patnácti tisíc lidí do nových domů na předměstí trvalo více než dvě desetiletí. Poté byla celá čtvrt' vyčištěna.
V roce 1980 byla Sassi částečně poškozena zemětřesením.
Roku 1986 byl vydán zákon, který financoval obnovu části města, které bylo po celé dlouhé roky zanedbáváno.
Současná Matera má přibližně 61 tisíc stálých obyvatel, jsou zde otevřeny dva obory University Basilicaty.
Od roku 1993 je Sassi zapsána mezi světové dědictví UNESCO a pro příští rok 2019 je Matera vyhlášena Evropským městem kultury.

Dnes, při procházce těmito místy si už lze jen těžko představit špínu a bídu, která zde dříve panovala a kterou popsal Carlo Levi ve své knize "Kristus se zastavil v Eboli". Srovnával tuto čtvrt' a Dantovým Peklem. Obyvatelé byli sužováni nemocemi a děti, zavšivené a vyhublé na kost, s nafouklými bříšky a pokryté strupy, trpěly malárií a žebraly.
Ne o mince, ale o chinin.

A tady svoje psaní přeruším.

Procházka městem bude v následujícím pokračování.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. března 2018 v 19:35 | Reagovat

Na takový smutný konec u tebe nejsem zvyklá. Počkám si ale, třeba to bude příště veselejší. Myslím ty děti, ne to město. To je opravdu zajímavé. :-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. března 2018 v 20:06 | Reagovat

Tak na tu procházku Sassi se už těším.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 12. března 2018 v 4:38 | Reagovat

Čtení dnešního pokračování jsem si nechala na pondělní ranní hodiny, kdy pro nachlazení nemůžu spát. A udělala jsem dobře, čtení jsem si užila. Opět je to pěkné - dnešní nemoc "ebola" má nějakou souvislost s tímto městem? Možná ten svrab. Ale město samo je fakt krásné, zdobné, radost pohledět. Těším se na další pokračování :-)

4 signoraa signoraa | Web | 12. března 2018 v 7:44 | Reagovat

[1]: Ruženko, ono to tak vyšlo. Původní článek byl totiž strašlivě dlouhý. Ponořila jsem se do literatury, hledala fakta o jednotlivých památkách města a pak mi došlo, že pokud ještě přidám fotky, bude to k nečtení a navíc se to nevejde do jednoho článku. Takže jsem ho rozdělila tak, abych začala prohlídkou jednotlivých míst.
Bohužel, tak tečka je opravdu smutná. :-)

[2]: Už jí mám z větší části zpracovanou, jen doplňuju fakta a pak musím vybrat fotky. :-)

[3]: Já si říkala, že jsi ranní ptáče. Děkuji za pochvalu a přeji, abys byla fit a mohla v tuhle nekřest'anskou hodinu ještě spát. Já vstávám někdy také brzy, ale takhle ne. :-D
Název města nemá s ebolou nic společného. V podstatě tady autor jen použil název skutečného města, které leží na pobřeží Tyrhénského moře v provincii Salerno jižně od Neapole. Kdysi jsme skutečným Eboli projížděli.

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. března 2018 v 8:14 | Reagovat

Ty brány jsou tedy něco. Vím že už jsi v nějakém článku měla jak to svítí večer, já jsem na taková podívání vysazená... pohled na město z výšky je hodně zajímavý a vypadá hodně starobyle. Nedivím se, že se zde soustředily filmaři na točené filmů s biblickou nebo starořímskou tématikou.

6 signoraa signoraa | Web | 12. března 2018 v 9:23 | Reagovat

[5]: Brány už jsem měla v několika článcích. Ony nějak k těm slavnostem patří a když se to rozsvítí, je to paráda. V Mateře jsme byli 18. června a slavnost patronky Madonny della Bruna jsou až 2. července. Ale většinou ty oslavy jsou několikadenní. Bylo vidět, že Matera je už připravená. :-D
Město je hodně staré a my z něj viděli opravdu jen zlomek.

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 12. března 2018 v 11:09 | Reagovat

Moc pěkné fotky....tak vida, i ten italský jih ve vnitrozemí se přece jenom vzmáhá... :-)

8 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 12. března 2018 v 15:11 | Reagovat

Počasí bylo super výletní, v horku není prohlídka města moc příjemná, ale na jihu to tak už je 😂 Alenko, možná bych měla vyzkoušet ty okvětní lístky růží, třeba bych si ráno nepřipadala jako přejetá parním válcem 😂😂😂

9 Jarka Jarka | Web | 12. března 2018 v 18:13 | Reagovat

Jejej. To od tebe není hezké přestat v tom nejlepším.
Na toto město jsem moc zvědavá, úvod i ochutnávková fotka mě namlsaly. ;-)

10 JiříSvarc JiříSvarc | E-mail | Web | 12. března 2018 v 19:12 | Reagovat

:-D  :-D  :-D

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2018 v 6:33 | Reagovat

A to je škoda, že bude pokračování příště... :-)

12 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 13. března 2018 v 11:54 | Reagovat

Ten hrad nad mořem je něco úžasného. Pro mne jsou to snímky exotické, i když jsme ještě v Evropě. Historická část určitě láká fotografy i filmaře, neboť jakoby se zde čas zastavil a i když není vše úhledné, přesto alespoň oproti historii upravené.
Ty propletené uličky....
Světelná brána je krásná i ve dne. :-)

13 signoraa signoraa | Web | 13. března 2018 v 15:53 | Reagovat

[7]: Vnitrozemí jihu Itálie je hodně zajímavé. Tohle je konkrétně místo, které je hodně známé, ale dají se najít stejně zajímavá místa úplně mimo zájem turistů. :-)

[8]: Počasí bylo na výlet úplně nejlepší, protože teplota nepřesáhla 30°C. Navíc byl i vítr, takže se vzduch i ochlazoval. Ale byla to zrádná kombinace - sluníčko a vítr. :-D
Evi, já už bych vyzkoušela cokoliv, abych pořádně spala a ne se neustále budila. Když už konečně usnu, zdají se mi takové podivné sny. Dnes jsem celou noc balila nějaké věci a největším zavazadlem byla jedna kabelka. A to jsem si myslela, jak se mi bude krásně spát po včerejším úžasném divadle. :-D Asi začnu ty okvětní lístky sbírat, pokud růže, které byly už v lednu narašené, nezmrzly. :-D

[9]: Jarko, musela jsem. Ponořila jsem se do literatury, do článku doplňovala fakta a on jaksi nabobtnal.:-D
Matera je úžasné město a já doufám, že se bude všem líbit, navíc bez spousty kroků a schodů. :-D

[11]: Renátko, už jsem to napsala v předchozím komentáři. Kdybych článek nerozdělila, byl by spíš za trest a pochybuju, že by se to někomu chtělo číst. :-D

[12]: Hrad je krásný, pamatuju si ho z cest na jih, protože jsme kolem něj mnohokrát jeli. Dokonce jsem ho při jedné cestě i fotila.
Matera je krásné město, i když části, které jsme navštívili, nebyly vždy tím, čím jsou dnes. Dnes jsou atrakcí pro turisty a kulisami pro filmaře. Dokonce se do některých staveb vrací lidé a jsou tu otevřeny i malé restaurace.
Světelné brány jsou krásné a na jihu si na ně hodně potrpí. Zažila jsem je už ve spoustě měst, dokonce i rozsvícené. :-D

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. března 2018 v 16:20 | Reagovat

Na to, že byl větrný den, tak jste ho využili velmi dobře. Začalo to zajímavým do výše se tyčícím hradem, přes zdobené město připravené na slavnosti a s otevřeným koncem článku na příště. No to jsem netušila, co vše uvidíte. A asi toho bude ještě více. Jsem jak jedna struna. :-)

15 signoraa signoraa | Web | 13. března 2018 v 18:01 | Reagovat

[14]: Den byl slunečno-větrný a výlet víc než vydařený. :-D
Doufám, že pokračováním článku nikoho nezklamu.

16 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. března 2018 v 18:37 | Reagovat

Ta fotka Sassi jako ochutnávka je neskutečná, připomíná mi atmosféru jedné hry na Playstationu, kterou jsem hrála :-D. Moc se těším na další fotky! :-)

17 Lucka Lucka | E-mail | Web | 13. března 2018 v 20:47 | Reagovat

Áchjo, ten Italský deník mi dává zabrat, už aby bylo teploučko... Hrozně pěkné fotky, ten hrad a ty světelné brány, o těch jsem vůbec neslyšela nebo jsem je ani nikde neviděla, ale jsou krásné. :-)

18 Iris Iris | E-mail | Web | 14. března 2018 v 14:23 | Reagovat

Mořské fotky jsou úžasný, ale dostala mě poslední fotografie O_O

19 signoraa signoraa | Web | 14. března 2018 v 17:33 | Reagovat

[16]: Jani, mně ten první pohled úplně ohromil. Materu a Sassi jsem znala jez fotek a četby, ale realita předčila všechna očekávání.
Další fotky budou. :-D

[17]: Když jsem ten článek psala, bylo už krásné teploučku a já měla pocit, že je léto za rohem. Ale zima se ještě nevzdává.
Světelné brány jsou na jihu součástí všech oslav a bývají instalovány s předstihem. Je to nádhera, kdy se večer rozsvítí. :-D

[18]: Moře nemá chybu. Ta poslední fotka je jen malou ochutnávkou toho, co bude následovat. :-D

20 Fredy Kruger Fredy Kruger | 16. března 2018 v 11:40 | Reagovat

" Svítá ! je ráno už !  vím to !
tím pádem ?  musí být jitro !
( na to jsem přišel dedukcí )

... však  něco  se  stalo s konstrukcí !
Neb vítr, jež  foukal mi  pod  dveřmi ?
nemohu tomu teď uvěřit...
fouká mi přímo na nohy !!!

Začíná pršeti z oblohy ?
že střechu mi odnesli ?

... to možné není ?? ! celý barák je ukradený !
Jak mohu se podívat do Matery,
když nahý jsem, šaty mám ukradeny,
v Itálii  jsa,  bez dokladů ?? "

" Lez nahoru !  sama tě  nepopadnu !"
( Yaromyr  Beyčekk  z postele spadnul !!! )
" Sakra !  zda  jazyk ti nezapadnul ??"
( řve manželka )  zvedni se !  vydrž  ty !!"

" Nestrkej prsty  mi do držky !!"
křičí muž na ženu Eulálii :
" Mně zdálo se, že jsem v Itálii !!
... okradený, jsem vzbudil se venku,
kdeť  tepláky ??  mám - li v nich  peněženku  ?? "

" Je tam ! našla jsem šrajtofli tvojí !"

Yaromyr  Beyčekk  se upokojil !!
vlezl zas  ve pelech, - vedle  své ženy
a spali  do ranního  kuropění !

21 signoraa signoraa | Web | 17. března 2018 v 14:12 | Reagovat

[20]: Moc děkuji. :-D

Nevím, zda syna se mám zeptat,
či otázku vznést na dceru.
Měli jsme radši doma zůstat
nebo navštívit Materu?

22 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 17. března 2018 v 20:39 | Reagovat

Alenko, krásné fotky  a doprovodné slovo k tomu. V dnešní nečas pastva pro oči. Těším se na další pokračování. Pár dnů jsme byli hlídací babi a děda,k počítači jsem se dostala sporadicky. Však to znáš :-D

23 signoraa signoraa | Web | 18. března 2018 v 7:16 | Reagovat

Marti, moc děkuji za milý komentář. :-D
Počasí je venku zimní, tak jsem poslala do světa kus léta. :-D
S tím hlídáním to znám. Pátky mám pravidelně na starosti kukačky a ted' se k tomu připojili trpaslíci, kteří marodili. Takže to nebyl jen pátek. Ještě, že jsme na to dva. :-D
Zítra už půjdou do školky.

24 beallara beallara | Web | 18. března 2018 v 8:56 | Reagovat

Já jsem minulý rok na Ischii byla v šoku, z italské záliby v estrádě a světélkování.
Jeden večer kouzelná starobylá ulička a druhý večer hrůza. Svítilo to stovkami žárovek, blikalo a atmosféra se díky oslavám vytratila  někam úplně jinam.
Moc mne to mrzelo, nejsem žádný puritán nebo nezkazím zábavu, ale šíleně to rušilo požitek. :-(
Fotky od moře jsou kouzelné, úplně vybízejí natáhnout plavky a hurá na pláž :-)

25 signoraa signoraa | Web | 18. března 2018 v 16:34 | Reagovat

[24]: Italové takoví jsou. Družní, veselí, společenští a občas dost hluční. Světelné brány a samozřejmě ohňostroje ke všem oslavám patří. Někde se dokonce pálí i velké ohně. :-)
Můj první dojem při setkání se světelnou bránou byl v roce 2005, kdy mě ty brány vadily, protože jsem nemohla pořádně vyfotit nějaké památky. Za ty roky jsem si však zvykla a brány se mi líbí. Dostala jsem se do fáze, kdy se jezdím dívat i na rozsvícené, pokud to je ve slušné vzdálenosti a účastním se i těch oslav. Připomíná mi to dobu dětství a poutě. :-D

26 děda tik tak děda tik tak | Web | 19. března 2018 v 14:21 | Reagovat

Ze všech článků, které jsem tady pročítal až do tohoto posledního je vidět, že Itálie je Tvoji srdeční záležitostí. Nejen že o ní dokážeš psát s takovým přehledem a nadšením, ale určitě by stálo zato, i nějaká beseda třeba mezi staršími lidmi, kteří nemají a ani mít nebudou tu možnost se tam podívat. :-)

27 Erin Walentine Sammael Erin Walentine Sammael | Web | 19. března 2018 v 18:19 | Reagovat

Jo italie a more mi chybi

28 Růžena Růžena | E-mail | Web | 19. března 2018 v 18:25 | Reagovat

Jsem ráda že se ti Itálie líbí a ráda jsem si přečetla zajímavý článek,osobně jih moc neznám. I Sassi znamená v překladu kameny a málokdy je jméno tak výstižné jako tam. Jsou i památkou UNESCO pokud se nemýlím.
Souhlasím s tebou že italské vnitrozemí stojí za prohlídku, Itálie není jen moře a slavná města. Jak tady s pýchou (zaslouženě) říkají "Italia e' bella tutta!" :-D  :-P

29 signoraa signoraa | Web | 20. března 2018 v 13:44 | Reagovat

[26]: Mirku, Itálie je opravdu mojí srdeční záležitostí, navíc miluju historii a tady na ní lze narazit kdekoliv. Cestovatelské besedy se pořádají v Městské knihovně, kde o svých cestách vyprávějí většinou celebrity. Já mám alespoň blog, kde mohu přiblížit zajímavá místa těm, kteří už necestují.

[27]: Já už se těším na další cestu. :-D

[28]: Itálie je krásná a já se tam ráda vracím. Jih je hodně zajímavý. Jsou tu místa, která jsou turisty navštěvovaná, jako je Matera a další a pak ta, která jsou úplně stranou turistického ruchu. I ta se však mají čím pochlubit. :-)
Vím, že sassi jsou kameny a Matera bývá proto nazývána kamenným městem. O tom, že je zařazena mezi památky UNESCO, jsem psala v minulém článku.
Poslední věta je naprosto pravdivá. :-D

30 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 21. března 2018 v 0:20 | Reagovat

Ta fotka s kamenitou pláží, tak ta mě zaujala. :-)

31 signoraa signoraa | Web | 22. března 2018 v 18:02 | Reagovat

[30]: A na takové pláži, tedy hodně podobné jsme trávili náš čas u moře. :-D

32 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 22. března 2018 v 18:04 | Reagovat

[31]: Jo, kamenité cesty... Škoda, že mně je nikdo nikdy neumetá(l)... :-)

33 signoraa signoraa | Web | 29. března 2018 v 17:20 | Reagovat

[32]: Jsem na tom stejně, také mi nikdy nikdo cestičky neumetal. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama