.
.
... Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...





Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 9:00 | Reagovat

Vidíš to, většinou jsou zdrhači jezevci ale hlavně bíglové. Ale byl to krásný pesan! :-)

2 beallara beallara | Web | 24. dubna 2018 v 9:56 | Reagovat

Alenko, smála jsem, zamračila se no i slza ukápla. To bylo tak nádherné povídání, to napsal život sám, tak skvostně, že jsem se do toho psa okamžitě zamilovala, vlezl mi syčák do srdce a sympatií okamžitě, bylo to dané jeho láskou ve skoku vysokém i nízkém.
Mnohokrát děkuji za luxusně podané téma, od rána čtu vaše články a musím říct, že jsem šťastná, že jsem tu výzvu dala, do blogu se dostalo tolik pozitivní energie, pohody a mnoho jsem se dozvěděla.
Kdyby všichni lidé do svých životů, příbytků a srdcí pustili tolik zvířat, bylo by to na světě jako v ráji.
Přeji krásné jarní dny v tvém zahradnictví a ještě jednou DĚKUJI :-)

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 10:40 | Reagovat

Moc krásné, vtipné i smutné psí povídání...

Tvá maminka byla velice pokroková žena :-)

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 10:46 | Reagovat

a jak teda skončil?

teda ale to byl příběh!:) nám se zatoulal kocour a já pořád doufám že se vrátí:( chjooo

ale s tím bydlením před svatbou - to je z mého pohledu úplně nepředstavitelné že to byl takový problém..jak se ta doba rychle mění

5 MarijaKes MarijaKes | 24. dubna 2018 v 10:57 | Reagovat

Příběh plný emocí. člověk se hned usmívá a hned má slzy na krajíčku.

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 13:33 | Reagovat

Tož to byl skutečně pes přítel...

7 děda tik tak děda tik tak | Web | 24. dubna 2018 v 13:38 | Reagovat

Podobně to probíhalo i u nás a nejednoho volně pobíhajícího psa si naší kluci přivedli domu, aby ho nakrmili a následně se musel i vykoupat. Druhý den byl svěřen do další rodiny, kde to probíhalo. :-)

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. dubna 2018 v 14:34 | Reagovat

Super symaptický pes.

9 bluesovka bluesovka | 24. dubna 2018 v 14:54 | Reagovat

[8]:Ode dneska pouzivam nove,krasne slovo "symapticky". Ale jinak krasne cteni a dik,ze jsi nas tak hezky pustila do tveho zivota.Moc mile!! :-D

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 15:40 | Reagovat

Taky jsem se těšila Astorovými kousky a politovala jeho smutný konec. Snad o něm ani nechci vědět. To je život, ale děkuji za vyprávění a SIMI za príma nápad s tou výzvou :-)

11 duchodkaevka duchodkaevka | 24. dubna 2018 v 19:30 | Reagovat

Krásné povídání a vzpomínání na Astora, určitě by měl radost. Z tvého výčtu zvířat na konci článku je mi jasné, jseš milovnice zvířat. Ovšem já bych ty hlodavce vynechala, muela bych, fóbie jako barák :D

12 King Rucola King Rucola | Web | 24. dubna 2018 v 21:32 | Reagovat

podobny osud mal moj vlciak, ukradol som ho ako strazil sklad a pekelne sa pri tom nudil. miloval ma ako vysloboditela. potom som musel na vojnu, na libavu. matka ho frzala za obojok, utrhol sa jej a letel za trolejbusom, ktory ma viezol na nadrazie alebo do kasarne. uz presne neviem, ale verneho vl4iaka som uz nikdy nevidel... :-(

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 22:16 | Reagovat

Krásné vzpomínání, jen ta představa smutného konce mne rozesmutnila. :-)

14 Jarka Jarka | Web | 26. dubna 2018 v 10:15 | Reagovat

Psů a zvlášť těch velkých, jsem se vždycky bála a až do důchodového věku jsme nikdy doma žádné zvířátko neměli. Pak jsme se ovšem ujali malé fenky po rodičích mého manžela a tu jsem si tak zamilovala, že když odešla, tři dny jsem nezadržitelně brečela. Teď se to tak přinachomýtlo, že se staráme o velkého pejska a jsou z nás pejskaři se vším všudy. Kdo by to byl před pár lety řekl?! :-D

15 signoraa signoraa | Web | 26. dubna 2018 v 11:31 | Reagovat

[1]: Astor byl zdrhač "par excellence". Ploty zdolával snadno a s grácií. Byl krásně stavěný a i jeho vybarvení bylo parádní. :-)

[2]: Moc děkuji za pochvalu. Já na toho "psího kluka" také nikdy nezapomněla. Když jsi zmínila zahradnictví, tak já dodnes používám lopatku s krátkou násadou na přehazování zeminy, které všichni říkáme "astorka". Předtím sloužila ke každodennímu úklidu té poloviny zahrady, která byla Astorova. :-D
Zvířata opravdu miluju, včera jsem lovila ze sudu na vodu dva chrousty, kteří tam spadli. Na sluníčku oschli a do půl hodiny někam zmizeli.

[3]: Moc děkuji. :-D
Byla to manželova maminka. Ta moje tohle netušila a když jsme spolu přijeli k naším, tak mému milému vždy ustlala s mým otcem v ložnici a já spala v našem původním dětském pokoji. :-D

[4]: Skončil smutně. Napíšu ti to do zprávy autorovi na tvůj blog.
Kocour se určitě vrátí, asi ho někam na chvíli zavály jarní touhy.
Doba se opravdu změnila, tehdy nepřipadalo v úvahu, aby dva nesezdaní lidé spolu bydleli. Notabene ještě pod stejnou střechou jako rodiče jednoho z nich. Ulice mi neodpovídala na pozdravy, všichni nás drbali. Odvykla jsem si tedy zdravit a ulicí procházela se skloněnou hlavou. Byla jsem pro její obyvatele nestravitelným soustem.
Hned po svatbě mě vzali na milost, dokonce mě místní ježibaby, kolem kterých jsem opět chtěla mlčky projít, samy oslovily a ptaly se na svatbu.
Prostě pokrytci non plus ultra. ;-)

[5]: Moc děkuji. Já se při vzpomínkách na Astora usmívala, ale i slzička ukápla. :-)

[6]: Nejen přítel, byl to právoplatný člen rodiny. :-)

[7]: Já se sestrou jsme opravdu domů přitáhly kdeco. :-D
Moje děti si pro změnu půjčovaly sousedovic kocoura Kokeše, který měl u nás přechodný pobyt. Jen ho nesměl vidět Astor. :-D
První kočku jsem dětem dovolila až když Astor už nebyl. Jezevčík Filda, který ho vystřídal, se s kocourem spřátelil, spali spolu v jednom pelechu a žrali z jedné misky. :-D

[8]: Naprostý souhlas. :-D

[9]: Moc děkuji za pochvalná slova. Občas něco ze svého života prozradím. To, že jsem kočkomil jsem už na sebe kdysi vyzradila, ale já stejně tak miluju i psy a další zvířata. :-D

[10]: Kitty, o Astorově konci tady psát nebudu. Napsala jsem o něm už jedné z blogerek, která projevila zájem, ale tady ne.
Simča měla bezva nápad a zaslouží si pochvalu. :-D

[11]: Jsem milovnice zvířat, hlodavci mi nevadí. Specifikovala bych to tak, že mám ráda zvířata s kožíškem, tudíž mi nevadí ani chlupatí pavouci. Ale hadi, žáby, mloci ... to fakt nemusím.
Sice jsem u mladých krmila v době jejich nepřítomnosti obrovského leguána a teď krmím gekončíka, ale jsem u toho hóóódně opatrná. Když mi kdysi vypadlo sklo u terária, které jsem zvenčí držela já a z druhé strany se opíral Legolas, zvažovala jsem zbabělý útěk. Nakonec se mi ho tam podařilo znovu vsadit. :-D

[12]: Vlčáci, či němečtí ovčáci jsou super psi, kteří dokáží projevit oddanost a věrnost. Muselo to pro něj být hrozné, když jsi ho musel nechat doma a odjet na vojnu. Třeba se ho ujal další dobrý člověk. :-)

[13]: Vzpomínání na Astora bylo krásné, o konci psát nechci. Je to sice už dlouho, ale ...

[14]: Můj muž má stále respekt z velkých psů a velkých zvířat, takže tvé obavy chápu.
Já to měla obráceně, plánovala jsem si, že si do důchodu pořídím yorkšíra, nebo nějakého jiného malého pejska.
Když jsem odcházela, měla jsem už tři vnoučata, která vyplňovala dokonale můj čas. Navíc v té době už jsme s mužem žili bez dětí a ty by se v době našich cest museli postarat. Což o to? Dcera se tu stavovala pravidelně, aby dala kočce najíst, vyměnila jí vodu a vyčistila kočičí záchod, ale kočka nikam nemusí. S pejskem by musel někdo denně ven. Plány na psa jsem proto změnila.
Pak se přistěhovali mladí s dětmi a hlavně se psem. Chodila jsem jí, když byla potřeba, venčit. Když Desinka v srpnu odešla, také jsem jí obrečela. Já v podstatě obrečela všechna naše zvířata, i ty malé hlodavce.
Až přestaneme cestovat, třeba se k myšlence, pořídit si pejska, ještě vrátím. :-D

16 Ježurka Ježurka | Web | 26. dubna 2018 v 16:41 | Reagovat

Alenko, moc krásný příběh, i když někdy smutný, ale nakonec měl ten pejsek krásný život. Užil si všeho dosytosti.

17 signoraa signoraa | Web | 26. dubna 2018 v 17:20 | Reagovat

[16]: Libuško, moc děkuju. Život není pokaždé úplně veselý, ale věřím, že Astor byl u nás a s námi rád. A my s ním samozřejmě také. :-)

18 pavel pavel | Web | 26. dubna 2018 v 20:01 | Reagovat

Já byl víc na kočky, i když to byl kocour... teď jsem "vyženil" psí holku a docela si ji užívám. Se zvířaty je to radost, i když ta "záplava" chudáků psů v paneláku, kterou jsem zažil není pro ně nic dobrého... ani pro nájemníky. Prokňučí celé dopoledne, když jsou páníčkové v práci. ;-)

19 signoraa signoraa | Web | 26. dubna 2018 v 22:54 | Reagovat

[18]: Já to mám asi půl na půl. Několik dlouhých let v našem domě kralovaly kočky. Pak se přistěhovali mladí s Desinkou a v domě byl znovu pes. Teď už faunu zastupuje jen samička gekončíka.
Psů v panelácích je mi také líto, nejhorší je, když je jejich páníci nechají celý den na balkóně. Bohužel i to se stává. ;-)

20 Růža Růža | E-mail | Web | 29. dubna 2018 v 8:42 | Reagovat

Alenko, napsala jsi krásný příběh. Veselý i smutný, takový, jako je život. :-)
Moc ráda jsem Tě prostřednictvím výzvy poznala. Růža

21 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. dubna 2018 v 11:13 | Reagovat

Četla jsem to se zatajeným dechem. Trochu smutné, trochu vselé, prostě ze života. :-)

22 signoraa signoraa | Web | 1. května 2018 v 11:47 | Reagovat

[20]: Růženko, moc děkuji. :-) Život opravdu bývá veselý a občas i trochu smutný. Takový prostě je.

[21]: Renátko, moc děkuji. :-) Soužití, nejen se zvířecími kamarády, přináší veselé, ale i smutné okamžiky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.