.
.
... Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávaní nových krajin a fotografování.
.. .Před každou cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
.. .Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

... "Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
... ...David Livingstone

... Vítejte na mém blogu ...




Italský deník - 14. část

29. května 2018 v 23:13 |  Putování po Evropě

Pokračování předchozí části



Neděle 25. června 2017

Vstávali jsme brzy a po snídani se vypravili do Trebisacce na výroční trhy, na které nás upozornila Veronika. Nebyli jsme tu zdaleka sami, potkali jsme se tu s většinou osazenstva rezidence, dokonce i s Veronikou, která měla v kočárku Giulii. U jednoho ze stánků, kde jsem vybírala šatičky pro Bětušku, jsme se sešli se sousedy. Filípek byl uvázaný v šátku, usmíval se, ale na jeho očích bylo vidět, že není úplně v pohodě. Andrea říkala, že noc proběhla klidně a teplota se noční koupelí podařila snížit. Pomohla jsem jim v domluvě s prodavačem a výsledkem bylo to, že Nikolce byly koupeny stejné šaty, jako bude mít Bětka, jen v jiné barvě. Pak jsme pokračovali trhem, kde jsme konečně sehnali pro Sáru plavky vcelku. Ve výprodeji sportovního oblečení jich měli k dispozici nepřeberné množství, takže jsme ve finále koupili dvoje. Nakoupili jsme spoustu dárků, u Gennara, který opravdu nezapomněl, sýry caciocavallo a také něco zeleniny.
Při pohledu na voňavé papriky jsem dostala neodolatelnou chuť na lečo. Cestou k domovu jsme se proto ještě zastavili v Coopu pro salám. Mortadelly by do leča byla škoda a výběr u pultu moc velký nebyl. I tady se projevilo to, že jsou trhy a zavítalo sem víc kupujících, než je běžné. U balených uzenin měkké salámy byly, ale zase v množství, které bylo hodně veliké. Nakonec padla volba na silné párky. Do leča to stačí.
Když jsem loupala rajčata a nakrájené párky už byly s cibulí a paprikami v hrnci, vzal si muž obal od párků, aby si přečetl složení. Hlásil mi, že je v nich 76% canne.
Cože? Canne je přeci pes! Proboha, co jsme to koupili? My si snad přivezli psí žrádlo!
Teď už s tím opravdu nic neudělám.
Oloupaná a nakrájená rajčata jsem hodila do hrnce, vzala si obal a vyšla s ním na sluníčko.
Nikoli canne, ale carne, což je maso.
V kuchyni, situované na sever, kde se na složení výrobku dívali dva slepci, notabene, já bez bez brýlí, může dojít i k takové minele. Se smíchem jsem se vrátila do kuchyně a na manžela dvakrát hafla. Vypadal dost vyplašeně, ovšem jen do té doby, než jsem mu řekla, že to první "n" je "r" a že v těch párcích je docela slušná porce masa.
Lečo bylo dobré, ale chyběla mi v něm ta klasická bílá paprika, která občas trochu pálí, ale dodá leču ten správný šmrnc.

Po obědě a siestě jsme šli k moři, když jsme se předtím na skok zastavili u bývalých sousedů. Fíla spal a Nikolka chodila v nových šatech.
"To z tebe bude mít babička radost, až se vrátíte. Moc ti to sluší."
Chvilku bylo ticho a pak Tomáš řekl, že my dva jsme první lidé, kterým Nikolka říká babičko a dědo.
To, že Andrea nemá maminku a že se musela jako hodně mladá holka postarat o chod domácnosti a o mladšího bratra, jsme už věděli. Nemohla kvůli tomu studovat, musela začít vydělávat.
Ale to, že se oba vůbec nestýkají s Tomášovou matkou, které se Andrea prostě nelíbí a že jim dokázala hodně ublížit, jsme opravdu netušili.
Cítila jsem, že se mi derou slzy do očí, takže jsme se raději rozloučili a šli k moři. I můj muž z toho byl hodně přepadlý. Cestou jsme mlčeli a asi oba přemýšleli o tom, že ani naše vztahy se synem nebyly úplně v pořádku a já pak skončila na nějaký čas v péči klinického psychologa a tři měsíce zobala prášky. Můžeme být rádi, že se vztahy jakž takž urovnaly, i když jsme oba stále ve střehu, jako bychom čekali, odkud zase něco přilétne. Kdybych měla nazvat naše soužití se synem, byla by to chůze po minovém poli. Ale zaplať pánbůh za to, jaké to teď je. A to jsem prosím bezvěrec.

V myšlenkách jsem nedávala pozor, blbě jsem šlápla ... a povedlo se mi nějak stoupnout na větší kámen, po kterém se mi svezla noha. Luplo mi v ní a bolest projela celým tělem. Opatrně jsem se dobelhala k lehátku a prohmatávala si nohu. Kotník byl v pořádku, ale měla jsem pocit, že jsem si zpřeházela kůstky na nártu. Při došlapu na kulaté kamínky a kameny to bolelo jako čert.

Moře klidné ...

... a čisté

Andrea s dětmi dorazila v podvečer a to jen proto, aby Filípka ochladila v moři. Měl znovu horečku. Prý mu dala i Nurofen. Odešla s ním zpátky a Nikolka zůstala u moře s námi. Alespoň rodičům trochu ulevíme. Když Andrea s Fílou v šátku pro Nikolku přišla, hlásila, že už horečku nemá. Dokonce se znovu usmíval.
Domluvili jsme se, že se večer sejdeme před barem a podíváme se na taneční večer. Nejvíc se těšila Nikolka. Z tanečního večera se spíš stal večer poslechový, protože většina seděla a poslouchala místního muzikanta, který hrál a zpíval ty úžasné a profláknuté italské šlágry. Vydrželi jsme tu do jedenácté hodiny. Hudba však byla slyšet ještě dlouho po tom.
Dobře se nám u ní usínalo.


Pondělí 26. června 2017

Začal nám poslední týden naší dovolené.
Teploměr už ráno ukazoval 33°C a my věděli, že bude hůř.
Probudili jsme se tentokrát až po osmé hodině. Tedy i já, u manžela je to normální. Noha se mi zdála být v pořádku.
Po snídani jsme šli k moři a já přemýšlela, jak je na tom Filípek. Andrea s Tomášem měli ještě zavřené dveře.
Když jsem šla později na záchod, viděla jsem Nikolku, sedící na kraji trávníku před naším apartmánem. Čekala na nás. "Babi, já myslela, že s dědou ještě spíte. Pojd' k nám."
Záchod se odkládá. Šla jsem za ní a nešťastná Andrea mi říkala, že Filípek má skoro 40° horečku. Tak to už je moc. To nebude přehřátím. Čekala, zda se objeví Francesco, nebo Veronika, aby se jich zeptala na lékaře. Řekla jsem jí, že ve Villapiana Lido jsem viděla nějakou ordinaci, ale netuším, zda byla i pro děti. Navrhla jsem, aby Nikolka byla s námi u moře, ale ta chtěla být s maminkou.
Došla jsem si pak konečně na záchod a vrátila se pak na pláž. Manželovi jsem řekla, že je na tom Filípek hůř a že malá princezna chce být s mámou. Dopoledne jsme trávili četbou a relaxem ve vodě. Myšlenky se však stále vracely k tomu úžasnému, malému a teď i nemocnému tvorečkovi.

Před polednem, když jsme se vraceli z pláže, jsem si všimla, že dveře u Andrey a Tomáše jsou zavřené. Buď malý marod spí a nebo někam odjeli. Barmanka Helena nám pak řekla, že jim Francesco domluvil návštěvu u jejich pediatra v Trebisacce, kam odjeli.

V apartmánu jsem se pustila do přípravy oběda. Když už bylo téměř hotovo, přišla Nikolka, že prý už se vrátili. Poprosila jsem muže, aby oběd ohlídal a šla za Nikčou na druhou stranu rezidence. Filípek dostal antibiotika, doktor zjistil, že má bronchitidu a navíc měl podezření na šestou nemoc. Ještě, že prý uměl anglicky. Nikolku jsem vzala zpátky k nám, aby se s námi naobědvala. Kdybych to tušila, uvařila bych víc.
Po obědě jsme malou cácorku doprovodili domů, Filípek spal. Chvilku jsme poseděli a pak se vrátili na krátkou siestu.
Mohla být delší, ale probudil mě telefon. Volala dcera, aby nám oznámila, že 3. července budou odjíždět do Omiše, kde sehnala pobyt na last minut. Je to dobře, potřebují si odpočinout, holkám pobyt u moře prospěje, zejména Emě, která trpí exémem. Nemusíme prý tedy spěchat domů, můžeme se cournout ještě po Itálii, protože druhá vnoučata jsou s rodiči také na dovolené. Nojo, cournout. Co ta moje noha, která občas při nášlapu na nerovný terén bolí? A co ty tři koule sýra? Plavky vcelku by se Sáře v Chorvatsku také mohly hodit.
Uvidíme, jak se nakonec rozhodneme.

Vypravili jsme se opět k moři. Snažila jsem se vyhýbat větším kamenům. Pobyt ve vodě dělal noze dobře. Andrea s dětmi dorazila kolem páté. Ochladila Filípka v moři a nechala nám tam Nikolku. Bylo na ní vidět, jak je ze stavu malého brášky vykolejená. Snažili jsme se jí rozptýlit a celkem se nám to dařilo.
Když jsme pak Nikolku vraceli rodičům, dozvěděli jsme se, že Fíla po antibiotikách zvrací. Ale mohlo by to být i zahleněním.
Kolem nás šel Francesco a ptal se muže, jak to, že ještě není připravený na fotbal. To, že se bude něco takového konat jsme věděli od Tomáše, ale že by se měl zúčastnit i muž, jsme netušili. V životě fotbal nehrál, ted' už má i svůj věk a navíc i dost dioptrií. Nicméně šli jsme se osprchovat a převléknout. Muž si dokonce vytáhl ze skříně tenisky. Co kdyby?

Když jsme dorazili ke hřišti, byly už týmy rozdělené. Muž tomu byl rád. Gaetano, který je ve stejném věku jako muž, zápas pískal. Na rozdíl od mého muže zná pravidla. Na chvilku se přišla podívat i Andrea s Filípkem uvázaným v šátku.
A jak tak tomu při podobných akcích bývá, Tomáš se parádně zrakvil.
"Jako bych to tušila", řekla Andrea.


Sportem ku zdraví,
nebo také k trvalé invaliditě

Svěže zelená zahrada focená od apartmánu našich přátel





Po fotbale jsme chvilku společeně poseděli a pak šli bydlet. Udělala jsem večeři a manželovi po ní bylo těžko. Prý jsem mu toho nandala moc. Ale už nedodal, že jsem ho nijak nenutila, aby všechno snědl.
I když nepije tvrdý alkohol, poradila jsem mu, aby si "cvakl z lahve" trochu černého šviháka. Sice chvilku něco namítal, ale pak si toho Ferneta dal. Očividně mu to pomohlo.
Večer jsme hráli karty. Byla jsem nesoustředěná, moje myšlenky se stále vracely ke stavu malého Filípka.


Pokračování příště
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 30. května 2018 v 5:59 | Reagovat

Tak Filipek doufam uz bez komplikaci...jinak my meli problem se zvrknutou nohou v Recku. museli ksme koupit i berle...ale vods tomu delala take dobře..

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 30. května 2018 v 7:35 | Reagovat

Snažila jsem se ti vyšpionit co je to za keř, který jsi minule dávala na blog, ale nevyšpionila. Z jedné skupiny pro určování kytek jsem prchla, protože to byl děs běs, zjištění, že dnes neznají lidé pomalu ani kopřivu a na chráněných loukách jsou schopní narvat kytici orchidejí a pak se ptát co to je, tak to mne jako zahrádkáře docela vykolejilo. A vracet se do ní tedy už nechci, a v té druhé to nikdo neznal.

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. května 2018 v 8:16 | Reagovat

Doufán, že Filípkovi bylo druhý den líp. Co je to ta šestá nemoc? :-)

4 Honza Honza | Web | 30. května 2018 v 9:24 | Reagovat

Některé dětské nemoci jsou opravdu svině. Pokud to byla šestá nemoc, tak mám pocit, že se jen snižuje horečka a dítě musí ležet, ležet, ležet, že nebývají nějaké komplikace. Nepříjemné to samozřejmě je.

Četl jsem i minulý článek a keř je opravdu záhada. Nazval bych to přímořským bezem :D

5 Sugr Sugr | E-mail | Web | 30. května 2018 v 18:51 | Reagovat

Krásná reportáž Alenko, ale ten závěr s manželem, ten to rozsekl! Manžela v současné době už nemaje, vzpomínala jsem i na ty časy. :-D  :-D  ???

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. května 2018 v 21:29 | Reagovat

Kromě krásných kytek a nemoci Filípka, mne zaujalo to tvoje zranění. Stalo se mi něco podobného 3 měsíce před posledním porodem. Šla jsem rychle pro hadru do koupelny, ujela mi v chodbě noha a výron v nártu levé nohy. Dostala jsem na to chodící sádru a 6 týdnů ji nosila. Zřejmě přispěla k tomu, že jsem měla syna po 2 týdny dříve než byl stanovený den. Není to žádná legrace, bude tě to bolet i po zahojení- při změně počasí. Nechci tě strašit, ona to dělá i zlomenina.Jsem zvědavá na pokračování ... :-)

7 signoraa signoraa | 31. května 2018 v 7:17 | Reagovat

[1]: S Filípkem to ještě chvilku trvalo, než byl v pohodě. Zvládla jsem to bez berlí. :-D

[2]: Vendy, moc děkuju za pomoc. Já to také nikde nenašla, stejně tak jako tu zelenou kytku s talířky, kterou jsem tu měla v deníku z roku 2016. Až se vrátím z Itálie, pošlu fotky panu Větvičkovi. A včíl mudruj. :-D

[3]: Ještě mu lépe nebylo, chvilku to trvalo.
Šestá nemoc je docela běžné dětské onemocnění s horečkou a vyrážkou. Po spále, spalničkách, neštovicích a zarděnkách se už odborníci nesnažili najít další názvy, takže existuje i pátá a šestá nemoc.

[4]: Fíla to měl ještě zkomplikované tou bronchitidou. U dětí se ta šestá nemoc opravdu léčí jen klidem a snižováním teploty.
Přímořský bez se mi moc líbí. :-D

[5]: Moc děkuji za pochvalu. :-D
Jsou momenty, kdy přemýšlím o vraždě a pak ty, ve kterých si uvědomuju, že ho mám po těch letech stále ještě ráda a že si život bez něj nedokážu představit. Ale někdy je to fakt na zabití. :-D :-D

[6]: Ruženko, já jsem s tím nakonec nikde u doktora nebyla, takže vlastně nevím, co s tou nohou bylo a vlastně je. Opravdu to občas ještě bolí, hlavně po nějakých delších výletech. Někdy mi ten nárt i trochu oteče.
S pokračováním si musím přichvátnout, jsem v jednom kole - zahrada, vnoučata, chystání se na další odjezd, který už je za 8 dnů.

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 31. května 2018 v 15:08 | Reagovat

To "hafnutí" na manžela mě opravdu pobavilo, jako bych viděla sebe :-D.
S tou babičkou a dědou je to smutné, u nás se něco podobného táhne už čtyři roky od tchyniny akce "tábor". Manžel se s ní nestýká vůbec, a to je to jeho matka a kluci ji vidí jednou za dva týdny, když se za nimi přijde podívat...

9 Jarka Jarka | Web | 1. června 2018 v 9:55 | Reagovat

Je mi líto malého Filípka i jeho rodičů, takové starosti o dítě, na dovolenkové pohodě nepřidají. Nedivím se, že ti to leželo v hlavě. Ale rodině jsi pomáhala zdatně, určitě ti byli vděční za hlídání Nikolky i za psychickou podporu. :-)

10 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 2. června 2018 v 18:29 | Reagovat

S malými dětmi na dovolené v zahraničí bývají občas zdravotní potíže.Proto jsme si my sami nikdy k moři vnoučata nebraly. Byla jsem jednou s dcerou a vnukem sama u moře, naštěstí bez zdravotních problémů. S vnoučaty jsme si užívali dovolenou vždy pár km od domova - v Beskydech.
Salám ze psa by mě vyděsil [:tired:]

11 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 2. června 2018 v 18:51 | Reagovat

[10]:Nakonec se ukázalo, že to byla pouze záměna prvního písmene [:tired:]

12 signoraa signoraa | 3. června 2018 v 6:43 | Reagovat

[8]: Občas se něco takového přihodí, že se v rodině někdo s někým nebaví (já se sestrou už nemluvím 5 let). Ale my dospělí si to nějak dokážeme zdůvodnit, ale dětem se to vysvětluje hodně špatně. A z pohledu prarodiče ....? Můžu být ráda, že u nás se ty vztahy jakž takž sedly.

[9]: Mně bylo Filípka také líto a v podstatě celé rodiny. Zkomplikovalo jim to pobyt a kdyby si ho neprodloužili, asi by je to postihlo cestou domů.

[10]: Naprosto s tebou souhlasím a vzpomínám na naše pobyty na Šumavě, kdy občas nějaký ten neduh přišel (a nebo také zlomená pažní kost a dítě v krunýři). S kukačmama jsme byli nejdál na týden na Lužnici, trpaslíci s námi absolvovali jen pár jednodenních výletů.
Psí salám mě v prvním momentě také vylekal, ale vůbec si nejsem jistá, zda bych se toho leča, na které jsem měla obrovskou chuť, dokázala vzdát. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama